Týden první

   Začínám druhou třetinu Whole. Neuvěřitelné. Ale příjemné.

   Po psychické stránce si myslím, že bez problémů. Výkyvy nálad se nějak výrazně nekonají. Výraznější únava také ne. Chutě mě samozřejmě trochu honí, ale to ještě chvilku asi budou.

   Co se týká tělesných projevů, tak nic mimořádného se neděje. Zažívání funguje jak má. Nebo jak jsem zvyklá. Takže vlastně ano,jede tak jak má. Někdy mě přepadne lehčí slabost, ale nejsem si jistá, její příčinou. A nikdy není tak silná, abych po ní nějak usilovně pátrala. Nic, co by nepořešil menší šlofíček. :)

   Velká a výrazná změna, je spánek. U rodičů jsem vždycky spala jak mimino. Ale u přítele to byl problém. Vždycky. Před Whole, při Whole, za Whole. Před devíti lety, vloni i předloni. Prostě fuck furt. Ale poslední týden, nechci to zakřiknout, usínám odhaduji do 20 minut a probudím se maximálně 1x a pak chvilku před budíkem lehce procitám. To je pro mě obrovská, úžasná záležitost. Předpokládám, že jak se bude můj spánkový deficit snižovat bude mi zas o něco lépe ve všech směrech.  

   Co se ovšem dál mění a vyvíjí je ekzém. Ranky se zatahují. Momentálně se nové nedělají. Stará kůže se loupe a mladé jizvy jsou ještě takové nijaké. Slabé, tenké a bolavé. Takže OK.

 
  V jídelníčku změny nedělám. Sázím na jistotu. Alespoň v pracovní týden. Klasika co mě zasytí a nestresuje. Příjem makroživin mám zhruba S 10%, B 25%, T 65%. Takto je to pro mě ideální.

   Ani co se týče sportu změny žádné. Procházka se psem, HIIT, Tabata, kundalini joga, meditace. HIIT a Tabata není ovšem každý den. A ani časově nejsou nijak náročné. Do 20minut 3-4x týdně. Ovšem jógu a meditaci dělám denně.

   Závěr? Jedu dál :)

Den první...

Dnešek je hlavně ve znamení detoxu.

V puse mám sucho, jazyk o číslo větší.
A žízeň. Ta je celkem nepříjemná, protože nejde utišit. Když piju, je větší a větší.
Pokud vydržím a nenapiju se, sama zmizí. Ale pak si vzpomenu, že detox podpořím tím,
že budu dostatečně pít. Napiju se a dostanu žízeň, kterou nedokážu ukojit...

Ráno jsem se nemohla vzbudit. Naštěstí je neděla a mám dost času.
Pospávala jsem, pro mě nepředstavitelně až do 10 hodin. Pravda nebýt změny času, bylo
by to jen do 9 hodin. Silou vůle jsem se oblékla a šla se psem.
Nedala jsem si ranní kriyu. Ani sprchu.

Bříško mám nafouklé. Ale zatím v pohodě. Zvýšenou potřebu na WC zatím (kupodivu) nepociťuju. Uvidíme během dne.

Venku se psem, ač se mi zdálo, že jdu na plno, to zas taková sláva nebyla. Nicméně 6,5 kilometru do hodiny a čtvrt není v podstaně tak zlé. Jsem chodec, ne běžec, proto mé časy nejsou nijak závratné. A taky si ještě cestou hraju se psem :) 

Uvidím, jak se bude vše vyvíjet dál. Jestli zvládnu večer intenzivnější trénink. Nebo udělám "jen" Suria Kriyu.
Ráda bych zvládla oboje, ať nejsou následky přežíracího víkendu tak strašné. Měření a vážení mám v plánu až později, protože si myslím, že ještě budu trochu otíkat ze všech těch sacharidů co jsem měla. Počítám, že v úterý, ve středu budu "kulminovat". Tělo zareaguje na změnu, vlastně návrat k protokolu až za pár dní.


Odpolední procházka se psem dopadla na tolik dobře, že jsem se ještě cítila i na intenzivnější trénink.
Nic světoborného, mám ráda když je vše do 40  minut hotové. Takže nějaké kardio a HIIT. Jsem spokojená a překvapena. Cvičilo se mi velmi dobře.
Suriya Kriya také odcvičena. Ale tu bych si dala i kdybych sotva dolezla dom :)

This is SPARTA...

