Změna

   Člověk míní a Pán Bůh mění...

   Chtěla jsem vytrvat, ale bohužel budu asi muset o víkendu přerušit protokol. Jsem mimo domov, což by tak nevadilo, ale v sobotu jsem ve škole a součástí bude i společný vegetariánský oběd bez bílého cukru a mouky. Tak jsem zvědavá. Vzhledem k tomu, že nás tam je hodně a je to slavnostní oběd, netroufám si odmítnout. Ostatně i Dalajláma ač vegetarián, jí to co mu nabídnou, když je některé ze svých cest. I když je to maso... Doma si ho nejí...

   Ale mám v plánu si vít svoje jídlo a jak to jen pude, budu jíst to co chci. To co mám.  

3. den

    Co napsat? Cítím se ok. Možná trochu unavená, trochu smutná a nervozní. Ale nemyslím si, že by bylo na vině Whole. Doma děláme nějaké úpravy - měníme okna. Dítě má zítra přijímací zkoušky na SŠ. Přemýšlím, jak se dostat na místo určení. Ráda bych jela autem, ale všichni mě odrazují, že je to daleko a na čas se špatně jezdí. Asi pojedeme vlakem, ale tam jsou celkem prostoje. To zas odrazuje mě...

   Ráno bude celkem hektické, takže ideální příležitost jak si otestovat vůli před víkendem. Vstávat budu v 5.00, což je normální. Chci si ještě zacvičit Suriya Kriyu. To je půl hodiny i s meditací. Ještě nevím, kterou vyberu, ale pár typů mám. Pak se opláchnout, oblíct, skočit pro krásně vypečené a křupavé rohlíčky a hurá na cesty.

   Ráda bych si udělala ještě nějakou sestavu při čekání na Dítě. Budu mít 2x hodinu čas, tak uvidíme. Najdu si někde nějaký tichý kout a v rozkvetlé zahradě na sluníčku si zacvičím sestavu na auru. Moc pěkná představa, ovšem pravděpodobně asi to jen představuju.

   V podvečer mám domluveného klienta na splátky. Raději bych se tou dobou viděla venku, ale byznys je bohužel důležitější. Tak doufám, že aspoň večerní trénink klapne.

Zlomený štít I.

   Před pár dny se ke mě dostal článek o tom, jak si orientačně doma otestovat funkci štítné žlázy.
Nebylo to nic světoborného, přesto musím přiznat, že až tehdy mě napadlo si dát vše do souvislostí.

I já mám problémy se svým štítem. Mám sníženou funkci.

   Štítná žláza produkuje hlavně thyroidní hormony, tyto jsou odpovědné za náš metabolismus. Nemoci štítné žlázy jsou třetí nejčastější onemocněním hormonálního systému, trpí jím hlavně ženy.

   Symptomy onemocnění štítné žlázy se projevují zvýšenou únavou, náchylnost k pocitům chladu, problémy s váhou (do plusu i do mínusu), tmavé váčky pod očima, svalové a kloubní bolesti. Problémy s trávením, mentální stagnaci, suchou kůži, deprese a migrény.Ovlivňují dokonce i plodnost.

   Struma (zvětšení štítné žlázy) se nemusí vůbec projevit, ikdyž je to jasný důkaz onemocnění štítné žlázy. Jedinou spolehlivou metodou jak zjistit problémy se štítnou žlázou – je specializované vyšetření krve, případně vyšetření ultrazvukem.

Hlavní hormony štítné žlázy jsou tyroxin (T4) a triiodothyronin (T3) . Oba hormony regulují metabolismus.

   Hormony štítné žlázy zrychlují buněčné reakce, ty vytváří termoregulační efekt, který zvedá teplotu těla. Bazální metabolismus je přímo ovlivněný reakcemi thyroidních hormonů. (Dostávám se k onomu domácímu testu.)
   Thyroidní hormony zjednodušeně zvyšují lipolýzu (odbourávání tuků). Při správném použití ve správných mírách tyto hormony pomáhají chránit svaly a redukovat tělesný tuk, ale když jsou používány nesprávně a nebo přespříliš, projeví se jejich silný katabolický účinek a jsou vysoce destruktivní především pro svalovou hmotu.
 
   Test štítné žlázy na základě bazální teploty. Ráno, hned jak se probudíte, si změřte klidovou teplotu a zůstaňte ještě ležet asi 10 minut. Zapiště si ji zopakujte minimálně 3 dny za sebou. Ženy by tento test měly provádět první tři dny poté, co jim začne menstruace. Naměřené teploty si sečtěte a vydělte třemi. Teplota která vyjde je vaší průměrnou metabolickou teplotou, která závisí na výkonu thyroidních hormonů. Normální teplota je průměrně 37°C. Ačkoliv průměr může být u různých osob velmi rozdílný, 1°C a víc pod hranicí 37°C už může znamenat problémy se štítnou žlázou.
    Což je můj případ.

    Při snížené funkci se doporučuje dostatek bílkovin, zvláště sportujete-li. Vyhněte se nasyceným tukům ( hydrogenované rostlinné oleje, smažené jídlo, přepálený tuk), soli, cukru, burákům, sóje, brokolici a květáku. Jezte jídlo bez přídavků chemických látek.

Česnek II.

   Poprvé jsem se s ním setkala na střední v Přerově. Má bývalá láska mě zatáhla do Žebračky (část lužního parku) s tím, že mi chce něco ukázat. Červenala jsem se jako školačka a čekala nějaký neslušný návrh. Docela mě překvapilo, když utrhl nějaké šáší a dal mi okoštovat. První moment jsem nechtěla, čekala jse, že to bude nějaká pekelně psychotropní bylina. Byla jsem celkem překvapená, že to "obyčejný" byl česnek. Žádné zákeřné bejlí, po kterém bych byla povolnější. Prostě česnek.

