...štěňata všech ras, starý tramvaje a sníh....
Nebo spíš by se hodilo:
Když se TO narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko...
Můj muž si pořídil štěně. Teď už máme psi tři. Možná si někteří pamatují jeden z prvních antivirů u nás a ten se jmenoval stejně - Tři psi.
Asi bych měla uvézt na pravou míru to že sice máme tři psi, ale jen když jsem doma u rodičů. Na bytě ve městě máme jen jednoho a to tohoto.
I když služebně nejstarší je naše Bulinka, kterou jsem se s mužem pořídili na začátku našeho vztahu. Chodily jsem spolu asi dva měsíce a pořídili jsme si pejska. Bulina měla tenkrát skoro tři roky a majtelka ji dávala pryč protože byla manželova, ten zemřel a ona se s ní nedokázala zžít. Na Bulině to bylo znát. Se ženskýma se nebavila a brutálně je ignorovala. Ale teď už je to dávno všechno v pořádku.
Pak máme u rodičů Foxlici a teď Jack Russela.
Když jsme se na něho jeli podívat tak jsem tak nějak stále předpokládala že to muže přejde. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pro jistotu jsem doma všechno uklidila a udělala němé barikády aby mi nechodil do obýváku a do ložnice. Ale pustila jsem to z hlavy.
No a na druhý den za mnou muž dojel do práce s malou bílou kuličkou v náručí.
Teď už vím, že když se mužskej (a mám vyzkoumaný, že nejen ten můj) jede na něco JEN podívat tak to nikdy není JEN podívat. To že si to nedoveze dom je jen proto že je to malý, nezralý nebo zelený.
Dovezl ho ještě v prázdniny a malá sestřenka si ho opravdu užívala. Sice ji péče o štěňátko přešla za dva dny :)
Naštěstí tím jak máme i velký psy tak se ten malej vychovává celkem snadno. S loužičkama jsme přestali mít problém asi během týdne. Co teda je problém stále tak je spaní na bytě. První týden jsme se nevyspali vůbec. Malý nechtěl spát na místečku a neustále kňoural. Když jsem u rodičů spí v noci s Foxlicí v boudě a je spokojený. Po týdnu už jsme to vzdali a já teď spávám v obýváku se psem a muž v ložnici. V ložnici už jsem nespala skoro dva měsíce. A podle toho vypadá plnění manželských povinností...
Ale musím říct že pejsek je to šikula a rád se učí. Teď už má tři měsíce a na zavolání přiběhne, sedne, dá pac, lehne, učíme se chodit u nohy na volno, za paty a ještě pracujeme na povel k noze, kdy má přijít a sednout si k levé noze. No zatím to vypadá tak že doběhne a vyskočí na levou nohu. Povel za paty není moc známý ale používá se hlavně v dogtrekingu, kdy jdete se psem po úzké stezce nebo v úzké uličce a nechcete aby se pletl pod nohy.
Psíka vozím všade sebou, když jsem v práci mám ho u sebe, když jdu nakupovat beru ho sebou a odkud mě vyhodí tam víckrát nejdu. Což se ještě nestalo.
Je to sice mužův psík, ale mě si zvolil za paničku. Za což jsem velmi ráda.
On si muž sliboval že se sním dostane do kondice, ale nevěřím tomu.
Dost se těším, až na jaro začnem spolu běhat. Teď ještě ne, protože bych ho mohla "zarazit" přestal by růst a správně se vyvíjet. Jinak víte jaké je nejlepší hračka pro psa? Druhý pes.
Mějte se dobře. Vaše Pražena :)
úterý 8. října 2013
čtvrtek 3. října 2013
Sprcha mě vodou sprchuje...
...kartáček v hubě vybruje. Teče mi teče po ruce... (Vypsaná fixa) - tak toto je všechno jen ne seriozní začátek. Kdo ví, ví, kdo neví zagooglí s možná se lehce zastydí, no ale i to k životu patří :)
Víte z čeho má má malá sestřenka každoročně o prázdninách Vánoce?
Z toho že se sprchujeme na dvoře u kanálu. Popravdě je to tak trochu z nouze cnost, ono když chodíte po venku bosky a měly byste se sprchovat v koupelně tak byste ji pak mohly drhnou do půlnoci. Ale hlavně, hlavně je to romantika. Nachystáte si kýble s vodou, mýdlo, osušku, noční košelku a lejete na sebe vodu ze džbánku. A když vás tam tak poskakuje víc, vy se cachtáte při měsíčku, no prostě letní idilka :)
A je to neuvěřitelné, ale k tomu to nočnímu koupání téměř vždy přemluvíme i návštěvu. Ono přemluvit je silný výraz, ukecat vlastně taky. Prostě vždycky nahodíme - "budeme se umývat na dvoře, chceš taky nebo je ti koupelna bližší? Zatím vyhrává divočina nad pohodlím :) Je teda pravda že k nám jezdí samé baby - kočky, ale o to to pro někoho může být zajímavější představa :) Všechny sestřenky už to prubly a jejich kamarádky a nadšeně teď vykládají jak se na Moravě koupaly v lavoře :) Máme vypozorované že jakmile klesne okolní teplota pod 22°C tak teprve tehdy to začíná být ta pravá romantika :)
Už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla zamknout vrátka, to byl pak pohled když se najednou otevřela :)
Ale můj muž je houby pramuž. Tomu není dvůr dost dobrý.
