Ač nemám ráda přílišné poangličťování, nic jiného mě nenapadlo.
Jak možná víte, před časem jsem psala o tom, že bych se ráda zúčastnila Spartan Race. Když jsem to celá nadšená říkala muži, tak se zhrozil a naštval a řval po mě, že ještě jedno jediný kilo a jdu do léčebny. Trochu jsem se zarazila, hodně se naštvala a dnes mě trošku mrzí že jsem mu tohle chování nechala projít. No co už. Příště se nedám. Jenže popravdě řečeno, v té době jsem si ani na Spartana netroufala. Takže jsem ani nijak velice netrénovala. Jen jsem obdivovala všechny, kteří to dají. Taky mi každý říkal, že podle je masakr a že to není pro něho. Kdybych ale našla parťáka, šla bych do toho. Sama jsem si taky netroufala. No a abych mohla obdivovat každého kdo se do tohoto bláznivého počinu vrhnul, byl mi Spartan skoro pod nosem - v sousední dědině. V době kdy jsem každého přemlouvala k účasti a všichni odmítli, jsem se rozhodla že když se nebudu aktivně účastnit podívat se pudu. No a na čumendu se mi přihlásilo o poznání víc lidí. Ale zase realita byla jinde :) Takže na Spartan přijela akorát má sestřenka.
V den D. jsme po práci vzaly auto, a v silné sestavě - mamka, sestřenka, já, prostřední a maličký pes jsme se vidaly na ně. :) Už předem jsem věděla že bude silná účast protože asi tak 14 dní před jsem náhodou mluvila s panem starostou z Bořetic a říkal že už je stop stav že je přes 4.000 účastníků. Když jsem se ho ptala jestli si to půjde taky zkusit tak s úsměvem a vtipem mi odpověděl že on? On určitě ne :) Ještě to trochu protáhl a málem jsem mu skočila na to že poběží v první vlně :)
Když jsme dojely měla jsem trochu obavy z toho, kde nechám my car :) Ale po haluzi bylo místo u nádraží. A po haluzi jsem dostala šanci si natrénovat podélné parkování. Tak jsem se chvilku trápila, ale nakonec se dobrá věc podařila. Před náma byli nějací pánové a mám takový pocit že ještě o minutku déle a nabídli by mi, že mi zaparkují. :) (Což už se mi jednou stalo. A můžu říct že mě to potěšilo, ač jsem s díky odmítla)
Pak jsme se vidaly směr STARTA. Hned na začátku byla velice divácky atraktivní záležitost. Brodění přes Svodnicu - Trkmánku. Ač je Svodnica čistá a žijí v ní ryby a ondatry a byly spatřeni i bobři, bahna tam bylo dost. A jako každé bahno i toto smrdělo. Někteří protestovali, že jsou sto sr...., ale můžu říct že to už opravdu dávno ne. Chvilku jsme postály a pak šly dál k dřevěné stěně. Hodně mě překvapilo, že ji dost lidí dalo. Hned za ní byly tři vyhloubené škarpy naplněné vodou a zemina nebo spíš už bláto před nima. Takže to udělalo takové terénní vlny kdy byla mulda blata, voda, blato, voda... A tady mě zas překvapilo, že to některé slečinky odmítly dát. A raději místo toho dělaly angličáky. Těch mi bylo i trochu líto, protože asi nevěděly do čeho jdou.
Spartan že přece i o tom, že je člověk celý od blata a leze do toho do čeho by normálně nevlezl. Sice ne že bych měla ráda bahenní koupele, ale přece jen tohle se opravdu dalo čekat.
O pár metrů dál bylo převracení pneumatik. Holky měly menší a kluci větší (asi jako vždy). Otočit jednou a zpátky na kolík. Pak následoval brod přes Svodnicu. Toto nebyla překážka, tomu to se nedalo vyhnout. Takže všechny slečinky co si bahno odangličákovaly stejně musely do vody protože to byla součást tratě. Tam jsem ale my už nešly. Aspoň ne dnes.
Vrátily jsme se ke stěně a proti proudu jsme si prošly zbytek trati. Takže od stěny jsme šly mezi sklepy na Kraví Hoře a tak jsme to vzaly vinohradem nahoru podél tratě až k rozhledně. Cestou se mamka a sestřenka vyzuly aby posilovaly první čakru. (Já bohužel musela zůstat obutá, neboť bych musela být po zbytek dne bez kompresivních punčošek a to si ještě vážně netroufám). U rozhledny byla občerstvovací stanice.
Trať pak dál pokračovala mezi terasami nad Němčičkami a Bořeticema až do velmi prudkého stoupání (v našem podání klesání protože jsme šly proti proudu) a na jedné z teras byla další překážka. Tentokrát to bylo tahání pytlů s pískem. Přes dvě terasy. A byl to docela krpál. Kluci měli dvacet a holky deset. Trať pak pokračovala přes silnic do sadů. Marhulových sadů. Ale ještě před tím bylo opět další disciplína. Přechod přes kladinu. Byla dvakrát lomená a díky svému strategickému umístění, kdy běžci museli zdolat prudký kopec a tím byly tak rozhrkaní že tu kládu prostě nedali. Pak na vrchu kopce byla konstrukce která se měla zdolat ručkováním. Vyzkoušela jsem, nedala jsem.
Pak trať pokračovala k první překážce, kdy se měl zdolat balík slámy. Dole jsme koukly na pár posledních překážek. Kdy (opět to beru pozpátku) proběhnutí mezi gladiátory byla už jen maličkost a stejně tak tak přeskok přes oheň.
Po něm byl hod na terč a teprve pak byly ty opravdu výživné překážky. Jako šikmá stěna, kde si všichni úžasně pomáhali. Ač se vůbec neznali. Šikmá sněna se skládala z několika částí. Prvně se muselo vyškrábat na bahenní muldu, skočit do vody a z se po šikmé ploše pomocí lana vyškrábat na nahoru a pak po jakoby žebříku dolů. Tím jak šikmina byla obalená bahnem tak to pekelně klouzalo a právě tady bylo zapotřebí pomoci od někoho kdo už byl navrchu.
U tohoto zastavení byl úžasný dráp. Byl tvrdý, přísný ale intuitivní. Když viděl někoho že na potřebuje spíš povzbudit tak povzbudil a těm slečnám co tuto překážku odmítly dát naordinoval 50 angličáků. Před touto šikminou byl ostnatý drát. Někteří jej dávali technikou válí sudů. Nejlepší bylo to brát při kraji. Protože uprostřed je prověšený a tím pádem o pár centimetrů niž než u kraje. Před ostnatým drátem byla věž pro šplh na laně. To nedala pokud vím žádná holka. A všimla jsem si že nikdo nepoužil techniku kdy si nohama z toho lana uděláte smičku a po ní to jde o něco snáz. Ale na to lano jsem si ani nesáhla a kecám, vím. Jo a lezlo se na něj opět z bahenní koupele. Je možné že bylo těžké a ta smyčka prostě nešla udělat. Věž byla posledním úkolem před brodem. (pořád jsme šly v protisměru). Mezi brody byly dvě překážky. No vlastně tři. Klasická Spartanská stěna. Jednou přes, jednou skrz a jednou pod. Pak brodění se mezi vrbičkama a překonání lanové sítě. Ale toto už jsme neprocházely. Aspoň ne ten den.
Jinak hodnocení je takové že příští rok jdem do toho. Že bysme to všechny daly. Teda zkusily. Samozřejmě je nám jasné že všechny překážky bysme nedaly ale aspoň se pokusily. Nejrychlejší kluk to měl za 35minut. Zajímalo by mě, jestli dal všechno nebo tam kde mu bylo jasné že to nepude dal rovnou angličáky. Prostě jestli doběh k překážce a zkusil. Nebo doběhl a rovnou angličákoval. Počasí moc pěkně vyšlo a další příjemný bonus je to že muž byl v práci. Přijel potom za náma až když jsme to měly celé prošlé. Bude to znít hnusně, ale aspoň nezavazel. Celkově tam byla moc příjemná atmosféra. Jak na takovém pozdně letním festivalu. Ale s tím rozdílem že tam nebyl nikdo ožralý či jinak zhulákaný. (Ač byl čas burčáků. Což pro někoho kdo to nezná je velmi, velmi zrádné).
Mějte se pěkně, nic předem nevzdávejte a zkuste to. Buď dostanete po ní nebo do ní. Vaše Pražena
pátek 11. října 2013
úterý 8. října 2013
Mám príma den...
... budík mě nevzbudil, tak jsem se probudil až o půl desáté... (Karel Plíhal, Mám príma den)
Já mám dnes taky príma den.
Je jedna a já už mám úkoly splněny. Výplaty zpracovány, faktury spočítány a rozdány, pohledávky zaplaceny. Ráno jsem byla se psy a teď jdu ještě nakoupit a když jsem tak moc šikovná tak i vysát si my car.
Připouštím že jsem dnes trochu rozverná. Troufám si říct, že to má na svědomí to že jsem důsledněji najela na primal.
Ale podrobnosti Vám zdělím až v dalším z příspěvků.
Sice se možná budete muset nejdřív prokousat jedním nebo možná dvěma psími články ale aspoň si (možná) rozšíříte obzory.
Takže pac a pusu mám to pro dnes v plusu Vaše Pražena :)
Já mám dnes taky príma den.
Je jedna a já už mám úkoly splněny. Výplaty zpracovány, faktury spočítány a rozdány, pohledávky zaplaceny. Ráno jsem byla se psy a teď jdu ještě nakoupit a když jsem tak moc šikovná tak i vysát si my car.
Připouštím že jsem dnes trochu rozverná. Troufám si říct, že to má na svědomí to že jsem důsledněji najela na primal.
Ale podrobnosti Vám zdělím až v dalším z příspěvků.
Sice se možná budete muset nejdřív prokousat jedním nebo možná dvěma psími články ale aspoň si (možná) rozšíříte obzory.
Takže pac a pusu mám to pro dnes v plusu Vaše Pražena :)
Svítí, svíti slunce nad hlavou...
Může to vypadat že jsem poslední dobou vše vypustila a věnuji se jen malýmu psovi.
Není to až tak úplně pravda. Stále jím primál. Stále sportuji. A snažím se rozšiřovat obzory co se týká jak sportu tak výživy.
Čím jsem momentálně pohlcena tak je to kniha Jana Kwasniewkeho - Otimální dieta. Musím se přiznat že jakmile mám volnou chviličku tak okamžitě nalistuju příslušnou stránku a jedu. Teda čtu :)
Co se týká sportu mám novou kettlebell - 12kg. A jde to poznat. Osmička už mi byla malá a tato mi dává chvilkama pěkně zabrat.
Ještě bych se chtěla zmínit o mé nové osobní výzvě. Za poslední rok jsem prošla neuvěřitelnou proměnou a to jak fyzicky tak i psychicky. Zjistila jsem že kromě fotek, kde jsem si zdokumentovávala svou fyzickou proměnu za poslední rok, nemám jednu jedinou. Takže STOP. Budu se víc fotit. Fotím ráda a troufám si samolibně říct že i dobře. Tím mám na mysli že se snažím aby když fotím psi na dvoře nebyly vidět v pozadí hadice, kýble a metle. Aby tam nebyly lidi s usekanýma končetinama a podobně. Takže budu opět víc fotit a občas vyfotím (nebo nechám vyfotit) i samu sebe.
Mějte se pěkně Vaše Pražena
Jede, jede mašinka...
aneb pes se veze.
Měla jsem trochu obavy jak bude malej psík snášet cestování. Přece jen je to cestovní pes.
A můžu říct že cestování miluje. Rád jezdí vlakem. Zatím jezdí zadarmo, protože je maličký. Dokonce tak malý, že kdyby to muselo být a nějaký cvaklístek protestoval tak ho můžu dát do tašky. Jen bohužel když jede vlakem tak mi sedí na klíně. A nevím kdo z nás upadne první do bezvědomí. :) Ráda bych zapracovala na tom, že bude sedět na zemi jak každý druhý pes. Protože až bude škaredě nechci mí na klíně malého mokrého, špinavého potkánka.
No a když jede v autě je to trochu problém. Když řídím já, je vše OK. Dala jsem mu pod přední sedadlo v my car krabici, do ní svetr a kus stromu aby si mohl žužlat. A než vyjedeme z parkoviště už spí. Ale když řídí muž, cpe se mu na pupek. On ho totiž nemívá na klíně jako já, ale z pupíku mu udělal solidní polštář.
Co se týká kola, došel k závěru že ho člověk vymyslel jen proto aby se na něm vozili psi. Mám na kole vpředu košík a tam ho vysadím a on kouká a tváří se jak kdyby to osvobodil. Je teda pravda že mi jednou vyskočil, ale od té doby si dává pozor. Jen se divím že já ho ještě někde nevytřepala, protože přece jen kolo má jinačí stabilitu když se mi vpředu vrtí pes. A když se k tomu přidá polňačka tak chvilkama jenom nadskakuje. Ostatně já taky :)
Mějte se pěkně, vytáhněte kolo a běžte se projet dokud venku hezky. Vaše Pražena :)
Měla jsem trochu obavy jak bude malej psík snášet cestování. Přece jen je to cestovní pes.
A můžu říct že cestování miluje. Rád jezdí vlakem. Zatím jezdí zadarmo, protože je maličký. Dokonce tak malý, že kdyby to muselo být a nějaký cvaklístek protestoval tak ho můžu dát do tašky. Jen bohužel když jede vlakem tak mi sedí na klíně. A nevím kdo z nás upadne první do bezvědomí. :) Ráda bych zapracovala na tom, že bude sedět na zemi jak každý druhý pes. Protože až bude škaredě nechci mí na klíně malého mokrého, špinavého potkánka.
No a když jede v autě je to trochu problém. Když řídím já, je vše OK. Dala jsem mu pod přední sedadlo v my car krabici, do ní svetr a kus stromu aby si mohl žužlat. A než vyjedeme z parkoviště už spí. Ale když řídí muž, cpe se mu na pupek. On ho totiž nemívá na klíně jako já, ale z pupíku mu udělal solidní polštář.
Co se týká kola, došel k závěru že ho člověk vymyslel jen proto aby se na něm vozili psi. Mám na kole vpředu košík a tam ho vysadím a on kouká a tváří se jak kdyby to osvobodil. Je teda pravda že mi jednou vyskočil, ale od té doby si dává pozor. Jen se divím že já ho ještě někde nevytřepala, protože přece jen kolo má jinačí stabilitu když se mi vpředu vrtí pes. A když se k tomu přidá polňačka tak chvilkama jenom nadskakuje. Ostatně já taky :)
Mějte se pěkně, vytáhněte kolo a běžte se projet dokud venku hezky. Vaše Pražena :)
Mám rád modrej kanafas...
...štěňata všech ras, starý tramvaje a sníh....
Nebo spíš by se hodilo:
Když se TO narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko...
Můj muž si pořídil štěně. Teď už máme psi tři. Možná si někteří pamatují jeden z prvních antivirů u nás a ten se jmenoval stejně - Tři psi.
Asi bych měla uvézt na pravou míru to že sice máme tři psi, ale jen když jsem doma u rodičů. Na bytě ve městě máme jen jednoho a to tohoto.
I když služebně nejstarší je naše Bulinka, kterou jsem se s mužem pořídili na začátku našeho vztahu. Chodily jsem spolu asi dva měsíce a pořídili jsme si pejska. Bulina měla tenkrát skoro tři roky a majtelka ji dávala pryč protože byla manželova, ten zemřel a ona se s ní nedokázala zžít. Na Bulině to bylo znát. Se ženskýma se nebavila a brutálně je ignorovala. Ale teď už je to dávno všechno v pořádku.
Pak máme u rodičů Foxlici a teď Jack Russela.
Když jsme se na něho jeli podívat tak jsem tak nějak stále předpokládala že to muže přejde. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pro jistotu jsem doma všechno uklidila a udělala němé barikády aby mi nechodil do obýváku a do ložnice. Ale pustila jsem to z hlavy.
No a na druhý den za mnou muž dojel do práce s malou bílou kuličkou v náručí.
Teď už vím, že když se mužskej (a mám vyzkoumaný, že nejen ten můj) jede na něco JEN podívat tak to nikdy není JEN podívat. To že si to nedoveze dom je jen proto že je to malý, nezralý nebo zelený.
Dovezl ho ještě v prázdniny a malá sestřenka si ho opravdu užívala. Sice ji péče o štěňátko přešla za dva dny :)
Naštěstí tím jak máme i velký psy tak se ten malej vychovává celkem snadno. S loužičkama jsme přestali mít problém asi během týdne. Co teda je problém stále tak je spaní na bytě. První týden jsme se nevyspali vůbec. Malý nechtěl spát na místečku a neustále kňoural. Když jsem u rodičů spí v noci s Foxlicí v boudě a je spokojený. Po týdnu už jsme to vzdali a já teď spávám v obýváku se psem a muž v ložnici. V ložnici už jsem nespala skoro dva měsíce. A podle toho vypadá plnění manželských povinností...
Ale musím říct že pejsek je to šikula a rád se učí. Teď už má tři měsíce a na zavolání přiběhne, sedne, dá pac, lehne, učíme se chodit u nohy na volno, za paty a ještě pracujeme na povel k noze, kdy má přijít a sednout si k levé noze. No zatím to vypadá tak že doběhne a vyskočí na levou nohu. Povel za paty není moc známý ale používá se hlavně v dogtrekingu, kdy jdete se psem po úzké stezce nebo v úzké uličce a nechcete aby se pletl pod nohy.
Psíka vozím všade sebou, když jsem v práci mám ho u sebe, když jdu nakupovat beru ho sebou a odkud mě vyhodí tam víckrát nejdu. Což se ještě nestalo.
Je to sice mužův psík, ale mě si zvolil za paničku. Za což jsem velmi ráda.
On si muž sliboval že se sním dostane do kondice, ale nevěřím tomu.
Dost se těším, až na jaro začnem spolu běhat. Teď ještě ne, protože bych ho mohla "zarazit" přestal by růst a správně se vyvíjet. Jinak víte jaké je nejlepší hračka pro psa? Druhý pes.
Mějte se dobře. Vaše Pražena :)
Nebo spíš by se hodilo:
Když se TO narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko...
Můj muž si pořídil štěně. Teď už máme psi tři. Možná si někteří pamatují jeden z prvních antivirů u nás a ten se jmenoval stejně - Tři psi.
Asi bych měla uvézt na pravou míru to že sice máme tři psi, ale jen když jsem doma u rodičů. Na bytě ve městě máme jen jednoho a to tohoto.
I když služebně nejstarší je naše Bulinka, kterou jsem se s mužem pořídili na začátku našeho vztahu. Chodily jsem spolu asi dva měsíce a pořídili jsme si pejska. Bulina měla tenkrát skoro tři roky a majtelka ji dávala pryč protože byla manželova, ten zemřel a ona se s ní nedokázala zžít. Na Bulině to bylo znát. Se ženskýma se nebavila a brutálně je ignorovala. Ale teď už je to dávno všechno v pořádku.
Pak máme u rodičů Foxlici a teď Jack Russela.
Když jsme se na něho jeli podívat tak jsem tak nějak stále předpokládala že to muže přejde. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pro jistotu jsem doma všechno uklidila a udělala němé barikády aby mi nechodil do obýváku a do ložnice. Ale pustila jsem to z hlavy.
No a na druhý den za mnou muž dojel do práce s malou bílou kuličkou v náručí.
Teď už vím, že když se mužskej (a mám vyzkoumaný, že nejen ten můj) jede na něco JEN podívat tak to nikdy není JEN podívat. To že si to nedoveze dom je jen proto že je to malý, nezralý nebo zelený.