Ač nemám ráda přílišné poangličťování, nic jiného mě nenapadlo.
Jak možná víte, před časem jsem psala o tom, že bych se ráda zúčastnila Spartan Race. Když jsem to celá nadšená říkala muži, tak se zhrozil a naštval a řval po mě, že ještě jedno jediný kilo a jdu do léčebny. Trochu jsem se zarazila, hodně se naštvala a dnes mě trošku mrzí že jsem mu tohle chování nechala projít. No co už. Příště se nedám. Jenže popravdě řečeno, v té době jsem si ani na Spartana netroufala. Takže jsem ani nijak velice netrénovala. Jen jsem obdivovala všechny, kteří to dají. Taky mi každý říkal, že podle je masakr a že to není pro něho. Kdybych ale našla parťáka, šla bych do toho. Sama jsem si taky netroufala. No a abych mohla obdivovat každého kdo se do tohoto bláznivého počinu vrhnul, byl mi Spartan skoro pod nosem - v sousední dědině. V době kdy jsem každého přemlouvala k účasti a všichni odmítli, jsem se rozhodla že když se nebudu aktivně účastnit podívat se pudu. No a na čumendu se mi přihlásilo o poznání víc lidí. Ale zase realita byla jinde :) Takže na Spartan přijela akorát má sestřenka.
V den D. jsme po práci vzaly auto, a v silné sestavě - mamka, sestřenka, já, prostřední a maličký pes jsme se vidaly na ně. :) Už předem jsem věděla že bude silná účast protože asi tak 14 dní před jsem náhodou mluvila s panem starostou z Bořetic a říkal že už je stop stav že je přes 4.000 účastníků. Když jsem se ho ptala jestli si to půjde taky zkusit tak s úsměvem a vtipem mi odpověděl že on? On určitě ne :) Ještě to trochu protáhl a málem jsem mu skočila na to že poběží v první vlně :)
Když jsme dojely měla jsem trochu obavy z toho, kde nechám my car :) Ale po haluzi bylo místo u nádraží. A po haluzi jsem dostala šanci si natrénovat podélné parkování. Tak jsem se chvilku trápila, ale nakonec se dobrá věc podařila. Před náma byli nějací pánové a mám takový pocit že ještě o minutku déle a nabídli by mi, že mi zaparkují. :) (Což už se mi jednou stalo. A můžu říct že mě to potěšilo, ač jsem s díky odmítla)
Pak jsme se vidaly směr STARTA. Hned na začátku byla velice divácky atraktivní záležitost. Brodění přes Svodnicu - Trkmánku. Ač je Svodnica čistá a žijí v ní ryby a ondatry a byly spatřeni i bobři, bahna tam bylo dost. A jako každé bahno i toto smrdělo. Někteří protestovali, že jsou sto sr...., ale můžu říct že to už opravdu dávno ne. Chvilku jsme postály a pak šly dál k dřevěné stěně. Hodně mě překvapilo, že ji dost lidí dalo. Hned za ní byly tři vyhloubené škarpy naplněné vodou a zemina nebo spíš už bláto před nima. Takže to udělalo takové terénní vlny kdy byla mulda blata, voda, blato, voda... A tady mě zas překvapilo, že to některé slečinky odmítly dát. A raději místo toho dělaly angličáky. Těch mi bylo i trochu líto, protože asi nevěděly do čeho jdou.
Spartan že přece i o tom, že je člověk celý od blata a leze do toho do čeho by normálně nevlezl. Sice ne že bych měla ráda bahenní koupele, ale přece jen tohle se opravdu dalo čekat.
O pár metrů dál bylo převracení pneumatik. Holky měly menší a kluci větší (asi jako vždy). Otočit jednou a zpátky na kolík. Pak následoval brod přes Svodnicu. Toto nebyla překážka, tomu to se nedalo vyhnout. Takže všechny slečinky co si bahno odangličákovaly stejně musely do vody protože to byla součást tratě. Tam jsem ale my už nešly. Aspoň ne dnes.