Teď s nadcházejícím podzimem už je lavor dávno zapomenutý, ale když jsem ráno došla domů tak mamce asi bylo po letní romantice smutno, jelikož si sprchovala nohy hadicou. Ale otužování k paleo/primal životu prostě patří. Je výborné pro zvýšení imunitu, upevňuje psychiku a vyplavuje endorfiny, příznivě působí na vysoký krevní tlak, vředové chodoby a alergie. Prostě velmi příjemně povzbudí, osvěží a nabudí. Proto se já večer otužovat nemůžu. Vždy mě to tak naspeeduje že nemůžu usnout. A až právě teď my došlo že ráno byl přímrazek...
Otužování vodou je nejúčinnější. To protože voda odvádí při styku s tělem teplo více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou nebo vlhkým ručníkem. Později může nastoupit vyšší level - polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je dát si studenou vanu.
Jak dlouho má probíhat otužování vodou? Omývání může probíhat 3 až 4 minuty, polévání nebo sprcha 1 až 2 minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již koupající dosáhl.
Dalším otužovacím prostředkem může být sauna. Lidé, kteří se neotužují jinak než v sauně, by ji kvůli zvýšení otužilosti měli navštěvovat aspoň jednou za týden.
Otužování je vhodné provádět několikrát denně. Začít by se mělo ráno cvičením při otevřeném okně, na balkóně nebo venku, oblečení by mělo být minimální. Vhodné je pokračovat ranním mytím minimálně půlky těla studenou vodou nebo raději studenou sprchou. Pokud se naskytne možnost, je dobré se proběhnout ranní rosou, v zimě v čerstvě napadaném prachovém sněhu. Vyválení se v čistém sněhu může být pro otužilé zajímavou kratochvílí. Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle nebo v mém případě při venčení psů.
Toto je vhodného skoro pro každého. Špičkoví otužilci musí - mimo samozřejmého ranního sprchování studenou vodou - trénovat více. Prvním předpokladem je dobrý zdravotní stav. Začít se sportovním otužováním je nejlepší během letních měsíců za teplot, kdy plavání v řece není příliš náročné na otužilost. Plavat je vhodné dvakrát týdně, nejlépe 5 až 20 minut, podle otužilosti a ambic plavce. Před plaváním je vhodné se prohřát během nebo rozcvičkou, po plavání je opět vhodné dodat tělu teplo pohybem, případně teplým nápojem. Životu nebezpečné je po plavání v zimní vodě vstoupit pod horkou sprchu. Hrozí selhání oběhového systému.
Zdroj: www.otuzilci.cz
Mějte se pěkně, otužujte se a usmívejte se Vaše Pražena :)
Víte z čeho má má malá sestřenka každoročně o prázdninách Vánoce?
Z toho že se sprchujeme na dvoře u kanálu. Popravdě je to tak trochu z nouze cnost, ono když chodíte po venku bosky a měly byste se sprchovat v koupelně tak byste ji pak mohly drhnou do půlnoci. Ale hlavně, hlavně je to romantika. Nachystáte si kýble s vodou, mýdlo, osušku, noční košelku a lejete na sebe vodu ze džbánku. A když vás tam tak poskakuje víc, vy se cachtáte při měsíčku, no prostě letní idilka :)
A je to neuvěřitelné, ale k tomu to nočnímu koupání téměř vždy přemluvíme i návštěvu. Ono přemluvit je silný výraz, ukecat vlastně taky. Prostě vždycky nahodíme - "budeme se umývat na dvoře, chceš taky nebo je ti koupelna bližší? Zatím vyhrává divočina nad pohodlím :) Je teda pravda že k nám jezdí samé baby - kočky, ale o to to pro někoho může být zajímavější představa :) Všechny sestřenky už to prubly a jejich kamarádky a nadšeně teď vykládají jak se na Moravě koupaly v lavoře :) Máme vypozorované že jakmile klesne okolní teplota pod 22°C tak teprve tehdy to začíná být ta pravá romantika :)
Už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla zamknout vrátka, to byl pak pohled když se najednou otevřela :)
Ale můj muž je houby pramuž. Tomu není dvůr dost dobrý.
Teď s nadcházejícím podzimem už je lavor dávno zapomenutý, ale když jsem ráno došla domů tak mamce asi bylo po letní romantice smutno, jelikož si sprchovala nohy hadicou. Ale otužování k paleo/primal životu prostě patří. Je výborné pro zvýšení imunitu, upevňuje psychiku a vyplavuje endorfiny, příznivě působí na vysoký krevní tlak, vředové chodoby a alergie. Prostě velmi příjemně povzbudí, osvěží a nabudí. Proto se já večer otužovat nemůžu. Vždy mě to tak naspeeduje že nemůžu usnout. A až právě teď my došlo že ráno byl přímrazek...
Otužování vodou je nejúčinnější. To protože voda odvádí při styku s tělem teplo více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou nebo vlhkým ručníkem. Později může nastoupit vyšší level - polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je dát si studenou vanu.
Jak dlouho má probíhat otužování vodou? Omývání může probíhat 3 až 4 minuty, polévání nebo sprcha 1 až 2 minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již koupající dosáhl.