Dovezl ho ještě v prázdniny a malá sestřenka si ho opravdu užívala. Sice ji péče o štěňátko přešla za dva dny :)
Naštěstí tím jak máme i velký psy tak se ten malej vychovává celkem snadno. S loužičkama jsme přestali mít problém asi během týdne. Co teda je problém stále tak je spaní na bytě. První týden jsme se nevyspali vůbec. Malý nechtěl spát na místečku a neustále kňoural. Když jsem u rodičů spí v noci s Foxlicí v boudě a je spokojený. Po týdnu už jsme to vzdali a já teď spávám v obýváku se psem a muž v ložnici. V ložnici už jsem nespala skoro dva měsíce. A podle toho vypadá plnění manželských povinností...
Ale musím říct že pejsek je to šikula a rád se učí. Teď už má tři měsíce a na zavolání přiběhne, sedne, dá pac, lehne, učíme se chodit u nohy na volno, za paty a ještě pracujeme na povel k noze, kdy má přijít a sednout si k levé noze. No zatím to vypadá tak že doběhne a vyskočí na levou nohu. Povel za paty není moc známý ale používá se hlavně v dogtrekingu, kdy jdete se psem po úzké stezce nebo v úzké uličce a nechcete aby se pletl pod nohy.
Psíka vozím všade sebou, když jsem v práci mám ho u sebe, když jdu nakupovat beru ho sebou a odkud mě vyhodí tam víckrát nejdu. Což se ještě nestalo.
Je to sice mužův psík, ale mě si zvolil za paničku. Za což jsem velmi ráda.
On si muž sliboval že se sním dostane do kondice, ale nevěřím tomu.
Dost se těším, až na jaro začnem spolu běhat. Teď ještě ne, protože bych ho mohla "zarazit" přestal by růst a správně se vyvíjet. Jinak víte jaké je nejlepší hračka pro psa? Druhý pes.
Mějte se dobře. Vaše Pražena :)
čtvrtek 3. října 2013
Sprcha mě vodou sprchuje...
...kartáček v hubě vybruje. Teče mi teče po ruce... (Vypsaná fixa) - tak toto je všechno jen ne seriozní začátek. Kdo ví, ví, kdo neví zagooglí s možná se lehce zastydí, no ale i to k životu patří :)
Víte z čeho má má malá sestřenka každoročně o prázdninách Vánoce?
Z toho že se sprchujeme na dvoře u kanálu. Popravdě je to tak trochu z nouze cnost, ono když chodíte po venku bosky a měly byste se sprchovat v koupelně tak byste ji pak mohly drhnou do půlnoci. Ale hlavně, hlavně je to romantika. Nachystáte si kýble s vodou, mýdlo, osušku, noční košelku a lejete na sebe vodu ze džbánku. A když vás tam tak poskakuje víc, vy se cachtáte při měsíčku, no prostě letní idilka :)
A je to neuvěřitelné, ale k tomu to nočnímu koupání téměř vždy přemluvíme i návštěvu. Ono přemluvit je silný výraz, ukecat vlastně taky. Prostě vždycky nahodíme - "budeme se umývat na dvoře, chceš taky nebo je ti koupelna bližší? Zatím vyhrává divočina nad pohodlím :) Je teda pravda že k nám jezdí samé baby - kočky, ale o to to pro někoho může být zajímavější představa :) Všechny sestřenky už to prubly a jejich kamarádky a nadšeně teď vykládají jak se na Moravě koupaly v lavoře :) Máme vypozorované že jakmile klesne okolní teplota pod 22°C tak teprve tehdy to začíná být ta pravá romantika :)
Už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla zamknout vrátka, to byl pak pohled když se najednou otevřela :)
Ale můj muž je houby pramuž. Tomu není dvůr dost dobrý.
Teď s nadcházejícím podzimem už je lavor dávno zapomenutý, ale když jsem ráno došla domů tak mamce asi bylo po letní romantice smutno, jelikož si sprchovala nohy hadicou. Ale otužování k paleo/primal životu prostě patří. Je výborné pro zvýšení imunitu, upevňuje psychiku a vyplavuje endorfiny, příznivě působí na vysoký krevní tlak, vředové chodoby a alergie. Prostě velmi příjemně povzbudí, osvěží a nabudí. Proto se já večer otužovat nemůžu. Vždy mě to tak naspeeduje že nemůžu usnout. A až právě teď my došlo že ráno byl přímrazek...
Otužování vodou je nejúčinnější. To protože voda odvádí při styku s tělem teplo více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou nebo vlhkým ručníkem. Později může nastoupit vyšší level - polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je dát si studenou vanu.
Jak dlouho má probíhat otužování vodou? Omývání může probíhat 3 až 4 minuty, polévání nebo sprcha 1 až 2 minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již koupající dosáhl.
Dalším otužovacím prostředkem může být sauna. Lidé, kteří se neotužují jinak než v sauně, by ji kvůli zvýšení otužilosti měli navštěvovat aspoň jednou za týden.
Otužování je vhodné provádět několikrát denně. Začít by se mělo ráno cvičením při otevřeném okně, na balkóně nebo venku, oblečení by mělo být minimální. Vhodné je pokračovat ranním mytím minimálně půlky těla studenou vodou nebo raději studenou sprchou. Pokud se naskytne možnost, je dobré se proběhnout ranní rosou, v zimě v čerstvě napadaném prachovém sněhu. Vyválení se v čistém sněhu může být pro otužilé zajímavou kratochvílí. Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle nebo v mém případě při venčení psů.
Toto je vhodného skoro pro každého. Špičkoví otužilci musí - mimo samozřejmého ranního sprchování studenou vodou - trénovat více. Prvním předpokladem je dobrý zdravotní stav. Začít se sportovním otužováním je nejlepší během letních měsíců za teplot, kdy plavání v řece není příliš náročné na otužilost. Plavat je vhodné dvakrát týdně, nejlépe 5 až 20 minut, podle otužilosti a ambic plavce. Před plaváním je vhodné se prohřát během nebo rozcvičkou, po plavání je opět vhodné dodat tělu teplo pohybem, případně teplým nápojem. Životu nebezpečné je po plavání v zimní vodě vstoupit pod horkou sprchu. Hrozí selhání oběhového systému.
Zdroj: www.otuzilci.cz
Mějte se pěkně, otužujte se a usmívejte se Vaše Pražena :)
Víte z čeho má má malá sestřenka každoročně o prázdninách Vánoce?
Z toho že se sprchujeme na dvoře u kanálu. Popravdě je to tak trochu z nouze cnost, ono když chodíte po venku bosky a měly byste se sprchovat v koupelně tak byste ji pak mohly drhnou do půlnoci. Ale hlavně, hlavně je to romantika. Nachystáte si kýble s vodou, mýdlo, osušku, noční košelku a lejete na sebe vodu ze džbánku. A když vás tam tak poskakuje víc, vy se cachtáte při měsíčku, no prostě letní idilka :)
A je to neuvěřitelné, ale k tomu to nočnímu koupání téměř vždy přemluvíme i návštěvu. Ono přemluvit je silný výraz, ukecat vlastně taky. Prostě vždycky nahodíme - "budeme se umývat na dvoře, chceš taky nebo je ti koupelna bližší? Zatím vyhrává divočina nad pohodlím :) Je teda pravda že k nám jezdí samé baby - kočky, ale o to to pro někoho může být zajímavější představa :) Všechny sestřenky už to prubly a jejich kamarádky a nadšeně teď vykládají jak se na Moravě koupaly v lavoře :) Máme vypozorované že jakmile klesne okolní teplota pod 22°C tak teprve tehdy to začíná být ta pravá romantika :)
Už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla zamknout vrátka, to byl pak pohled když se najednou otevřela :)
Ale můj muž je houby pramuž. Tomu není dvůr dost dobrý.
Teď s nadcházejícím podzimem už je lavor dávno zapomenutý, ale když jsem ráno došla domů tak mamce asi bylo po letní romantice smutno, jelikož si sprchovala nohy hadicou. Ale otužování k paleo/primal životu prostě patří. Je výborné pro zvýšení imunitu, upevňuje psychiku a vyplavuje endorfiny, příznivě působí na vysoký krevní tlak, vředové chodoby a alergie. Prostě velmi příjemně povzbudí, osvěží a nabudí. Proto se já večer otužovat nemůžu. Vždy mě to tak naspeeduje že nemůžu usnout. A až právě teď my došlo že ráno byl přímrazek...
Otužování vodou je nejúčinnější. To protože voda odvádí při styku s tělem teplo více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou nebo vlhkým ručníkem. Později může nastoupit vyšší level - polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je dát si studenou vanu.
Jak dlouho má probíhat otužování vodou? Omývání může probíhat 3 až 4 minuty, polévání nebo sprcha 1 až 2 minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již koupající dosáhl.
Dalším otužovacím prostředkem může být sauna. Lidé, kteří se neotužují jinak než v sauně, by ji kvůli zvýšení otužilosti měli navštěvovat aspoň jednou za týden.
Otužování je vhodné provádět několikrát denně. Začít by se mělo ráno cvičením při otevřeném okně, na balkóně nebo venku, oblečení by mělo být minimální. Vhodné je pokračovat ranním mytím minimálně půlky těla studenou vodou nebo raději studenou sprchou. Pokud se naskytne možnost, je dobré se proběhnout ranní rosou, v zimě v čerstvě napadaném prachovém sněhu. Vyválení se v čistém sněhu může být pro otužilé zajímavou kratochvílí. Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle nebo v mém případě při venčení psů.
Toto je vhodného skoro pro každého. Špičkoví otužilci musí - mimo samozřejmého ranního sprchování studenou vodou - trénovat více. Prvním předpokladem je dobrý zdravotní stav. Začít se sportovním otužováním je nejlepší během letních měsíců za teplot, kdy plavání v řece není příliš náročné na otužilost. Plavat je vhodné dvakrát týdně, nejlépe 5 až 20 minut, podle otužilosti a ambic plavce. Před plaváním je vhodné se prohřát během nebo rozcvičkou, po plavání je opět vhodné dodat tělu teplo pohybem, případně teplým nápojem. Životu nebezpečné je po plavání v zimní vodě vstoupit pod horkou sprchu. Hrozí selhání oběhového systému.
Zdroj: www.otuzilci.cz
Mějte se pěkně, otužujte se a usmívejte se Vaše Pražena :)
úterý 1. října 2013
Dva roky prázdnin
Bohužel to nebyly dva roky ale jen dva měsíce. I když nevím, mít je tak dlouho už by to asi hraničilo s anarchií. Přece jen v létě každý poleví a zvolní...
My doma měli na prázdninách mou sestřenku. Holčina je to milá a šikovná. Bohužel před nějakou dobou onemocněla Cronem. A protože se to doma zlehčovalo a zanedbalo, nemoc se začala léčit až v pokročilé fázi. Cron v podstatě moc léčit nejde, lze prodloužit dobu bez příznaků a léčit až problémy které Cron vyvolá. Ale nějaké výsledky se při použití biologické léčby přece jen dostavují. Pro všechny nemocné je ze všeho nejdůležitější psychická pohoda a podpora.
Nechci říct že té se jí doma nedostává, ale jelikož se její rodiče momentálně rozchází tak se to na holčině odráží. Má ráda tatínka a má ráda maminku. Zcela normální a přirozená věc. Jenže tím že se rozchází tak tím trpí a touto nemocí se je snaží nevědomky oba k sobě připoutat. Zjednodušeně řečeno, jsou to zmatky z matky (maminka chce odejít).
No a tuto slečnu jsme měli na prázdninách. Chodily jsme plavat, což byl ze začátku boj, protože se neustále bála že se jí na hrázi znovu otevře rána a dostane infekci. Takže první plavání bylo ve stresu. Jenže máme ve zvyku tak asi hodinu plavat v kuse a pak se jít osušit převlíct a dom. A světe div se :) s takovým postupem se nic neotevřelo a nikde žádná píšťal se neobjevila. Taky jsme ji pořídily pár sukní a doporučily chodit "na ostro". Nejdřív se ostýchala a pak když jsem tak chodila taky tak už to neřešila a zvykla si. Taky jsme posilovaly první čakru, ta je mezi konečníkem a genitáliemi, ovlivňuje včechny pevné části těla, kořen páteře, nohy, chodidla, kosti, zuby... Symbolizuje vztah k materiálnímu životu, k rodině, společnosti. Týká se jí zajištění základních potřeb, síla bránit se, prosadit se. Nesoulad se projeví poruchou imunity, nádory konečníku, deprese, nejistota. Jestliže chceme první čakru pročistit musíme přijmout a naučit se ctít svoji rodinu, být ochotni odpustit a zapomenout. A také tím, že chodíme bosky. (Nevím jak vy, ale já vidím spojitost mezi první čakrou a omezením sacharidů zcela jasně).
Chodily jsme bosky po venku a boty za celý den kolikrát ani neobuly. I když zpočátku jsme museli opět překonat strach z infekcí, které číhají v trávě :)
Myslím že pro to děvče to byly nejkrásnější prázdniny které zažila.
A později když už bylo posečené obilí a na polích byly kulaté balíky slámy lítaly jsme po nich. Samozřejmě bosky. Skákaly jsme z jednoho balíku slámy na druhý a dělaly na nich kraviny. Zmiňovala jsem se že J. je silný astmatik? A hádejte kolikrát dostala záchvat :)
Sama jsem dlouho nechtěla věřit tomu co strava dokáže. Ale při obědě, kdy jsem udělala grilovanou makrelu s cuketou (Cron nesmí tučné a zbytkovou stravu, ale je pravda, že dát ji jako přílohu cuketu jsem už neměla odvahu) byla najednou během pěti minut jak vyměněná. Dostala bojovnou náladu. A přímo vyrostla před očima. Sice pravda, když jsem se nedívala zabila to pudinkem a pak zas byla trochu skleslá. Ale ta proměna, ač chvilková, byla neuvěřitelná.
Depresi má jako diagnostikovanou nemoc, není to žádný puberťácký úlet. A také se bála lidí. Styděla se někoho zeptat byť jen kolik je hodin. A už v půlce prázdnin zvládla jet busem sama z Brna do Prahy. Vyrostla nám tu nejen psychicky ale i tělesně, dokonce o 5cm.
Bohužel ji doma na primál nikdo držet nebude. Táta tomu nevěří a zdravá strava (ať už konvenční nebo alternativní) mu nic neříká a máma je velmi, velmi závislá na cukru. J. je ještě dítě, to by musela sama chtít a sama se od sacharidů odprostit. Ke všemu spolužačky ji zpracují k tomu že tuk je fuj neboť tak je to ve všeobecném povědomí. Přitom sama ví, jak na ni cukry působí. Bohužel doma v tomhle směru zastání a ani průvodce nemá...
No a aby měla prázdniny ještě zajímavější, v půlce srpna mi muž přinesl štěňátko.
Ale o tom zas příště :)
Místy píšu o nás s -i místy s -y, to proto že všichni, ale většinou jsme všechny :)
My doma měli na prázdninách mou sestřenku. Holčina je to milá a šikovná. Bohužel před nějakou dobou onemocněla Cronem. A protože se to doma zlehčovalo a zanedbalo, nemoc se začala léčit až v pokročilé fázi. Cron v podstatě moc léčit nejde, lze prodloužit dobu bez příznaků a léčit až problémy které Cron vyvolá. Ale nějaké výsledky se při použití biologické léčby přece jen dostavují. Pro všechny nemocné je ze všeho nejdůležitější psychická pohoda a podpora.
Nechci říct že té se jí doma nedostává, ale jelikož se její rodiče momentálně rozchází tak se to na holčině odráží. Má ráda tatínka a má ráda maminku. Zcela normální a přirozená věc. Jenže tím že se rozchází tak tím trpí a touto nemocí se je snaží nevědomky oba k sobě připoutat. Zjednodušeně řečeno, jsou to zmatky z matky (maminka chce odejít).
No a tuto slečnu jsme měli na prázdninách. Chodily jsme plavat, což byl ze začátku boj, protože se neustále bála že se jí na hrázi znovu otevře rána a dostane infekci. Takže první plavání bylo ve stresu. Jenže máme ve zvyku tak asi hodinu plavat v kuse a pak se jít osušit převlíct a dom. A světe div se :) s takovým postupem se nic neotevřelo a nikde žádná píšťal se neobjevila. Taky jsme ji pořídily pár sukní a doporučily chodit "na ostro". Nejdřív se ostýchala a pak když jsem tak chodila taky tak už to neřešila a zvykla si. Taky jsme posilovaly první čakru, ta je mezi konečníkem a genitáliemi, ovlivňuje včechny pevné části těla, kořen páteře, nohy, chodidla, kosti, zuby... Symbolizuje vztah k materiálnímu životu, k rodině, společnosti. Týká se jí zajištění základních potřeb, síla bránit se, prosadit se. Nesoulad se projeví poruchou imunity, nádory konečníku, deprese, nejistota. Jestliže chceme první čakru pročistit musíme přijmout a naučit se ctít svoji rodinu, být ochotni odpustit a zapomenout. A také tím, že chodíme bosky. (Nevím jak vy, ale já vidím spojitost mezi první čakrou a omezením sacharidů zcela jasně).
Chodily jsme bosky po venku a boty za celý den kolikrát ani neobuly. I když zpočátku jsme museli opět překonat strach z infekcí, které číhají v trávě :)
Myslím že pro to děvče to byly nejkrásnější prázdniny které zažila.
A později když už bylo posečené obilí a na polích byly kulaté balíky slámy lítaly jsme po nich. Samozřejmě bosky. Skákaly jsme z jednoho balíku slámy na druhý a dělaly na nich kraviny. Zmiňovala jsem se že J. je silný astmatik? A hádejte kolikrát dostala záchvat :)
Sama jsem dlouho nechtěla věřit tomu co strava dokáže. Ale při obědě, kdy jsem udělala grilovanou makrelu s cuketou (Cron nesmí tučné a zbytkovou stravu, ale je pravda, že dát ji jako přílohu cuketu jsem už neměla odvahu) byla najednou během pěti minut jak vyměněná. Dostala bojovnou náladu. A přímo vyrostla před očima. Sice pravda, když jsem se nedívala zabila to pudinkem a pak zas byla trochu skleslá. Ale ta proměna, ač chvilková, byla neuvěřitelná.
Depresi má jako diagnostikovanou nemoc, není to žádný puberťácký úlet. A také se bála lidí. Styděla se někoho zeptat byť jen kolik je hodin. A už v půlce prázdnin zvládla jet busem sama z Brna do Prahy. Vyrostla nám tu nejen psychicky ale i tělesně, dokonce o 5cm.
Bohužel ji doma na primál nikdo držet nebude. Táta tomu nevěří a zdravá strava (ať už konvenční nebo alternativní) mu nic neříká a máma je velmi, velmi závislá na cukru. J. je ještě dítě, to by musela sama chtít a sama se od sacharidů odprostit. Ke všemu spolužačky ji zpracují k tomu že tuk je fuj neboť tak je to ve všeobecném povědomí. Přitom sama ví, jak na ni cukry působí. Bohužel doma v tomhle směru zastání a ani průvodce nemá...
No a aby měla prázdniny ještě zajímavější, v půlce srpna mi muž přinesl štěňátko.
Ale o tom zas příště :)
Místy píšu o nás s -i místy s -y, to proto že všichni, ale většinou jsme všechny :)
Ještě stále žiju...
i když to tak možná už ani nevypadalo :)
Stále se snažím žít primál a snažím se jeho myšlenku a ideu šířit dál. Někdy se mi daří víc někdy míň. Jsou lidé kteří mají pochopení, nechají si pár věcí vysvětlit a sami si pak něco nastudují a pak jdou do toho. Pak jsou tací kteří by do toho šli, ale mnohem lépe by se jim alespoň ze začátku dařilo, kdyby měli vedle sebe někoho kdo je povede. No a pak jsou tací kteří o tom nechtějí ani slyšet...
Přes prázdniny jsme měli doma malou sestřenku (psala jsem to v některém z dřívějších příspěvků - 13 let, Cronova choroba, depresivní a plačtivá) a tu jsem se snažila alespoň částečně "osvobodit" od sacharidů. Můžu říct že za ty dva měsíce co byla u nás neměla ani jeden problém který Crona doprovází. Její psychycký stav se na tolik zlepšil že pro ni nebyl problém jet sama autobusem z Prahy do Brna.