   Medvědí se mu říká, protože "vylézá" ze země v tu dobu, kdy se budí medvědi. První jarní bylina. Stejně jako oni, silná a majestnátní.

   Kvete v podstatě jen krátce. Po odkvětu listy brzy zasychají. A až do dalšího jara čekají v zemi. Od konce února, do konce dubna je ideální čas na jeho sběr. Kvete někdy až ke konci května, ale to už je jeho síla za vrcholem. Záleží na lokalitě a na tom jak teplé jaro je. Voní (překvapivě) po česneku. Ale je jemnější než klasický česnek setý. Někdy se může zaměnit s konvalinkou, ale ta má raději sušší půdy.

   

   Po sběru je vhodné jej rychle zpracovat. Buď se může sušit, zamrazit. Ve vlhké utěrce vydrží pár dní v ledničce. Ale asi bude v ledničce vše vonět česnekem.  Já zvolila další možnost. Našrotovola jsem ho se solí a olejem. Zavíčkovala do sklenic a dala do ledničky. Je neuvěřitelné, jakou si zachoval úžasnou barvu. Na fotce to nejde moc dobře vidět, ale je to krásně sytá zelená, téměř jedovatá barva.

   Česnek medvědí má vysoký obsah vitamínu C. Ten je  důležitým antioxidantem pro naši imunitu, tím že stimuluje tvorbu bílých krvinek, zajišťuje zdraví kostí, zubů, cév, lepší vstřebatelnost železa. Pro zajímavot 100g česneku obsahuje 150mg vitamínu C, jablka ho mají pouze 4mg. 

   Dále obsahuje, stejně jako cibule, je silně antibakteriální allicin. Odtud jeho latinský název. Což je silice, obsahující organické sloučeniny síry. Zdroj charakteristické vůně. Ale až porušením listového pletiva se uvolní enzym, jehož působením se alliin proměňuje na allicin. Voňavé lístečky tedy mixujme v lahodné pesto, výživné smoothie, případně je přidávejme do salátu, pečlivě nakrájené nadrobno. Allicin pomůže při chřipce, nachlazení, při respiračních problémech, angínách, průjmech, mírní tuberkulózu, potírá stafylokoky a streptokoky, zabíjí prvoky trichomony, kteří jsou příčinou ženských vaginálních onemocnění. Dále předchází vzniku oparů, podporuje hojení ran, právě i díky vitamínu C, o kterém jsme hovořili výše, pomáhá likvidovat kandidu a chránit nás tak před celou řadu nepříjemných jevů, které jdou ruku v ruce s kvasinkovou infekcí.

   Bohužel allicin je bohužel sloučeninou nestálou. Když jej chceme využít k léčbě, je vhodné jej přidávat pravidelně. V Číně, při jakékoli bakteriální či virové nákaze, doporučují užívat česnek každé dvě hodiny.

   Také má vysoký obsah železa, toho mají hlavně ženy a sportovci málo. Při  zánětlivém onemocnění střev, jako je Crohnova choroba, ulcerózní kolitida je pravděpodobný jeho nedostatek. Ten je provázen bledostí, dýchavičností, únavou, u žen ztrátou menstruace. Je vhodné doplněvat železo hspíš dopoledne, tělo jej umí v tuto dobu lépe využít. A také není od věci omezit černý čaj. Ten snižuje jeho vstřebávání až o 60%.

    Medvědí česnek je silná detoxikační potravina. Ale nejúčinnější je za syrova. 

   Ve zkratce medvědí česnek pomáhá při:
vysokém krevním tlaku,

poruchách srdečního rytmu,
akutních a chronických průjmech,
léčbě mykóz a plísní,

působí močopudně - tím pročišťuje,

ničí parazity a střevní bakterie

je výborný při oslabeném nervovém systému

Našla jsem několik receptů. Zde jsou:

Pesto z medvědího česneku a parmazánu
200 g medvědího česneku
20 ml lněného oleje
50 g parmazánu
10 g sezamového semínka
2 g soli

Medvědí česnek omyjeme, společně s olejem vložíme do mixéru a jemně umixujeme. Přidáme parmazán, sůl a sezamové semínko. Pár vteřin ještě mixujeme, nicméně se snažíme zachovat strukturu semínka a kousky sýru. Umístíme do skleničky, směs zalijeme ještě troškou dobrého oleje, pečlivě uzavřeme a necháme odpočívat v lednici. Vydrží několik měsíců.

Já bych recept lehce upravila. Místo lněného oleje bych použila buď slunečnicový, avokádový či olivový. Lněný rychle žlukne a ztrácí své benefiny.

Banánové smoothie s medvědím česnekem
2 zralé banány
100 g medvědího česneku
10 g medu či melasy

Banány, medvědí česnek i melasu vložíme do mixéru. Mixujeme do požadované konzistence

Špenát z medvědího česneku
500 g medvědího česneku
1 cibule
1 vejce
1 PL lněného oleje
20 g slunečnicového semínka
himalájská sůl
voda

Medvědí česnek umyjeme, nakrájíme nadrobno, stejně tak cibulku, vše dáme do pánve, společně se semínkem, solí zalijeme vodou a dusíme 20 minut, ke konci do směsi přidáme vajíčko a ještě chvíli prohřejeme. Pro lepší stravitelnost a využitelnost živin přidáváme olej až na úplný závěr. Již nevaříme, servírujeme k pečeným bramborům či jakékoli jiné zdravé příloze.

