Je možné žít paleo i mimo domov a pryč od svých zažitých rituálů?
Celkem bez problémů, aspoň pro mě.
Udělali jsme si s mužem příjemný prodloužený víkend v Krkonoších.
Původně jsme měla obavy jak půjde primal a dovolená dohromady. Ale pak jsem pochopila, že důležité je to nehrotit a neřešit to. A protože já držím primal v podstatě jen z plezíru (nemám žádné zdravotní problémy) tak jsem si už předem dovolila menší ústupky a prohřešky. A celkem se zadařilo.
Ráno jsem posnídala svoji snídaňovou klasiku - míchaná vajíčka se slaninou a zeleninou a mohli jsme vyjet.
Můj muž má, abych mu nekřivdila, taky své hobby, fotí. A jelikož mi říkal že bysme mohly vyjet dřív a já bych si mohla ulovit kačera (zasvěcení ví, kdo neví třeba pochopí později) tak mi hned došlo že cestou budeme fotit. Muž se dušoval že ne, ale mě to bylo jasné :) No a taky že jo. Jemu se foto ovšem povedlo, zato já odjížděla bez kačera. Grrrr.
Měla jsem nachystanou primal svačinku na cestu, ale nějak nebyla chuť. Takže jsme ji snědli až na místě.
Zato jsem si ulovila nejvíc primal svačinku co to šlo. Na jednom remízku, kde jsme zastavili kvůli focení jsem posbírala lesní jahody. Moc jich nebylo, ale byly výborné. No a než se muž vyřádil s foťákem jak já si na louce zula botky a zkoušela si udělat hvězdu. Sice asi nebyla dokonalá. Ale můj pocit z ní byl skvělý a neuvěřitelně mě to pobavilo a potěšilo a zvedlo náladu.
Můj prohřešek proti primal byl hned co jsme dojeli "domů". Dostali jsme výborný hovězí guláš. Maso jsem snědla, šťávu nechala a k tomu sama zbufla talíř zeleniny co byl pro všechny. Stejně ho nikdo nechtěl :)
Večer jsme si zašli do hospůdky a pozor, opět zábava v téměř primal stylu - hráli jsme šipky. Sice pravda kdybych si měla něco oštěpem ulovit tak jsem nahraná, ale byla to příjemná zábava.
V sobotu jsem opět zhřešila, měla jsem zmrzlinu. Ale jde poznat že už jsem tomu všemu sladkému odvykla. Zdála se mi příšerně sladká. Ale poctivá. S přáteli jsme si šla ulovit ještě jednoho kačera a muž nás počkal u vozu. Musím říct že do takový hrbu jsem už dlouho nelezla. Bohužel opět nic. GPS úplně mimo a díky stromům na sebe ani neviděla. Jenže do kopce se člověk nějak vyškrábe, ale jak dolů? Musím říct, že jelikož jsem chtěla příští rok na Spartan Race tak má mantra po cestě z kopce zněla "Spartáááán. Chceš jet? Tak jdi" Chvilkama jsem spíš jela po prdeli. :)
No a v něděli jsem low-carbs snažení završila chlavou. Ale nutno podotknout že byla pravá ruská, bez všech průmyslových hnusů a moc jí nebylo.
Ještě pár postřehů - je zajímavé jak rychle si tělo znovu zvykne na cukry. Při vší vůli jsme si dnes (v úterý) musela dát znovu kousek chalvy. Ale zároveň jsem se zařekla že tento kousek už je poslední. Žádné "zítra už zas pojedu primal" ale teď ještě jeden kousek a pak už nic.
Taky je zajímavé, že jsem zvyklá na větší příjem tuků a za pár dnů už mi chybí. Jednak mám pocit že mám méně energie a jednak se cítím taková nedožraná. Prostě akorát na cestě k tomu uděl nějakou krpu.
Možná to bude i tím že jsem dnes posnídala trošinku méňě. Když v jídelníčku po nějakou dobu chybí tak tělo si o to říká. U mě to proběhlo asi tak že jsem za tři dny snědla sklínku arašídového másla. A měla jsem každý den asi dvě hrstě para ořechů. To si normálně dám pár kousků a někdy třeba týden nemám.
Tělo si na změny v jídelníčku dokáže rychle zvyknout, co nás však brzdí a svazuje je psychika.
Naše mini dovolená se nám vydařila. Jen mě teď trošičku mrzí, že jsem se do low-carbs nevrátila hned v pondělí ale že začínám až dnes v úterý. No aspoň že to už bylo primal režimu.
No a taky cvičit začínám až dnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat