Každý, kdo kdy držel protokol Whole, tvrdí, že se mu úžasným způsobem zlepšil spánek.
Mě teda rozhodně ne. Můj neolitický muž chrápe a to střídá s chrochtáním až chroptěním.
Myslím, že už jsem pochopila, proč se lidé odstěhovali z jeskyní a začaly si stavět chýše. Bo v nich ten chrapot tak strašně nerezonuje...

Změna

   Člověk míní a Pán Bůh mění...

   Chtěla jsem vytrvat, ale bohužel budu asi muset o víkendu přerušit protokol. Jsem mimo domov, což by tak nevadilo, ale v sobotu jsem ve škole a součástí bude i společný vegetariánský oběd bez bílého cukru a mouky. Tak jsem zvědavá. Vzhledem k tomu, že nás tam je hodně a je to slavnostní oběd, netroufám si odmítnout. Ostatně i Dalajláma ač vegetarián, jí to co mu nabídnou, když je některé ze svých cest. I když je to maso... Doma si ho nejí...

   Ale mám v plánu si vít svoje jídlo a jak to jen pude, budu jíst to co chci. To co mám.  

3. den

    Co napsat? Cítím se ok. Možná trochu unavená, trochu smutná a nervozní. Ale nemyslím si, že by bylo na vině Whole. Doma děláme nějaké úpravy - měníme okna. Dítě má zítra přijímací zkoušky na SŠ. Přemýšlím, jak se dostat na místo určení. Ráda bych jela autem, ale všichni mě odrazují, že je to daleko a na čas se špatně jezdí. Asi pojedeme vlakem, ale tam jsou celkem prostoje. To zas odrazuje mě...

   Ráno bude celkem hektické, takže ideální příležitost jak si otestovat vůli před víkendem. Vstávat budu v 5.00, což je normální. Chci si ještě zacvičit Suriya Kriyu. To je půl hodiny i s meditací. Ještě nevím, kterou vyberu, ale pár typů mám. Pak se opláchnout, oblíct, skočit pro krásně vypečené a křupavé rohlíčky a hurá na cesty.

   Ráda bych si udělala ještě nějakou sestavu při čekání na Dítě. Budu mít 2x hodinu čas, tak uvidíme. Najdu si někde nějaký tichý kout a v rozkvetlé zahradě na sluníčku si zacvičím sestavu na auru. Moc pěkná představa, ovšem pravděpodobně asi to jen představuju.

   V podvečer mám domluveného klienta na splátky. Raději bych se tou dobou viděla venku, ale byznys je bohužel důležitější. Tak doufám, že aspoň večerní trénink klapne.

Konec - začátek

   Todle Whole jsem nezvládla. Ukončila jsem ho 18. den. Dnes už ani nevím proč. Z nějaké malichrné slabomyslnosti. A když už jsem jej porušila, aspoň jsem si užila úžasnou žranici :)

   Začala jsem znovu. V klidu, bez stresu. Tentokrát to bude těžší, protože o víkendu budu mimo domov. Ale jsem pevná ve svém odhodlání. :) Ostatně jako vždy.

   Je zajímavé, že krizový nemám ani tak první týden, jak všichni popisují. Ale 18.-20. den je pro mě nejtěžší. Pokud vydržím, tak už uspěji. Mám jen příšernou chuť. Na něco sladkého a slaného. Nic víc nic míň. Začíná to tím, že si udělám něco mimo plát, ale stále podle protokolu. A pak s úžasem zjistím, že se vezu... . Pokud náhodou mám i volno ve svém tréninku, je to celkem jistá cesta do pekla... Když cvičím některou z kriyí či meditací, tak opět krize přichází kolem 20. dne

      Takže dnes den 2.

 

Den 16. a 17.

   Únava. Velká a překvapující.
   Deprese. Náhlá. Bez příčiny.

   V tomto duchu byl závěr šestnáctého dne. Docela mě to dostalo. Nečekala jsem takový stav po tak dlouhé době. Přes den jsem se cítila dobře. Odpoledne nebo spíš v podvečer, jsem byla s mamkou a psi na procházce. Příjemně jsme se prošly. Byl krásný večer. A už jsem cítila, že něco není v úplně nejlepším pořádku. Že něco je shnilého ve státě Dánském. No, byla jsem to já.