Já sama jsem na tom s primal tak, že už mi téměř přešel do krve. Pečivo mi nic neříká, brambory mi nechybí a má milovaná rýže také ne. Mám pár potravin které pro mě mají dominový efekt ale těm se snažím vyhýbat...
Můžete se těšit na další postřehy jedné domestikované ale přesto stéle nezkrotné Praženy :)
Stále se snažím žít primál a snažím se jeho myšlenku a ideu šířit dál. Někdy se mi daří víc někdy míň. Jsou lidé kteří mají pochopení, nechají si pár věcí vysvětlit a sami si pak něco nastudují a pak jdou do toho. Pak jsou tací kteří by do toho šli, ale mnohem lépe by se jim alespoň ze začátku dařilo, kdyby měli vedle sebe někoho kdo je povede. No a pak jsou tací kteří o tom nechtějí ani slyšet...
Přes prázdniny jsme měli doma malou sestřenku (psala jsem to v některém z dřívějších příspěvků - 13 let, Cronova choroba, depresivní a plačtivá) a tu jsem se snažila alespoň částečně "osvobodit" od sacharidů. Můžu říct že za ty dva měsíce co byla u nás neměla ani jeden problém který Crona doprovází. Její psychycký stav se na tolik zlepšil že pro ni nebyl problém jet sama autobusem z Prahy do Brna.
Já sama jsem na tom s primal tak, že už mi téměř přešel do krve. Pečivo mi nic neříká, brambory mi nechybí a má milovaná rýže také ne. Mám pár potravin které pro mě mají dominový efekt ale těm se snažím vyhýbat...
Můžete se těšit na další postřehy jedné domestikované ale přesto stéle nezkrotné Praženy :)
pondělí 22. července 2013
Tři měsíce primal
Krásné pondělní dopoledne.
Mám za sebou první tři měsíce na primal.
Mé poznatky, dojmy a závěry?
Začnu oklikou. Myslím že dozrál čas na menší změny. Ovšem primal se vzdát nechci a ani nehodlám.
Momentálně mám nastudované trochu víc různých stravovacích režimů. Hlavně kvůli malé sestřence která má Cronovu chorobu. A ač u tohoto onemocnění je velmi důležitá psychika, tak správná dieta také udělá svoje.
Paleo, primal, SCD, GAPS - tyto všechny režimy mají jeden společný základ. A tím je vynechání průmyslově zpracovaných potravin a výrazná eliminace sacharidů ve stravě. Stejně jako u primal vynechání těstovin, rohlíků, chleba, prostě obilovin. Také brambor. Občas možná trochu rýže. Ale není podmínkou. Tyto diety se používají při léčbě depresí, schizofrenie, epilepsie. Samozřejmě jako podpůrná léčba. A za mě můžu říct, že pokud se najím v souladu s primal tak opravdu jsem doslova vysmátá. Prostě mi tento systém stravování opravdu dělá dobře. Moc dobře.
Jediné co bych ještě chtěla doladit je to, že bych ráda ještě trochu doladila postavu.
Mám tak nějak pocit že stagnuju. Ráda bych ještě trochu dala dolů tuku.
To znamená že je čas na pár změn. Lehce navýším sacharidy. Ale opravdu jen lehce. Momentálně mám kolem 40-50g sacharidů a ani mi to nedá moc práce. Prostě mi to takhle jde celkem samo. Takže sacharidy navýším tak, abych se vlezla do 80g. Vím, nevypadá to moc logicky, ale za pokus to stojí. Bílkoviny bych ráda držela kolem 100g no a zbytek budou tuky.
Takže mi tak nějak vychází 65% tuků, 15% sacharidů a 20% bílkovin.
V době kdy jsem hubla, se mi celkem osvědčilo si před cvičením dát trochu jogurtu s kouskem ovoce. Myslím že to opět zařadím. Stejně jako používání proteinu po cvičení. Hlavně taky kvůli tomu že mi ještě nějaký zbyl. Nový bych si pravděpodobně momentálně nekupovala.
Budu si teď několik dní zapisovat co jím a kolik toho jím abych to dostala jednak do oka a jednak měla přehled.
Takže můj dnešní jídelníček je zde:
Mám za sebou první tři měsíce na primal.
Mé poznatky, dojmy a závěry?
Začnu oklikou. Myslím že dozrál čas na menší změny. Ovšem primal se vzdát nechci a ani nehodlám.
Momentálně mám nastudované trochu víc různých stravovacích režimů. Hlavně kvůli malé sestřence která má Cronovu chorobu. A ač u tohoto onemocnění je velmi důležitá psychika, tak správná dieta také udělá svoje.
Paleo, primal, SCD, GAPS - tyto všechny režimy mají jeden společný základ. A tím je vynechání průmyslově zpracovaných potravin a výrazná eliminace sacharidů ve stravě. Stejně jako u primal vynechání těstovin, rohlíků, chleba, prostě obilovin. Také brambor. Občas možná trochu rýže. Ale není podmínkou. Tyto diety se používají při léčbě depresí, schizofrenie, epilepsie. Samozřejmě jako podpůrná léčba. A za mě můžu říct, že pokud se najím v souladu s primal tak opravdu jsem doslova vysmátá. Prostě mi tento systém stravování opravdu dělá dobře. Moc dobře.
Jediné co bych ještě chtěla doladit je to, že bych ráda ještě trochu doladila postavu.
Mám tak nějak pocit že stagnuju. Ráda bych ještě trochu dala dolů tuku.
To znamená že je čas na pár změn. Lehce navýším sacharidy. Ale opravdu jen lehce. Momentálně mám kolem 40-50g sacharidů a ani mi to nedá moc práce. Prostě mi to takhle jde celkem samo. Takže sacharidy navýším tak, abych se vlezla do 80g. Vím, nevypadá to moc logicky, ale za pokus to stojí. Bílkoviny bych ráda držela kolem 100g no a zbytek budou tuky.
Takže mi tak nějak vychází 65% tuků, 15% sacharidů a 20% bílkovin.
V době kdy jsem hubla, se mi celkem osvědčilo si před cvičením dát trochu jogurtu s kouskem ovoce. Myslím že to opět zařadím. Stejně jako používání proteinu po cvičení. Hlavně taky kvůli tomu že mi ještě nějaký zbyl. Nový bych si pravděpodobně momentálně nekupovala.
Budu si teď několik dní zapisovat co jím a kolik toho jím abych to dostala jednak do oka a jednak měla přehled.
Takže můj dnešní jídelníček je zde:
Snídaně
rajčata 170g
rajčata 170g
meruňky čerstvé 110g
olej kokosový BIO 20g
cibule 60g
máslo 30g
vejce slepicí 4x kus
paprika bílá 60 g
Oběd
paprika bílá 80g
paprika bílá 80g
Pilos smetana ke šlehání 33% 100ml
olej kokosový BIO 10g
vepřová kýta bez kosti, libová, pečená 100g
cuketa 200g
ledový salát
máslo 20g
Večeře
olej kokosový BIO 10g
olej kokosový BIO 10g
máslo 20g
paprika bílá 80g
vepřová kýta libové maso 100 g
cuketa 200g
ledový salát
Bílkoviny 95g, sacharidy 50g, tuky 167g.
Pravda dnes mi tak jak tak koukám opět vychází málo sacharidů, ale zato víc tuků.
Což je dobře, protože když se na jedné straně přidá, na druhé straně se má přidat.
Pokusím se tomuto systému, kdy si budu aspoň trochu hlídat poměry dát tak měsíc.
No a pak se uvidí.
I když mám pocit že už teď to funguje. Vím je to nemožné, ale psychika je opravdu všemocná. A já se teď cítím velice dobře a jsem odhodlaná jít do toho.
Bohužel mě čeká cestovní víkend, kdy budu více méně na cestách, tak jsem zvědavá, jak to budu zvládat.
Ale pokud budu mít pracovní týden v pořádku, víkend už téměř nic nepokazí.
Což je dobře, protože když se na jedné straně přidá, na druhé straně se má přidat.
Pokusím se tomuto systému, kdy si budu aspoň trochu hlídat poměry dát tak měsíc.
No a pak se uvidí.
I když mám pocit že už teď to funguje. Vím je to nemožné, ale psychika je opravdu všemocná. A já se teď cítím velice dobře a jsem odhodlaná jít do toho.
Bohužel mě čeká cestovní víkend, kdy budu více méně na cestách, tak jsem zvědavá, jak to budu zvládat.
Ale pokud budu mít pracovní týden v pořádku, víkend už téměř nic nepokazí.
čtvrtek 11. července 2013
Číslo 5 žije
Zvláštní že mě napadl takový název, hlavně proto že jsem ten film nikdy neviděla...
Ono je spousta filmů co jsem neviděla, teď mám na mysli hlavně těch "holčičích".
Třeba Hříšněj tanec, Jíst, meditovat, milovat, Notthing Hill, Titanic jsem viděla hlavně proto že každej o tom básnil, no řeknu Vám moc mě to nebavilo, usnula jsem. Zato minulý týden jsem viděla film co se mi celkem líbil, je trochu starší, Sběratel kostí. Pozor ne Sběratelé, ale Sběratel. Trochu psycho. Ale jinak dost dobrý.
Ale to není to nejdůležitější co jsem měla dnes na srdci.
Měla jsem kondiční jízdy. Nevím jestli to bylo tak moc na pytel jak si myslím, ale v každým případě jsem kapky nedostala. Papíry mám asi 11 let, ale nikdy jsem nejezdila. Dma mi auto nepučili, muž řízení miluje a má zelená duše pláče. Jenže je docela možně že od příštího grafikonu mi zruší vlak, kterým jezdím. Tak mi moc nic jinačího asi nezbude. No a protože trénink dělá mistra, budu muset trénovat. No uvidíme.
Co se týká mě a primal? Pořád jím žiju, ale už mi to natolik přechází do krve že už mi to ani nepřijde. Momentálně jsem ve stavu, kdy mi stále chutná těch několik jídel co točím do kola a ani mě nenapadne abych dělala nějaké experimenty. Akorát dnes po těch jízdách jsem sežrala téměř celou sklínku arašídového krému od countrylife. Vím arašídy nejsou paleo ale já jedu primal.
Ono je spousta filmů co jsem neviděla, teď mám na mysli hlavně těch "holčičích".
Třeba Hříšněj tanec, Jíst, meditovat, milovat, Notthing Hill, Titanic jsem viděla hlavně proto že každej o tom básnil, no řeknu Vám moc mě to nebavilo, usnula jsem. Zato minulý týden jsem viděla film co se mi celkem líbil, je trochu starší, Sběratel kostí. Pozor ne Sběratelé, ale Sběratel. Trochu psycho. Ale jinak dost dobrý.
Ale to není to nejdůležitější co jsem měla dnes na srdci.
Měla jsem kondiční jízdy. Nevím jestli to bylo tak moc na pytel jak si myslím, ale v každým případě jsem kapky nedostala. Papíry mám asi 11 let, ale nikdy jsem nejezdila. Dma mi auto nepučili, muž řízení miluje a má zelená duše pláče. Jenže je docela možně že od příštího grafikonu mi zruší vlak, kterým jezdím. Tak mi moc nic jinačího asi nezbude. No a protože trénink dělá mistra, budu muset trénovat. No uvidíme.
Co se týká mě a primal? Pořád jím žiju, ale už mi to natolik přechází do krve že už mi to ani nepřijde. Momentálně jsem ve stavu, kdy mi stále chutná těch několik jídel co točím do kola a ani mě nenapadne abych dělala nějaké experimenty. Akorát dnes po těch jízdách jsem sežrala téměř celou sklínku arašídového krému od countrylife. Vím arašídy nejsou paleo ale já jedu primal.
úterý 2. července 2013
Paleo a dovolená
Je možné žít paleo i mimo domov a pryč od svých zažitých rituálů?
Celkem bez problémů, aspoň pro mě.
Udělali jsme si s mužem příjemný prodloužený víkend v Krkonoších.
Původně jsme měla obavy jak půjde primal a dovolená dohromady. Ale pak jsem pochopila, že důležité je to nehrotit a neřešit to. A protože já držím primal v podstatě jen z plezíru (nemám žádné zdravotní problémy) tak jsem si už předem dovolila menší ústupky a prohřešky. A celkem se zadařilo.
Ráno jsem posnídala svoji snídaňovou klasiku - míchaná vajíčka se slaninou a zeleninou a mohli jsme vyjet.
Můj muž má, abych mu nekřivdila, taky své hobby, fotí. A jelikož mi říkal že bysme mohly vyjet dřív a já bych si mohla ulovit kačera (zasvěcení ví, kdo neví třeba pochopí později) tak mi hned došlo že cestou budeme fotit. Muž se dušoval že ne, ale mě to bylo jasné :) No a taky že jo. Jemu se foto ovšem povedlo, zato já odjížděla bez kačera. Grrrr.
Měla jsem nachystanou primal svačinku na cestu, ale nějak nebyla chuť. Takže jsme ji snědli až na místě.
Zato jsem si ulovila nejvíc primal svačinku co to šlo. Na jednom remízku, kde jsme zastavili kvůli focení jsem posbírala lesní jahody. Moc jich nebylo, ale byly výborné. No a než se muž vyřádil s foťákem jak já si na louce zula botky a zkoušela si udělat hvězdu. Sice asi nebyla dokonalá. Ale můj pocit z ní byl skvělý a neuvěřitelně mě to pobavilo a potěšilo a zvedlo náladu.
Můj prohřešek proti primal byl hned co jsme dojeli "domů". Dostali jsme výborný hovězí guláš. Maso jsem snědla, šťávu nechala a k tomu sama zbufla talíř zeleniny co byl pro všechny. Stejně ho nikdo nechtěl :)
Večer jsme si zašli do hospůdky a pozor, opět zábava v téměř primal stylu - hráli jsme šipky. Sice pravda kdybych si měla něco oštěpem ulovit tak jsem nahraná, ale byla to příjemná zábava.
V sobotu jsem opět zhřešila, měla jsem zmrzlinu. Ale jde poznat že už jsem tomu všemu sladkému odvykla. Zdála se mi příšerně sladká. Ale poctivá. S přáteli jsme si šla ulovit ještě jednoho kačera a muž nás počkal u vozu. Musím říct že do takový hrbu jsem už dlouho nelezla. Bohužel opět nic. GPS úplně mimo a díky stromům na sebe ani neviděla. Jenže do kopce se člověk nějak vyškrábe, ale jak dolů? Musím říct, že jelikož jsem chtěla příští rok na Spartan Race tak má mantra po cestě z kopce zněla "Spartáááán. Chceš jet? Tak jdi" Chvilkama jsem spíš jela po prdeli. :)
No a v něděli jsem low-carbs snažení završila chlavou. Ale nutno podotknout že byla pravá ruská, bez všech průmyslových hnusů a moc jí nebylo.
Ještě pár postřehů - je zajímavé jak rychle si tělo znovu zvykne na cukry. Při vší vůli jsme si dnes (v úterý) musela dát znovu kousek chalvy. Ale zároveň jsem se zařekla že tento kousek už je poslední. Žádné "zítra už zas pojedu primal" ale teď ještě jeden kousek a pak už nic.
Taky je zajímavé, že jsem zvyklá na větší příjem tuků a za pár dnů už mi chybí. Jednak mám pocit že mám méně energie a jednak se cítím taková nedožraná. Prostě akorát na cestě k tomu uděl nějakou krpu.
Možná to bude i tím že jsem dnes posnídala trošinku méňě. Když v jídelníčku po nějakou dobu chybí tak tělo si o to říká. U mě to proběhlo asi tak že jsem za tři dny snědla sklínku arašídového másla. A měla jsem každý den asi dvě hrstě para ořechů. To si normálně dám pár kousků a někdy třeba týden nemám.
Tělo si na změny v jídelníčku dokáže rychle zvyknout, co nás však brzdí a svazuje je psychika.
Naše mini dovolená se nám vydařila. Jen mě teď trošičku mrzí, že jsem se do low-carbs nevrátila hned v pondělí ale že začínám až dnes v úterý. No aspoň že to už bylo primal režimu.
No a taky cvičit začínám až dnes.
Celkem bez problémů, aspoň pro mě.
Udělali jsme si s mužem příjemný prodloužený víkend v Krkonoších.
Původně jsme měla obavy jak půjde primal a dovolená dohromady. Ale pak jsem pochopila, že důležité je to nehrotit a neřešit to. A protože já držím primal v podstatě jen z plezíru (nemám žádné zdravotní problémy) tak jsem si už předem dovolila menší ústupky a prohřešky. A celkem se zadařilo.
Ráno jsem posnídala svoji snídaňovou klasiku - míchaná vajíčka se slaninou a zeleninou a mohli jsme vyjet.
Můj muž má, abych mu nekřivdila, taky své hobby, fotí. A jelikož mi říkal že bysme mohly vyjet dřív a já bych si mohla ulovit kačera (zasvěcení ví, kdo neví třeba pochopí později) tak mi hned došlo že cestou budeme fotit. Muž se dušoval že ne, ale mě to bylo jasné :) No a taky že jo. Jemu se foto ovšem povedlo, zato já odjížděla bez kačera. Grrrr.
Měla jsem nachystanou primal svačinku na cestu, ale nějak nebyla chuť. Takže jsme ji snědli až na místě.
Zato jsem si ulovila nejvíc primal svačinku co to šlo. Na jednom remízku, kde jsme zastavili kvůli focení jsem posbírala lesní jahody. Moc jich nebylo, ale byly výborné. No a než se muž vyřádil s foťákem jak já si na louce zula botky a zkoušela si udělat hvězdu. Sice asi nebyla dokonalá. Ale můj pocit z ní byl skvělý a neuvěřitelně mě to pobavilo a potěšilo a zvedlo náladu.
Můj prohřešek proti primal byl hned co jsme dojeli "domů". Dostali jsme výborný hovězí guláš. Maso jsem snědla, šťávu nechala a k tomu sama zbufla talíř zeleniny co byl pro všechny. Stejně ho nikdo nechtěl :)
Večer jsme si zašli do hospůdky a pozor, opět zábava v téměř primal stylu - hráli jsme šipky. Sice pravda kdybych si měla něco oštěpem ulovit tak jsem nahraná, ale byla to příjemná zábava.
V sobotu jsem opět zhřešila, měla jsem zmrzlinu. Ale jde poznat že už jsem tomu všemu sladkému odvykla. Zdála se mi příšerně sladká. Ale poctivá. S přáteli jsme si šla ulovit ještě jednoho kačera a muž nás počkal u vozu. Musím říct že do takový hrbu jsem už dlouho nelezla. Bohužel opět nic. GPS úplně mimo a díky stromům na sebe ani neviděla. Jenže do kopce se člověk nějak vyškrábe, ale jak dolů? Musím říct, že jelikož jsem chtěla příští rok na Spartan Race tak má mantra po cestě z kopce zněla "Spartáááán. Chceš jet? Tak jdi" Chvilkama jsem spíš jela po prdeli. :)
No a v něděli jsem low-carbs snažení završila chlavou. Ale nutno podotknout že byla pravá ruská, bez všech průmyslových hnusů a moc jí nebylo.
Ještě pár postřehů - je zajímavé jak rychle si tělo znovu zvykne na cukry. Při vší vůli jsme si dnes (v úterý) musela dát znovu kousek chalvy. Ale zároveň jsem se zařekla že tento kousek už je poslední. Žádné "zítra už zas pojedu primal" ale teď ještě jeden kousek a pak už nic.
Taky je zajímavé, že jsem zvyklá na větší příjem tuků a za pár dnů už mi chybí. Jednak mám pocit že mám méně energie a jednak se cítím taková nedožraná. Prostě akorát na cestě k tomu uděl nějakou krpu.