Vrátily jsme se ke stěně a proti proudu jsme si prošly zbytek trati. Takže od stěny jsme šly mezi sklepy na Kraví Hoře a tak jsme to vzaly vinohradem nahoru podél tratě až k rozhledně. Cestou se mamka a sestřenka vyzuly aby posilovaly první čakru. (Já bohužel musela zůstat obutá, neboť bych musela být po zbytek dne bez kompresivních punčošek a to si ještě vážně netroufám). U rozhledny byla občerstvovací stanice.
Trať pak dál pokračovala mezi terasami nad Němčičkami a Bořeticema až do velmi prudkého stoupání (v našem podání klesání protože jsme šly proti proudu) a na jedné z teras byla další překážka. Tentokrát to bylo tahání pytlů s pískem. Přes dvě terasy. A byl to docela krpál. Kluci měli dvacet a holky deset. Trať pak pokračovala přes silnic do sadů. Marhulových sadů. Ale ještě před tím bylo opět další disciplína. Přechod přes kladinu. Byla dvakrát lomená a díky svému strategickému umístění, kdy běžci museli zdolat prudký kopec a tím byly tak rozhrkaní že tu kládu prostě nedali. Pak na vrchu kopce byla konstrukce která se měla zdolat ručkováním. Vyzkoušela jsem, nedala jsem.
Pak trať pokračovala k první překážce, kdy se měl zdolat balík slámy. Dole jsme koukly na pár posledních překážek. Kdy (opět to beru pozpátku) proběhnutí mezi gladiátory byla už jen maličkost a stejně tak tak přeskok přes oheň.
Po něm byl hod na terč a teprve pak byly ty opravdu výživné překážky. Jako šikmá stěna, kde si všichni úžasně pomáhali. Ač se vůbec neznali. Šikmá sněna se skládala z několika částí. Prvně se muselo vyškrábat na bahenní muldu, skočit do vody a z se po šikmé ploše pomocí lana vyškrábat na nahoru a pak po jakoby žebříku dolů. Tím jak šikmina byla obalená bahnem tak to pekelně klouzalo a právě tady bylo zapotřebí pomoci od někoho kdo už byl navrchu.
U tohoto zastavení byl úžasný dráp. Byl tvrdý, přísný ale intuitivní. Když viděl někoho že na potřebuje spíš povzbudit tak povzbudil a těm slečnám co tuto překážku odmítly dát naordinoval 50 angličáků. Před touto šikminou byl ostnatý drát. Někteří jej dávali technikou válí sudů. Nejlepší bylo to brát při kraji. Protože uprostřed je prověšený a tím pádem o pár centimetrů niž než u kraje. Před ostnatým drátem byla věž pro šplh na laně. To nedala pokud vím žádná holka. A všimla jsem si že nikdo nepoužil techniku kdy si nohama z toho lana uděláte smičku a po ní to jde o něco snáz. Ale na to lano jsem si ani nesáhla a kecám, vím. Jo a lezlo se na něj opět z bahenní koupele. Je možné že bylo těžké a ta smyčka prostě nešla udělat. Věž byla posledním úkolem před brodem. (pořád jsme šly v protisměru). Mezi brody byly dvě překážky. No vlastně tři. Klasická Spartanská stěna. Jednou přes, jednou skrz a jednou pod. Pak brodění se mezi vrbičkama a překonání lanové sítě. Ale toto už jsme neprocházely. Aspoň ne ten den.
Jinak hodnocení je takové že příští rok jdem do toho. Že bysme to všechny daly. Teda zkusily. Samozřejmě je nám jasné že všechny překážky bysme nedaly ale aspoň se pokusily. Nejrychlejší kluk to měl za 35minut. Zajímalo by mě, jestli dal všechno nebo tam kde mu bylo jasné že to nepude dal rovnou angličáky. Prostě jestli doběh k překážce a zkusil. Nebo doběhl a rovnou angličákoval. Počasí moc pěkně vyšlo a další příjemný bonus je to že muž byl v práci. Přijel potom za náma až když jsme to měly celé prošlé. Bude to znít hnusně, ale aspoň nezavazel. Celkově tam byla moc příjemná atmosféra. Jak na takovém pozdně letním festivalu. Ale s tím rozdílem že tam nebyl nikdo ožralý či jinak zhulákaný. (Ač byl čas burčáků. Což pro někoho kdo to nezná je velmi, velmi zrádné).