   Po procházce jsem jela domů. A ač jsem měla v plánu ještě cvičit HIIT a sestavu pro posílení aury. Nedokázala jsem to. Převlíkla jsem se. Pustila hudbu. Nedokážu cvičit v tichu. Stála jsem tam a nic. Nedokázala jsem se pohnout. Tak jsem se převlíkla zpátky a jela ještě nakoupit...

  ... Doma jsem místo jakéhokoliv pohybu jedla. Chytla jsem žravku. Šílenou. Sice v rámci protokolu, ale přece. Uvidíme, jaké budou následky. Den 19. to rozkryje.

   Večer jsem usínala smutná, rozhozená a stále hladová.


   17. ráno se mi chtělo spát. Nechtělo se mi cvičit, nechtělo se mi vstávat a ani se jít umýt. Překonala jsem se. Smutek a tíha mi vydržely až skoro do poledne. A taky se mě drží prokrastinace. Nemám ráda prokrastinaci. Je to blbost. Pak se mi totiž kupí prokrastinované mrtvolky ve skříni. Musím je zakopat dřív než začnou hnít a tlít. Grrrr na ně. Jedeme dál.

 
 
 

Týden první

   Začínám druhou třetinu Whole. Neuvěřitelné. Ale příjemné.

   Po psychické stránce si myslím, že bez problémů. Výkyvy nálad se nějak výrazně nekonají. Výraznější únava také ne. Chutě mě samozřejmě trochu honí, ale to ještě chvilku asi budou.

   Co se týká tělesných projevů, tak nic mimořádného se neděje. Zažívání funguje jak má. Nebo jak jsem zvyklá. Takže vlastně ano,jede tak jak má. Někdy mě přepadne lehčí slabost, ale nejsem si jistá, její příčinou. A nikdy není tak silná, abych po ní nějak usilovně pátrala. Nic, co by nepořešil menší šlofíček. :)

   Velká a výrazná změna, je spánek. U rodičů jsem vždycky spala jak mimino. Ale u přítele to byl problém. Vždycky. Před Whole, při Whole, za Whole. Před devíti lety, vloni i předloni. Prostě fuck furt. Ale poslední týden, nechci to zakřiknout, usínám odhaduji do 20 minut a probudím se maximálně 1x a pak chvilku před budíkem lehce procitám. To je pro mě obrovská, úžasná záležitost. Předpokládám, že jak se bude můj spánkový deficit snižovat bude mi zas o něco lépe ve všech směrech.  

   Co se ovšem dál mění a vyvíjí je ekzém. Ranky se zatahují. Momentálně se nové nedělají. Stará kůže se loupe a mladé jizvy jsou ještě takové nijaké. Slabé, tenké a bolavé. Takže OK.

 
  V jídelníčku změny nedělám. Sázím na jistotu. Alespoň v pracovní týden. Klasika co mě zasytí a nestresuje. Příjem makroživin mám zhruba S 10%, B 25%, T 65%. Takto je to pro mě ideální.

   Ani co se týče sportu změny žádné. Procházka se psem, HIIT, Tabata, kundalini joga, meditace. HIIT a Tabata není ovšem každý den. A ani časově nejsou nijak náročné. Do 20minut 3-4x týdně. Ovšem jógu a meditaci dělám denně.

   Závěr? Jedu dál :)

Den druhý...

   Dopadl skvěle. Ale zato já jsem odpadla...

     Zdá se, že detox nebude mít tak nepříjemné projevy jak se mi někdy stává. A to hlavně díky tomu, že jsem v neděli (den první) dost sportovala. Dnes jsem bohužel pohybu moc nedala neboť jsem zamrzla v práci. 31. března je velmi, velmi blízko → "Na světě nejtěžší věc k pochopení je daň z příjmu" Albert Einstein. 

   Přiznávám, že když jsem si lámala hlavu jak to vše napsat, spočítat a zapsat, měla jsem slabší chvilky, které jsem měla chuť překonat pomocí něčeho dobrého...

   Další krize přišla později večer, když jsem se nesmyslně a trapně pohádala s Mužem. Nebo spíš on si potřeboval vybít adrenalin, já mu zavdala podnět a už to jelo. No nic. Vytočil se sám, kvůli prkotině.... Ale toto byla další chvilka, která by mohla lehko sklouznout ve chvilku s Nutellou...

   Tak to byl náhled no mé Psyché a její zběsilý včerejší tanec...