Možná to bude i tím že jsem dnes posnídala trošinku méňě. Když v jídelníčku po nějakou dobu chybí tak tělo si o to říká. U mě to proběhlo asi tak že jsem za tři dny snědla sklínku arašídového másla. A měla jsem každý den asi dvě hrstě para ořechů. To si normálně dám pár kousků a někdy třeba týden nemám.
Tělo si na změny v jídelníčku dokáže rychle zvyknout, co nás však brzdí a svazuje je psychika.
Naše mini dovolená se nám vydařila. Jen mě teď trošičku mrzí, že jsem se do low-carbs nevrátila hned v pondělí ale že začínám až dnes v úterý. No aspoň že to už bylo primal režimu.
No a taky cvičit začínám až dnes.
pondělí 24. června 2013
Prší a venku se setmělo...
Krásné ikdyž trochu chladné pondělní ráno.
Konečně tu máme to co jsme si všichni tak přáli, ale moc se nám to vlastně nelíbí, že. Ochladilo se. Celkem dost se ochladilo. Ale to nic, šak ono to sluníčko zase vyleze.
Dnes se to nebude až tak úplně týkat palea/primal, dnes to bude jen takové odpočinkové. Stejně jako můj víkend. Pražena se povalovala před jeskyní :)
V pátek jsme byly s mamkou na kundalini józe. Znáte kundalini? Vím ten název je hroznej, ale je to jeden z nejstarších směrů jógy. Dlouhou dobu se vyučoval pouze v chrámech a byla do něj zasvěcena jen hrstka lidí. Je to velmi očišťující a po povznášející cvičení. Nejsem ta pravá abych vám o něm mohla vyprávět, ale nebylo by od věci se ve vašem okolí pozajímat a zkusit ji. Je dynamičtější a namáhavější než klasická hata jóga. Pracuje hodně s pocity. Líbí se mi, že je natolik intenzivní, že účinky cítím ihned. Na rozdíl od klasického představování si něčeho imaginárního, opravdu pracujete s vašimi pocity, které jsou velmi silné. Opravdu to stojí za to. Pokud najdete někde kurzy kundalini jógy jen takové maličkost, cvičí se v bílém a je dobré mít pokrývku hlavy. Ať už šátek, šáteček, čepičku či jarmulku. Protože energie je natolik silná, že byste skrze ni mohli přijímat energii někoho jiného. Ne že by to bylo nějak nebezpečné, ale je to zbytečné, protože podle toho co se cvičí za sestavu se uvolňují různě silné energie a různě příjemné či nepříjemné a nemusíte nasávat někoho jiného.
Neděle byla velmi příjemná. A to tak že jsem to ani nečekala.
Ráno ovšem bylo trochu zmatků. V 8:30 jsme šly venčit psi a zároveň se rozhodli že bysme mohly jet na výlet. OK, vlak jede v 9:30, uvidíme jak to stihneme.
Z venčení jsme došly 8:58, ještě jsme nesnídaly. Odchod na nádraží by měl být v rozmezí 9:20-22. Takže nastaly trošičku zmatky. Mamka se nasnídala v pohodě, já to ovšem málem vzdala, protože snídat v takovém časovém presu paleo/primal se bez přípravy zdálo být nemožné. Nakonec jsem to v pohodě zvládla. Najedla se, převlekla se, nachystala jsem si věci, pozamykala a šla na vlak. Mamka byla též připravena, jenže tím že na vlak jela na kole měla ještě nějakou minutku k dobru. Ovšem díky informačnímu šumu o ni došla neboť si nevšimla a já jí neřekla, že ji beru batoh. Tak si chuděra trochu zahysterčila.
Ale dobrá věc se podařila, vlak jsme stihly, bez problémů naložily kola, sebe a psa. :)
Jel cyklovůz a my v něm byly sami. Takže pohoda. No ale pak jsme si všimli že je tam celkem dost tyček a příček a že bysme mohly zkusit shyby. Machrovala jsem, ale nic moc. Dva a ještě podhmatem. Ale pro začátek a napoprvé i to je úspěch. Mamka dala taky dva. Je dobrá.
Kola jsme vyložily v Hodoníně a proti proudu Moravy jeli na Výklopník. (Komu není rady, tomu není pomoci. Opět jsme jeli lužním lesem...) U přístaviště Skalice jsme narazily na třešeně a tak jsme ji praženy jedny ožraly. Víte že jsou třešně zdravé? Obsahují vitamín C, kyselinu listovou (důležité pro mozek a nervy), vápník, železo,jód a draslíku. Třešně (a také višně) se osvědčily jako nejúčinnější lék pro léčbu dny a snižování bolesti a zánětlivosti při artritidě. Jsou výjimečně bezpečné, účinné a rychle působící při odstranění otékání a bolesti. Konzumace už jen několika třešní nebo višní denně působí regulačně na hladinu kyseliny močové v těle a je prevencí proti vzniku dny. Novější studie ukazují, že třešně mají dále velký vliv na léčení cukrovky - a to pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu o padesát procent. Hormon inzulín přitom tělo produkuje proto, aby snižoval obsah cukru v krvi. Američtí odborníci přitom tvrdí, že třešně mohou pomoci u obou typů cukrovky, na inzulínu závislé i na inzulínu nezávislé. Stav nemocných se po pravidelné konzumaci třešní výrazně zlepšuje. Antokyany jsou svojí povahou rovněž antioxidanty, jež vykazují celou řadu blahodárných účinků na lidské tělo. Chrání cévy a srdce před poškozením, ale také buňky lidského těla před rakovinným bujením.
Třešně dále pomáhají čistit krev, játra a ledviny a jejich konzumace podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči.. Třešně rovněž přispívají ke zdravé pokožce – obsahují přírodní látky, které zmírňují ochabnutí pleti a zneškodňují volné radikály. (Bohužel tyto vědomosti nejsou až tak úplně z mojí hlavy, zapracoval i strýček Google). Ještě bych měla dodat, že pokud se snažíte o ketózu tak opatrně, třešně obsahují 12g sacharidů na 100g třešní. Což je asi 25-30 takových střeně velkých kousků. Jo a taky pozor na fleky. Nikdy a ničím to už nejde dolů :)
Výlet se podařil, pěkně jsme se projely a protože správná pražena užívá vitamínu D ze sluníčka bezestrachu tak i já jsem si ho naplno užívala. Opalovací krémy už roky nepoužívám a s brýlemi to také nepřeháním. No ale jelikož pražena byla letos převážně zalezlá v jeskyni a když už vylezla sluníčka bylo pomálu. Tak její alabastrová ramena jsou sluníčkem políbena výrazněji než čekala...
Mějte se pěkně, občas se běžte protáhnout a proběhnout a když někde narazíte na třešně tak si na ně vylezte a klidně je ožerte.
Konečně tu máme to co jsme si všichni tak přáli, ale moc se nám to vlastně nelíbí, že. Ochladilo se. Celkem dost se ochladilo. Ale to nic, šak ono to sluníčko zase vyleze.
Dnes se to nebude až tak úplně týkat palea/primal, dnes to bude jen takové odpočinkové. Stejně jako můj víkend. Pražena se povalovala před jeskyní :)
V pátek jsme byly s mamkou na kundalini józe. Znáte kundalini? Vím ten název je hroznej, ale je to jeden z nejstarších směrů jógy. Dlouhou dobu se vyučoval pouze v chrámech a byla do něj zasvěcena jen hrstka lidí. Je to velmi očišťující a po povznášející cvičení. Nejsem ta pravá abych vám o něm mohla vyprávět, ale nebylo by od věci se ve vašem okolí pozajímat a zkusit ji. Je dynamičtější a namáhavější než klasická hata jóga. Pracuje hodně s pocity. Líbí se mi, že je natolik intenzivní, že účinky cítím ihned. Na rozdíl od klasického představování si něčeho imaginárního, opravdu pracujete s vašimi pocity, které jsou velmi silné. Opravdu to stojí za to. Pokud najdete někde kurzy kundalini jógy jen takové maličkost, cvičí se v bílém a je dobré mít pokrývku hlavy. Ať už šátek, šáteček, čepičku či jarmulku. Protože energie je natolik silná, že byste skrze ni mohli přijímat energii někoho jiného. Ne že by to bylo nějak nebezpečné, ale je to zbytečné, protože podle toho co se cvičí za sestavu se uvolňují různě silné energie a různě příjemné či nepříjemné a nemusíte nasávat někoho jiného.
Neděle byla velmi příjemná. A to tak že jsem to ani nečekala.
Ráno ovšem bylo trochu zmatků. V 8:30 jsme šly venčit psi a zároveň se rozhodli že bysme mohly jet na výlet. OK, vlak jede v 9:30, uvidíme jak to stihneme.
Z venčení jsme došly 8:58, ještě jsme nesnídaly. Odchod na nádraží by měl být v rozmezí 9:20-22. Takže nastaly trošičku zmatky. Mamka se nasnídala v pohodě, já to ovšem málem vzdala, protože snídat v takovém časovém presu paleo/primal se bez přípravy zdálo být nemožné. Nakonec jsem to v pohodě zvládla. Najedla se, převlekla se, nachystala jsem si věci, pozamykala a šla na vlak. Mamka byla též připravena, jenže tím že na vlak jela na kole měla ještě nějakou minutku k dobru. Ovšem díky informačnímu šumu o ni došla neboť si nevšimla a já jí neřekla, že ji beru batoh. Tak si chuděra trochu zahysterčila.
Ale dobrá věc se podařila, vlak jsme stihly, bez problémů naložily kola, sebe a psa. :)
Jel cyklovůz a my v něm byly sami. Takže pohoda. No ale pak jsme si všimli že je tam celkem dost tyček a příček a že bysme mohly zkusit shyby. Machrovala jsem, ale nic moc. Dva a ještě podhmatem. Ale pro začátek a napoprvé i to je úspěch. Mamka dala taky dva. Je dobrá.
Kola jsme vyložily v Hodoníně a proti proudu Moravy jeli na Výklopník. (Komu není rady, tomu není pomoci. Opět jsme jeli lužním lesem...) U přístaviště Skalice jsme narazily na třešeně a tak jsme ji praženy jedny ožraly. Víte že jsou třešně zdravé? Obsahují vitamín C, kyselinu listovou (důležité pro mozek a nervy), vápník, železo,jód a draslíku. Třešně (a také višně) se osvědčily jako nejúčinnější lék pro léčbu dny a snižování bolesti a zánětlivosti při artritidě. Jsou výjimečně bezpečné, účinné a rychle působící při odstranění otékání a bolesti. Konzumace už jen několika třešní nebo višní denně působí regulačně na hladinu kyseliny močové v těle a je prevencí proti vzniku dny. Novější studie ukazují, že třešně mají dále velký vliv na léčení cukrovky - a to pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu o padesát procent. Hormon inzulín přitom tělo produkuje proto, aby snižoval obsah cukru v krvi. Američtí odborníci přitom tvrdí, že třešně mohou pomoci u obou typů cukrovky, na inzulínu závislé i na inzulínu nezávislé. Stav nemocných se po pravidelné konzumaci třešní výrazně zlepšuje. Antokyany jsou svojí povahou rovněž antioxidanty, jež vykazují celou řadu blahodárných účinků na lidské tělo. Chrání cévy a srdce před poškozením, ale také buňky lidského těla před rakovinným bujením.
Třešně dále pomáhají čistit krev, játra a ledviny a jejich konzumace podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči.. Třešně rovněž přispívají ke zdravé pokožce – obsahují přírodní látky, které zmírňují ochabnutí pleti a zneškodňují volné radikály. (Bohužel tyto vědomosti nejsou až tak úplně z mojí hlavy, zapracoval i strýček Google). Ještě bych měla dodat, že pokud se snažíte o ketózu tak opatrně, třešně obsahují 12g sacharidů na 100g třešní. Což je asi 25-30 takových střeně velkých kousků. Jo a taky pozor na fleky. Nikdy a ničím to už nejde dolů :)
Výlet se podařil, pěkně jsme se projely a protože správná pražena užívá vitamínu D ze sluníčka bezestrachu tak i já jsem si ho naplno užívala. Opalovací krémy už roky nepoužívám a s brýlemi to také nepřeháním. No ale jelikož pražena byla letos převážně zalezlá v jeskyni a když už vylezla sluníčka bylo pomálu. Tak její alabastrová ramena jsou sluníčkem políbena výrazněji než čekala...
Mějte se pěkně, občas se běžte protáhnout a proběhnout a když někde narazíte na třešně tak si na ně vylezte a klidně je ožerte.
pondělí 17. června 2013
Čí so hode, naše hode...
U nás jsou hody. A samozřejmě že všichni zákazníci chtějí mít všechno hotové do hodů. Takže v práci trochu blázinec.
V pátek se mi podařilo, že když jsem dojela domů, muž ještě doma nebyl. Tak jsem se prošla přes město, stavila se v zelenině a v drogérce pro kokosový olej.
Když jsem došla domů, chvilku jsem si udělala veget a pak jsou si šla zacvičit.
Dala jsem si ZWOW 16 a můžu říct že sice žádná sranda, je trochu náročnější, ale neskutečně mě baví.
Pak jsem si ještě dala tabatku se švihadlem. A jak jsem trochu schládla tak vytáhla jsem kolo a jela se projet.
Vyjela jsem p sedmé hodině a rozhodovala se kterou trasou se dám. Měla jsem na výběr ze dvou, jedna měla asi 30km a druhá byla poloviční. No a protože obě jsou pro mě nové a ani jednu neznám rozhodla jsem se pro tu kratší. Nechtěla jsem objevovat tak pozdě Ameriku. A dobře jsou udělala. Ta kratší cesta je velice příjemná, odpočinková a nenáročná. Takže když se budu chtít někdy projet a budu mít málo času nebo se nebudu cítit na nic extra výživného vím kudy.
A protože jsem fanatik (ale jen malinkej) po tom co jsem dojela jsem vytáhla ven na procházku tchýni. Taková příjemná večerní procházka nemůže nikomu uškodit. Určitě je to lepší než poklimbávat u televize. Pokecali jsme a příjemně se prošly. Ono teda kdyby bylo na mě, zvolila bych ostřejší tempo, ale zas nemůžu ju utahat hned na poprvé :)
Ale zpět k hodům. Ty loňský byly ve znamení znovu objevení pohybu. Už je to rok co se snažím znovu víc hýbat a baví mě to. Stejně jak předtím. Teď se divím, že jsem s tím sekla. No, prostě jsem přestala sportovat a začala chodit na rande. Vloni touto dobou jsem měla úctihodných 99kg. A teď jsem holka jak lusk. Celých pět-šest let jsem s mužem seděla na gauči a koukala na bednu, kterou jsme doma sice měli, ale téměř nezapínali. A protože jsem na pohyb byla zvyklá všechno na mě začalo padat a dusit. Tak to jsou události co byly minulé hody a teď k hodům celkově.
V pátek se mi podařilo, že když jsem dojela domů, muž ještě doma nebyl. Tak jsem se prošla přes město, stavila se v zelenině a v drogérce pro kokosový olej.
Když jsem došla domů, chvilku jsem si udělala veget a pak jsou si šla zacvičit.
Dala jsem si ZWOW 16 a můžu říct že sice žádná sranda, je trochu náročnější, ale neskutečně mě baví.
Pak jsem si ještě dala tabatku se švihadlem. A jak jsem trochu schládla tak vytáhla jsem kolo a jela se projet.
Vyjela jsem p sedmé hodině a rozhodovala se kterou trasou se dám. Měla jsem na výběr ze dvou, jedna měla asi 30km a druhá byla poloviční. No a protože obě jsou pro mě nové a ani jednu neznám rozhodla jsem se pro tu kratší. Nechtěla jsem objevovat tak pozdě Ameriku. A dobře jsou udělala. Ta kratší cesta je velice příjemná, odpočinková a nenáročná. Takže když se budu chtít někdy projet a budu mít málo času nebo se nebudu cítit na nic extra výživného vím kudy.
A protože jsem fanatik (ale jen malinkej) po tom co jsem dojela jsem vytáhla ven na procházku tchýni. Taková příjemná večerní procházka nemůže nikomu uškodit. Určitě je to lepší než poklimbávat u televize. Pokecali jsme a příjemně se prošly. Ono teda kdyby bylo na mě, zvolila bych ostřejší tempo, ale zas nemůžu ju utahat hned na poprvé :)
Ale zpět k hodům. Ty loňský byly ve znamení znovu objevení pohybu. Už je to rok co se snažím znovu víc hýbat a baví mě to. Stejně jak předtím. Teď se divím, že jsem s tím sekla. No, prostě jsem přestala sportovat a začala chodit na rande. Vloni touto dobou jsem měla úctihodných 99kg. A teď jsem holka jak lusk. Celých pět-šest let jsem s mužem seděla na gauči a koukala na bednu, kterou jsme doma sice měli, ale téměř nezapínali. A protože jsem na pohyb byla zvyklá všechno na mě začalo padat a dusit. Tak to jsou události co byly minulé hody a teď k hodům celkově.
U nás jsou hody tři dny. Bývají většinou tři stárci a tři stárky a chasa. V sobotu chodí stárci a chasa zvat celou dědinu na hody. Což může být vyčerpavající, když všade dávají zavdat :) Odpoledne jde průvod od druhé stárky na sólo. V nědělu je to už bez zvaní, chodí se od první stárky. Ale na největší sláva je v pondělí. To je zavádka. K ní se složí každej rok jiná slova a obsahuje ve stručnosti všechny významné věci co se za rohk v dědině staly a i to co dělají nebo čím se živí stárci. Jen jedna část se už roky nemění.
Sůdili se ti ........ s pánem. O tů lůku co je pode dvorem.
Sůdili se sůdili, sůdit budů eště, o to hezké modrooké děvče.
Místo těch teček má být doplněné třeba Pavlovčácí, nebo Vaconovjáci, ale jelikož nemusíte vedět odkud jsem můžete si tam doplnit co chcete. (Stejně už máte vodítek dost)
Hodové a jiné vzpomínání - ještě jsem našla takové příjemné povídání o hodech minulých.
Bylo to před kobylskýma hodama v roku 1954. Tenkrát se podle tradice hody konaly na dvě strany. U sokolovny „sokolské“ a na prostranství U lípy „hasičské“. Dříve zde bývaly hody „orelské“, ale po zrušení Orla a zákazu jeho činnosti v r. 1948 se konání hodů ujala místní hasičská jednota.
Pořádání hodů na dvě strany probíhalo v pohodě a pochopení. Stárci a stárky se o hodech vzájemně navštěvovali. Vždy se jim zahrálo k tanci sólo, společně se povýskalo, zazpívalo a bylo veselo. Na obou stranách bylo vždy dost hodovníků. I při dobré vzájemné pohodě přece jen existovala určitá zdravá rivalita. Stárci se snažili vytvořit dobré prostředí, mět dobrú muziku, dobře připravené sólo (tenkrát se tancovalo na hliněném sóle, na které se posýpalo suchý jehličí, aby to dobře klouzalo), mět po celé hody čím zavdávat, mět vysokú máju apod. A tak my, co jsme pořádali hody U lípy, jsme také chtěli mět vysokú máju.
Půjčili jsme si z Brumovic od stárků dlúhej a pevnej spodek pro napojení vršku. V sobotu, týden před hody, nás kovářský mistr Tlach, který spojování měl provádět, zavolal a řekl, že spojení neprovede, protože spodek je nahnilej a není dost pevnej. Proto jsem hned v pondělí jel do práce do Hodonína na kole a zastavil se na Zbrodě za Mutěnicama na lesním závodě. Tam tehdy pracoval rodák pan Karel Varmuža.
Ten nám hned vyhověl a v úterý jsme s párem koní jeli pro novej spodek máje. Lesník nám vybral opravdu
pěknej kus, shodil ho, začistil a pomohl naložit.