Mějte se pěkně, nic předem nevzdávejte a zkuste to. Buď dostanete po ní nebo do ní. Vaše Pražena

Komáři se ženili...

Plus pár tipů na výlet

Minulý příspěvek se mi lehce zvrtl, původně jsem chtěla psát o trochu něčem jiném, ale aspoň vidíte že naše rodina je trochu jiná. V porovnání s ní je ta Vaše vlastně úplně normální. U Vás mýdlo jedí určitě jen malé děti :)

V sobotu jsem byla u rodičů, dopoledne jsme byly s mamkou v práci, odpoledne poklidily (divné slovo když ho vidím napsané) a v podvečer jsme šly ven.
Měla jsem původně v plánu že by jsme se mohly tak kolem čtvrté vybatolit z domu ale jako vždy se nám to nepovedlo. Trochu mě to mrzelo a musím přiznat že jsem byla i lehce rozladěná a možná malinko protivná, ale co už. Holt stalo se.
Když už jsme udělaly všechno co bylo potřeba a slavnostně vytáhly kola a psa, řešily jsme kam pojedem. Málokdy máme dopředu naplánovanou trasu. Pokaždé to řešíme operativně. To znamená, že na příštím rozcestí se rozhodnem jestli do leva nebo do prava. Vždycky jsem toto nesnášela, ale poslední dobou se snažím to neřešit. Co se má stát stane se. I když přiznávám, někdy mi to stále dá hodně práce abych to snášela v klidu.
Dojely jsme na křižovatku a teď kam dál. Mohly bysme do leva, je tam příšernej kopec, ale to nevadí, co vyjedem vyjedem, co nevyjedem vyjdem. OK. Já asi budu muset tlačit hned od začátku, protože moje kolo co mám doma nemá přehazovačku, ale zato má motůrek, ale v tom motůrku není benzín :) Teda je, ale asi pět let starej a zvětralej... Dobře ale to je trasa tak na dvě hodiny a to už je dlouho, to už bude tma. OK. Do leva se nejede. Tak tedy rovno. Další rozcestí bylo jasné. Rovno je státní, vpravo je polňačka. Jedeme do prava. Na této cestě je fajn, že tam nejezdí moc aut. Ale tím pro mě veškerá pozitiva končí. Na horizontu jsou zahrádky a jednu z nich má paní co má neposlušný psi a ti psi jsou velký a troufaj si na nás. A z paní si nic nedělaj. To je jedna pro mě nepříjemná věc. A další je to že část cesty je písková. Z koce a písková. Mám ráda když je cesta z kopce, ale nemám ráda písek. Moji předci sice 40 let chodili a bloudili pískem, ale ne na kole... Musím tam vždycky dávat pozor. Ale Bodeček (kolo na kterém jezdím u rodičů) je příjemný tetkovský kolo, má široké pláště a dobře drží stopu. Občas musím mamce připomínat že tetkovský kolo a traktor je sice oboje od T ale každý znamená něco jiného...
A přesně to byl sobotní případ. Dojely jsme na Kraví horu (Svobodná spolková republika Kraví hora - mají vlastní měnu, vlastního krále a koho by zajímalo víc tak zde jinak moc pěkný tip na výlet) a co dál? Kam pojedeme dál? Na rozhlednu? OK. Kudy? Po silnici? Ne to bysme museli zpátky. OK. Tak tedy vinohradem. A kudy? Tudy? OK. No bylo to spíš KO. Cesta byla do takového krpála že s kolem to bylo opravdu husté. Samozřejmě že to na jetí nebylo. Musely jsme kola vézt vedle sebe. Ale ta chuťovka teprve přišla. V trávě tam bylo asi milion komárů. Okamžitě jsme byly jima obsypané a i pes byl hned celej černej. Jenže nebylo kam utéct. Otočit se nepřipadalo v úvahu. Protože to vážně nebyla cesta po které by se dalo jet, byť dolů. A nahoru to byl pořád kopec kterej neměl konce. Naštěstí komáří úsek nebyl moc velký a pak až se terén trochu umravnil a my naskočily na kola, vybrali si jeden prochu širší řádek a jeli.
No rozhledně bylo živo, výhled krásnej. Chvilku jsme se pokochaly a pokračovaly dál. No a jak jsem říkala, rozhledny bývají většinou na kopci, dál to bylo z kopce dolů. Ale tentokrát už to bylo po lepší cestě. Bylo to z kopce. Hodně z kopce. Na to že Bodeček brzdí klasicky, to je šlápnutím dozadu, to byl moc velkej kopec. A moc serpentin. Jela jsem 12km/h a v očích smrt. Ono taky na tom kopci je bobová dráha. První bobová dráha na jižní Moravě. Opět příjemný tip na výlet a kdo by chtěl vědět víc, tak tady. Projely jsme kolem koupaliště a sjezdovky, kde kupodivu ani na jednom nikdo nebyl :) Sjezdovka je zajímavá tím že je to nejníže položená sjezdovka ve střední Evropě, pro toho kdo rád lyžuje, přidávám odkaz tady. A ještě jsme se chtěly stavit pro kačera na letišti. Kdo ví, ví, kdo neví třeba časem pochopí...
No a tím jsme náš cyklo výlet dovedly téměř do zdárného konce. Sice u letiště jsem měla zážitek, neboť jsme pustili psa, aby se proběhl a on se rovnou zaběhl. Ale jen na chvilku za zajícem, ale jelikož tam v ten moment jezdilo dost aut, byla jsem z toho trochu vyklepaná. Protože jsem jeden moment nevěděla kdo ten ořech je. A když jsem ho viděla a mávla na jedno z projíždějících aut tak paní řidička nechápala proč na ni mávám a raději přidala plyn. Ještě bych asi měla říct že letiště je to sportovní a mezi vinohradama, můžete se kouknout tady. Na Ruzyni bych psa asi opravdu nenechávala se proběhnout :)
Když jsme dojely domů, vzali jsme ještě druhého psa a šly se projít. A jelikož byl opravdu příjemný večer, cáraly jsme po venku do 3/4 na jedenáct. Na kole jsme najely necelých 16 km, ale díky kobercovému náletu komárů a výšlapu s kolem na chrptě byla ta vyjížďka trochu šťavnatější :)