   Já jej v podobě jednoduchého pesta (česnek, sůl, olej) přidávám téměř všude. Do polévky, ale až na talířku. Do salátů. Na burgry. Na chleba s máslem. Už jsem zkoušela i jen s jablíčkem.

    A co vy a česnek?

Česnek

   Konečně. Po deseti letech, kdy bydlíme u lužního lesa, jsem byla na lovu medvědího česneku.
Hledala jsem ho už vloni, a nenašla. Tchýně mi radila vloni, kam pro ně. Ale nakonec jsem zjistila, že to jsou jen její dohady a že sama v lužním lese ještě za celých 65 let nebyla...

   Ale letos ho mám. Musela jsem se zeptat zkušenějších a hle, mám ho. Bylo mi jasné, že někde musí být. Ale kde? Potkávala jsem celá procesí jak si nesou česnek a já nic. To mi bylo divné. Takto, že já, která mám prochozené různé chodníčky  a cestičky jsem neviděla ani list a paničky na podpatcích si důležitě nosí celé košíčky? Nakonec jsem nebyla až tak úplně mimo. Stačilo se dát po cestě trochu víc vpravo a do pěti minut jsem ho našla.

   Zjistila jsem,  že palestina je ta nejlepší travnica. Rozložila jsem ji, natrhala trochu česneku. Zavázala, hodila přes rameno a mohla pokračovat dál. Měla jsem lehce obavy, jestli jsem nenasbírala konvalinky. Ale stačí jedno čuchnutí a je to jasné. :)

   Takže teď už ho jen zpracovat. Mám v plánu ho nasekat a smíchat se solí a olejem. Bohužel se k tomu dostanu až večer, tak doufám že mi nesplesniví.

Konec - začátek

   Todle Whole jsem nezvládla. Ukončila jsem ho 18. den. Dnes už ani nevím proč. Z nějaké malichrné slabomyslnosti. A když už jsem jej porušila, aspoň jsem si užila úžasnou žranici :)

   Začala jsem znovu. V klidu, bez stresu. Tentokrát to bude těžší, protože o víkendu budu mimo domov. Ale jsem pevná ve svém odhodlání. :) Ostatně jako vždy.

   Je zajímavé, že krizový nemám ani tak první týden, jak všichni popisují. Ale 18.-20. den je pro mě nejtěžší. Pokud vydržím, tak už uspěji. Mám jen příšernou chuť. Na něco sladkého a slaného. Nic víc nic míň. Začíná to tím, že si udělám něco mimo plát, ale stále podle protokolu. A pak s úžasem zjistím, že se vezu... . Pokud náhodou mám i volno ve svém tréninku, je to celkem jistá cesta do pekla... Když cvičím některou z kriyí či meditací, tak opět krize přichází kolem 20. dne

      Takže dnes den 2.

 

Zkamenělý dítě...

   Dostali jsme dítě. Nebo lépe řečeno, ukradli jsme dítě :)

   Na začátku listopadu k nám do rodiny přibylo nové dítě. Žádné miminko, ale už skoro hotový, 14ctiletý člověk. Rodiče Dítě ponechalo v Praze a jelo k nám na Moravu. Mělo 172cm a 52 kg. Jeho zdravotní stav, byl žalostný. Po 3 týdnech nitrožílní výživy, bylo celkem vyhladovělé.  Na začátku nemohlo vyjít bez odpočinku do patra. Takto vypadalo po atace Crohnovy choroby.

   Bylo slebé, ale šťastné. Po roce dosáhlo svého. Uteklo z Prahy...

   Dneska už spokojeně chodí do školy, připravuje se na přijímačky na SŠ. Nebo aspoň by mělo. Ven stále moc nechodí, protože s vrstevníky si moc nerozumí. Po tom, co párkrát uteklo hrobníkovy z lopaty, se vlastně ani nedivím, že si s něma nemá co říct. Nespojuje je absolutně žádný společný zájem. A popravdě, dítě jimi lehce opovrhuje...

   Je hodně emočně hladná. Občas říkám, že je to malý klokánek (z Klokánku pro děti). Hlavně ze začátku se potřebovala pořád s někým objímat, někoho se držet.. Teď už je to lepší. Potřebuje chválit a obdiv. Je sice velmi šikovná, na co šáhne, to se jí daří. Ale nic ji nebaví, netěší. Chybí ji ten drajv, zápal a nadšení. Nevím jestli je to projev osobnostního rysu nebo Crohna. Velmi ráda se nechá obskakovat. Dokonce bych řekla, že je líná se i najíst. Pokud jí jídlo nepřinesu pod nos, sama se mnohdy ani nenaobědvá...

  Přes všechny její vady a chyby, ji milujeme. I přes to že umí rozeštvávat. Umí být falešná, sobecká, neupřimná, lže. Přes to všechno bych ji nerada vracela zpět. Jednak k nám už patří a také nevím jak by to s ní dopadlo doma v Praze...

 

Den 16. a 17.

   Únava. Velká a překvapující.
   Deprese. Náhlá. Bez příčiny.

   V tomto duchu byl závěr šestnáctého dne. Docela mě to dostalo. Nečekala jsem takový stav po tak dlouhé době. Přes den jsem se cítila dobře. Odpoledne nebo spíš v podvečer, jsem byla s mamkou a psi na procházce. Příjemně jsme se prošly. Byl krásný večer. A už jsem cítila, že něco není v úplně nejlepším pořádku. Že něco je shnilého ve státě Dánském. No, byla jsem to já.

   Po procházce jsem jela domů. A ač jsem měla v plánu ještě cvičit HIIT a sestavu pro posílení aury. Nedokázala jsem to. Převlíkla jsem se. Pustila hudbu. Nedokážu cvičit v tichu. Stála jsem tam a nic. Nedokázala jsem se pohnout. Tak jsem se převlíkla zpátky a jela ještě nakoupit...