Spodek byl tak dlúhej, že při výjezdu z lesa na silnicu jsme se nezatočili a zostal „zašprajcovanej“ mezi
stromama. Předek vozu a koně zostáli stát napříč přes silnicu a my nemohli tam ani zpátky. Doprava na silnici se zastavila a my byli bezradní. Naštěstí procházela po silnici rota vojáků, vypřáhli jsme koně a vojáci se po celé délce chopili máje a uvolnili ju. Jak jsme byli rádi! Dodnes jsme jim však zostáli dlužní, ten zbytek vína, co jsme měli, byl pro rotu vojáků přece jen trochu málo. Šťastně jsme dojeli dom a byli jsme rádi, že máme vysokú máju.
A jaké je jiné vzpomínání? Často s vrstevníky vzpomínáme, jak to bývalo dříve jiné. Dnes v dědině není pár koní, kterým by se dalo jet pro máju. Už by se ani nenašla rota vojáků z Hodonína, která by pomohla máju
vynést. Dokonce by se ani neměli kde ubytovat, poněvadž z kasáren v Hodoníně i v širém okolí, jako např. v Mikulově, Břeclavi, Bzenci, Hradišti i jinde, sú z kasáren vybudovány byty, školy, podnikatelské sklady a jiné prospěšné objekty. Je to neuvěřitelné. Kdo z našich předků, ať by žil za monarchie, za 1. republiky, nebo dokonce za komunistů by si pomyslil, že nebudú v okolí i někde jinde existovat kasárna a
že naši mladí chlapci nebudú muset na vojnu. Přejme si, aby nám to vydrželo. Dovolím si připomenút moju nejstarší vzpomínku. Sahá do r. 1938, tehdy můj tatínek a řada jiných odcházela v rámci mobilizace do války. Já jsem tomu tehdy nemohl rozumět, byli mi 4 roky, ale na tú smutnú atmosféru lúčení nikdy nezapomenu.
A proč to uvádím a proč vzpomínám? Hlavně proto, abychom si uměli vážit toho, co je dobrého a uměli se
z toho také radovat. Až budem letos společně pod májú, ať máme dobrú náladu. A když budem tyto řádky pročítat, bude možná vhodná doba zazpívat si tu peknú písničku:
Ešče byly štyry týdně do hodů, už ně
milá zakázala pit vodu,
a já pijem dobré vínko z pohára,
přenocuj ty švarný šohaj do rána ...
Komáři se ženili...
Plus pár tipů na výlet
Minulý příspěvek se mi lehce zvrtl, původně jsem chtěla psát o trochu něčem jiném, ale aspoň vidíte že naše rodina je trochu jiná. V porovnání s ní je ta Vaše vlastně úplně normální. U Vás mýdlo jedí určitě jen malé děti :)
V sobotu jsem byla u rodičů, dopoledne jsme byly s mamkou v práci, odpoledne poklidily (divné slovo když ho vidím napsané) a v podvečer jsme šly ven.
Měla jsem původně v plánu že by jsme se mohly tak kolem čtvrté vybatolit z domu ale jako vždy se nám to nepovedlo. Trochu mě to mrzelo a musím přiznat že jsem byla i lehce rozladěná a možná malinko protivná, ale co už. Holt stalo se.
Když už jsme udělaly všechno co bylo potřeba a slavnostně vytáhly kola a psa, řešily jsme kam pojedem. Málokdy máme dopředu naplánovanou trasu. Pokaždé to řešíme operativně. To znamená, že na příštím rozcestí se rozhodnem jestli do leva nebo do prava. Vždycky jsem toto nesnášela, ale poslední dobou se snažím to neřešit. Co se má stát stane se. I když přiznávám, někdy mi to stále dá hodně práce abych to snášela v klidu.
Dojely jsme na křižovatku a teď kam dál. Mohly bysme do leva, je tam příšernej kopec, ale to nevadí, co vyjedem vyjedem, co nevyjedem vyjdem. OK. Já asi budu muset tlačit hned od začátku, protože moje kolo co mám doma nemá přehazovačku, ale zato má motůrek, ale v tom motůrku není benzín :) Teda je, ale asi pět let starej a zvětralej... Dobře ale to je trasa tak na dvě hodiny a to už je dlouho, to už bude tma. OK. Do leva se nejede. Tak tedy rovno. Další rozcestí bylo jasné. Rovno je státní, vpravo je polňačka. Jedeme do prava. Na této cestě je fajn, že tam nejezdí moc aut. Ale tím pro mě veškerá pozitiva končí. Na horizontu jsou zahrádky a jednu z nich má paní co má neposlušný psi a ti psi jsou velký a troufaj si na nás. A z paní si nic nedělaj. To je jedna pro mě nepříjemná věc. A další je to že část cesty je písková. Z koce a písková. Mám ráda když je cesta z kopce, ale nemám ráda písek. Moji předci sice 40 let chodili a bloudili pískem, ale ne na kole... Musím tam vždycky dávat pozor. Ale Bodeček (kolo na kterém jezdím u rodičů) je příjemný tetkovský kolo, má široké pláště a dobře drží stopu. Občas musím mamce připomínat že tetkovský kolo a traktor je sice oboje od T ale každý znamená něco jiného...
A přesně to byl sobotní případ. Dojely jsme na Kraví horu (Svobodná spolková republika Kraví hora - mají vlastní měnu, vlastního krále a koho by zajímalo víc tak zde jinak moc pěkný tip na výlet) a co dál? Kam pojedeme dál? Na rozhlednu? OK. Kudy? Po silnici? Ne to bysme museli zpátky. OK. Tak tedy vinohradem. A kudy? Tudy? OK. No bylo to spíš KO. Cesta byla do takového krpála že s kolem to bylo opravdu husté. Samozřejmě že to na jetí nebylo. Musely jsme kola vézt vedle sebe. Ale ta chuťovka teprve přišla. V trávě tam bylo asi milion komárů. Okamžitě jsme byly jima obsypané a i pes byl hned celej černej. Jenže nebylo kam utéct. Otočit se nepřipadalo v úvahu. Protože to vážně nebyla cesta po které by se dalo jet, byť dolů. A nahoru to byl pořád kopec kterej neměl konce. Naštěstí komáří úsek nebyl moc velký a pak až se terén trochu umravnil a my naskočily na kola, vybrali si jeden prochu širší řádek a jeli.
No rozhledně bylo živo, výhled krásnej. Chvilku jsme se pokochaly a pokračovaly dál. No a jak jsem říkala, rozhledny bývají většinou na kopci, dál to bylo z kopce dolů. Ale tentokrát už to bylo po lepší cestě. Bylo to z kopce. Hodně z kopce. Na to že Bodeček brzdí klasicky, to je šlápnutím dozadu, to byl moc velkej kopec. A moc serpentin. Jela jsem 12km/h a v očích smrt. Ono taky na tom kopci je bobová dráha. První bobová dráha na jižní Moravě. Opět příjemný tip na výlet a kdo by chtěl vědět víc, tak tady. Projely jsme kolem koupaliště a sjezdovky, kde kupodivu ani na jednom nikdo nebyl :) Sjezdovka je zajímavá tím že je to nejníže položená sjezdovka ve střední Evropě, pro toho kdo rád lyžuje, přidávám odkaz tady. A ještě jsme se chtěly stavit pro kačera na letišti. Kdo ví, ví, kdo neví třeba časem pochopí...
No a tím jsme náš cyklo výlet dovedly téměř do zdárného konce. Sice u letiště jsem měla zážitek, neboť jsme pustili psa, aby se proběhl a on se rovnou zaběhl. Ale jen na chvilku za zajícem, ale jelikož tam v ten moment jezdilo dost aut, byla jsem z toho trochu vyklepaná. Protože jsem jeden moment nevěděla kdo ten ořech je. A když jsem ho viděla a mávla na jedno z projíždějících aut tak paní řidička nechápala proč na ni mávám a raději přidala plyn. Ještě bych asi měla říct že letiště je to sportovní a mezi vinohradama, můžete se kouknout tady. Na Ruzyni bych psa asi opravdu nenechávala se proběhnout :)
Když jsme dojely domů, vzali jsme ještě druhého psa a šly se projít. A jelikož byl opravdu příjemný večer, cáraly jsme po venku do 3/4 na jedenáct. Na kole jsme najely necelých 16 km, ale díky kobercovému náletu komárů a výšlapu s kolem na chrptě byla ta vyjížďka trochu šťavnatější :)
Řeka Ganga ve dnech praní...
Nevím jak u Vás, ale tady je krásně. Možná až trochu moc horko, ale je krásně. Hlavně miluju ty příjemné vlahé večery. To se mi nikdá nechce jít spát. Ještě bych nejraději brouzdala po venku. Ale jelikož vstávám před 3/4 na pět tak už mi rozum říká že bych měla jít v deset spát a ne abych lítala venku...
Ovšem v sobotu jsem byla u rodičů a v neděli tak brzo nevstávám, tak jsem si to náležitě užila. Jinak musím se k něčemu přiznat. Já si natahuju budíka i na neděli ráno. Mám totiž ráda když si užiju co nejvíc z volného dne a nerada bych spala už někdy do desíti hodin. Mám pocit že mi něco uteče. (Někdy jsem jak malá :)
Takže přes den jsme s mamkou udělali něco málo doma, znáte to, takové ty věci co prostě v domácnosti udělat musíte, když je uděláte vidět nejsou, ale když se na to vybodnete tak to vidět jde. Takže jsme po zametaly, umyly země, mamka ještě mezitím dole umyla okna, já uvařila a ještě jsme vypraly. Já vím, pere pračka, ale (opět menší specialitka naší domácnosti) přes léto pereme na dvoře v malé pračičce slizem a dýšťovkou. Znáte mýdlový sliz? Používáme ho běžně nemůžu si ho vynachválit. Ovšem, připadá mi že do automatky se moc nehodí. Nebo aspoň do mojí. Mamka s ním dělá zázraky i v ní. Takže zpátky ke slizu. Ten se dělá z nastrouhaného mýdla, buď Jelen nebo nějaké jiné, já jednu dobu fandila Lanze ale po tom co jsem ji okoštovala jsem lehce přehodnotila názor, a sody. To se zaleje horkou vodou, opět dýšťovka je nejlepší a zamíchá. Buď můžete u toho stát a míchat nebo nemusíte, ono to zhoustne i tak. Ve většině receptů se uvádí že máte míchat aspoň pět minut, ale věřte tomu že to není podmínkou. Opravdu stačí na jemno nastrouhat a občas zamíchat. Mýdlo je celkem zajímavá záležitost. Dělá se z tuku, je mastné a přitom umývá. A nejlepší je právě obyčejné prací mýdlo a nebo lanolinové, ani jedno nevysušuje.
No a když jsem zmínila to koštování mýdla, to bylo takto. Náš bulík vždycky rád pije mýdlovou vodu na praní. Když pominu že mi tam naplive tak jsem nechápala proč pije právě vodu s mýdlem když má svoji krásnou čerstvou vodičku ve svojí misce (vlastně v kýblíčku). Až onehdy, jsme zcela náhodou učinili pokus. Mamka na dvoře strouhala mýdlo, došla bulina a začala jí olizovat struhadlo. Mamka ju zaháněla se slovy "To je mýdlo, to psi nežerou", ale naše bulina se nedala a byla toho názoru že jo, to je právě to co psi žerou. Tak jí ho nabídla a bulina se na něho vrhla. Nabídla jí ještě jedno a to taky prej není španý, ale to první je lepší. Tak nám to nedalo a jak jsme tak seděli na lavce každá jsme si párkrát lízly mýdla. Měly jsme tam Lanzu a ještě nějaké obyčejnější.
Výsledek experimentu. Mýdlo chutná mastně a lehce slaně. Jedno mělo trošku trpší příchuť. Nikomu se nic nestalo, nikdo nebyl ke koštování mýdla donucen. Jinak musím objektivně říct že jsme musely vypadat srandovně, dvě dospělé baby, sedící na lavce a koštují mýdlo :)
Ovšem v sobotu jsem byla u rodičů a v neděli tak brzo nevstávám, tak jsem si to náležitě užila. Jinak musím se k něčemu přiznat. Já si natahuju budíka i na neděli ráno. Mám totiž ráda když si užiju co nejvíc z volného dne a nerada bych spala už někdy do desíti hodin. Mám pocit že mi něco uteče. (Někdy jsem jak malá :)
Takže přes den jsme s mamkou udělali něco málo doma, znáte to, takové ty věci co prostě v domácnosti udělat musíte, když je uděláte vidět nejsou, ale když se na to vybodnete tak to vidět jde. Takže jsme po zametaly, umyly země, mamka ještě mezitím dole umyla okna, já uvařila a ještě jsme vypraly. Já vím, pere pračka, ale (opět menší specialitka naší domácnosti) přes léto pereme na dvoře v malé pračičce slizem a dýšťovkou. Znáte mýdlový sliz? Používáme ho běžně nemůžu si ho vynachválit. Ovšem, připadá mi že do automatky se moc nehodí. Nebo aspoň do mojí. Mamka s ním dělá zázraky i v ní. Takže zpátky ke slizu. Ten se dělá z nastrouhaného mýdla, buď Jelen nebo nějaké jiné, já jednu dobu fandila Lanze ale po tom co jsem ji okoštovala jsem lehce přehodnotila názor, a sody. To se zaleje horkou vodou, opět dýšťovka je nejlepší a zamíchá. Buď můžete u toho stát a míchat nebo nemusíte, ono to zhoustne i tak. Ve většině receptů se uvádí že máte míchat aspoň pět minut, ale věřte tomu že to není podmínkou. Opravdu stačí na jemno nastrouhat a občas zamíchat. Mýdlo je celkem zajímavá záležitost. Dělá se z tuku, je mastné a přitom umývá. A nejlepší je právě obyčejné prací mýdlo a nebo lanolinové, ani jedno nevysušuje.
No a když jsem zmínila to koštování mýdla, to bylo takto. Náš bulík vždycky rád pije mýdlovou vodu na praní. Když pominu že mi tam naplive tak jsem nechápala proč pije právě vodu s mýdlem když má svoji krásnou čerstvou vodičku ve svojí misce (vlastně v kýblíčku). Až onehdy, jsme zcela náhodou učinili pokus. Mamka na dvoře strouhala mýdlo, došla bulina a začala jí olizovat struhadlo. Mamka ju zaháněla se slovy "To je mýdlo, to psi nežerou", ale naše bulina se nedala a byla toho názoru že jo, to je právě to co psi žerou. Tak jí ho nabídla a bulina se na něho vrhla. Nabídla jí ještě jedno a to taky prej není španý, ale to první je lepší. Tak nám to nedalo a jak jsme tak seděli na lavce každá jsme si párkrát lízly mýdla. Měly jsme tam Lanzu a ještě nějaké obyčejnější.
Výsledek experimentu. Mýdlo chutná mastně a lehce slaně. Jedno mělo trošku trpší příchuť. Nikomu se nic nestalo, nikdo nebyl ke koštování mýdla donucen. Jinak musím objektivně říct že jsme musely vypadat srandovně, dvě dospělé baby, sedící na lavce a koštují mýdlo :)
pondělí 10. června 2013
Včera neděle byla...
Varování - tento článek je pouze vykecávací a netýká se výživy, ale jen mě a mé rodiny.
Tak jaký byl víkend?
Já ho v podstatě prožila u rodičů neboť muž byl skoro celý víkend v práci.
V pátek jsme si byli s kamarádem sednout na pivko. Ještě tam byli další dva kluci, který jsem neznala a jejich slečny. No to byly ale trubky. Opravdová zlatá mládež. Holčiny to byly pěkné ale takové vyžilé. Opravdu na svých 22a 25 nevypadaly. V jejich zájmu bylo jen se jít někam napít a tam dělat bordel. A taky aby upoutaly pozornost byly sprosté. Jasně moje mluva není žádná klášterní výchova, ale toto... To byla síla.Ale pro mě nejdůležitější z celé akce bylo to, že mi Radek přislíbil, sám od sebe, že když budu někdy chtít jít na kolo, tak mi udělá doprovod. Takže jelikož se má železo kout dokud je žhavé, ráda bych ho v týdnu vyvenčila. A doufám že mu nakopu zadek :)
V sobotu jsem nám s mamkou udělal na oběd pstroužka na grilu. Nemám ráda šahat na syrové maso, ale pražena chce jest tak musí něco snést. Byl moc dobrý, fotečku bohužel nemám. Nějak poslední dobou to focení jídla zanedbávám. Napravím to.
Ale zlatý hřeb víkendu byla neděle. Muž měl v plánu, že mu přijedu odpoledne do Brna naproti a půjdeme do kina. Mě se moc nechtělo, protože si myslím, že je to škoda zabít odpoledne v kině když je tak hezky. Ale jako hodná a poslušná žena :p jsem se s tím nějak vyrovnala. No naštěstí (tak nějak jsem stejně počítala s tím že to kino neklapne) byl muž utahaný a kino se nekonalo. Vyzvedl mě u rodičů a jeli jsme domů. Nejdřív nakoupit. (Víte že v Kaufu mají ledový salát za 12,90,-?) Doma jsem se chvilku pomotala, uklidila nákup a vyslechla muže jak bylo v práci. Pak jsem se převlekla, vytáhla Šemíka (kolo) a mazala ven.
Jela jsem proti proudu Moravy (ostatně vždycky jsem děla všechno protiproudu), po koruně hrázy až po chvilce se řeka trochu stáčí a hráz vede do lužního lesa. (Vím, jsem nepoučitelná). Je tam krásná cesta, ale bohužel i retardéry (takové to zábradlí co se dá když tak odemknout a otevřít), ale naštěstí bylo zrovna otevřené tak jsem pěkně uprašovala. Jinak mám vyzkoušené, že komáři neumí letět rychleji než 5-6 km/h. Takže dokud jedete je to v pohodě, ale jak se zastavíte, sesypou se na Vás. Vyjela jsem u přístaviště Skalice. Je to poslední přístaviště na Baťově kanále a zároveň jediné na Slovenské straně. Dál už to není Baťův kanál ale Radějovka. A podél Radějovky jsem jela a jela a vyjela před Rohatcem. Už tama nikdy nepojedu. Cesta byla štěrk a prach a udusané hlína. A ten štěrk byl tak strašný, že když jsem to po chvilce vzdala a šla pěcha tak ani jít se pořádně nedalo. Ale zpátky, zpátky ni krok a vracet se nebudu :). Naštěstí tato má trnitá cesta měla po nějakých 15 minutách konec a já najela na hlavní. Sice provoz velikej, ale díky širokému odstavnému pruhu to šlo. Před Rohatcem je nová cyklo stezka, opět vede po koruně hrázy. A vyhnete se téměř celému Rohatci. Poslední úsek vedl zahrádkářkou kolonií. Sice jsem chvilkama nevěděla pořádně kde jsem, cesta byla hrozná, ale dobře se mi koukalo co se děje okolo. Jsem takový malej voayer :) Celkově jsem najela cca 21 km, za hodinku a něco jsem byla doma.
Když jsem dojela muž spal, tak jsem potichoučku jak myška kolo uklidila a mazala znovu ven. Trochu se projít. A jelikož jsem pako, tak po tom co jsem došla z venku jsem si ještě dala takový malinký workroutek. 50x vysoké kolena, 10x complet burpee, 10x single pistols, 10x push up. Na 15 minut. A na závěr jsem ještě provětrala kettlebell - 25x swing 4 kola. A přitom všem jsem si neuvěřitelně poničila palce na nohách. V některém nestřeženým okamžiku se mi tam udělaly pryskýře a ty jsem si strhla. A později ve sprše jsem si málem cvrkla, protože kombinace soli z těla a vody na ty dodraný palce byla k nezaplacení.
A co vy? Využili jste toho že bylo pěkně a byli venku?
Tak jaký byl víkend?
Já ho v podstatě prožila u rodičů neboť muž byl skoro celý víkend v práci.