Dalším otužovacím prostředkem může být sauna. Lidé, kteří se neotužují jinak než v sauně, by ji kvůli zvýšení otužilosti měli navštěvovat aspoň jednou za týden.
Otužování je vhodné provádět několikrát denně. Začít by se mělo ráno cvičením při otevřeném okně, na balkóně nebo venku, oblečení by mělo být minimální. Vhodné je pokračovat ranním mytím minimálně půlky těla studenou vodou nebo raději studenou sprchou. Pokud se naskytne možnost, je dobré se proběhnout ranní rosou, v zimě v čerstvě napadaném prachovém sněhu. Vyválení se v čistém sněhu může být pro otužilé zajímavou kratochvílí. Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle nebo v mém případě při venčení psů.
Toto je vhodného skoro pro každého. Špičkoví otužilci musí - mimo samozřejmého ranního sprchování studenou vodou - trénovat více. Prvním předpokladem je dobrý zdravotní stav. Začít se sportovním otužováním je nejlepší během letních měsíců za teplot, kdy plavání v řece není příliš náročné na otužilost. Plavat je vhodné dvakrát týdně, nejlépe 5 až 20 minut, podle otužilosti a ambic plavce. Před plaváním je vhodné se prohřát během nebo rozcvičkou, po plavání je opět vhodné dodat tělu teplo pohybem, případně teplým nápojem. Životu nebezpečné je po plavání v zimní vodě vstoupit pod horkou sprchu. Hrozí selhání oběhového systému.
Zdroj: www.otuzilci.cz
Mějte se pěkně, otužujte se a usmívejte se Vaše Pražena :)
úterý 1. října 2013
Dva roky prázdnin
Bohužel to nebyly dva roky ale jen dva měsíce. I když nevím, mít je tak dlouho už by to asi hraničilo s anarchií. Přece jen v létě každý poleví a zvolní...
My doma měli na prázdninách mou sestřenku. Holčina je to milá a šikovná. Bohužel před nějakou dobou onemocněla Cronem. A protože se to doma zlehčovalo a zanedbalo, nemoc se začala léčit až v pokročilé fázi. Cron v podstatě moc léčit nejde, lze prodloužit dobu bez příznaků a léčit až problémy které Cron vyvolá. Ale nějaké výsledky se při použití biologické léčby přece jen dostavují. Pro všechny nemocné je ze všeho nejdůležitější psychická pohoda a podpora.
Nechci říct že té se jí doma nedostává, ale jelikož se její rodiče momentálně rozchází tak se to na holčině odráží. Má ráda tatínka a má ráda maminku. Zcela normální a přirozená věc. Jenže tím že se rozchází tak tím trpí a touto nemocí se je snaží nevědomky oba k sobě připoutat. Zjednodušeně řečeno, jsou to zmatky z matky (maminka chce odejít).
No a tuto slečnu jsme měli na prázdninách. Chodily jsme plavat, což byl ze začátku boj, protože se neustále bála že se jí na hrázi znovu otevře rána a dostane infekci. Takže první plavání bylo ve stresu. Jenže máme ve zvyku tak asi hodinu plavat v kuse a pak se jít osušit převlíct a dom. A světe div se :) s takovým postupem se nic neotevřelo a nikde žádná píšťal se neobjevila. Taky jsme ji pořídily pár sukní a doporučily chodit "na ostro". Nejdřív se ostýchala a pak když jsem tak chodila taky tak už to neřešila a zvykla si. Taky jsme posilovaly první čakru, ta je mezi konečníkem a genitáliemi, ovlivňuje včechny pevné části těla, kořen páteře, nohy, chodidla, kosti, zuby... Symbolizuje vztah k materiálnímu životu, k rodině, společnosti. Týká se jí zajištění základních potřeb, síla bránit se, prosadit se. Nesoulad se projeví poruchou imunity, nádory konečníku, deprese, nejistota. Jestliže chceme první čakru pročistit musíme přijmout a naučit se ctít svoji rodinu, být ochotni odpustit a zapomenout. A také tím, že chodíme bosky. (Nevím jak vy, ale já vidím spojitost mezi první čakrou a omezením sacharidů zcela jasně).
Chodily jsme bosky po venku a boty za celý den kolikrát ani neobuly. I když zpočátku jsme museli opět překonat strach z infekcí, které číhají v trávě :)
Myslím že pro to děvče to byly nejkrásnější prázdniny které zažila.
A později když už bylo posečené obilí a na polích byly kulaté balíky slámy lítaly jsme po nich. Samozřejmě bosky. Skákaly jsme z jednoho balíku slámy na druhý a dělaly na nich kraviny. Zmiňovala jsem se že J. je silný astmatik? A hádejte kolikrát dostala záchvat :)
Sama jsem dlouho nechtěla věřit tomu co strava dokáže. Ale při obědě, kdy jsem udělala grilovanou makrelu s cuketou (Cron nesmí tučné a zbytkovou stravu, ale je pravda, že dát ji jako přílohu cuketu jsem už neměla odvahu) byla najednou během pěti minut jak vyměněná. Dostala bojovnou náladu. A přímo vyrostla před očima. Sice pravda, když jsem se nedívala zabila to pudinkem a pak zas byla trochu skleslá. Ale ta proměna, ač chvilková, byla neuvěřitelná.