   Co se dělo s tělem?

   Popravdě, ani nevím, vše zastínila psychika. Ale aspoň jsem se příliš nepozorovala.

   Přesto pár věcí bylo. 

   Od rána mě pobolívala hlava. Ale "rozdýchala" jsem to a nemusela si brát "lék". 

Opět žízeň. Lehká malátnost a nedostatek energie. Nic markantního. Večer jsem nemohla usnout, ale to nevím, jestli nebyl důsledek "veselého" večera. Protože u rodičů problém s usínáním nemívám.

   Největší nepříjemností je ovšem můj ekzém. Kouše. Zatím je na šesti prstech a začíná mi praskat kůže a otvírají se ranky. Jsem zvědavá jak rychle bude postupovat. Doufám, že se brzo ztratí a budu mít jemné ručky jak princezna.

  

Den první...

Dnešek je hlavně ve znamení detoxu.

V puse mám sucho, jazyk o číslo větší.
A žízeň. Ta je celkem nepříjemná, protože nejde utišit. Když piju, je větší a větší.
Pokud vydržím a nenapiju se, sama zmizí. Ale pak si vzpomenu, že detox podpořím tím,
že budu dostatečně pít. Napiju se a dostanu žízeň, kterou nedokážu ukojit...

Ráno jsem se nemohla vzbudit. Naštěstí je neděla a mám dost času.
Pospávala jsem, pro mě nepředstavitelně až do 10 hodin. Pravda nebýt změny času, bylo
by to jen do 9 hodin. Silou vůle jsem se oblékla a šla se psem.
Nedala jsem si ranní kriyu. Ani sprchu.

Bříško mám nafouklé. Ale zatím v pohodě. Zvýšenou potřebu na WC zatím (kupodivu) nepociťuju. Uvidíme během dne.

Venku se psem, ač se mi zdálo, že jdu na plno, to zas taková sláva nebyla. Nicméně 6,5 kilometru do hodiny a čtvrt není v podstaně tak zlé. Jsem chodec, ne běžec, proto mé časy nejsou nijak závratné. A taky si ještě cestou hraju se psem :) 

Uvidím, jak se bude vše vyvíjet dál. Jestli zvládnu večer intenzivnější trénink. Nebo udělám "jen" Suria Kriyu.
Ráda bych zvládla oboje, ať nejsou následky přežíracího víkendu tak strašné. Měření a vážení mám v plánu až později, protože si myslím, že ještě budu trochu otíkat ze všech těch sacharidů co jsem měla. Počítám, že v úterý, ve středu budu "kulminovat". Tělo zareaguje na změnu, vlastně návrat k protokolu až za pár dní.


Odpolední procházka se psem dopadla na tolik dobře, že jsem se ještě cítila i na intenzivnější trénink.
Nic světoborného, mám ráda když je vše do 40  minut hotové. Takže nějaké kardio a HIIT. Jsem spokojená a překvapena. Cvičilo se mi velmi dobře.
Suriya Kriya také odcvičena. Ale tu bych si dala i kdybych sotva dolezla dom :)

Jsem otrava otravná

Otrava - intoxikace.

U mě jsou to následující projevy:
První asi 2 - 3 dny - nesoustředění a ospalost. A to taková, že má strach, že ráno zaspím za volantem. Zmatenost. Mám pocit, že můj mozek umřel.

Mám nafouklé bříško, mé vylučování je nepředvidatelné - klidně i 6 - 8 x za den.
Smrdím. Upřímně musím přiznat, že smrdím. Pot, dech, moč. Prostě smrdím.

Asi týden mám v puse nepříjemný pocit. Ani mi tak nevadí ketonový dech.
Ten mám dokonce ráda. Ale spíš mi jde o to, že mám oteklý jazyk a pusu jako by menší.
Žízeň. Pořád, velkou a nepříjemnou.

Potím se a je mi horko.
Vlasy a pleť se mi mastí o poznání víc.

Toto jsou problémy, které za pár dní zmizí.

Co mě potrápí (na základě dřívějších zkušeností) o dost déle je ekzém.
Na prstech obou ruk mám nejdřív svědivé puchýřky, které si většinou rozškrábu.
I když se přes den hlídám, v noci se neuhlídám. Pak se kůže zanítí, následně vysuší,
ztenčí a popraská do krve.