V pátek jsme si byli s kamarádem sednout na pivko. Ještě tam byli další dva kluci, který jsem neznala a jejich slečny. No to byly ale trubky. Opravdová zlatá mládež. Holčiny to byly pěkné ale takové vyžilé. Opravdu na svých 22a 25 nevypadaly. V jejich zájmu bylo jen se jít někam napít a tam dělat bordel. A taky aby upoutaly pozornost byly sprosté. Jasně moje mluva není žádná klášterní výchova, ale toto... To byla síla.Ale pro mě nejdůležitější z celé akce bylo to, že mi Radek přislíbil, sám od sebe, že když budu někdy chtít jít na kolo, tak mi udělá doprovod. Takže jelikož se má železo kout dokud je žhavé, ráda bych ho v týdnu vyvenčila. A doufám že mu nakopu zadek :)
V sobotu jsem nám s mamkou udělal na oběd pstroužka na grilu. Nemám ráda šahat na syrové maso, ale pražena chce jest tak musí něco snést. Byl moc dobrý, fotečku bohužel nemám. Nějak poslední dobou to focení jídla zanedbávám. Napravím to.
Ale zlatý hřeb víkendu byla neděle. Muž měl v plánu, že mu přijedu odpoledne do Brna naproti a půjdeme do kina. Mě se moc nechtělo, protože si myslím, že je to škoda zabít odpoledne v kině když je tak hezky. Ale jako hodná a poslušná žena :p jsem se s tím nějak vyrovnala. No naštěstí (tak nějak jsem stejně počítala s tím že to kino neklapne) byl muž utahaný a kino se nekonalo. Vyzvedl mě u rodičů a jeli jsme domů. Nejdřív nakoupit. (Víte že v Kaufu mají ledový salát za 12,90,-?) Doma jsem se chvilku pomotala, uklidila nákup a vyslechla muže jak bylo v práci. Pak jsem se převlekla, vytáhla Šemíka (kolo) a mazala ven.
Jela jsem proti proudu Moravy (ostatně vždycky jsem děla všechno protiproudu), po koruně hrázy až po chvilce se řeka trochu stáčí a hráz vede do lužního lesa. (Vím, jsem nepoučitelná). Je tam krásná cesta, ale bohužel i retardéry (takové to zábradlí co se dá když tak odemknout a otevřít), ale naštěstí bylo zrovna otevřené tak jsem pěkně uprašovala. Jinak mám vyzkoušené, že komáři neumí letět rychleji než 5-6 km/h. Takže dokud jedete je to v pohodě, ale jak se zastavíte, sesypou se na Vás. Vyjela jsem u přístaviště Skalice. Je to poslední přístaviště na Baťově kanále a zároveň jediné na Slovenské straně. Dál už to není Baťův kanál ale Radějovka. A podél Radějovky jsem jela a jela a vyjela před Rohatcem. Už tama nikdy nepojedu. Cesta byla štěrk a prach a udusané hlína. A ten štěrk byl tak strašný, že když jsem to po chvilce vzdala a šla pěcha tak ani jít se pořádně nedalo. Ale zpátky, zpátky ni krok a vracet se nebudu :). Naštěstí tato má trnitá cesta měla po nějakých 15 minutách konec a já najela na hlavní. Sice provoz velikej, ale díky širokému odstavnému pruhu to šlo. Před Rohatcem je nová cyklo stezka, opět vede po koruně hrázy. A vyhnete se téměř celému Rohatci. Poslední úsek vedl zahrádkářkou kolonií. Sice jsem chvilkama nevěděla pořádně kde jsem, cesta byla hrozná, ale dobře se mi koukalo co se děje okolo. Jsem takový malej voayer :) Celkově jsem najela cca 21 km, za hodinku a něco jsem byla doma.
Když jsem dojela muž spal, tak jsem potichoučku jak myška kolo uklidila a mazala znovu ven. Trochu se projít. A jelikož jsem pako, tak po tom co jsem došla z venku jsem si ještě dala takový malinký workroutek. 50x vysoké kolena, 10x complet burpee, 10x single pistols, 10x push up. Na 15 minut. A na závěr jsem ještě provětrala kettlebell - 25x swing 4 kola. A přitom všem jsem si neuvěřitelně poničila palce na nohách. V některém nestřeženým okamžiku se mi tam udělaly pryskýře a ty jsem si strhla. A později ve sprše jsem si málem cvrkla, protože kombinace soli z těla a vody na ty dodraný palce byla k nezaplacení.
A co vy? Využili jste toho že bylo pěkně a byli venku?
Přerušovaný půst IF
Stále se snažím o primal a stále mě to baví.
Mám pocit projasnění jak mysli tak pročištění těla.
Došlo mi, že když omezím sacharidy musím zákonitě přidat na tucích. Taky jsem asi pochopila proč jsem po prvních asi třech týdnech začala přibírat. Myslím že to bylo právě kvůli tomu, že jsem ty tuky nepřidala a taky proto že tělo jich bylo hladné - chtělo si je co nejvíc nakřečkovat. Takže jsem přidala na tucích a mám pocit že to už přináší výsledky.
Zaujala myšlenka Intermittent fasting (IF) přerušovaného půstu.
Musím se přiznat že se mi to v případě paleo či primal dává smysl. Jen jsem nevěděla že to má i nějaké označení. Doba od večeře po snídani je v podstatě taky takový půst. Jeď jen záleží jak ho budete mít dlouhý. Řízený půst, tedy doba bez jídla, se různými způsoby využívá pro léčbu nemocí, podpory výkonnosti či hubnutí.
Je pravda, že tato technika není pro každého. Jednak by člověk neměl trpět některou z ppp, taky by už měl chvilku být na paleo (či primal) nebo clean eating - prostě by už měl být nějakou dobu očištěn a osvobozen od sacharidové stravy. Hlavně pokud máte cukrovku není opravdu pro Vás vhodné.
Co tím získáte? Dá se říct že všechny benefity paleo (primal) stravy zvýšíte.
Zvýšení inzulinové citlivosti a podpora sekrece lidského růstového hormonu (rychlejší regenerace po tréninku, eliminace depresí, omlazení pokožky, zpomalení stárnutí mozku a organismu celkově). Dokonce snad lze vyzžít IF i při prevenci rakoviny .
Druhů a způsobů jak na IF je hodně. Asi nejzákladnější rozdělení je to že může být 24 hodin a to se doporučuje maximálně 2x týdně a rozhodně není dobré pro začátečníky. No a pak jsou denní IF. Jedna z možností je například 12/12. Což už jako start je vhodnější a v podstatě to ani není tak strašné jak se může zdát. Chce to jen přizpůsobení normálního režimu. Pokud snídáte v 7:00, poslední jídlo byste měli zvládnout do 19:00. Víc srozumitelně je to popsáno tady
Něco málo jsem nastudovala a když jsem se zamyslela, došla jsem k závěru že je to celkem přirozené. Stařečci běžně něco takového praktikovali. Ráno posnídali, oběd si vzali sebou na pole - něco co se nezkazilo a vydrželo - a pořádněji se najedli až večer. Já to momentálně dělám tak že do 6:00 posnídám, kolem 15:00 poobědvám a cca v 20:00 povečeřím. Není to úplně 8/8/8 ale 9/5 a 10. A můžu říct že mi to k primalu pasuje mnohem lépe než jíst po třech hodinách. V podstatě to tak dělám od začátku, ale nevěděla jsem že to má i své jméno.
Občas se pokusím zařadit 12/12 ale to by se mělo držet denně, ale já se pokusím to tak 2x do týdne zařadit a skrze to přejít možná až na 24.
Mám pocit projasnění jak mysli tak pročištění těla.
Došlo mi, že když omezím sacharidy musím zákonitě přidat na tucích. Taky jsem asi pochopila proč jsem po prvních asi třech týdnech začala přibírat. Myslím že to bylo právě kvůli tomu, že jsem ty tuky nepřidala a taky proto že tělo jich bylo hladné - chtělo si je co nejvíc nakřečkovat. Takže jsem přidala na tucích a mám pocit že to už přináší výsledky.
Zaujala myšlenka Intermittent fasting (IF) přerušovaného půstu.
Musím se přiznat že se mi to v případě paleo či primal dává smysl. Jen jsem nevěděla že to má i nějaké označení. Doba od večeře po snídani je v podstatě taky takový půst. Jeď jen záleží jak ho budete mít dlouhý. Řízený půst, tedy doba bez jídla, se různými způsoby využívá pro léčbu nemocí, podpory výkonnosti či hubnutí.
Je pravda, že tato technika není pro každého. Jednak by člověk neměl trpět některou z ppp, taky by už měl chvilku být na paleo (či primal) nebo clean eating - prostě by už měl být nějakou dobu očištěn a osvobozen od sacharidové stravy. Hlavně pokud máte cukrovku není opravdu pro Vás vhodné.
Co tím získáte? Dá se říct že všechny benefity paleo (primal) stravy zvýšíte.
Zvýšení inzulinové citlivosti a podpora sekrece lidského růstového hormonu (rychlejší regenerace po tréninku, eliminace depresí, omlazení pokožky, zpomalení stárnutí mozku a organismu celkově). Dokonce snad lze vyzžít IF i při prevenci rakoviny .
Druhů a způsobů jak na IF je hodně. Asi nejzákladnější rozdělení je to že může být 24 hodin a to se doporučuje maximálně 2x týdně a rozhodně není dobré pro začátečníky. No a pak jsou denní IF. Jedna z možností je například 12/12. Což už jako start je vhodnější a v podstatě to ani není tak strašné jak se může zdát. Chce to jen přizpůsobení normálního režimu. Pokud snídáte v 7:00, poslední jídlo byste měli zvládnout do 19:00. Víc srozumitelně je to popsáno tady
Něco málo jsem nastudovala a když jsem se zamyslela, došla jsem k závěru že je to celkem přirozené. Stařečci běžně něco takového praktikovali. Ráno posnídali, oběd si vzali sebou na pole - něco co se nezkazilo a vydrželo - a pořádněji se najedli až večer. Já to momentálně dělám tak že do 6:00 posnídám, kolem 15:00 poobědvám a cca v 20:00 povečeřím. Není to úplně 8/8/8 ale 9/5 a 10. A můžu říct že mi to k primalu pasuje mnohem lépe než jíst po třech hodinách. V podstatě to tak dělám od začátku, ale nevěděla jsem že to má i své jméno.
Občas se pokusím zařadit 12/12 ale to by se mělo držet denně, ale já se pokusím to tak 2x do týdne zařadit a skrze to přejít možná až na 24.
pondělí 3. června 2013
Průša je úchyl
Něco Vám povím, takové malé tajemství. Bude to jen mezi náma. Ale nikomu to neříkejte, stejně by Vám nikdo nevěřil. Já už to dělám dlouho. Nejdřív se mi to nelíbilo. Nesnášela jsem to. Ale časem jsem si to zamilovala a teď to dělám každý den. Tajně. Je to takový můj rituál. A teď to budete dělat taky. Uvidíte že se Vám to zalíbí. Nejdřív možná ne hned, ale budete to chtít dělat pořád častěji. Tak jako já. Ostatní to nedělají. Ostatní to nechápou. Proto to musí být tajemství. Bylo by fajn kdyby jsme to dělali společně. Určitě by se Vám to líbilo. Mě moc. Nikdo jiný to nechápe, ale Vy byste mohli. Snad. Určitě. Když už jste tak daleko. Ostatní před Váma tak daleko nebyli. Nikdo tak daleko nebyl. Ani já. Až teď. A podělím se s Váma o to. Ale nikomu ani muk.
Ještě před rokem jsem to z duše nenáviděla. Teď se na to pokaždé těším. Chci abyste to také tak měli. Abyste tu nenávist otočili a začali to milovat. Protože tak Vám bude líp. Všem bude líp. Mě už je. Poprvé to možná bude těžké, nepříjemné. Možná to tak bude i podruhé. A potřetí. Ale časem se Vám to zalíbí. Slibuju.
Uvidíte že to taky budete dělat každý den. Někdy i víckrát. Já Vás to naučím. Vy to budete mít lehčí v tom, že už jste o tom někdy přemýšleli. Přiznejte si to. Možná to už děláte. Ale dělejte to víc. Nic na tom není. Nebojte se toho. Uvidíte jak se Vám uleví a jak se Vám to zalíbí když to budete dělat častěji...
...Koukejte se na sebe do zrcadla. Milujte to tělo co tam vidíte. Narovnejte se, usmějte se a pochvalte se. Moc Vám to sluší. Klidně si to řekněte nahlas. Protože jak Vás může pochválit někdo jiný, když Vy sami to neuděláte. Pochvalte si nohy, bříško, zadeček. Já se chodím na sebe koukat do zrcadla každý den. A každý den se doslova kochám tím co tam vidím. Loni touto dobou jsem nesnášela se na sebe koukat byť jen do výlohy. Ale jednoho dne se to zlomilo a když někde vidím svůj obraz tak se pochválím jak mi to sluší. Ještě se trochu narovnám. A usměju se na sebe. Protože jsem moc šikovná holka. Moc. Hodně se hýbu, vhodně baštím. Snažím se dostatečně spát, vzdělávat se a je mi po většinu času mnohem líp než třeba ještě loni.
Ještě před rokem jsem to z duše nenáviděla. Teď se na to pokaždé těším. Chci abyste to také tak měli. Abyste tu nenávist otočili a začali to milovat. Protože tak Vám bude líp. Všem bude líp. Mě už je. Poprvé to možná bude těžké, nepříjemné. Možná to tak bude i podruhé. A potřetí. Ale časem se Vám to zalíbí. Slibuju.
Uvidíte že to taky budete dělat každý den. Někdy i víckrát. Já Vás to naučím. Vy to budete mít lehčí v tom, že už jste o tom někdy přemýšleli. Přiznejte si to. Možná to už děláte. Ale dělejte to víc. Nic na tom není. Nebojte se toho. Uvidíte jak se Vám uleví a jak se Vám to zalíbí když to budete dělat častěji...
...Koukejte se na sebe do zrcadla. Milujte to tělo co tam vidíte. Narovnejte se, usmějte se a pochvalte se. Moc Vám to sluší. Klidně si to řekněte nahlas. Protože jak Vás může pochválit někdo jiný, když Vy sami to neuděláte. Pochvalte si nohy, bříško, zadeček. Já se chodím na sebe koukat do zrcadla každý den. A každý den se doslova kochám tím co tam vidím. Loni touto dobou jsem nesnášela se na sebe koukat byť jen do výlohy. Ale jednoho dne se to zlomilo a když někde vidím svůj obraz tak se pochválím jak mi to sluší. Ještě se trochu narovnám. A usměju se na sebe. Protože jsem moc šikovná holka. Moc. Hodně se hýbu, vhodně baštím. Snažím se dostatečně spát, vzdělávat se a je mi po většinu času mnohem líp než třeba ještě loni.
neděle 2. června 2013
Nedělní odpoledne stane se...
Lidstvo je nepoučitelné. Nebo aspoň to moje lidstvo.
Víte čím? Tím že sukně a Marteny nejsou nejvhodnější vybavení na průzkum lužního lesa a taky tím, že týden pochcá.. a já lezu do lužního lesa a pak se divím. Bylo tam ale příjemně, vzduch byl silný, doslova jako když liskne. Šla jsem po hlavní cestě a po chvilce odbočila na nějakou vedlejší. Šlo se mi fajn. Poslouchala jsem ptáky, dýchala ten neuvěřitelně hustý a vlhký vzduch. Za chvilku mi to začalo dělat pod nohama mlask mlask. Tak jsem musela dávat víc pozor kudy jdu. No a po další chvilce jsem došla k bráně. A musela se otočit. To opravdu nemám ráda.
Jinak nevím čím to je, ale poslední dobou si připadám jak kdybych na něčem jela. Zdá se mi, že vidím jasnější barvy, ptáci už nezpívají ale přímo hlasitě řvou. Mraky na obloze vypadají jak výjevy z barokních obrazů. Ale je to příjemná jízda. Zato ten dojezd už není taková sláva. To když mě někdo zase stáhne zpátky dolů. Tyto stavy mívám hlavně odpoledne a večer. Bylo by fajn se takhle naladěná ráno budit...
Tak mě tak napadá jestli to má co do činění s mou stravou? Možná je to trochu samolibé a je to třeba způsobené úplně něčím jiným, nevím. Ale mám od pozorované, že po tom správném jídle, jsem schopná a ochotná vyskočit a jít něco dělat, něco objevovat. Že i když se nacpu tak mě to neuzemní. Opravdu nevím jestli to má na svědomí primal nebo ne. Ale i yoga říká, že správné jídlo by ve Vás mělo probouzet tyto pocity. Teď už je jen otázka co je to to správné jídlo. Věřím že pro každého to může znamenat něco jiného. A jelikož mě se to děje většinou po obědě kdy si dávám kousek masa a teplou zeleninku na másle bude to pro mě asi to pravé ořechové. Ráno většinou snídám míchaná vejce se slaninou a ač mě to úplně krásně zasytí tyto pocity nemívám. Jo a ještě, taky nevím jestli je to dobrý nápad, nicméně si po obědě ještě dám lžičku kokosového oleje. Vím jsem zvíře ale nemůžu si pomoct, jednak mi chutná a jednak tak nějak cítím že je to ten pravý "dezert" pro mě.
Ještě bych si chtěla dnes zacvičit, ale můj muž spí v ložnici, v mém cvičícím pokoji. Myslela bych si že vzhledem k tomu, že už momentálně spí asi čtyři hodiny tak by mohl pomalu vstávat ať se můžu jít protáhnout. Sice bych mohla cvičit i v obýváku ale nemá ráda když mě někdo uprostřed cvičení ruší a to by se mohlo klidně stát, když by se vzbudil.
Víte čím? Tím že sukně a Marteny nejsou nejvhodnější vybavení na průzkum lužního lesa a taky tím, že týden pochcá.. a já lezu do lužního lesa a pak se divím. Bylo tam ale příjemně, vzduch byl silný, doslova jako když liskne. Šla jsem po hlavní cestě a po chvilce odbočila na nějakou vedlejší. Šlo se mi fajn. Poslouchala jsem ptáky, dýchala ten neuvěřitelně hustý a vlhký vzduch. Za chvilku mi to začalo dělat pod nohama mlask mlask. Tak jsem musela dávat víc pozor kudy jdu. No a po další chvilce jsem došla k bráně. A musela se otočit. To opravdu nemám ráda.
Jinak nevím čím to je, ale poslední dobou si připadám jak kdybych na něčem jela. Zdá se mi, že vidím jasnější barvy, ptáci už nezpívají ale přímo hlasitě řvou. Mraky na obloze vypadají jak výjevy z barokních obrazů. Ale je to příjemná jízda. Zato ten dojezd už není taková sláva. To když mě někdo zase stáhne zpátky dolů. Tyto stavy mívám hlavně odpoledne a večer. Bylo by fajn se takhle naladěná ráno budit...
Tak mě tak napadá jestli to má co do činění s mou stravou? Možná je to trochu samolibé a je to třeba způsobené úplně něčím jiným, nevím. Ale mám od pozorované, že po tom správném jídle, jsem schopná a ochotná vyskočit a jít něco dělat, něco objevovat. Že i když se nacpu tak mě to neuzemní. Opravdu nevím jestli to má na svědomí primal nebo ne. Ale i yoga říká, že správné jídlo by ve Vás mělo probouzet tyto pocity. Teď už je jen otázka co je to to správné jídlo. Věřím že pro každého to může znamenat něco jiného. A jelikož mě se to děje většinou po obědě kdy si dávám kousek masa a teplou zeleninku na másle bude to pro mě asi to pravé ořechové. Ráno většinou snídám míchaná vejce se slaninou a ač mě to úplně krásně zasytí tyto pocity nemívám. Jo a ještě, taky nevím jestli je to dobrý nápad, nicméně si po obědě ještě dám lžičku kokosového oleje. Vím jsem zvíře ale nemůžu si pomoct, jednak mi chutná a jednak tak nějak cítím že je to ten pravý "dezert" pro mě.