  ... Doma jsem místo jakéhokoliv pohybu jedla. Chytla jsem žravku. Šílenou. Sice v rámci protokolu, ale přece. Uvidíme, jaké budou následky. Den 19. to rozkryje.

   Večer jsem usínala smutná, rozhozená a stále hladová.


   17. ráno se mi chtělo spát. Nechtělo se mi cvičit, nechtělo se mi vstávat a ani se jít umýt. Překonala jsem se. Smutek a tíha mi vydržely až skoro do poledne. A taky se mě drží prokrastinace. Nemám ráda prokrastinaci. Je to blbost. Pak se mi totiž kupí prokrastinované mrtvolky ve skříni. Musím je zakopat dřív než začnou hnít a tlít. Grrrr na ně. Jedeme dál.

 
 
 

Den druhý...

   Dopadl skvěle. Ale zato já jsem odpadla...

     Zdá se, že detox nebude mít tak nepříjemné projevy jak se mi někdy stává. A to hlavně díky tomu, že jsem v neděli (den první) dost sportovala. Dnes jsem bohužel pohybu moc nedala neboť jsem zamrzla v práci. 31. března je velmi, velmi blízko → "Na světě nejtěžší věc k pochopení je daň z příjmu" Albert Einstein. 

   Přiznávám, že když jsem si lámala hlavu jak to vše napsat, spočítat a zapsat, měla jsem slabší chvilky, které jsem měla chuť překonat pomocí něčeho dobrého...

   Další krize přišla později večer, když jsem se nesmyslně a trapně pohádala s Mužem. Nebo spíš on si potřeboval vybít adrenalin, já mu zavdala podnět a už to jelo. No nic. Vytočil se sám, kvůli prkotině.... Ale toto byla další chvilka, která by mohla lehko sklouznout ve chvilku s Nutellou...

   Tak to byl náhled no mé Psyché a její zběsilý včerejší tanec...

   Co se dělo s tělem?

   Popravdě, ani nevím, vše zastínila psychika. Ale aspoň jsem se příliš nepozorovala.

   Přesto pár věcí bylo. 

   Od rána mě pobolívala hlava. Ale "rozdýchala" jsem to a nemusela si brát "lék". 

Opět žízeň. Lehká malátnost a nedostatek energie. Nic markantního. Večer jsem nemohla usnout, ale to nevím, jestli nebyl důsledek "veselého" večera. Protože u rodičů problém s usínáním nemívám.

   Největší nepříjemností je ovšem můj ekzém. Kouše. Zatím je na šesti prstech a začíná mi praskat kůže a otvírají se ranky. Jsem zvědavá jak rychle bude postupovat. Doufám, že se brzo ztratí a budu mít jemné ručky jak princezna.

  

Kundalini jóga

Zmiňovala jsem se o tom, že si chci dát sestavu Surya Kriya.

Je to Kriya z Kundalini jógy. Co vlastně Kundalini jóga je?

Kundaliní, tzv. hadí síla, je energie známá v hinduismu, tantrismu a v józe. Je uložena nad první čakrou v křížové kosti, zde spí. Přes tělesná, dechová a duševní cvičení, které se liší podle jednotlivých škol, adepti usilují o její probuzení.

Stoupání této energie bývá provázeno pocity tělesného uvolnění, radosti, lehkosti a klidu. Při průchodu Kundaliní šestou čakrou, kde se kříží oční nervy, dochází vlivem Kundaliní k „pročištění vědomé pozornosti“, které je následováno plně bdělým stavem vědomí bez myšlenek. Zdroj Wiki

Je to spící stočený had. Je dvaupůlkrát zahnutý, stejně jako naše páteř.

Kundalini joga je tradiční jóga. Je dynamická, na rozdíl od Hatha jógy. 

Obsahuje ovšem i statické pozice, dechová cvičení, meditace a zpívání manter. 

Kundalini se dá do slova přeložit jako "lokna na pramínku vlasu milého". Velmi dlouho byla vyučována pouze v chrámech, bylo zakázáno ji "vynášet". 

Ovšem v roce 1969 ji v USA začal vyučovat Yogi Bhajan. Yogi Bhajan učil, že je vhodná pro každého, hodí se do každé životní situace, pro běžného člověka, který chodí do práce, má rodinu. Normální zájmy, běžné radosti a starosti. 

Není o askezy. Je o tom umět si život užít a prožít. Neuznává půsty či celibát.

Probuzení kundalini energie vyrovná všechny čakry, žlázy s vnitřní sekrecí, hormonální systém. 

Posiluje auru - nepustí k nám nemoci, cizí energii, nikdo nás nerozhodí a nenaštve. To se hodí vždy. Zlepšuje imunitní systém a nervový systém, jsme odolnější vůči stresu a vlastně i vůči dnešní rychlé a uspěchané době. 

Také zvyšuje intuici a my jsme pak schopni se lépe rozhodovat o tom, co je pro nás vhodné. A jakým směrem se máme zaměřit a jakou cestou se dát dál.

Sestavy které se cvičí jsou jasně dané. Takzvané kriye. Každá obsahuje dané pozice, v přesném pořadí, přesné časy, popřípadě mantry či meditace. 

Před Kriya se připojujeme ochranou matrou k tradici starých mistrů a učitelů. Na konci se odpojujeme od tradice mantrou Sat Nam.