Když se mi toto děje "napovrchu" největšího orgánu těla - kůže. Co se pak děje pod povrchem?

A jaké jsou Vaše problémy na neolitické stravě?

Když se podaří, co podařit se má....

Víkend, ač se vydařil, byl náročný. A to v tom, že jsem měla neolitický cheating weekend orgy.
Jestli se to dá tak nazvat :)

Od neděle jedu Whole, ale pro mě částečně v AIP formě.

To znamená žádné zpracované potraviny, žádnou mouku, snídaňové cereálie, žádné müsli, což je základ pro Primal, Paleo, Whole, GAPS, SCD.

A teď jsou na řadě bonusy - žádné mléko, sýry, máslo, prostě nic co vidělo kravské, kozí či ovčí mléko. Jasně ještě je tu řada dalších, ale v našich zeměpisných délkách trochu mimo. Kobylí ani velbloudí asi hned tak nedostanu.Čurpe bych sice ráda zkusila, ale nevím kde bych se k němu v nejbližší době dostala :) A co to vlastně je? Je to sýr z mléka jaků. Je sušený, tvrdý a prý i hnusný. A zdravý :) Ale pokud vytrváte a budete žvýkat a žvýkat, dostanete se k plné smetanové chuti.
Protože je sušený, zbavený vody, je velmi lehký. Jačí mléko je dvakrát výživnější než kravské, obsahuje i více tuků. Zdroj internet.

Dál mám v plánu vynechat ořechy a semena. Mandle, para, len, kešu, slunečnicová semínka.
Papriky, rajčata, lilky.
Slunečnicový olej. Řepkový, sezamový, konopný olej.
Tropické ovoce. Naše ovoce - krom vlastních domácích zásob mražených bobulí - také.

A co vlastně budu jíst?
Zeleninu, tuky, maso. Občas vejce.
V tomto či nahodilém pořad :)

Nebudu poposivat svůj jídelníček. Web je plný horších i lepších jídelníčků všech zaměření.
Od klasických fitness, RAW, low carbs atd. Ráda bych popsala co se se mnou bude dít. Jak bude probíhat má intoxikace a následný detox.

Vývar

   Začala jsem si vařit před nějakýma asi 2 a půl roky. Od té doby vařím téměř denně. Někdy jen pro sebe, někdy pro víc strávníků s různými preferencemi. Není problém.

   Ale až před nedávnem jsem objevila kouzlo vývaru. Dělám si ho do zásoby tak na 3-4 dny. Když jsem vařila pro Muže, používala jsem kostku. Bylo mi v podstatě jedno jakou, hlavně aby to mělo sílu. Na jídlo k rodičům, jsem nepoužívala nic. Tatínek vždycky tvrdil, že nemá vývary z kostí a z masa rád. Že mu smrdí, že je to hnus a tak dále. No možná, ale já ho už úspěšně vývarem krmím přes rok :)

   Naučila jsem si jej přidávat i pod maso. A to jsem maso vždycky vařila jen na vodě.

   Kromě toho, že všem chutná jídlo s vývarem víc, to má ještě jednu výhodu. Člověk se nají a je najezenej, spokojenej a dlouho zasycenej. Nemusí nikde spůzat a hledat co by si dal dobrého. Mám vypozorované, že po takovém poctivém jídle nikdo nevyžaduje svačinky a druhé večeře. 

   Nejčastěji používám vepřový vývar. Čas od času hovězí. Kuřecí, pokud se nepletu jsem zatím nedělala. Pokud hrozí, že vývar nestihnu spotřebovat tak jej přidávám psům do žrádla. Kosti pak dostanou na žvýkání. Protože nejčastěji používám tlakový hrnec, kosti jsou opravdu vyvařené až na morek. Jdou prstem rozmačkat. 

   Občas uvařím uzené kosti a použiji je jako základ pro uzenou polévku. Pak už jen přidám kroupy, později i brambory a zeleninu. Taková polévka, hlavně když se uleží, je opravdový vyprošťovák. Opravdu narovnává trubky a hladí bříško. Vývar díky tomu že obsahuje mnoho minerálů, posiluje imunitní systém, vyživuje klouby, vazy, šlachy. Zlepšuje a zkvalitňuje prý i spánek. Když je opravdu poctivý tak po schládnutí zrosolovatí. Je to želatina na masový způsob :)


   A co vy? Vaříte vývar? Máte jej rádi?