Močálem se plíží...

Tak nějak si nemůžu zvyknout že kolem našeho města teče řeka Morava a kolem ní jsou lužní lesy. A v těch lužních lesích jsou co? Ha, komáři!
Byla jsem se teď po párkrát projet na kole, jednou dokonce i s mužem a zážitky veliké.
Doma u rodičů jezdíme pravidelně, v týdnu na malé trasy, asi tak tu hodinku dvě, podle terénu. Ono to jinak uprašuje po silnici a jinak po polňačce. Bráváme i psíka, ale ten je potvůrka mazenaj (teda mazaná). Když vyjedeme z vrátek tak první dva kilometry běží vedle kola celá šťastná. Ale pak začne zpomalovat a zpomalovat a už neběží, spíš se táhne. Ale není to tím, že by ji boleli nožičky, to není taková divočina. Protože na to hlemýždí tempo nemám nervy, nasadím ji na košík a za dědinou ji zas pustím. Na volno. Mezi vinohrady ať si vesele běhá. A tam že jí to běhá parádně. Já jedu na kole, z mírného kopečka a nestačím jí.
Poprvé když jsem jela u nás v městě tak že pojedu kolem Moravy, dozadu lesem, vyjedu u hřbitova a pojedu domů. Trasa tak do hodinky. Je tam mizernější cesta. Ale nic co by se nedalo zvládnout. Může jsem nechala doma, spal. Hned první zastávka směřovala na pumpu neboť jsem měla úplně prázdná kola. No a tam cedule jak kráva "Zákaz foukání jízdních kol". Hm, no nic, rozhlídla jsem se a jala se foukat. Za chvilku bylo hotovo, nikdo mě neseřval a já měla ruky zaprasený až po lokte. Ale byla jsem spokojená že to prošlo. Tak jsem mohla konečně vyjet. Pádím si to kolem odlehčováku, kolem jezu, podél Moravy, v lese na mě dýchl velmi příjemný vzduch. Všechno omamně vonělo, cesta se trochu zhoršila a já na kole seděla jak vosa na bombóně. Ale hlavně že jedu. Předjela jsem pár jezdců a běžců a dojela na rozcestí. Nějak jsem si nebyla jistá kam dál. Tak tak chvilku koukám a jeden sympatický párek za chvilku doběhl blíž tak jsem se jich zeptala, kudy tudy. Borec se usmát, prohlídl si mě, kolo a ještě jednou. A pak mi řekl že rovno bych vyjela u kasáren, ale to není cesta pro mě. Vlevo bych vyjela u hřbitova (tam jsem měla namířeno) ale je tam kaluž, ale dá se nějak objet křovím. O tom že je ještě nějaká cesta do prava mlčel. Já poděkovala, oni se otočily a běželi zpátky.
Sice jsem poděkovala ale myslela si svoje. To jsem ještě jako nikdy neviděla kaluž??? Osel. Nasedla jsem a jela až jsem dojela ke kaluži. Tak takovou jsem fakt ještě neviděla. A jak se dá obět? Křovím? Jako kterým. No tak se kouknu. V ten moment jak jsem zastavila, jsem byla odsypaná komárama. Tak kde je ten chodníček? Vlevo lužní les a kaluž, vpravo lužní les a ropák. No nic otočila jsem kolo, oklepala komáry a jela zpátky. Po té samé cestě. Jak já se nerada vracím. To není důstojné ani pro krávu :) Dojela jsem zpátky k jezu a rozhodla že ještě je moc brzo a moc hezky jet domů. Tak jsem jela ještě dál podél Moravy a kolem zahrádek. Tam jsem se trochu pomotala, protože jsem tama jela jen jednou a to mě muž vedl. ale zvládla jsem to. Dojela dom, kolo uklidila, šla koupit mléko, udělala buchtu, poklidila a teprve tak se můj muž vzbudil.
