Zní to šíleně že :)
Nejdřív menší slovní hříčka - rigor v rigólu. Nějak jsem si to nemohla odpustit :)
Jednu dobu jsem byla natěšená na steaky. Zcela nepoučena z jakého mase se dělají, jsem se pokusila je udělat z čerstvého hovězího. Krok vedle.
Poučena z nezdaru jsem se jala studovat, kde jsem udělala chybu. Krok vedle číslo dvě.
Pro toho kdo by nevěděl, steak stejně jako roast beef se dělá z uzráleho masa. Není to maso ze sterého bejka. Je to maso odležené, které zrálo určinou dobu za určitých podmínek - při určité vlhkosti, teplotě. Proto je maso na steaky dražší. A taky není víc paleo jídlo než steak. To kdysi kus masiska zapadlo v jeskyni někam mezi šutry a až se našlo pražena ho vymetla, hodila na oheň a hle, první steak byl na světě:)
Můj první pokus se stejky nedopadl vůbec dobře, dokonce tak, že jsem je zatratila do horoucích pekel. Zhodnotila jsem to tak, že takový hnus můžou vymyslet jen američani. Vím roast boeef je spíš Anglie, ale přiznejme si, jejich kuchyně taky není žádný zázrak. A já si na milé steaky vzpoměla znovu a narazila jsem na tento článek. Časem člověk vyměkne. A já taky.
Už se na staření masa dívám jinak. Najednou je mi tato technologie bližší. Ostatně vlci když loví, nejdřív sežerou vnitřnosti, pak za tři dny zbytek. A když se nad tím vším zamyslím, ještě dlouho se to takhle nějak dělávalo i v našich krajích. Těch metod uchvání masa bylo několik, některé už jsou zapomenuté a jiné se používají dodnes. Když se zabilo prase (nebo kravá) nejdřív se zpracovaly vnitřnosti a míň kvalitní části na všechny klobásky, tlačenky, jitrnice. Kvalitní čisté maso se dalo bokem, protože vydrží déle. Buď se ledovalo, když byl led, nebo do škopku či se udilo a nebo se nechalo jak popisuje Borůvka vyzrát. Pro nás je dnes nepředstavitelné, jej pořád otírat. Ale ne vždy bývaly ledničky. Maso zrálo ve sklepě a stejně se do něho chodilo nejmíň třikrát denně. Tak už nebyl problém jej opocené otřít.
Pro zajímavost jsem se ptala rodičů kdy měli ledničku doma a mamka si vzpoměla že když jí bylo 10-11 tak rodiče si jednu pořídily (1970-1971). Do té doby mívaly všechno ve sklepě. Když něco byl potřeba přinést poslali děvčiska a bylo. A taťka ji měli taky tak nějak, ale zapínala se jen na nedělu, když se koupilo maso.
Článek mě nadchl na tolik, že přemýšlím že to taky zkusím. Ovšem asi zůstanu věrna sklepu. Moc se mi totiž nelíbí, že bych musela ledničku větrat. Zas na druhou starnu, náš sklep není nějak moc studený. Ale budu muset trochu vylepšit krabici pod kterou bude maso zrát, protože už lítají muchy a já bych nerada, aby mi to tom mase chodily a sr... .
Takže Borůvka, hrabě Tekeli děkuji za inspiraci.
Žádné komentáře:
Okomentovat