Dostali jsme dítě. Nebo lépe řečeno, ukradli jsme dítě :)
Na začátku listopadu k nám do rodiny přibylo nové dítě. Žádné miminko, ale už skoro hotový, 14ctiletý člověk. Rodiče Dítě ponechalo v Praze a jelo k nám na Moravu. Mělo 172cm a 52 kg. Jeho zdravotní stav, byl žalostný. Po 3 týdnech nitrožílní výživy, bylo celkem vyhladovělé. Na začátku nemohlo vyjít bez odpočinku do patra. Takto vypadalo po atace Crohnovy choroby.
Bylo slebé, ale šťastné. Po roce dosáhlo svého. Uteklo z Prahy...
Dneska už spokojeně chodí do školy, připravuje se na přijímačky na SŠ. Nebo aspoň by mělo. Ven stále moc nechodí, protože s vrstevníky si moc nerozumí. Po tom, co párkrát uteklo hrobníkovy z lopaty, se vlastně ani nedivím, že si s něma nemá co říct. Nespojuje je absolutně žádný společný zájem. A popravdě, dítě jimi lehce opovrhuje...
Je hodně emočně hladná. Občas říkám, že je to malý klokánek (z Klokánku pro děti). Hlavně ze začátku se potřebovala pořád s někým objímat, někoho se držet.. Teď už je to lepší. Potřebuje chválit a obdiv. Je sice velmi šikovná, na co šáhne, to se jí daří. Ale nic ji nebaví, netěší. Chybí ji ten drajv, zápal a nadšení. Nevím jestli je to projev osobnostního rysu nebo Crohna. Velmi ráda se nechá obskakovat. Dokonce bych řekla, že je líná se i najíst. Pokud jí jídlo nepřinesu pod nos, sama se mnohdy ani nenaobědvá...
Přes všechny její vady a chyby, ji milujeme. I přes to že umí rozeštvávat. Umí být falešná, sobecká, neupřimná, lže. Přes to všechno bych ji nerada vracela zpět. Jednak k nám už patří a také nevím jak by to s ní dopadlo doma v Praze...
Žádné komentáře:
Okomentovat