Trochu jsem se rozepsala, zbytek si nechám na příště :)

Když nejedu, nebude potřeba načepovat?

Jestliže se mi honí chutě a chce se mi spát, tak to bude mít jednoduché řešení.

A to přidat. Přidat tuků, možná lehce bílkovin a před cvičením i nějaké to ovocíčko.

Mlsný jazýček je jen důsledek toho že něco není správně. Že asi někde trochu chybí. Je teda pravda, že jsem teď vyřadila jedno jídlo, dopolední svačinku a místo ní,mě teď honí mlsná. Tak ju zas pěkně rychle zařadím zpátky. I když hřeším v rámci primal, byla bych raději, kdybych to odbourala. 

Jinak jsem asi právě rozlouskla co mi to mé hříšné tělo říká když se mi nechce - jsem unavené a proto jsem lenošné :)

Plán na tento týden je celkem jednoduchý:

úterý - pokud nebude pršet procházka venku, pokud bude tak ZWOW + nácvik na swing

středa - ZWOW + nácvik na swing

čtvrtek - procházka

pátek - ZWOW + tabata švihadlo

sobota - volno - jdeme s mužem do víru velkoměsta

neděle - dle počasí venku popř. ZWOW + nácvik na swing

Na plný plyn, přesto stojím...

Odpoledne jsem psala, že je všechno super a v pohodě, ale...
...ale jsem dnes poprvé udělala neplánovanou změnu ve cvičebním plánu a stejně jsem dnes poprvé nedokončila cvičení.
...vůbec se mi nechtělo.

Nevím jak poznám, že ke mě mluví tělo a ne má vrozená lenost.
Jestli to že jsem to dnes zabalila je dobře nebo ne.
Včera jsem trénink možná lehce přepálila. Trénovala jsem mrtvý tah na swing. A dnes cítím zadní stehna. Možná i kvůli tomu jsem se nedokázala až tak úplně rozjet.
Nemám moc ráda když cvičení bez plánování vynechám. Stále mám ještě obavy, že když vynechám jednou, vynechám podruhé a najednou nebudu cvičit zas vůbec. No musím přiznat, že jsem se snažila, ale prostě to fakt nešlo. Takže jsem místo ZWOW 14 musela dát jen tabatu. No ale ani to nebylo úplně ok, to byla jen taková malá tabatka. Jela jsem švihadlo po 20 vteřinách, 10 pauza, 6 kol. Pak jsem se pokusila ještě o dvě série kdybych se náhodou nějakým zázrakem nerozjela, ale nic se nestalo.
Budiž mi ospravedlněním to, že když se zastavím tak se mi chce spát a zavírají se mi oči (a taky mozek mi vypíná).
Uvidíme jak to bude zítra. Ráda bych si dala ZWOW 14 a pak znovu trénovala mrtvé tahy ať můžu krásně a správně swingovat.