Depresi má jako diagnostikovanou nemoc, není to žádný puberťácký úlet. A také se bála lidí. Styděla se někoho zeptat byť jen kolik je hodin. A už v půlce prázdnin zvládla jet busem sama z Brna do Prahy. Vyrostla nám tu nejen psychicky ale i tělesně, dokonce o 5cm.
Bohužel ji doma na primál nikdo držet nebude. Táta tomu nevěří a zdravá strava (ať už konvenční nebo alternativní) mu nic neříká a máma je velmi, velmi závislá na cukru. J. je ještě dítě, to by musela sama chtít a sama se od sacharidů odprostit. Ke všemu spolužačky ji zpracují k tomu že tuk je fuj neboť tak je to ve všeobecném povědomí. Přitom sama ví, jak na ni cukry působí. Bohužel doma v tomhle směru zastání a ani průvodce nemá...
No a aby měla prázdniny ještě zajímavější, v půlce srpna mi muž přinesl štěňátko.
Ale o tom zas příště :)
Místy píšu o nás s -i místy s -y, to proto že všichni, ale většinou jsme všechny :)
My doma měli na prázdninách mou sestřenku. Holčina je to milá a šikovná. Bohužel před nějakou dobou onemocněla Cronem. A protože se to doma zlehčovalo a zanedbalo, nemoc se začala léčit až v pokročilé fázi. Cron v podstatě moc léčit nejde, lze prodloužit dobu bez příznaků a léčit až problémy které Cron vyvolá. Ale nějaké výsledky se při použití biologické léčby přece jen dostavují. Pro všechny nemocné je ze všeho nejdůležitější psychická pohoda a podpora.
Nechci říct že té se jí doma nedostává, ale jelikož se její rodiče momentálně rozchází tak se to na holčině odráží. Má ráda tatínka a má ráda maminku. Zcela normální a přirozená věc. Jenže tím že se rozchází tak tím trpí a touto nemocí se je snaží nevědomky oba k sobě připoutat. Zjednodušeně řečeno, jsou to zmatky z matky (maminka chce odejít).
No a tuto slečnu jsme měli na prázdninách. Chodily jsme plavat, což byl ze začátku boj, protože se neustále bála že se jí na hrázi znovu otevře rána a dostane infekci. Takže první plavání bylo ve stresu. Jenže máme ve zvyku tak asi hodinu plavat v kuse a pak se jít osušit převlíct a dom. A světe div se :) s takovým postupem se nic neotevřelo a nikde žádná píšťal se neobjevila. Taky jsme ji pořídily pár sukní a doporučily chodit "na ostro". Nejdřív se ostýchala a pak když jsem tak chodila taky tak už to neřešila a zvykla si. Taky jsme posilovaly první čakru, ta je mezi konečníkem a genitáliemi, ovlivňuje včechny pevné části těla, kořen páteře, nohy, chodidla, kosti, zuby... Symbolizuje vztah k materiálnímu životu, k rodině, společnosti. Týká se jí zajištění základních potřeb, síla bránit se, prosadit se. Nesoulad se projeví poruchou imunity, nádory konečníku, deprese, nejistota. Jestliže chceme první čakru pročistit musíme přijmout a naučit se ctít svoji rodinu, být ochotni odpustit a zapomenout. A také tím, že chodíme bosky. (Nevím jak vy, ale já vidím spojitost mezi první čakrou a omezením sacharidů zcela jasně).
Chodily jsme bosky po venku a boty za celý den kolikrát ani neobuly. I když zpočátku jsme museli opět překonat strach z infekcí, které číhají v trávě :)
Myslím že pro to děvče to byly nejkrásnější prázdniny které zažila.
A později když už bylo posečené obilí a na polích byly kulaté balíky slámy lítaly jsme po nich. Samozřejmě bosky. Skákaly jsme z jednoho balíku slámy na druhý a dělaly na nich kraviny. Zmiňovala jsem se že J. je silný astmatik? A hádejte kolikrát dostala záchvat :)
Sama jsem dlouho nechtěla věřit tomu co strava dokáže. Ale při obědě, kdy jsem udělala grilovanou makrelu s cuketou (Cron nesmí tučné a zbytkovou stravu, ale je pravda, že dát ji jako přílohu cuketu jsem už neměla odvahu) byla najednou během pěti minut jak vyměněná. Dostala bojovnou náladu. A přímo vyrostla před očima. Sice pravda, když jsem se nedívala zabila to pudinkem a pak zas byla trochu skleslá. Ale ta proměna, ač chvilková, byla neuvěřitelná.
Depresi má jako diagnostikovanou nemoc, není to žádný puberťácký úlet. A také se bála lidí. Styděla se někoho zeptat byť jen kolik je hodin. A už v půlce prázdnin zvládla jet busem sama z Brna do Prahy. Vyrostla nám tu nejen psychicky ale i tělesně, dokonce o 5cm.
Bohužel ji doma na primál nikdo držet nebude. Táta tomu nevěří a zdravá strava (ať už konvenční nebo alternativní) mu nic neříká a máma je velmi, velmi závislá na cukru. J. je ještě dítě, to by musela sama chtít a sama se od sacharidů odprostit. Ke všemu spolužačky ji zpracují k tomu že tuk je fuj neboť tak je to ve všeobecném povědomí. Přitom sama ví, jak na ni cukry působí. Bohužel doma v tomhle směru zastání a ani průvodce nemá...
