Taksi tak sedím ve vlaku a přemýšlím jak jsem šikovná a pracovitá, že už jsem dnes pěkně posnídala, uklidila nádobí, muži udělala buchtu (vím nemá to zapotřebí cpát se sladkým, ale to asi nikdo). A najednou mi přišla myšlenka, jak tak koukám na ty komíny venku. Pamatujete si Postřižiny? Odtud ty komíny. Ten film nemusím, ale je tam pár věcí, které jsou jak z mého života. Přesně dvě.
Jedna je když si Vašáriová zlomí nohu (jako já), tak její muž oni pečuje (stejně jako ten můj). Nejdřív hodně, pak trochu miň, ale to je normální, hlavně mi jde o to že tam říká, že její choť je teď nejšťastnější na světě, protože ji má takovou jakou ji vždycky chtěl mít, mrzákem, odkázanou na něho. Ale ona (stejně jako já) si z toho že nemůže chodit nic nedělá. O domácnost pečovala i tak, jen jeho, když byl doma, nechala aby si ve své chlapské hrdosti a pýše myslel, že bez něj by to prostě nezvládla. To jsou podle mě ty správné ženské zbraně... Ženská nemusí být nějak moc chytrá a ani pěkná, když kolikrát vidím co všechno tlačí kočárek... no zas jsem sklouzla jinam. Pro chlapa je důležitá jiná věc,že prostě dá... On s ní nepotřebuje řešit žádné důležité věci, na to má kamarády. On od ní potřebuje všeho všudy dvě věci.... Možná teď někoho pobouřím, naštvu nebo znechutím, ale zlobte se na mě jak chcete prostě je to tak. My jako společnost se tváříme hrozně emancipovaně, ale je to jen přetvářka. Jen zkuste zavolat někam na úřad nebo do servisu, hned si uvědomíte že se každý ptá po PANU vedoucím... Že i když vykřikujeme něco o rovnoprávnosti je realita trochu jinde.
Ale zas aby bylo jasno, já jsem antifeministka. Jsem toho názoru, že ženský by se až tak nemuseli všude tlačit... Hned to vysvětlím, my totiž ještě za těch pár generací nemáme natrénované jak zvládat všechny naše role, rodinu, domácnost, práci. Ve všem chceme být nejlepší, ale uvědomme si, že do práce chodíme až od války, kdy se došlo na to, že ženy můžou dělat i jiné věci než rodit děti... Proto jsme věčně otrávené a vyčerpané. Když se kouknete kolem sebe zjistíte že chlapy jsou víc, jak to říct bezstarostní, protože za ta tisíciletí mají svoji roli natrénovanou. Ulovit mamuta a tím to po ně hasne... Tak jsem se trošičku rozohnila.
A teď ta druhá věc. Zpátky k Postřižinám. - všimli jste si co ráno snídá ona a co on? Ona si dá ráno maso a myslím že okurky, kdežto on buchty a černou kávu. Proto je ona silná, energická žena a on trochu chabrus na nervy... Ona je usměvavá a stačí na vše, on je takový nedomrlí skoro se mi chce říct chudáček...
Občas mám všelijaké myšlenky, doufám ze svými názory nikoho neurazím, ale prostě už jsem taková. Jednou řeším, jestli je lepší dávat do zavařenin deko nebo raději si mám udělat vlastní nálev. Jindy dojdu k názoru, že car si spíš uškodil když poslal Lenina na Sibiř...
Žádné komentáře:
Okomentovat