...štěňata všech ras, starý tramvaje a sníh....
Nebo spíš by se hodilo:
Když se TO narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko...
Můj muž si pořídil štěně. Teď už máme psi tři. Možná si někteří pamatují jeden z prvních antivirů u nás a ten se jmenoval stejně - Tři psi.
Asi bych měla uvézt na pravou míru to že sice máme tři psi, ale jen když jsem doma u rodičů. Na bytě ve městě máme jen jednoho a to tohoto.
I když služebně nejstarší je naše Bulinka, kterou jsem se s mužem pořídili na začátku našeho vztahu. Chodily jsem spolu asi dva měsíce a pořídili jsme si pejska. Bulina měla tenkrát skoro tři roky a majtelka ji dávala pryč protože byla manželova, ten zemřel a ona se s ní nedokázala zžít. Na Bulině to bylo znát. Se ženskýma se nebavila a brutálně je ignorovala. Ale teď už je to dávno všechno v pořádku.
Pak máme u rodičů Foxlici a teď Jack Russela.
Když jsme se na něho jeli podívat tak jsem tak nějak stále předpokládala že to muže přejde. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pro jistotu jsem doma všechno uklidila a udělala němé barikády aby mi nechodil do obýváku a do ložnice. Ale pustila jsem to z hlavy.
No a na druhý den za mnou muž dojel do práce s malou bílou kuličkou v náručí.
Teď už vím, že když se mužskej (a mám vyzkoumaný, že nejen ten můj) jede na něco JEN podívat tak to nikdy není JEN podívat. To že si to nedoveze dom je jen proto že je to malý, nezralý nebo zelený.
Dovezl ho ještě v prázdniny a malá sestřenka si ho opravdu užívala. Sice ji péče o štěňátko přešla za dva dny :)
Naštěstí tím jak máme i velký psy tak se ten malej vychovává celkem snadno. S loužičkama jsme přestali mít problém asi během týdne. Co teda je problém stále tak je spaní na bytě. První týden jsme se nevyspali vůbec. Malý nechtěl spát na místečku a neustále kňoural. Když jsem u rodičů spí v noci s Foxlicí v boudě a je spokojený. Po týdnu už jsme to vzdali a já teď spávám v obýváku se psem a muž v ložnici. V ložnici už jsem nespala skoro dva měsíce. A podle toho vypadá plnění manželských povinností...
Ale musím říct že pejsek je to šikula a rád se učí. Teď už má tři měsíce a na zavolání přiběhne, sedne, dá pac, lehne, učíme se chodit u nohy na volno, za paty a ještě pracujeme na povel k noze, kdy má přijít a sednout si k levé noze. No zatím to vypadá tak že doběhne a vyskočí na levou nohu. Povel za paty není moc známý ale používá se hlavně v dogtrekingu, kdy jdete se psem po úzké stezce nebo v úzké uličce a nechcete aby se pletl pod nohy.
Psíka vozím všade sebou, když jsem v práci mám ho u sebe, když jdu nakupovat beru ho sebou a odkud mě vyhodí tam víckrát nejdu. Což se ještě nestalo.
Je to sice mužův psík, ale mě si zvolil za paničku. Za což jsem velmi ráda.
On si muž sliboval že se sním dostane do kondice, ale nevěřím tomu.
Dost se těším, až na jaro začnem spolu běhat. Teď ještě ne, protože bych ho mohla "zarazit" přestal by růst a správně se vyvíjet. Jinak víte jaké je nejlepší hračka pro psa? Druhý pes.
Mějte se dobře. Vaše Pražena :)
Žádné komentáře:
Okomentovat