No a aby měla prázdniny ještě zajímavější, v půlce srpna mi muž přinesl štěňátko.
Ale o tom zas příště :)
Místy píšu o nás s -i místy s -y, to proto že všichni, ale většinou jsme všechny :)
Ještě stále žiju...
i když to tak možná už ani nevypadalo :)
Stále se snažím žít primál a snažím se jeho myšlenku a ideu šířit dál. Někdy se mi daří víc někdy míň. Jsou lidé kteří mají pochopení, nechají si pár věcí vysvětlit a sami si pak něco nastudují a pak jdou do toho. Pak jsou tací kteří by do toho šli, ale mnohem lépe by se jim alespoň ze začátku dařilo, kdyby měli vedle sebe někoho kdo je povede. No a pak jsou tací kteří o tom nechtějí ani slyšet...
Přes prázdniny jsme měli doma malou sestřenku (psala jsem to v některém z dřívějších příspěvků - 13 let, Cronova choroba, depresivní a plačtivá) a tu jsem se snažila alespoň částečně "osvobodit" od sacharidů. Můžu říct že za ty dva měsíce co byla u nás neměla ani jeden problém který Crona doprovází. Její psychycký stav se na tolik zlepšil že pro ni nebyl problém jet sama autobusem z Prahy do Brna.
Já sama jsem na tom s primal tak, že už mi téměř přešel do krve. Pečivo mi nic neříká, brambory mi nechybí a má milovaná rýže také ne. Mám pár potravin které pro mě mají dominový efekt ale těm se snažím vyhýbat...
Můžete se těšit na další postřehy jedné domestikované ale přesto stéle nezkrotné Praženy :)
Stále se snažím žít primál a snažím se jeho myšlenku a ideu šířit dál. Někdy se mi daří víc někdy míň. Jsou lidé kteří mají pochopení, nechají si pár věcí vysvětlit a sami si pak něco nastudují a pak jdou do toho. Pak jsou tací kteří by do toho šli, ale mnohem lépe by se jim alespoň ze začátku dařilo, kdyby měli vedle sebe někoho kdo je povede. No a pak jsou tací kteří o tom nechtějí ani slyšet...
Přes prázdniny jsme měli doma malou sestřenku (psala jsem to v některém z dřívějších příspěvků - 13 let, Cronova choroba, depresivní a plačtivá) a tu jsem se snažila alespoň částečně "osvobodit" od sacharidů. Můžu říct že za ty dva měsíce co byla u nás neměla ani jeden problém který Crona doprovází. Její psychycký stav se na tolik zlepšil že pro ni nebyl problém jet sama autobusem z Prahy do Brna.
Já sama jsem na tom s primal tak, že už mi téměř přešel do krve. Pečivo mi nic neříká, brambory mi nechybí a má milovaná rýže také ne. Mám pár potravin které pro mě mají dominový efekt ale těm se snažím vyhýbat...
Můžete se těšit na další postřehy jedné domestikované ale přesto stéle nezkrotné Praženy :)
pondělí 22. července 2013
Tři měsíce primal
Krásné pondělní dopoledne.
Mám za sebou první tři měsíce na primal.
Mé poznatky, dojmy a závěry?
Začnu oklikou. Myslím že dozrál čas na menší změny. Ovšem primal se vzdát nechci a ani nehodlám.
Momentálně mám nastudované trochu víc různých stravovacích režimů. Hlavně kvůli malé sestřence která má Cronovu chorobu. A ač u tohoto onemocnění je velmi důležitá psychika, tak správná dieta také udělá svoje.
Paleo, primal, SCD, GAPS - tyto všechny režimy mají jeden společný základ. A tím je vynechání průmyslově zpracovaných potravin a výrazná eliminace sacharidů ve stravě. Stejně jako u primal vynechání těstovin, rohlíků, chleba, prostě obilovin. Také brambor. Občas možná trochu rýže. Ale není podmínkou. Tyto diety se používají při léčbě depresí, schizofrenie, epilepsie. Samozřejmě jako podpůrná léčba. A za mě můžu říct, že pokud se najím v souladu s primal tak opravdu jsem doslova vysmátá. Prostě mi tento systém stravování opravdu dělá dobře. Moc dobře.
Jediné co bych ještě chtěla doladit je to, že bych ráda ještě trochu doladila postavu.
Mám tak nějak pocit že stagnuju. Ráda bych ještě trochu dala dolů tuku.
To znamená že je čas na pár změn. Lehce navýším sacharidy. Ale opravdu jen lehce. Momentálně mám kolem 40-50g sacharidů a ani mi to nedá moc práce. Prostě mi to takhle jde celkem samo. Takže sacharidy navýším tak, abych se vlezla do 80g. Vím, nevypadá to moc logicky, ale za pokus to stojí. Bílkoviny bych ráda držela kolem 100g no a zbytek budou tuky.
Takže mi tak nějak vychází 65% tuků, 15% sacharidů a 20% bílkovin.