Já jsem ke Kundalini přišla před 2 - 3 lety. Ale až poslední snad rok, jsem si k ní našla cestu blíž. Zatím na sobě moc změn nepozoruji, ovšem Muž mi říká, že jsem klidnější, vyrovnanější, spokojenější, víc si dokážu užít pohodu a lépe zvládám stres. Vždycky jsem si myslela, že jsem takový ten vážný a zadumaný typ, prostě nudná povaha, ale zdá se že i já mám v sobě radost a schopnost být "střevo" :) 

Den první...

Dnešek je hlavně ve znamení detoxu.

V puse mám sucho, jazyk o číslo větší.
A žízeň. Ta je celkem nepříjemná, protože nejde utišit. Když piju, je větší a větší.
Pokud vydržím a nenapiju se, sama zmizí. Ale pak si vzpomenu, že detox podpořím tím,
že budu dostatečně pít. Napiju se a dostanu žízeň, kterou nedokážu ukojit...

Ráno jsem se nemohla vzbudit. Naštěstí je neděla a mám dost času.
Pospávala jsem, pro mě nepředstavitelně až do 10 hodin. Pravda nebýt změny času, bylo
by to jen do 9 hodin. Silou vůle jsem se oblékla a šla se psem.
Nedala jsem si ranní kriyu. Ani sprchu.

Bříško mám nafouklé. Ale zatím v pohodě. Zvýšenou potřebu na WC zatím (kupodivu) nepociťuju. Uvidíme během dne.

Venku se psem, ač se mi zdálo, že jdu na plno, to zas taková sláva nebyla. Nicméně 6,5 kilometru do hodiny a čtvrt není v podstaně tak zlé. Jsem chodec, ne běžec, proto mé časy nejsou nijak závratné. A taky si ještě cestou hraju se psem :) 

Uvidím, jak se bude vše vyvíjet dál. Jestli zvládnu večer intenzivnější trénink. Nebo udělám "jen" Suria Kriyu.
Ráda bych zvládla oboje, ať nejsou následky přežíracího víkendu tak strašné. Měření a vážení mám v plánu až později, protože si myslím, že ještě budu trochu otíkat ze všech těch sacharidů co jsem měla. Počítám, že v úterý, ve středu budu "kulminovat". Tělo zareaguje na změnu, vlastně návrat k protokolu až za pár dní.


Odpolední procházka se psem dopadla na tolik dobře, že jsem se ještě cítila i na intenzivnější trénink.
Nic světoborného, mám ráda když je vše do 40  minut hotové. Takže nějaké kardio a HIIT. Jsem spokojená a překvapena. Cvičilo se mi velmi dobře.
Suriya Kriya také odcvičena. Ale tu bych si dala i kdybych sotva dolezla dom :)

Jsem otrava otravná

Otrava - intoxikace.

U mě jsou to následující projevy:
První asi 2 - 3 dny - nesoustředění a ospalost. A to taková, že má strach, že ráno zaspím za volantem. Zmatenost. Mám pocit, že můj mozek umřel.

Mám nafouklé bříško, mé vylučování je nepředvidatelné - klidně i 6 - 8 x za den.
Smrdím. Upřímně musím přiznat, že smrdím. Pot, dech, moč. Prostě smrdím.

Asi týden mám v puse nepříjemný pocit. Ani mi tak nevadí ketonový dech.
Ten mám dokonce ráda. Ale spíš mi jde o to, že mám oteklý jazyk a pusu jako by menší.
Žízeň. Pořád, velkou a nepříjemnou.

Potím se a je mi horko.
Vlasy a pleť se mi mastí o poznání víc.

Toto jsou problémy, které za pár dní zmizí.

Co mě potrápí (na základě dřívějších zkušeností) o dost déle je ekzém.
Na prstech obou ruk mám nejdřív svědivé puchýřky, které si většinou rozškrábu.
I když se přes den hlídám, v noci se neuhlídám. Pak se kůže zanítí, následně vysuší,
ztenčí a popraská do krve.

Když se mi toto děje "napovrchu" největšího orgánu těla - kůže. Co se pak děje pod povrchem?

A jaké jsou Vaše problémy na neolitické stravě?

Když se podaří, co podařit se má....

Víkend, ač se vydařil, byl náročný. A to v tom, že jsem měla neolitický cheating weekend orgy.
Jestli se to dá tak nazvat :)

Od neděle jedu Whole, ale pro mě částečně v AIP formě.

To znamená žádné zpracované potraviny, žádnou mouku, snídaňové cereálie, žádné müsli, což je základ pro Primal, Paleo, Whole, GAPS, SCD.

A teď jsou na řadě bonusy - žádné mléko, sýry, máslo, prostě nic co vidělo kravské, kozí či ovčí mléko. Jasně ještě je tu řada dalších, ale v našich zeměpisných délkách trochu mimo. Kobylí ani velbloudí asi hned tak nedostanu.Čurpe bych sice ráda zkusila, ale nevím kde bych se k němu v nejbližší době dostala :) A co to vlastně je? Je to sýr z mléka jaků. Je sušený, tvrdý a prý i hnusný. A zdravý :) Ale pokud vytrváte a budete žvýkat a žvýkat, dostanete se k plné smetanové chuti.
Protože je sušený, zbavený vody, je velmi lehký. Jačí mléko je dvakrát výživnější než kravské, obsahuje i více tuků. Zdroj internet.

Dál mám v plánu vynechat ořechy a semena. Mandle, para, len, kešu, slunečnicová semínka.
Papriky, rajčata, lilky.
Slunečnicový olej. Řepkový, sezamový, konopný olej.
Tropické ovoce. Naše ovoce - krom vlastních domácích zásob mražených bobulí - také.

A co vlastně budu jíst?
Zeleninu, tuky, maso. Občas vejce.
V tomto či nahodilém pořad :)

Nebudu poposivat svůj jídelníček. Web je plný horších i lepších jídelníčků všech zaměření.
Od klasických fitness, RAW, low carbs atd. Ráda bych popsala co se se mnou bude dít. Jak bude probíhat má intoxikace a následný detox.

