Nedělní odpoledne stane se...

Lidstvo je nepoučitelné. Nebo aspoň to moje lidstvo.
Víte čím? Tím že sukně a Marteny nejsou nejvhodnější vybavení na průzkum lužního lesa a taky tím, že týden pochcá.. a já lezu do lužního lesa a pak se divím. Bylo tam ale příjemně, vzduch byl silný, doslova jako když liskne. Šla jsem po hlavní cestě a po chvilce odbočila na nějakou vedlejší. Šlo se mi fajn. Poslouchala jsem ptáky, dýchala ten neuvěřitelně hustý a vlhký vzduch. Za chvilku mi to začalo dělat pod nohama mlask mlask. Tak jsem musela dávat víc pozor kudy jdu. No a po další chvilce jsem došla k bráně. A musela se otočit. To opravdu nemám ráda.
Jinak nevím čím to je, ale poslední dobou si připadám jak kdybych na něčem jela. Zdá se mi, že vidím jasnější barvy, ptáci už nezpívají ale přímo hlasitě řvou. Mraky na obloze vypadají jak výjevy z barokních obrazů. Ale je to příjemná jízda. Zato ten dojezd už není taková sláva. To když mě někdo zase stáhne zpátky dolů. Tyto stavy mívám hlavně odpoledne a večer. Bylo by fajn se takhle naladěná ráno budit...

Tak mě tak napadá jestli to má co do činění s mou stravou? Možná je to trochu samolibé a je to třeba způsobené úplně něčím jiným, nevím. Ale mám od pozorované, že po tom správném jídle, jsem schopná a ochotná vyskočit a jít něco dělat, něco objevovat. Že i když se nacpu tak mě to neuzemní. Opravdu nevím jestli to má na svědomí primal nebo ne. Ale i yoga říká, že správné jídlo by ve Vás mělo probouzet tyto pocity. Teď už je jen otázka co je to to správné jídlo. Věřím že pro každého to může znamenat něco jiného. A jelikož mě se to děje většinou po obědě kdy si dávám kousek masa a teplou zeleninku na másle bude to pro mě asi to pravé ořechové. Ráno většinou snídám míchaná vejce se slaninou a ač mě to úplně krásně zasytí tyto pocity nemívám. Jo a ještě, taky nevím jestli je to dobrý nápad, nicméně si po obědě ještě dám lžičku kokosového oleje. Vím jsem zvíře ale nemůžu si pomoct, jednak mi chutná a jednak tak nějak cítím že je to ten pravý "dezert" pro mě.

Ještě bych si chtěla dnes zacvičit, ale můj muž spí v ložnici, v mém cvičícím pokoji. Myslela bych si že vzhledem k tomu, že už momentálně spí asi čtyři hodiny tak by mohl pomalu vstávat ať se můžu jít protáhnout. Sice bych mohla cvičit i v obýváku ale nemá ráda když mě někdo uprostřed cvičení ruší a to by se mohlo klidně stát, když by se vzbudil.