Ještě bych si chtěla dnes zacvičit, ale můj muž spí v ložnici, v mém cvičícím pokoji. Myslela bych si že vzhledem k tomu, že už momentálně spí asi čtyři hodiny tak by mohl pomalu vstávat ať se můžu jít protáhnout. Sice bych mohla cvičit i v obýváku ale nemá ráda když mě někdo uprostřed cvičení ruší a to by se mohlo klidně stát, když by se vzbudil.
čtvrtek 30. května 2013
Čtyřhodinové tělo
Je název knížky, která je pro někoho příliš kontroverzní, pro jiné je to skvělý návod jak se vypořádat se svojí nadváhou. A pro mě to bylo příjemné čtení, od kterého jsem očekávala možná trochu víc...
V žádném případě nemůžu říct že by se mi knížka nelíbila, jen ne vše co je v ní napsané dokážu a chci použít a využít. Na úvod Tim říká že máme být ke všemu co si v knize (ale platí to i v životě) přečteme skeptičtí. Protože tím že je člověk skeptický tak o dané věci přemýšlí a rozebere si ji ze všech stran a ne jen slepě následovat to co se k nám odněkud dostane (ať už se to týká stravy, módy či výběru povlečení).
V prvních kapitolách se věnuje nizkosacharidové dietě. Která je v jeho podání jiná než primal či paleo. Překvapivě velký prostor dává červeným fazolím. Podle mě to není šťastná volba. Je pravda že velké procento z těch co se dali na jeho dietu bylo úspěšných, ale ono se jinak hubne ze 120 kil a jinak když chcete už "pouze" doladit. Ovšem má kapitolu, která nese název "Poslední míle" ale je velmi krátká a celá je v podstatě o stravě. Je to velmi přesný a detailní rozpis jak jíst.
Celkově je to pěkná a dobrá kniha, některé věci musím ještě zpracovat. Nicméně v pasážích kde se věnuje přibírání svalů a budování síly na mě působí trochu lacině. Nemůžu si pomoct ale objem získaný v krátkém čase nejsou podle mě svaly v pravém slova smyslu je to jen voda.
Pak má několik kapitol, které se věnují plavání, běhání a posilování celkově.
A také se zabývá ženským orgasmem. Toto nechci rozebírat příliš do detailů ale opravdu levý horní kvadrant je velmi zajímavé místečko. Ale nedá mi to a stejně to musím komentovat. Je příjemné, že chlapům radí, že se mají ženě věnovat bez ohledu na to zda dojde do cíle. Je to hlavně o cestě a nejen o lásce na králičí způsob.
Co mě celkem příjemně překvapilo, tak v jedné z kapitol se věnuje tomu jak zvednout produkci testosteronu. A došel pro mě k zajímavému výsledku. Nejlepší, nejspolehlivější, bez vedlejších účinků a nejlevnější jsou vejce. Takže dámy - krmte je vejci ;)
A na závěr má něco s čím se velmi ztotožňuji. Není to z jeho hlavy, ale řekl to Timův tatínek, nebudu přesně citovat.
Po shození mnoha kil mám dojem, že jsem přestal být neviditelný. Lidé se mě ptají na můj názor, víc na mě dají. Berou mě víc vážně...
A další věc. Tím, že změníte tělo, změníte i sami sebe uvnitř. A ta změna je veliká. Nejde oddělit tělo a duši. Ale lze tím, že změnite svou schránku změnit i svůj vnitřní pohled...
A já dodávám, že endorfiny ze sprváné stravy a pohybu udělají mnoho. Nejen že ozdravíte, ale získáte i nadhled a v něm je kouzlo přitažlivosti.
V žádném případě nemůžu říct že by se mi knížka nelíbila, jen ne vše co je v ní napsané dokážu a chci použít a využít. Na úvod Tim říká že máme být ke všemu co si v knize (ale platí to i v životě) přečteme skeptičtí. Protože tím že je člověk skeptický tak o dané věci přemýšlí a rozebere si ji ze všech stran a ne jen slepě následovat to co se k nám odněkud dostane (ať už se to týká stravy, módy či výběru povlečení).
V prvních kapitolách se věnuje nizkosacharidové dietě. Která je v jeho podání jiná než primal či paleo. Překvapivě velký prostor dává červeným fazolím. Podle mě to není šťastná volba. Je pravda že velké procento z těch co se dali na jeho dietu bylo úspěšných, ale ono se jinak hubne ze 120 kil a jinak když chcete už "pouze" doladit. Ovšem má kapitolu, která nese název "Poslední míle" ale je velmi krátká a celá je v podstatě o stravě. Je to velmi přesný a detailní rozpis jak jíst.
Celkově je to pěkná a dobrá kniha, některé věci musím ještě zpracovat. Nicméně v pasážích kde se věnuje přibírání svalů a budování síly na mě působí trochu lacině. Nemůžu si pomoct ale objem získaný v krátkém čase nejsou podle mě svaly v pravém slova smyslu je to jen voda.
Pak má několik kapitol, které se věnují plavání, běhání a posilování celkově.
A také se zabývá ženským orgasmem. Toto nechci rozebírat příliš do detailů ale opravdu levý horní kvadrant je velmi zajímavé místečko. Ale nedá mi to a stejně to musím komentovat. Je příjemné, že chlapům radí, že se mají ženě věnovat bez ohledu na to zda dojde do cíle. Je to hlavně o cestě a nejen o lásce na králičí způsob.
Co mě celkem příjemně překvapilo, tak v jedné z kapitol se věnuje tomu jak zvednout produkci testosteronu. A došel pro mě k zajímavému výsledku. Nejlepší, nejspolehlivější, bez vedlejších účinků a nejlevnější jsou vejce. Takže dámy - krmte je vejci ;)
A na závěr má něco s čím se velmi ztotožňuji. Není to z jeho hlavy, ale řekl to Timův tatínek, nebudu přesně citovat.
Po shození mnoha kil mám dojem, že jsem přestal být neviditelný. Lidé se mě ptají na můj názor, víc na mě dají. Berou mě víc vážně...
A další věc. Tím, že změníte tělo, změníte i sami sebe uvnitř. A ta změna je veliká. Nejde oddělit tělo a duši. Ale lze tím, že změnite svou schránku změnit i svůj vnitřní pohled...
A já dodávám, že endorfiny ze sprváné stravy a pohybu udělají mnoho. Nejen že ozdravíte, ale získáte i nadhled a v něm je kouzlo přitažlivosti.
Měsíc pračlověkem
Mám za sebou zahřívací kolo - 1. měsíc na primal.
Jsem lehce rozpolcená. Cítím se dobře, ale jak kdy. Většinou se cítím velmi dobře. Aby bylo jasno, vždy jsem byla náladová, jak se během dne mění příliv a odliv tak se během dne měnily mé nálady a stavy. Teď už mívám po většinu dne hlavně ten příliv... Celkem pokrok na to že mi už není 13;)
Co se týká jídla - první týden dva jsem zkoušela několikrát paleo muffinky. Jedla hodně zeleniny a masa, ale stále málo tuků. Asi 3 - 4 dny jsem si počítala příjem/výdej ale pak jsem to zabalila.
Další týdny jsem přidala mléčné produkty, možná až moc, každý den v podstatě dopoledne i odpoledne, povětšinou smetanové jogurty (Choceň a Ranko). Tuky jsem měla hlavně z ořechů a škvarků.
Sacharidy jsem si běžně nepočítala, pouze čas od času jsem koukla na to jak se mi to pohybuje. Někdy to bylo cca 100g, někdy 40g. Pokud jich bylo málo, byla to náhoda, ne záměr. Do kávy jsem si dávala čerstvě ušlehanou šlehačku, smetanu jsem momentálně vypustila.
Mám tu schopnost všechno špatné časem zapomenout. Nerada se hrabu ve starých ho..... . Takže jelikož toto píšu zpětně, tak mám momentálně pocit, že žádná krize ani problémy nebyly. Nebo aspoň v takovém rozsahu abych si to musela zapamatovat na měsíc dopředu. Jasně nějaké drobné komplikace se objevily, dokonce jsem se radila s moudřejšíma a zkušenějšíma jestli při paleo a primal se opravdu nic nemusí počítat a vážit. Jestli je možné při primal přibrat. Ale žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří...
Momentálně nemám nejmenší tušení kolik vážím a jak je to v poměru tuk/svaly. Jestli a zda se udál nějaký posun a na kterou stranu. Ale vím že na začátku jsem měla maličko pod 60kg a teď mám víc. A taky se mi zvětšil objem. Jak přes stehna (asi 2cm), tak v pase (asi 3cm). Ale po měsíci opravdu nemůžu dělat nějaké jasné závěry a myslím že by bylo zcela zbytečné primal zavrhnou kvůli takové drobnosti. Musím ovšem připustit že mě ty cm navíc štvou. Ale ne natolik, abych si k obědu šla vařit rýži a odpoledne sežrala celou Marlenku (jo a mimochodem, za víkend jsem zbodla asi půlku 90% čokolády).
Myslím si že hlavní příčina mého nabírání je způsobena přechodem na primal. Tedy ne to co jím dnes a včera ale právě tím co a jak jsem jedla při mém přerodu v pračlověka. A taky tím, že tělo bylo po několika měsících klasické redukční diety hladné po tucích a tak si něco ulilo ze strachu že by je zas nemuselo dostat. Takže jsem na tucích přitlačila - po každém jídle si dávám dvě lžičky olivového nebo kokosového oleje. Zda to zabralo zatím nemůžu říct, v každém případě podám hlášení. A taky jsem zařadila víc swingu s kettlebellem.
A to by bylo abych se dál zvětšovala :)
Jsem lehce rozpolcená. Cítím se dobře, ale jak kdy. Většinou se cítím velmi dobře. Aby bylo jasno, vždy jsem byla náladová, jak se během dne mění příliv a odliv tak se během dne měnily mé nálady a stavy. Teď už mívám po většinu dne hlavně ten příliv... Celkem pokrok na to že mi už není 13;)
Co se týká jídla - první týden dva jsem zkoušela několikrát paleo muffinky. Jedla hodně zeleniny a masa, ale stále málo tuků. Asi 3 - 4 dny jsem si počítala příjem/výdej ale pak jsem to zabalila.
Další týdny jsem přidala mléčné produkty, možná až moc, každý den v podstatě dopoledne i odpoledne, povětšinou smetanové jogurty (Choceň a Ranko). Tuky jsem měla hlavně z ořechů a škvarků.
Sacharidy jsem si běžně nepočítala, pouze čas od času jsem koukla na to jak se mi to pohybuje. Někdy to bylo cca 100g, někdy 40g. Pokud jich bylo málo, byla to náhoda, ne záměr. Do kávy jsem si dávala čerstvě ušlehanou šlehačku, smetanu jsem momentálně vypustila.
Mám tu schopnost všechno špatné časem zapomenout. Nerada se hrabu ve starých ho..... . Takže jelikož toto píšu zpětně, tak mám momentálně pocit, že žádná krize ani problémy nebyly. Nebo aspoň v takovém rozsahu abych si to musela zapamatovat na měsíc dopředu. Jasně nějaké drobné komplikace se objevily, dokonce jsem se radila s moudřejšíma a zkušenějšíma jestli při paleo a primal se opravdu nic nemusí počítat a vážit. Jestli je možné při primal přibrat. Ale žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří...
Momentálně nemám nejmenší tušení kolik vážím a jak je to v poměru tuk/svaly. Jestli a zda se udál nějaký posun a na kterou stranu. Ale vím že na začátku jsem měla maličko pod 60kg a teď mám víc. A taky se mi zvětšil objem. Jak přes stehna (asi 2cm), tak v pase (asi 3cm). Ale po měsíci opravdu nemůžu dělat nějaké jasné závěry a myslím že by bylo zcela zbytečné primal zavrhnou kvůli takové drobnosti. Musím ovšem připustit že mě ty cm navíc štvou. Ale ne natolik, abych si k obědu šla vařit rýži a odpoledne sežrala celou Marlenku (jo a mimochodem, za víkend jsem zbodla asi půlku 90% čokolády).
Myslím si že hlavní příčina mého nabírání je způsobena přechodem na primal. Tedy ne to co jím dnes a včera ale právě tím co a jak jsem jedla při mém přerodu v pračlověka. A taky tím, že tělo bylo po několika měsících klasické redukční diety hladné po tucích a tak si něco ulilo ze strachu že by je zas nemuselo dostat. Takže jsem na tucích přitlačila - po každém jídle si dávám dvě lžičky olivového nebo kokosového oleje. Zda to zabralo zatím nemůžu říct, v každém případě podám hlášení. A taky jsem zařadila víc swingu s kettlebellem.
A to by bylo abych se dál zvětšovala :)
úterý 28. května 2013
Dobrů noc má milá, dobre spi...
Včera jsem si dala na svém primal jídelníčku záležet a musím objektivně říct, že tak dobře jak včera jsem se už dlouho necítila.
Kolem poledne jsem se musela jít sice zašit, abych si dala dvacet, ale to mělo z části na svědomí počasí a z části to že kolem úplňku vždycky špatně spím.
Ono není moc šťastně řešení, když v noci špatně spíte, jít se přes den natáhnout. Protože si opravdu odpočinete a večer se Vám zase nechce spát anebo když už usnete tak ten spánek není takový. Je to pak začarovaný kruh. Ale pokud si dáte opravdu jen šlofíka 20 - 30 minut, celkem to osvěží a noční spánek nenaruší. Teda pokud někdo vedle Vás nechrápe... (Dnes jsem se musela dokonce odstěhovat z ložnice na gauč a pozavírat cestou všechny dveře. Kolem třetí jsem se vzbudila a protože bylo ticho šla jsem si znovu lehnout do postele, ale sotva jsem se uhnízdila začal ten koncert znovu. Jednu chvilku jsem si říkala že stejně za hodinu a půl vstávám tak nemá smysl se někam stěhovat, ale při dalším ataku jsem došla k jedinému závěru. Má to smysl...)
To bylo opět menší odbočka.
Člověk je tvor netrpělivý a chtěl by všechno hned. Bohužel to není tak jednoduché.
Po prvním týdnu na primal jsem si připadala jak mistr světa a zdálo se mi, že na tom přece nic není. No není, pokud nemáte cíl ještě lehce doladit a doformovat tělo, tak klidně můžete denně jako udržovací hranici 100-150g sacharidů. Což je téměř obžerství:)
Pokud nikam nespěcháte a chce pomalinku polehounku něco malinko tuku shodit doporučuje se mít sacharidy v rozmezí 50-100g
No a pokud chcete do ketózy je to do 50g. Ale tělo začne spalovat tuky až asi po 4-6 týdnech ketonického palea. To je pro mě celkem překvapení. Měla jsem za to, že jakmile jsem v ketóze tradá, už se frčí na tuky. Ale nic není tak jednoduché jak se zdá. Je tu ještě jeden malý háček, do ketonického paleo popř. primal se doporučuje jít až tak po měsíci dvou. Je pravda že není mým cílem ketonický primal, a teď když vidím že to není jen tak, tak to opravdu nebudu hrotit. Jen jsem si to představovala trošinku jednodušší. Stejně mě nepřipadá úplně košér nějak velice rychle hubnout. No a vlastně ještě jedna maličkost. K tomu aby játra produkovaly ketony, je zapotřebí dostatek tuků. Což může být pro lidi, kteří stále mají v hlavě zakódované že tuky jsou fuj trochu problém.
Ketózu, respektive spalování v ketóze (nutriční ketóza) lze zahájit vojím způsobem :
1) Příjem klesne pod hranici 50 g po dobu 3 až 6 týdnů.
Kolem poledne jsem se musela jít sice zašit, abych si dala dvacet, ale to mělo z části na svědomí počasí a z části to že kolem úplňku vždycky špatně spím.
Ono není moc šťastně řešení, když v noci špatně spíte, jít se přes den natáhnout. Protože si opravdu odpočinete a večer se Vám zase nechce spát anebo když už usnete tak ten spánek není takový. Je to pak začarovaný kruh. Ale pokud si dáte opravdu jen šlofíka 20 - 30 minut, celkem to osvěží a noční spánek nenaruší. Teda pokud někdo vedle Vás nechrápe... (Dnes jsem se musela dokonce odstěhovat z ložnice na gauč a pozavírat cestou všechny dveře. Kolem třetí jsem se vzbudila a protože bylo ticho šla jsem si znovu lehnout do postele, ale sotva jsem se uhnízdila začal ten koncert znovu. Jednu chvilku jsem si říkala že stejně za hodinu a půl vstávám tak nemá smysl se někam stěhovat, ale při dalším ataku jsem došla k jedinému závěru. Má to smysl...)
To bylo opět menší odbočka.
Člověk je tvor netrpělivý a chtěl by všechno hned. Bohužel to není tak jednoduché.
Po prvním týdnu na primal jsem si připadala jak mistr světa a zdálo se mi, že na tom přece nic není. No není, pokud nemáte cíl ještě lehce doladit a doformovat tělo, tak klidně můžete denně jako udržovací hranici 100-150g sacharidů. Což je téměř obžerství:)
Pokud nikam nespěcháte a chce pomalinku polehounku něco malinko tuku shodit doporučuje se mít sacharidy v rozmezí 50-100g
No a pokud chcete do ketózy je to do 50g. Ale tělo začne spalovat tuky až asi po 4-6 týdnech ketonického palea. To je pro mě celkem překvapení. Měla jsem za to, že jakmile jsem v ketóze tradá, už se frčí na tuky. Ale nic není tak jednoduché jak se zdá. Je tu ještě jeden malý háček, do ketonického paleo popř. primal se doporučuje jít až tak po měsíci dvou. Je pravda že není mým cílem ketonický primal, a teď když vidím že to není jen tak, tak to opravdu nebudu hrotit. Jen jsem si to představovala trošinku jednodušší. Stejně mě nepřipadá úplně košér nějak velice rychle hubnout. No a vlastně ještě jedna maličkost. K tomu aby játra produkovaly ketony, je zapotřebí dostatek tuků. Což může být pro lidi, kteří stále mají v hlavě zakódované že tuky jsou fuj trochu problém.
Ketózu, respektive spalování v ketóze (nutriční ketóza) lze zahájit vojím způsobem :
1) Příjem klesne pod hranici 50 g po dobu 3 až 6 týdnů.
2)Denní příjem kalorií je významně pod doporučovanými hranicí (např. při hladovce nebo půstu) na období 3 - 7 dní.
V tomto článku se zabýváme nutriční ketózou vyvolanou sníženým příjmem sacharidů (ne hladovkou).
Jak probíhá přechod do nutriční ketózy?
Llidské těla jako zdroj energie využívají glukózu a tuky. Pokud jsou sacharidy pod 50 g, tkáně lidského organismu začínají pociťovat akutní nedostatek glukózy. Organismus má dvě možnosti, jak tento nedostatek pokrýt:
- Vyrábět glukózu z amino kyselin prostřednictvím glukogeneózy v játrech. Tento způsob je metabolicky náročný. Je to spíše jakési záložní, dočasné řešení.
- Přepnout většinu svých buněk tak, aby byly schopny namísto glukózy využívat ketony. Tento způsob pohonu buněk je ještě efektivnější než pohon glukózou, organismus ho proto vždy upřednostní před glukogeneózou.