V době kdy jsem hubla, se mi celkem osvědčilo si před cvičením dát trochu jogurtu s kouskem ovoce. Myslím že to opět zařadím. Stejně jako používání proteinu po cvičení. Hlavně taky kvůli tomu že mi ještě nějaký zbyl. Nový bych si pravděpodobně momentálně nekupovala.
Budu si teď několik dní zapisovat co jím a kolik toho jím abych to dostala jednak do oka a jednak měla přehled.
Takže můj dnešní jídelníček je zde:
Mám za sebou první tři měsíce na primal.
Mé poznatky, dojmy a závěry?
Začnu oklikou. Myslím že dozrál čas na menší změny. Ovšem primal se vzdát nechci a ani nehodlám.
Momentálně mám nastudované trochu víc různých stravovacích režimů. Hlavně kvůli malé sestřence která má Cronovu chorobu. A ač u tohoto onemocnění je velmi důležitá psychika, tak správná dieta také udělá svoje.
Paleo, primal, SCD, GAPS - tyto všechny režimy mají jeden společný základ. A tím je vynechání průmyslově zpracovaných potravin a výrazná eliminace sacharidů ve stravě. Stejně jako u primal vynechání těstovin, rohlíků, chleba, prostě obilovin. Také brambor. Občas možná trochu rýže. Ale není podmínkou. Tyto diety se používají při léčbě depresí, schizofrenie, epilepsie. Samozřejmě jako podpůrná léčba. A za mě můžu říct, že pokud se najím v souladu s primal tak opravdu jsem doslova vysmátá. Prostě mi tento systém stravování opravdu dělá dobře. Moc dobře.
Jediné co bych ještě chtěla doladit je to, že bych ráda ještě trochu doladila postavu.
Mám tak nějak pocit že stagnuju. Ráda bych ještě trochu dala dolů tuku.
To znamená že je čas na pár změn. Lehce navýším sacharidy. Ale opravdu jen lehce. Momentálně mám kolem 40-50g sacharidů a ani mi to nedá moc práce. Prostě mi to takhle jde celkem samo. Takže sacharidy navýším tak, abych se vlezla do 80g. Vím, nevypadá to moc logicky, ale za pokus to stojí. Bílkoviny bych ráda držela kolem 100g no a zbytek budou tuky.
Takže mi tak nějak vychází 65% tuků, 15% sacharidů a 20% bílkovin.
V době kdy jsem hubla, se mi celkem osvědčilo si před cvičením dát trochu jogurtu s kouskem ovoce. Myslím že to opět zařadím. Stejně jako používání proteinu po cvičení. Hlavně taky kvůli tomu že mi ještě nějaký zbyl. Nový bych si pravděpodobně momentálně nekupovala.
Budu si teď několik dní zapisovat co jím a kolik toho jím abych to dostala jednak do oka a jednak měla přehled.
Takže můj dnešní jídelníček je zde:
Snídaně
rajčata 170g
rajčata 170g
meruňky čerstvé 110g
olej kokosový BIO 20g
cibule 60g
máslo 30g
vejce slepicí 4x kus
paprika bílá 60 g
Oběd
paprika bílá 80g
paprika bílá 80g
Pilos smetana ke šlehání 33% 100ml
olej kokosový BIO 10g
vepřová kýta bez kosti, libová, pečená 100g
cuketa 200g
ledový salát
máslo 20g
Večeře
olej kokosový BIO 10g
olej kokosový BIO 10g
máslo 20g
paprika bílá 80g
vepřová kýta libové maso 100 g
cuketa 200g
ledový salát
Bílkoviny 95g, sacharidy 50g, tuky 167g.
Pravda dnes mi tak jak tak koukám opět vychází málo sacharidů, ale zato víc tuků.
Což je dobře, protože když se na jedné straně přidá, na druhé straně se má přidat.
Pokusím se tomuto systému, kdy si budu aspoň trochu hlídat poměry dát tak měsíc.
No a pak se uvidí.
I když mám pocit že už teď to funguje. Vím je to nemožné, ale psychika je opravdu všemocná. A já se teď cítím velice dobře a jsem odhodlaná jít do toho.
Bohužel mě čeká cestovní víkend, kdy budu více méně na cestách, tak jsem zvědavá, jak to budu zvládat.
Ale pokud budu mít pracovní týden v pořádku, víkend už téměř nic nepokazí.
Což je dobře, protože když se na jedné straně přidá, na druhé straně se má přidat.
Pokusím se tomuto systému, kdy si budu aspoň trochu hlídat poměry dát tak měsíc.
No a pak se uvidí.
I když mám pocit že už teď to funguje. Vím je to nemožné, ale psychika je opravdu všemocná. A já se teď cítím velice dobře a jsem odhodlaná jít do toho.
Bohužel mě čeká cestovní víkend, kdy budu více méně na cestách, tak jsem zvědavá, jak to budu zvládat.
Ale pokud budu mít pracovní týden v pořádku, víkend už téměř nic nepokazí.
čtvrtek 11. července 2013
Číslo 5 žije
Zvláštní že mě napadl takový název, hlavně proto že jsem ten film nikdy neviděla...
Ono je spousta filmů co jsem neviděla, teď mám na mysli hlavně těch "holčičích".
