Paleo není o omezování je to o tom dívat se jinak. Naučit se znát staronové způsoby jak přípravy jídel tak základních potravin samotných. A jestliže je něco co není košer ale nechci se toho vzdát - nemusím, prostě to dělat tak aby mě to bavilo. Ať už se jedná o mléčné produkty, čokoládu nebo třeba rýži. Klidně si je můžu s chutí dát, ale nic se na má přehánět, pak už to nebude paleo. Bohatě stačí když si ji dám na rodinných obědech, když nechci nikomu vysvětlovat co to zas vymýšlím. Stejně v mnoha rodinách platilo, tak sněz to maso a brambory nemusíš...
Paleo je směr který se stále vyvíjí. Je to jak živý organismus, ale ono je to logické, člověk se během svého života taky mění a vyvíjí, a stejně tak se můžou měnit jeho potřeby, preference a chutě i během krátké doby.
Velký důležitý poznatek - když ho budu brát s lehkostí a v pohodě já, budou všichni okolo mě cítit mou pohodu a klid a nikdo nebude řešit že nejím to či ono. Pokud si s chutí dám pečená žebra a k tomu salát tak nikdo ani neškytne po tom kde mám chleba. Ale když se budu nimrat v trošce kaše tak každému hned dojde že něco není v pořádku.
Jen taková malá vsuvka, co mě právě proběhla hlavou - hodně holek co drží nějakou dietu říká, že jakmile se dostanou k oříškům sní jich strašně moc a to že je taky důvod proč Paleo nezkusit, jelikož by projedly majlat. No já si spíš myslím, že to je hlavně tím, že jejich tělo je hladové to troše tuku a tak jich podvědomě nutí si jich dát víc a víc a víc protože tuší, že tahle pohoda skončí a ono bude muset zase žít na něčem nemastném neslaném...
Je velmi příjemné když člověk už neví kudy kam, kouknout se na některý web který se paleem zabývá. Je totiž osvěžující když se na váš problém podívá někdo z druhého úhlu pohledu, někdo s nadhledem. A nakonec je velmi úsměvné, když se svěříte se svým trápením někomu kdo už je v tom zběhlý a bere vše s lehkostí a vy mu téměř křečovitě vykládáte co se může a co ne. A on? S úsměvem a lehkým pohybem vyčaruje něco, co vás dostane, většinou nějaké téměř primitivní řešení, ale zato velmi jednoduché a účinné.
A právě to je to k čemu bych se chtěla dopracovat. Ta nesnesitelná lehkost bytí...
Další z poznatků je to že se, hlavně na začátku, vyplatí plánovat dopředu co budu vařit a co potřebuji koupit. Protože až dojde na věc, budu připravena a budu vědět a nebudu tápat, trápit se s křečovitě přemýšlet co že vlastně můžu nebo nemůžu jíst. A když nic nevymyslím, tak vždycky můžu vykouzlit nějaký salát a hrst oříšků zalitý smetanou. No není to sen? Nebo plnotučný jogurt či tvaroh. Nebo kousek masa od večera. Trochu horší je, když někdo z rodiny to co vy nemůže nebo odmítá ("Horší je když se nechce než když se nemože...") říkávaly naši babička.
PS: Ale stejně nevím co s tou snídaní:)
Žádné komentáře:
Okomentovat