Vstávat a cvičit

Včera jsem poprvé za  celou dobu cvičila bez hudebního pozadí.
Je to nezvyk. Nějak jsem se nemohla nastartovat. Ale poslední dobou se mi to stává často, bez ohledu na to, jestli cvičím s hubou nebo ne.
Došla jsem k závěru že je na čase lehce obměnit mou malou cvičící rutinu. Ale opravdu jen lehce.
Mám představu že na rozehřátí dám trochu rozklusání na místě, z jógy použiju "jízdu na velbloudovi" a možná nějaké švihadlo nebo mini sestavičku skládající se ze tří čtyř cviků po třech opakování. To ještě lehce doladím.
Pak ZWOW, Squatt Challenge a na konec bych chtěla zařadit něco malinko jógy. Buď některý z pozdravů slunci, nebude-li se mi chtít nad tím moc přemýšlet. A nebo pár pozic a pokusím se i pár těch co nemám moc ráda. Ať už některého z hrdinů, pozici dítěte nebo svíčku. Ale tou by se mělo končit. No a chtěla bych zařadit pár cviků na posílení intuice. No a taky v neposlední řadě bych chtěla víc využívat svého kovového miláčka - kettlebell. Pár swingu a TGU a mrtvých tahů. No a jak tak koukám na své smělé plány, asi to nedám všechno během hodinky. Jedna z možností je, místo volného dne dát jógu...

Plán pro dnešek - zkrátit rozehřátí z 11minut na nějakých 5-6minut.
Trochu si zadřepovat.
Dát ZWOW.
Popřípadě tabatku se švihadlem.
To vše zakončit nějakou příjemnou sestavičkou jógy.
A pokusit se vejít do 3/4 hodinky.

Tipy, rady a porady

Původně jsem je chtěla mít pouze na boku, ale nějak se mi jich v hlavě vyrojilo celkem dost. Takže z toho udělám samostatný příspěvek a průběžně to budu aktualizovat.


Buďte otevřeni novým nápadům a postupům.

Nemusíte snídat/večeřet jen vejce. I musli může být paleo, stačí smíchat semínka, oříšky a ovoce.

Moc fajn je zákys s ovocem, pravým kakem, kokosem, semínky, oříšky...

Tučný sýr a zelenina, všechny možné smoothie - nebojte se kombinovat zdánlivě neskombinovatelné. Nic horšího než že se to neosvědčí se nestane.

Tvaroh má mnoho podob - sladký s ovocem, slaný se zeleninou....

Klidně si dejte i něco sladkého na snídani, mufin či lívaneček. Sice to není úplně optimální (sladkost i když je paleo je stále jen sladkost), ale pokud by to na vaší cestě k paleo životu měla být jediná překážka - čert to ven.

Večeře a snídaně je také plnohodnotné jídlo. Není důvod si dávat jen něco malého, jestliže Vám to nevyhovuje.

Říká se že snídat se má do hodiny po probuzení. Netrapte se když Vám to nejde a nevyhovuje - paleo je "postavené na hlavu"

Naučte se používat při vaření troubu či tlakový hrnec, udělají práci z velké části za Vás.

Některé věci (vaření) se budete muset naučit, ale časem získáte zvyk a cvik a než si dáte večerní sprchu budete mít uvařeno. (viz. bod výš)

Trénink dělá mistra. Pokud se Vám jídlo jednou nepodaří, buďte trpělivý a zkuste ho příště znovu.

Není čas na hrdinství. Pokud jste v časové tísni, zvolte si některou klasiku. Ale alespoň jednou za týden si zkuste pohrát s něčím co jste ještě nezkoušeli.