Vývar

   Začala jsem si vařit před nějakýma asi 2 a půl roky. Od té doby vařím téměř denně. Někdy jen pro sebe, někdy pro víc strávníků s různými preferencemi. Není problém.

   Ale až před nedávnem jsem objevila kouzlo vývaru. Dělám si ho do zásoby tak na 3-4 dny. Když jsem vařila pro Muže, používala jsem kostku. Bylo mi v podstatě jedno jakou, hlavně aby to mělo sílu. Na jídlo k rodičům, jsem nepoužívala nic. Tatínek vždycky tvrdil, že nemá vývary z kostí a z masa rád. Že mu smrdí, že je to hnus a tak dále. No možná, ale já ho už úspěšně vývarem krmím přes rok :)

   Naučila jsem si jej přidávat i pod maso. A to jsem maso vždycky vařila jen na vodě.

   Kromě toho, že všem chutná jídlo s vývarem víc, to má ještě jednu výhodu. Člověk se nají a je najezenej, spokojenej a dlouho zasycenej. Nemusí nikde spůzat a hledat co by si dal dobrého. Mám vypozorované, že po takovém poctivém jídle nikdo nevyžaduje svačinky a druhé večeře. 

   Nejčastěji používám vepřový vývar. Čas od času hovězí. Kuřecí, pokud se nepletu jsem zatím nedělala. Pokud hrozí, že vývar nestihnu spotřebovat tak jej přidávám psům do žrádla. Kosti pak dostanou na žvýkání. Protože nejčastěji používám tlakový hrnec, kosti jsou opravdu vyvařené až na morek. Jdou prstem rozmačkat. 

   Občas uvařím uzené kosti a použiji je jako základ pro uzenou polévku. Pak už jen přidám kroupy, později i brambory a zeleninu. Taková polévka, hlavně když se uleží, je opravdový vyprošťovák. Opravdu narovnává trubky a hladí bříško. Vývar díky tomu že obsahuje mnoho minerálů, posiluje imunitní systém, vyživuje klouby, vazy, šlachy. Zlepšuje a zkvalitňuje prý i spánek. Když je opravdu poctivý tak po schládnutí zrosolovatí. Je to želatina na masový způsob :)


   A co vy? Vaříte vývar? Máte jej rádi?

   

Jste to co jíte.

Jsem kráva :)
Byla jsem slepice.
Byla jsem prase.
A teď jsem kráva.

Pořád jím podle Paleo/Primal protokolu. Mám za sebou Whole30 - respektive 45. A myslím, že i nějaké další před sebou. Už teď vím, že se i na ta budoucí těším.
Když se na tom tak zamýšlím, tak už vlastně jedno jedu. Ale moc mi nesedí si zaznamenávat datum od kdy do kdy. Protože jakmile něco příjmu a dám se do toho nepočítám dny, hodiny ani roky. Prostě je to tak a tak a já jedu.
Takže ano, momentálně jedu Whole30, ale ne jako program, nýbrž jak styl života. Vyhovuje mi to tak, ale když bych měla přijít o pravý Sacher dort nebo vánoční punč od Rathousu, Whole počká :)

Zároveň jsem Bojovník - warrior. Xena.
Raději než jíst ve stresu se postím a najím se až později.

Momentálně jsem vyřadila tropické ovoce, mimo citronu do čaje.
Vlastně více méně všechno ovoce. Ale naše sezonní si ujít nenechám.
Lilkovité - rajčata, papriky, lilky. Opět zařadím až bude jejich čas.
Paleo/Primal dezerty. Ráda je peču, vlastně dělám i klasické a Raw, ale nejím je.
Neznám míru a darmo se jima přecpu...
Mléčné výrobky. Jogurty a tvarohy mi připadají také jako sezonní záležitost.
Máslo není na co mazat.
Sýry. Uzeniny.
Dresinky. Mouku, cukr a cukrovinky.

Skoro to vypadá, že žiju z prány. No někdy by neškodilo :)

Nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou...

Asi bych měla začít od začátku.

Znovu. Opět. Zas...

   Mám ráda nové začátky. Nové vztahy, nové plány, ptáky a kamarády... .:) I když paradoxně moc nových vztahů nenavazuji. Ale mnohdy jsou ty nové začátky těžké, pro někoho to zároveň znamená konec, pro někoho výzvu... Pro mě jak kdy. Jakmile si nový zvyk upevním a vydržím, už u něj i zůstanu. Mám věrnou povahu.

Takže vlastně o čem to chci psát?

Pořád o tom samém - o mé rodině a o mě a mých psech :)

o vaření

o Crohnově chorobě

o sportu

o kundalini józe

Prostě o životě.

I'll be back...

    Ano, jsem zde pořád, i když se tvářím, že neexistuji. I když se Vám může zdát, že neslyším a nenaslouchám.. Jsem stále zde, splývám mezi Vámi a nechávám se unášet proudem života. Někdy lehce. A někdy ze všech sil plavu proti proudu a někdy se jen tak plácám na vlnách života. Někdy je to tajfun a uragán, někdy má sílu jak letní bouřka a někdy  se mi zdá, že jsem neviditelná ve tmě...
 

This is SPARTA...