Třeba Hříšněj tanec, Jíst, meditovat, milovat, Notthing Hill, Titanic jsem viděla hlavně proto že každej o tom básnil, no řeknu Vám moc mě to nebavilo, usnula jsem. Zato minulý týden jsem viděla film co se mi celkem líbil, je trochu starší, Sběratel kostí. Pozor ne Sběratelé, ale Sběratel. Trochu psycho. Ale jinak dost dobrý.
Ale to není to nejdůležitější co jsem měla dnes na srdci.
Měla jsem kondiční jízdy. Nevím jestli to bylo tak moc na pytel jak si myslím, ale v každým případě jsem kapky nedostala. Papíry mám asi 11 let, ale nikdy jsem nejezdila. Dma mi auto nepučili, muž řízení miluje a má zelená duše pláče. Jenže je docela možně že od příštího grafikonu mi zruší vlak, kterým jezdím. Tak mi moc nic jinačího asi nezbude. No a protože trénink dělá mistra, budu muset trénovat. No uvidíme.
Co se týká mě a primal? Pořád jím žiju, ale už mi to natolik přechází do krve že už mi to ani nepřijde. Momentálně jsem ve stavu, kdy mi stále chutná těch několik jídel co točím do kola a ani mě nenapadne abych dělala nějaké experimenty. Akorát dnes po těch jízdách jsem sežrala téměř celou sklínku arašídového krému od countrylife. Vím arašídy nejsou paleo ale já jedu primal.
Ono je spousta filmů co jsem neviděla, teď mám na mysli hlavně těch "holčičích".
Třeba Hříšněj tanec, Jíst, meditovat, milovat, Notthing Hill, Titanic jsem viděla hlavně proto že každej o tom básnil, no řeknu Vám moc mě to nebavilo, usnula jsem. Zato minulý týden jsem viděla film co se mi celkem líbil, je trochu starší, Sběratel kostí. Pozor ne Sběratelé, ale Sběratel. Trochu psycho. Ale jinak dost dobrý.
Ale to není to nejdůležitější co jsem měla dnes na srdci.
Měla jsem kondiční jízdy. Nevím jestli to bylo tak moc na pytel jak si myslím, ale v každým případě jsem kapky nedostala. Papíry mám asi 11 let, ale nikdy jsem nejezdila. Dma mi auto nepučili, muž řízení miluje a má zelená duše pláče. Jenže je docela možně že od příštího grafikonu mi zruší vlak, kterým jezdím. Tak mi moc nic jinačího asi nezbude. No a protože trénink dělá mistra, budu muset trénovat. No uvidíme.
Co se týká mě a primal? Pořád jím žiju, ale už mi to natolik přechází do krve že už mi to ani nepřijde. Momentálně jsem ve stavu, kdy mi stále chutná těch několik jídel co točím do kola a ani mě nenapadne abych dělala nějaké experimenty. Akorát dnes po těch jízdách jsem sežrala téměř celou sklínku arašídového krému od countrylife. Vím arašídy nejsou paleo ale já jedu primal.
úterý 2. července 2013
Paleo a dovolená
Je možné žít paleo i mimo domov a pryč od svých zažitých rituálů?
Celkem bez problémů, aspoň pro mě.
Udělali jsme si s mužem příjemný prodloužený víkend v Krkonoších.
Původně jsme měla obavy jak půjde primal a dovolená dohromady. Ale pak jsem pochopila, že důležité je to nehrotit a neřešit to. A protože já držím primal v podstatě jen z plezíru (nemám žádné zdravotní problémy) tak jsem si už předem dovolila menší ústupky a prohřešky. A celkem se zadařilo.
Ráno jsem posnídala svoji snídaňovou klasiku - míchaná vajíčka se slaninou a zeleninou a mohli jsme vyjet.
Můj muž má, abych mu nekřivdila, taky své hobby, fotí. A jelikož mi říkal že bysme mohly vyjet dřív a já bych si mohla ulovit kačera (zasvěcení ví, kdo neví třeba pochopí později) tak mi hned došlo že cestou budeme fotit. Muž se dušoval že ne, ale mě to bylo jasné :) No a taky že jo. Jemu se foto ovšem povedlo, zato já odjížděla bez kačera. Grrrr.
Měla jsem nachystanou primal svačinku na cestu, ale nějak nebyla chuť. Takže jsme ji snědli až na místě.
Zato jsem si ulovila nejvíc primal svačinku co to šlo. Na jednom remízku, kde jsme zastavili kvůli focení jsem posbírala lesní jahody. Moc jich nebylo, ale byly výborné. No a než se muž vyřádil s foťákem jak já si na louce zula botky a zkoušela si udělat hvězdu. Sice asi nebyla dokonalá. Ale můj pocit z ní byl skvělý a neuvěřitelně mě to pobavilo a potěšilo a zvedlo náladu.
Můj prohřešek proti primal byl hned co jsme dojeli "domů". Dostali jsme výborný hovězí guláš. Maso jsem snědla, šťávu nechala a k tomu sama zbufla talíř zeleniny co byl pro všechny. Stejně ho nikdo nechtěl :)
Večer jsme si zašli do hospůdky a pozor, opět zábava v téměř primal stylu - hráli jsme šipky. Sice pravda kdybych si měla něco oštěpem ulovit tak jsem nahraná, ale byla to příjemná zábava.