Je celkem možné, že prvních pár dní budete doslova nenažraní. Nedivte se. Tělo je hladové po tucích, které jste mu dlouhou dobu odpírali.

Možná hned nepoznáte, že už máte dost. Je to tím, že při paleu inzulín nereaguje tak rychle. Ale tělo je moudré. Nechtějte jej přechytračit. Vyjeb..... jste s ním dost dlouho.

Když si dáte o kousek víc než jste měli, nepanikařte. Hlad dojde o to později a bude o to menší.

Je pravděpodobné, že budete po pár dnech pociťovat divné stavy. Jistou dávku odhodlanosti a bojovnosti. Je to OK. To proto, že sacharidy z Vás udělají buchty. Doslova.

Všimli jste si že i domácí mazlíčci jsou živější a spokojenější když jim dáte maso než když je krmíte konzervama kde jsou celé! 4% masa.

Nová strava Vás nakopne a naspeeduje. Budete mít dojem, že do teď jen spali. Ostatní Vám budou připadat pomalí a téměř omezení. Bohužel tento stav se dostaví až minimálně po týdnu. Vydržte.

Přemíra sacharidů rozladí celý hormonální systém. Jakmile se dáte zas srovnáte pocítíte příval energie a odhodlání, Budete mít větší zájem o věci které Vás sice dřív bavily ale už Vám na ně nezbývala energie.

Zvýší se Vaše libido.

Rýže a brambory nejsou až tak moc tabu. Ale jednou za měsíc stačí. Pokud chcete pozvat širší rodinu na večeři a nechcete jí říkat o Vašem novém životním stylu, zvolte tyto dvě potraviny jako přílohu. Ještě lepší je, pokusíte-li se o to udělat celé menu v paleu. Nemusíte jim to říkat dopředu. A raději ani v průběhu, tušíte-li že by nemuseli mít pochopení. Raději si to nechte až ke kávě a to jen zeptají-li se co to bylo za specialitu.

Berte Vaše nové stravování s lehkostí a dobrou náladou. Pokud budete v křeči, bude to na Vás znát a každý bude zvědavý co Vás trápí. Ti chápavější a otevřenější Vám můžou poradit, ale ti míň chápavý Vás můžou zrazovat. Společnost zatím není na paleo připravena.

Nezapomínejte že tento životní styl je hlavně pro sportovce. Jakmile přestanete dlouhodobě cvičit může se stát, že lehce přiberete.

Nemusíte cvičit každý den, pokud Vám to nevyhovuje. Klidně cvičte jen 2x týdně. Ale věnujte se HIIT cvičení. Na cvičení v pomalém režimu nespoléhejte. Stejně je to nuda.

Těšte se na letní grilování. Budete pravděpodobně jediní kteří si je budete užívat s čistým svědomím :)

Pohyby děláme pohyby...

Aby bylo jasno, není to tu jen o jídle...
Dokonce se i hýbu :)
Sport jsem dělala od jak živa, s mamkou jsme jezdily na kole, hrála jsem za dorost basket, lítala jsem po venku, v létě na kole na koupák...
A pak jsem nějak přestala sportovat a začala chodit na rande... Můj muž není moc sportovně nadaný, a když si v loni koupil kolo, já byla šťastná jak blecha a byl na něm párkrát. No tak aspoň procházkám se psem jsem zůstala věrná.

Pak jsem objevila (opět asi jako půlka blogového světa u nás) Jill a začala "hopsat" s ní. Ono jinak než hopsat se nedá popsat to co dělá skoro metrák živé váhy při Shred 30 day :p
A tak nějak mě to chytlo. Pořídila jsem si činky, nejdřív 1,5kg později 3kg a pak 8kg kettlebell. To je můj miláček. Mám klasickej kovovej, ne žádnej vinylovej. Poslední dobou ho trochu zanedbávám, ale miluju ho pořád. Ono totiž já moc neuznávám cvičení na strojích. Kettlebell je jediná "činka" bez které si nedovedu představit svůj domácí gym.
Takže zdolala jsem Shred in 30 day, pak Body Revolution a pak Ripped in 30 a teď jedu ZWOW se Zuzkou Light.