Ač nemám ráda přílišné poangličťování, nic jiného mě nenapadlo.
Jak možná víte, před časem jsem psala o tom, že bych se ráda zúčastnila Spartan Race. Když jsem to celá nadšená říkala muži, tak se zhrozil a naštval a řval po mě, že ještě jedno jediný kilo a jdu do léčebny. Trochu jsem se zarazila, hodně se naštvala a dnes mě trošku mrzí že jsem mu tohle chování nechala projít. No co už. Příště se nedám. Jenže popravdě řečeno, v té době jsem si ani na Spartana netroufala. Takže jsem ani nijak velice netrénovala. Jen jsem obdivovala všechny, kteří to dají. Taky mi každý říkal, že podle je masakr a že to není pro něho. Kdybych ale našla parťáka, šla bych do toho. Sama jsem si taky netroufala. No a abych mohla obdivovat každého kdo se do tohoto bláznivého počinu vrhnul, byl mi Spartan skoro pod nosem - v sousední dědině. V době kdy jsem každého přemlouvala k účasti a všichni odmítli, jsem se rozhodla že když se nebudu aktivně účastnit podívat se pudu. No a na čumendu se mi přihlásilo o poznání víc lidí. Ale zase realita byla jinde :) Takže na Spartan přijela akorát má sestřenka.
V den D. jsme po práci vzaly auto, a v silné sestavě - mamka, sestřenka, já, prostřední a maličký pes jsme se vidaly na ně. :) Už předem jsem věděla že bude silná účast protože asi tak 14 dní před jsem náhodou mluvila s panem starostou z Bořetic a říkal že už je stop stav že je přes 4.000 účastníků. Když jsem se ho ptala jestli si to půjde taky zkusit tak s úsměvem a vtipem mi odpověděl že on? On určitě ne :) Ještě to trochu protáhl a málem jsem mu skočila na to že poběží v první vlně :)
Když jsme dojely měla jsem trochu obavy z toho, kde nechám my car :) Ale po haluzi bylo místo u nádraží. A po haluzi jsem dostala šanci si natrénovat podélné parkování. Tak jsem se chvilku trápila, ale nakonec se dobrá věc podařila. Před náma byli nějací pánové a mám takový pocit že ještě o minutku déle a nabídli by mi, že mi zaparkují. :) (Což už se mi jednou stalo. A můžu říct že mě to potěšilo, ač jsem s díky odmítla)
Pak jsme se vidaly směr STARTA. Hned na začátku byla velice divácky atraktivní záležitost. Brodění přes Svodnicu - Trkmánku. Ač je Svodnica čistá a žijí v ní ryby a ondatry a byly spatřeni i bobři, bahna tam bylo dost. A jako každé bahno i toto smrdělo. Někteří protestovali, že jsou sto sr...., ale můžu říct že to už opravdu dávno ne. Chvilku jsme postály a pak šly dál k dřevěné stěně. Hodně mě překvapilo, že ji dost lidí dalo. Hned za ní byly tři vyhloubené škarpy naplněné vodou a zemina nebo spíš už bláto před nima. Takže to udělalo takové terénní vlny kdy byla mulda blata, voda, blato, voda... A tady mě zas překvapilo, že to některé slečinky odmítly dát. A raději místo toho dělaly angličáky. Těch mi bylo i trochu líto, protože asi nevěděly do čeho jdou.
Spartan že přece i o tom, že je člověk celý od blata a leze do toho do čeho by normálně nevlezl. Sice ne že bych měla ráda bahenní koupele, ale přece jen tohle se opravdu dalo čekat.
O pár metrů dál bylo převracení pneumatik. Holky měly menší a kluci větší (asi jako vždy). Otočit jednou a zpátky na kolík. Pak následoval brod přes Svodnicu. Toto nebyla překážka, tomu to se nedalo vyhnout. Takže všechny slečinky co si bahno odangličákovaly stejně musely do vody protože to byla součást tratě. Tam jsem ale my už nešly. Aspoň ne dnes.
Vrátily jsme se ke stěně a proti proudu jsme si prošly zbytek trati. Takže od stěny jsme šly mezi sklepy na Kraví Hoře a tak jsme to vzaly vinohradem nahoru podél tratě až k rozhledně. Cestou se mamka a sestřenka vyzuly aby posilovaly první čakru. (Já bohužel musela zůstat obutá, neboť bych musela být po zbytek dne bez kompresivních punčošek a to si ještě vážně netroufám). U rozhledny byla občerstvovací stanice.
Trať pak dál pokračovala mezi terasami nad Němčičkami a Bořeticema až do velmi prudkého stoupání (v našem podání klesání protože jsme šly proti proudu) a na jedné z teras byla další překážka. Tentokrát to bylo tahání pytlů s pískem. Přes dvě terasy. A byl to docela krpál. Kluci měli dvacet a holky deset. Trať pak pokračovala přes silnic do sadů. Marhulových sadů. Ale ještě před tím bylo opět další disciplína. Přechod přes kladinu. Byla dvakrát lomená a díky svému strategickému umístění, kdy běžci museli zdolat prudký kopec a tím byly tak rozhrkaní že tu kládu prostě nedali. Pak na vrchu kopce byla konstrukce která se měla zdolat ručkováním. Vyzkoušela jsem, nedala jsem.
Pak trať pokračovala k první překážce, kdy se měl zdolat balík slámy. Dole jsme koukly na pár posledních překážek. Kdy (opět to beru pozpátku) proběhnutí mezi gladiátory byla už jen maličkost a stejně tak tak přeskok přes oheň.
Po něm byl hod na terč a teprve pak byly ty opravdu výživné překážky. Jako šikmá stěna, kde si všichni úžasně pomáhali. Ač se vůbec neznali. Šikmá sněna se skládala z několika částí. Prvně se muselo vyškrábat na bahenní muldu, skočit do vody a z se po šikmé ploše pomocí lana vyškrábat na nahoru a pak po jakoby žebříku dolů. Tím jak šikmina byla obalená bahnem tak to pekelně klouzalo a právě tady bylo zapotřebí pomoci od někoho kdo už byl navrchu.
U tohoto zastavení byl úžasný dráp. Byl tvrdý, přísný ale intuitivní. Když viděl někoho že na potřebuje spíš povzbudit tak povzbudil a těm slečnám co tuto překážku odmítly dát naordinoval 50 angličáků. Před touto šikminou byl ostnatý drát. Někteří jej dávali technikou válí sudů. Nejlepší bylo to brát při kraji. Protože uprostřed je prověšený a tím pádem o pár centimetrů niž než u kraje. Před ostnatým drátem byla věž pro šplh na laně. To nedala pokud vím žádná holka. A všimla jsem si že nikdo nepoužil techniku kdy si nohama z toho lana uděláte smičku a po ní to jde o něco snáz. Ale na to lano jsem si ani nesáhla a kecám, vím. Jo a lezlo se na něj opět z bahenní koupele. Je možné že bylo těžké a ta smyčka prostě nešla udělat. Věž byla posledním úkolem před brodem. (pořád jsme šly v protisměru). Mezi brody byly dvě překážky. No vlastně tři. Klasická Spartanská stěna. Jednou přes, jednou skrz a jednou pod. Pak brodění se mezi vrbičkama a překonání lanové sítě. Ale toto už jsme neprocházely. Aspoň ne ten den.
Jinak hodnocení je takové že příští rok jdem do toho. Že bysme to všechny daly. Teda zkusily. Samozřejmě je nám jasné že všechny překážky bysme nedaly ale aspoň se pokusily. Nejrychlejší kluk to měl za 35minut. Zajímalo by mě, jestli dal všechno nebo tam kde mu bylo jasné že to nepude dal rovnou angličáky. Prostě jestli doběh k překážce a zkusil. Nebo doběhl a rovnou angličákoval. Počasí moc pěkně vyšlo a další příjemný bonus je to že muž byl v práci. Přijel potom za náma až když jsme to měly celé prošlé. Bude to znít hnusně, ale aspoň nezavazel. Celkově tam byla moc příjemná atmosféra. Jak na takovém pozdně letním festivalu. Ale s tím rozdílem že tam nebyl nikdo ožralý či jinak zhulákaný. (Ač byl čas burčáků. Což pro někoho kdo to nezná je velmi, velmi zrádné).

