...Mezolit (z řec. mesos, μεσος = střední a lithos, λιθος = kámen) nebo také střední doba kamenná označuje období mezi 10 000 př. n. l. až 8000 př. n. l. a končí začátkem neolitizace Evropy. Mezolit je pokračováním paleolitu za změněných přírodních podmínek a spíše jen tradičně uznáván za samostatné období. zdroj tetička Wiki
Asi tak bych nazvala to jak teď žiju, jím a piju :) Je to něco mezi Paleo - fitness - mainstream.
Ve zkratce se držím hlavních bodů Paleo a kombinuji s vege a hlavně se snažím poslouchat sama sebe. Což je celkem změna.
Kdysi se mi podařilo poměrně dost zhubnout, začínala jsem na nějakých 100-105kg a jednu chvilku jsem se dostala lehce pod 60kg. Zpětně připouštím, že jsem byla hubená jak pes. A i když jsem cvičila, neměla jsem bůhví jak senzační postavu. Několik let jsem poctivě měřila, vážila a zapisovala vše, co jsem strčila do pusy.
Jenže jsem pak přestala jsem mít s jídla radost, jídlo přestalo mít jakoukoliv chuť, vůni. Vše se točilo jen kolem poměru sacharidů, bílkovin a tuků. Týden dopředu jsem si psala jídelníček. Byla ve stresu, když mi něco nevycházelo, zahazovala jsem kousky okurky, rajčete, salátu, protože už by se mi nevyšla do maker.
Jediný výsledek byl ten, že mi začalo trochu (čti silně) hrabat. Začala jsem se přejídat. Pak přišlo špatný svědomí. To mě pak vzalo se sebou do obchodu, kde jsem si koupila různé dobrůtky, koblížky, tatrančičky, čokoládičky. A všechno jsem to pěkně NATAJŇAČKU spapala. No a pak přišlo ještě černější svědomíčko a tak dokola. Mezi tím jsem si snižovala příjem na nějakých 1300kcal denně.
Těchto fází jsem si prožila několik. Někdy mám tendence k tomu být příliš radikální, takže buď jsem se držela přesně vypočítaných čísel a nebo jsem jedla jak neurvala...
Vše vyvrcholilo letos na přelomu září a října. Každou neděli jsem si chodila do cukrárny pro dortíček, pak i v sobotu a nakonec každý den pro tři kousky...
A v ten okamžik jsem si skoro uvědomila, že je čas na změnu.
Skoro říkám proto, že jsem ještě mezitím musela onemocnět a k tomu si projít drobnými úrazy jen proto, aby mi došlo, že něco dělám špatně.
To něco se netýkalo jen stravy, bylo to volání mé duše, která moc dobře věděla jak jsem uvnitř nešťastná a unavená. Proto mi do cesty přivedla pár zranění abych se mohla zastavit, rozhlídnout se a rozhodnout co dál.
.... a tak jsem byla opět na rozcestí...
Žádné komentáře:
Okomentovat