Při nedostatku glukózy z uhlohydrátů játra začíná vyrábět z tuků ketony. Toto lze sledovat pomocí glukometru, ketomeru a lakmusových papírků (DiaPhan). Celý průběh přepnutí do ketózy obvykle takto:
| Den | Popis | Měření |
| 1 - 3 | Při snížení uhlohydrátů pod 50g denně organismus začne spotřebovávat vlastní zásoby glykogenu. Ztrátou vody dochází k úbytku hmotnosti. | Ranní glukóza: 4,3 - 5,3 mmol / l Ketony v moči: <5 mg / dl |
| 4 - 21 (v podstatě první tři týdny) | Po vyčerpání zásob glykogenu se organismus začíná přepínat do ketózy. Ale tkáně zatím nejsou přizpůsobeny k jejich využívání. Jelikož organismus už nemá dostatek původního paliva (glukóza) a na nové palivo (ketony) se ještě neadaptoval, dochází také k poklesu fyzické výkonnosti. | Ranní glukóza: 4,3 - 5,3 mmol / l Ketony v moči: postupný nárůst až na 160 mg / dl |
| 22 - 42 (čtvrtý až šestý týden) | Buňky začínají využívat ketony jako nové palivo. Organismus sahát i po vlastních zásobách tuku, prudce klesá chuť k jídlu. Vylučování ketolátek v moči klesá na přirozenou spodní hranici. Organismus se adaptoval na nové palivo - ketony. | Ranní glukóza: může, ale nemusí klesnout až na 3,8 mmol / l Ketony v moči: postupný pokles až na 5 mg / dl |
| 43 - 56 (šestý až osmý týden) | Organismus je přepnul do ketózy, nedějí se již žádné další změny. V tomto období by ještě nemělo experimentovat se stravou, aby se tkáně stabilizovaly v novém metabolickém módě. Vysoké zásoby tuku obvykle klesají. | Ranní glukóza: 3,8 - 4,5 mmol / l Ketony v moči: <5 mg / dl |
Vypomohla jsem si článkem z paleo-centrum.com
pondělí 27. května 2013
Biochemické procesy po rigoru...
Zní to šíleně že :)
Nejdřív menší slovní hříčka - rigor v rigólu. Nějak jsem si to nemohla odpustit :)
Jednu dobu jsem byla natěšená na steaky. Zcela nepoučena z jakého mase se dělají, jsem se pokusila je udělat z čerstvého hovězího. Krok vedle.
Poučena z nezdaru jsem se jala studovat, kde jsem udělala chybu. Krok vedle číslo dvě.
Pro toho kdo by nevěděl, steak stejně jako roast beef se dělá z uzráleho masa. Není to maso ze sterého bejka. Je to maso odležené, které zrálo určinou dobu za určitých podmínek - při určité vlhkosti, teplotě. Proto je maso na steaky dražší. A taky není víc paleo jídlo než steak. To kdysi kus masiska zapadlo v jeskyni někam mezi šutry a až se našlo pražena ho vymetla, hodila na oheň a hle, první steak byl na světě:)
Můj první pokus se stejky nedopadl vůbec dobře, dokonce tak, že jsem je zatratila do horoucích pekel. Zhodnotila jsem to tak, že takový hnus můžou vymyslet jen američani. Vím roast boeef je spíš Anglie, ale přiznejme si, jejich kuchyně taky není žádný zázrak. A já si na milé steaky vzpoměla znovu a narazila jsem na tento článek. Časem člověk vyměkne. A já taky.
Už se na staření masa dívám jinak. Najednou je mi tato technologie bližší. Ostatně vlci když loví, nejdřív sežerou vnitřnosti, pak za tři dny zbytek. A když se nad tím vším zamyslím, ještě dlouho se to takhle nějak dělávalo i v našich krajích. Těch metod uchvání masa bylo několik, některé už jsou zapomenuté a jiné se používají dodnes. Když se zabilo prase (nebo kravá) nejdřív se zpracovaly vnitřnosti a míň kvalitní části na všechny klobásky, tlačenky, jitrnice. Kvalitní čisté maso se dalo bokem, protože vydrží déle. Buď se ledovalo, když byl led, nebo do škopku či se udilo a nebo se nechalo jak popisuje Borůvka vyzrát. Pro nás je dnes nepředstavitelné, jej pořád otírat. Ale ne vždy bývaly ledničky. Maso zrálo ve sklepě a stejně se do něho chodilo nejmíň třikrát denně. Tak už nebyl problém jej opocené otřít.
Pro zajímavost jsem se ptala rodičů kdy měli ledničku doma a mamka si vzpoměla že když jí bylo 10-11 tak rodiče si jednu pořídily (1970-1971). Do té doby mívaly všechno ve sklepě. Když něco byl potřeba přinést poslali děvčiska a bylo. A taťka ji měli taky tak nějak, ale zapínala se jen na nedělu, když se koupilo maso.
Článek mě nadchl na tolik, že přemýšlím že to taky zkusím. Ovšem asi zůstanu věrna sklepu. Moc se mi totiž nelíbí, že bych musela ledničku větrat. Zas na druhou starnu, náš sklep není nějak moc studený. Ale budu muset trochu vylepšit krabici pod kterou bude maso zrát, protože už lítají muchy a já bych nerada, aby mi to tom mase chodily a sr... .
Takže Borůvka, hrabě Tekeli děkuji za inspiraci.
Nejdřív menší slovní hříčka - rigor v rigólu. Nějak jsem si to nemohla odpustit :)
Jednu dobu jsem byla natěšená na steaky. Zcela nepoučena z jakého mase se dělají, jsem se pokusila je udělat z čerstvého hovězího. Krok vedle.
Poučena z nezdaru jsem se jala studovat, kde jsem udělala chybu. Krok vedle číslo dvě.
Pro toho kdo by nevěděl, steak stejně jako roast beef se dělá z uzráleho masa. Není to maso ze sterého bejka. Je to maso odležené, které zrálo určinou dobu za určitých podmínek - při určité vlhkosti, teplotě. Proto je maso na steaky dražší. A taky není víc paleo jídlo než steak. To kdysi kus masiska zapadlo v jeskyni někam mezi šutry a až se našlo pražena ho vymetla, hodila na oheň a hle, první steak byl na světě:)
Můj první pokus se stejky nedopadl vůbec dobře, dokonce tak, že jsem je zatratila do horoucích pekel. Zhodnotila jsem to tak, že takový hnus můžou vymyslet jen američani. Vím roast boeef je spíš Anglie, ale přiznejme si, jejich kuchyně taky není žádný zázrak. A já si na milé steaky vzpoměla znovu a narazila jsem na tento článek. Časem člověk vyměkne. A já taky.
Už se na staření masa dívám jinak. Najednou je mi tato technologie bližší. Ostatně vlci když loví, nejdřív sežerou vnitřnosti, pak za tři dny zbytek. A když se nad tím vším zamyslím, ještě dlouho se to takhle nějak dělávalo i v našich krajích. Těch metod uchvání masa bylo několik, některé už jsou zapomenuté a jiné se používají dodnes. Když se zabilo prase (nebo kravá) nejdřív se zpracovaly vnitřnosti a míň kvalitní části na všechny klobásky, tlačenky, jitrnice. Kvalitní čisté maso se dalo bokem, protože vydrží déle. Buď se ledovalo, když byl led, nebo do škopku či se udilo a nebo se nechalo jak popisuje Borůvka vyzrát. Pro nás je dnes nepředstavitelné, jej pořád otírat. Ale ne vždy bývaly ledničky. Maso zrálo ve sklepě a stejně se do něho chodilo nejmíň třikrát denně. Tak už nebyl problém jej opocené otřít.
Pro zajímavost jsem se ptala rodičů kdy měli ledničku doma a mamka si vzpoměla že když jí bylo 10-11 tak rodiče si jednu pořídily (1970-1971). Do té doby mívaly všechno ve sklepě. Když něco byl potřeba přinést poslali děvčiska a bylo. A taťka ji měli taky tak nějak, ale zapínala se jen na nedělu, když se koupilo maso.
Článek mě nadchl na tolik, že přemýšlím že to taky zkusím. Ovšem asi zůstanu věrna sklepu. Moc se mi totiž nelíbí, že bych musela ledničku větrat. Zas na druhou starnu, náš sklep není nějak moc studený. Ale budu muset trochu vylepšit krabici pod kterou bude maso zrát, protože už lítají muchy a já bych nerada, aby mi to tom mase chodily a sr... .
Takže Borůvka, hrabě Tekeli děkuji za inspiraci.
Konečně pondělí
Hurá je tu konečně pondělí, sice bych si dala ještě den dva volna, ale přitom jak muž včera ráno vyváděl jsem se už těšila do práce...
Někdy je jednoduší žít druhý život v práci než ten vlastní soukromý...
Na sobotu jsme měli velké plány. Kamarád děla travesti a byli jsme pozvaní a já se moc těšila. Bývá to sranda. Ale bohužel se to muselo přeložit na jindy. Ale i tak jsme kupodivu nezůstali doma. Šli jsme ven na pivko s jiným mužovým kamarádem. Byl to pohodový večer. Dala jsem si pečeného pstruha, sice jsem na něho musela celkem dost dlouho čekat, ale byl dobrej. Radim (kamarád) byl v pohodě, pokecali jsme a pozval nás na kolaudaci. Jen muž zas perlil, prý Černovice na mě čekají (psychyatrická léčebna kde se z anorexie léčila mužova sestra). Ale muž asi tuší že přehání, protože si to před Radimem nedovolil říct na plno...
Tento týden je už v pořadí 5. týden mého primal snažení se.
Popravdě, momentálně nepozoruju žádné dramatické změnu na svém těle či svém myšlení. (Jo když už jsme u toho mozku, muž mě chválil že se mu zdá, že od té doby co jsem zhubla mi má mozkovna pracuje na větší obrátly...) Ale ráda bych se tento týden pěčlivěji věnovala svému jídelníčku. Protože se mi zdá že jsem lehce přibrala v pase - trošičku mě večer škrtí sukně. Ale ono to může být víc věcí dohromady. Jednak se s koncem měsíce blíží doba, kdy si mé tělo uvědomí že jsem žena... A jednak jsem začala trochu prohánět moje milované železo. Je možné že jsem trochu oteklá z toho. Takže vydržet. Ale raději budu opravdu důslednější co se týká jídelníčku. Poslední dobou si ujíždím na ořeších. Nic drastického, jedna až dvě hrstě a to ani ne denně. Ale je to spíš psychologické žraní, rozhodně to není z hladu.
Takže dnes:
Snídaně: 2x miska vývaru se zeleninou a 2x vařené vejce
(v práci jsem hovado jedno dojela arašídové máslo. Je snězené = je pryč = nebude mě svádět)
Oběd: pečená kýta a grilovaná zelenina (zelená paprika, cuketa, rajče, hlíva) + lžička kokosové oleje
Káva
Večeře: Kousek pečených žeber a restovaná zelenina
Zbytek doplním aktuálně během dne.
Někdy je jednoduší žít druhý život v práci než ten vlastní soukromý...
Na sobotu jsme měli velké plány. Kamarád děla travesti a byli jsme pozvaní a já se moc těšila. Bývá to sranda. Ale bohužel se to muselo přeložit na jindy. Ale i tak jsme kupodivu nezůstali doma. Šli jsme ven na pivko s jiným mužovým kamarádem. Byl to pohodový večer. Dala jsem si pečeného pstruha, sice jsem na něho musela celkem dost dlouho čekat, ale byl dobrej. Radim (kamarád) byl v pohodě, pokecali jsme a pozval nás na kolaudaci. Jen muž zas perlil, prý Černovice na mě čekají (psychyatrická léčebna kde se z anorexie léčila mužova sestra). Ale muž asi tuší že přehání, protože si to před Radimem nedovolil říct na plno...
Tento týden je už v pořadí 5. týden mého primal snažení se.
Popravdě, momentálně nepozoruju žádné dramatické změnu na svém těle či svém myšlení. (Jo když už jsme u toho mozku, muž mě chválil že se mu zdá, že od té doby co jsem zhubla mi má mozkovna pracuje na větší obrátly...) Ale ráda bych se tento týden pěčlivěji věnovala svému jídelníčku. Protože se mi zdá že jsem lehce přibrala v pase - trošičku mě večer škrtí sukně. Ale ono to může být víc věcí dohromady. Jednak se s koncem měsíce blíží doba, kdy si mé tělo uvědomí že jsem žena... A jednak jsem začala trochu prohánět moje milované železo. Je možné že jsem trochu oteklá z toho. Takže vydržet. Ale raději budu opravdu důslednější co se týká jídelníčku. Poslední dobou si ujíždím na ořeších. Nic drastického, jedna až dvě hrstě a to ani ne denně. Ale je to spíš psychologické žraní, rozhodně to není z hladu.
Takže dnes:
Snídaně: 2x miska vývaru se zeleninou a 2x vařené vejce
(v práci jsem hovado jedno dojela arašídové máslo. Je snězené = je pryč = nebude mě svádět)
Oběd: pečená kýta a grilovaná zelenina (zelená paprika, cuketa, rajče, hlíva) + lžička kokosové oleje
Káva
Večeře: Kousek pečených žeber a restovaná zelenina
Zbytek doplním aktuálně během dne.
Chceš žít ahinsá - nežeň sa...
Ahinsá je jeden ze stupňů jógy - zkráceně znamená nenásilí.
Aneb když muž trucuje.
Začalo to celkem nenápadně. Dohodli jsme se s mužem že si v neděli uděláme francouzské brambory. Jasně brambory jsou v šedé zóně, ale přišlo mi to jako zajímavý nápad a jednou za čas se můžou. Já ovšem si dala ještě v noci péct žebra, abych si je mohla dát na večeři nebo v týdnu. Peču je totiž při nízké teplotě cca 120°-150° asi 12 hodin. Ráno jsem vstala, muž už nastěhovaný v obýváku a koukal na telku. Ale neseděl na svojem místečku jak vždycky ale byl natažený na gauči. To nikdy nevěstí nic dobrého, když je natažený na gauči. A taky že ne. On byl normálně na*raný, že jsem si dovolila udělat si maso! Že jsme se snad jasně domluvili na zapečených bramborách. Byl uražený jak malej fakan. A čím víc jsem nechápala o co mu jde, tím víc byl naštvaný. To že on po mě chce něco uvařit a pak do toho ani nedrbne je asi v pořádku, že. Ale když si já něco udělám co jsem předem neoznámila, ó pane to je jiná... Celé dopoledne se mnou nemluvila ani klika od dveří. Pak vstal od telky, šel si dát vanu. A když vylezl dal se do vaření. Udělal si bramborový guláš. No a jak ty brambory krájel a pucoval tak u toho chrochtal. Nasupeně funěl. Když je čistil tak jsem se ještě zeptala jestli je to nutné. Protože předešlý večer mě poučoval o tom, že tyto ranné se nemusí krouhat. No, moc jsem tomu nepomohla. Ale jak se pak najedl, tak trochu vyměkl, a aj po mě pochtíval... Ale po takovém hereckém výkonu jsem tak měla chuť. A z toho vyplývá: Krmte tu bestii. Když je TO nejezené, je to spokojené, stejně jak malé dítě nebo pes...
Aneb když muž trucuje.
Začalo to celkem nenápadně. Dohodli jsme se s mužem že si v neděli uděláme francouzské brambory. Jasně brambory jsou v šedé zóně, ale přišlo mi to jako zajímavý nápad a jednou za čas se můžou. Já ovšem si dala ještě v noci péct žebra, abych si je mohla dát na večeři nebo v týdnu. Peču je totiž při nízké teplotě cca 120°-150° asi 12 hodin. Ráno jsem vstala, muž už nastěhovaný v obýváku a koukal na telku. Ale neseděl na svojem místečku jak vždycky ale byl natažený na gauči. To nikdy nevěstí nic dobrého, když je natažený na gauči. A taky že ne. On byl normálně na*raný, že jsem si dovolila udělat si maso! Že jsme se snad jasně domluvili na zapečených bramborách. Byl uražený jak malej fakan. A čím víc jsem nechápala o co mu jde, tím víc byl naštvaný. To že on po mě chce něco uvařit a pak do toho ani nedrbne je asi v pořádku, že. Ale když si já něco udělám co jsem předem neoznámila, ó pane to je jiná... Celé dopoledne se mnou nemluvila ani klika od dveří. Pak vstal od telky, šel si dát vanu. A když vylezl dal se do vaření. Udělal si bramborový guláš. No a jak ty brambory krájel a pucoval tak u toho chrochtal. Nasupeně funěl. Když je čistil tak jsem se ještě zeptala jestli je to nutné. Protože předešlý večer mě poučoval o tom, že tyto ranné se nemusí krouhat. No, moc jsem tomu nepomohla. Ale jak se pak najedl, tak trochu vyměkl, a aj po mě pochtíval... Ale po takovém hereckém výkonu jsem tak měla chuť. A z toho vyplývá: Krmte tu bestii. Když je TO nejezené, je to spokojené, stejně jak malé dítě nebo pes...
čtvrtek 23. května 2013
Močálem se plíží...
Tak nějak si nemůžu zvyknout že kolem našeho města teče řeka Morava a kolem ní jsou lužní lesy. A v těch lužních lesích jsou co? Ha, komáři!
Byla jsem se teď po párkrát projet na kole, jednou dokonce i s mužem a zážitky veliké.
Doma u rodičů jezdíme pravidelně, v týdnu na malé trasy, asi tak tu hodinku dvě, podle terénu. Ono to jinak uprašuje po silnici a jinak po polňačce. Bráváme i psíka, ale ten je potvůrka mazenaj (teda mazaná). Když vyjedeme z vrátek tak první dva kilometry běží vedle kola celá šťastná. Ale pak začne zpomalovat a zpomalovat a už neběží, spíš se táhne. Ale není to tím, že by ji boleli nožičky, to není taková divočina. Protože na to hlemýždí tempo nemám nervy, nasadím ji na košík a za dědinou ji zas pustím. Na volno. Mezi vinohrady ať si vesele běhá. A tam že jí to běhá parádně. Já jedu na kole, z mírného kopečka a nestačím jí.
Poprvé když jsem jela u nás v městě tak že pojedu kolem Moravy, dozadu lesem, vyjedu u hřbitova a pojedu domů. Trasa tak do hodinky. Je tam mizernější cesta. Ale nic co by se nedalo zvládnout. Může jsem nechala doma, spal. Hned první zastávka směřovala na pumpu neboť jsem měla úplně prázdná kola. No a tam cedule jak kráva "Zákaz foukání jízdních kol". Hm, no nic, rozhlídla jsem se a jala se foukat. Za chvilku bylo hotovo, nikdo mě neseřval a já měla ruky zaprasený až po lokte. Ale byla jsem spokojená že to prošlo. Tak jsem mohla konečně vyjet. Pádím si to kolem odlehčováku, kolem jezu, podél Moravy, v lese na mě dýchl velmi příjemný vzduch. Všechno omamně vonělo, cesta se trochu zhoršila a já na kole seděla jak vosa na bombóně. Ale hlavně že jedu. Předjela jsem pár jezdců a běžců a dojela na rozcestí. Nějak jsem si nebyla jistá kam dál. Tak tak chvilku koukám a jeden sympatický párek za chvilku doběhl blíž tak jsem se jich zeptala, kudy tudy. Borec se usmát, prohlídl si mě, kolo a ještě jednou. A pak mi řekl že rovno bych vyjela u kasáren, ale to není cesta pro mě. Vlevo bych vyjela u hřbitova (tam jsem měla namířeno) ale je tam kaluž, ale dá se nějak objet křovím. O tom že je ještě nějaká cesta do prava mlčel. Já poděkovala, oni se otočily a běželi zpátky.
Sice jsem poděkovala ale myslela si svoje. To jsem ještě jako nikdy neviděla kaluž??? Osel. Nasedla jsem a jela až jsem dojela ke kaluži. Tak takovou jsem fakt ještě neviděla. A jak se dá obět? Křovím? Jako kterým. No tak se kouknu. V ten moment jak jsem zastavila, jsem byla odsypaná komárama. Tak kde je ten chodníček? Vlevo lužní les a kaluž, vpravo lužní les a ropák. No nic otočila jsem kolo, oklepala komáry a jela zpátky. Po té samé cestě. Jak já se nerada vracím. To není důstojné ani pro krávu :) Dojela jsem zpátky k jezu a rozhodla že ještě je moc brzo a moc hezky jet domů. Tak jsem jela ještě dál podél Moravy a kolem zahrádek. Tam jsem se trochu pomotala, protože jsem tama jela jen jednou a to mě muž vedl. ale zvládla jsem to. Dojela dom, kolo uklidila, šla koupit mléko, udělala buchtu, poklidila a teprve tak se můj muž vzbudil.
Trochu jsem se rozepsala, zbytek si nechám na příště :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)