Mějte se pěkně, nic předem nevzdávejte a zkuste to. Buď dostanete po ní nebo do ní. Vaše Pražena

Svítí, svíti slunce nad hlavou...

Může to vypadat že jsem poslední dobou vše vypustila a věnuji se jen malýmu psovi.

Není to až tak úplně pravda. Stále jím primál. Stále sportuji. A snažím se rozšiřovat obzory co se týká jak sportu tak výživy. 

Čím jsem momentálně pohlcena tak je to kniha Jana Kwasniewkeho - Otimální dieta. Musím se přiznat že jakmile mám volnou chviličku tak okamžitě nalistuju příslušnou stránku a jedu. Teda čtu :)

Co se týká sportu mám novou kettlebell - 12kg. A jde to poznat. Osmička už mi byla malá a tato mi dává chvilkama pěkně zabrat. 

Ještě bych se chtěla zmínit o mé nové osobní výzvě. Za poslední rok jsem prošla neuvěřitelnou proměnou a to jak fyzicky tak i psychicky. Zjistila jsem že kromě fotek, kde jsem si zdokumentovávala svou fyzickou proměnu za poslední rok, nemám jednu jedinou. Takže STOP. Budu se víc fotit. Fotím ráda a troufám si samolibně říct že i dobře. Tím mám na mysli že se snažím aby když fotím psi na dvoře nebyly vidět v pozadí hadice, kýble a metle. Aby tam nebyly lidi s usekanýma končetinama a podobně. Takže budu opět víc fotit a občas vyfotím (nebo nechám vyfotit) i samu sebe.

Mějte se pěkně Vaše Pražena

Jede, jede mašinka...

aneb pes se veze.

Měla jsem trochu obavy jak bude malej psík snášet cestování. Přece jen je to cestovní pes.
A můžu říct že cestování miluje. Rád jezdí vlakem. Zatím jezdí zadarmo, protože je maličký. Dokonce tak malý, že kdyby to muselo být a nějaký cvaklístek protestoval tak ho můžu dát do tašky. Jen bohužel když jede vlakem tak mi sedí na klíně. A nevím kdo z nás upadne první do bezvědomí. :) Ráda bych zapracovala na tom, že bude sedět  na zemi jak každý druhý pes. Protože až bude škaredě nechci mí na klíně malého mokrého, špinavého potkánka.
No a když jede v autě je to trochu problém. Když řídím já, je vše OK. Dala jsem mu pod přední sedadlo v my car krabici, do ní svetr a kus stromu aby si mohl žužlat. A než vyjedeme z parkoviště už spí. Ale když řídí muž, cpe se mu na pupek. On ho totiž nemívá na klíně jako já, ale z pupíku mu udělal solidní polštář.
Co se týká kola, došel k závěru že ho člověk vymyslel jen proto aby se na něm vozili psi. Mám na kole vpředu košík a tam ho vysadím a on kouká a tváří se jak kdyby to osvobodil. Je teda pravda že mi jednou vyskočil, ale od té doby si dává pozor. Jen se divím že já ho ještě někde nevytřepala, protože přece jen kolo má jinačí stabilitu když se mi vpředu vrtí pes. A když se k tomu přidá polňačka tak chvilkama jenom nadskakuje. Ostatně já taky :)

Mějte se pěkně, vytáhněte kolo a běžte se projet dokud venku hezky. Vaše Pražena :)