První signální...

Jůůů to dnes hezky svítí sluníčko. Hned má člověk lepší náladu.

Neumím naslouchat svému tělu. (Možná tak jsem měla dnešní příspěvek pojmenovat.)
Vím to a možná to už dávno víte i vy.
Pracuju na tom. To možná vy nevíte.
Jde to těžko. Toho jste si už asi všimli taky.
Když jsem byla v redukčním režimu, cvičila jsem denně, příjem měla kolem 1.500 kcal a byla co tři týdny nemocná. Když se mi zdálo že mě chce bolet v krku, tak jsem si dala cvičení navíc. A pak jsem se divila, že jsem hned zas odpadla. A tak to šlo od podzimku až do brzkého předjaří. Trochu se to zlepšilo, když jsem si přidala na krmné dávce :)
Teď už snažím necvičit každý den. Když jdu se psi na nějakou výživnější procházku nebo ven na kolo tak už si nedávám žádnou Jill ani ZWOW, jo to ještě na podzim, to bylo jiné kafé. Ale i když cvičím někdy pět dní v kuse, nemyslím si že bych byla přetrénovaná. V práci sedím povětšinou dne na zadku, ve vlaku sedím na zadku, tak ta 3/4 hodinka denně mi nemůže způsobit nějaké těžké přetrénování.
Taky neumím naslouchat svému tělu ohledně jídla. Nemívala jsem totiž pocit hladu. Ani když jsem měla příjem kolem 1.200kcal. Prostě hlad nebyl. Proto mi nedělalo problém mít tak nízký příjem. Pak jsem postupně zvedala a zvedala až jsem byla asi na 2.000kcal. To už jsem občas hlad měla, jak jsem se pěkně rozjedla. No a teď si občas pletu hlad s chutí. Ale jsem toho názoru, že chuť je špatně zpracovaný hlad. A v případě palea nebo primal ani nejde moc udělat chybu, když ty hříšky zůstanou v rovině paleo (či primal). I když mufin ač paleo zván je stále jen sladkost (půjčila jsem si tuto krásnou větu u paleolifestyl.cz) .
Ale původní moje myšlenka byla trochu jinde.
Takže.
Myslím, že člověk svému tělu a podvědomí lépe naslouchá ve chvíli, kdy nemá moc čas potichu sedět a přemýšlet co se mu jeho člověk snaží říct. Kdykoliv jsem příliš zaujata sama sebou udělám něco špatně. Prostě to moc hrotím. Tajemství jak si porozumět je dělat vše trochu intuitivně a metodou ŽAVES. Vždy když si nějakou problematiku nastuduju a snažím se ji převézt do praxe akorát narazím. Prostě není nad to, některé věci nevědět a nechat se vézt. Když je žák připraven, učitel se dostaví... A taky ta vnitřní pohoda kterou pak má člověk v sobě se odráží i na povrch.
Já vím, jsem hrozně chytrá, kážu vodu a sama piju víno, ale některé věci mi docházejí ve chvíli kdy to sama nečekám a jsem zaujata něčím úplně jiným. Zato když se přes příliš soustředím na to jak jíst, jak spát, jak milovat. je to celé kostrbaté, dělané na silu a nakonec stejně zjistím že vynaložené úsilí neodpovídá výsledku.
Toto je oblast, kde ještě musím silně zapracovat. Takže v podstatě zaměřit alespoň lehce svou pozornost trochu jiným směrem nebo prostě zvolnit a ono se to poddá...