V sobotu jsem opět zhřešila, měla jsem zmrzlinu. Ale jde poznat že už jsem tomu všemu sladkému odvykla. Zdála se mi příšerně sladká. Ale poctivá. S přáteli jsme si šla ulovit ještě jednoho kačera a muž nás počkal u vozu. Musím říct že do takový hrbu jsem už dlouho nelezla. Bohužel opět nic. GPS úplně mimo a díky stromům na sebe ani neviděla. Jenže do kopce se člověk nějak vyškrábe, ale jak dolů? Musím říct, že jelikož jsem chtěla příští rok na Spartan Race tak má mantra po cestě z kopce zněla "Spartáááán. Chceš jet? Tak jdi" Chvilkama jsem spíš jela po prdeli. :)
No a v něděli jsem low-carbs snažení završila chlavou. Ale nutno podotknout že byla pravá ruská, bez všech průmyslových hnusů a moc jí nebylo.
Ještě pár postřehů - je zajímavé jak rychle si tělo znovu zvykne na cukry. Při vší vůli jsme si dnes (v úterý) musela dát znovu kousek chalvy. Ale zároveň jsem se zařekla že tento kousek už je poslední. Žádné "zítra už zas pojedu primal" ale teď ještě jeden kousek a pak už nic.
Taky je zajímavé, že jsem zvyklá na větší příjem tuků a za pár dnů už mi chybí. Jednak mám pocit že mám méně energie a jednak se cítím taková nedožraná. Prostě akorát na cestě k tomu uděl nějakou krpu.
Možná to bude i tím že jsem dnes posnídala trošinku méňě. Když v jídelníčku po nějakou dobu chybí tak tělo si o to říká. U mě to proběhlo asi tak že jsem za tři dny snědla sklínku arašídového másla. A měla jsem každý den asi dvě hrstě para ořechů. To si normálně dám pár kousků a někdy třeba týden nemám.
Tělo si na změny v jídelníčku dokáže rychle zvyknout, co nás však brzdí a svazuje je psychika.
Naše mini dovolená se nám vydařila. Jen mě teď trošičku mrzí, že jsem se do low-carbs nevrátila hned v pondělí ale že začínám až dnes v úterý. No aspoň že to už bylo primal režimu.
No a taky cvičit začínám až dnes.
Celkem bez problémů, aspoň pro mě.
Udělali jsme si s mužem příjemný prodloužený víkend v Krkonoších.
Původně jsme měla obavy jak půjde primal a dovolená dohromady. Ale pak jsem pochopila, že důležité je to nehrotit a neřešit to. A protože já držím primal v podstatě jen z plezíru (nemám žádné zdravotní problémy) tak jsem si už předem dovolila menší ústupky a prohřešky. A celkem se zadařilo.
Ráno jsem posnídala svoji snídaňovou klasiku - míchaná vajíčka se slaninou a zeleninou a mohli jsme vyjet.
Můj muž má, abych mu nekřivdila, taky své hobby, fotí. A jelikož mi říkal že bysme mohly vyjet dřív a já bych si mohla ulovit kačera (zasvěcení ví, kdo neví třeba pochopí později) tak mi hned došlo že cestou budeme fotit. Muž se dušoval že ne, ale mě to bylo jasné :) No a taky že jo. Jemu se foto ovšem povedlo, zato já odjížděla bez kačera. Grrrr.
Měla jsem nachystanou primal svačinku na cestu, ale nějak nebyla chuť. Takže jsme ji snědli až na místě.
Zato jsem si ulovila nejvíc primal svačinku co to šlo. Na jednom remízku, kde jsme zastavili kvůli focení jsem posbírala lesní jahody. Moc jich nebylo, ale byly výborné. No a než se muž vyřádil s foťákem jak já si na louce zula botky a zkoušela si udělat hvězdu. Sice asi nebyla dokonalá. Ale můj pocit z ní byl skvělý a neuvěřitelně mě to pobavilo a potěšilo a zvedlo náladu.
Můj prohřešek proti primal byl hned co jsme dojeli "domů". Dostali jsme výborný hovězí guláš. Maso jsem snědla, šťávu nechala a k tomu sama zbufla talíř zeleniny co byl pro všechny. Stejně ho nikdo nechtěl :)
Večer jsme si zašli do hospůdky a pozor, opět zábava v téměř primal stylu - hráli jsme šipky. Sice pravda kdybych si měla něco oštěpem ulovit tak jsem nahraná, ale byla to příjemná zábava.
V sobotu jsem opět zhřešila, měla jsem zmrzlinu. Ale jde poznat že už jsem tomu všemu sladkému odvykla. Zdála se mi příšerně sladká. Ale poctivá. S přáteli jsme si šla ulovit ještě jednoho kačera a muž nás počkal u vozu. Musím říct že do takový hrbu jsem už dlouho nelezla. Bohužel opět nic. GPS úplně mimo a díky stromům na sebe ani neviděla. Jenže do kopce se člověk nějak vyškrábe, ale jak dolů? Musím říct, že jelikož jsem chtěla příští rok na Spartan Race tak má mantra po cestě z kopce zněla "Spartáááán. Chceš jet? Tak jdi" Chvilkama jsem spíš jela po prdeli. :)
No a v něděli jsem low-carbs snažení završila chlavou. Ale nutno podotknout že byla pravá ruská, bez všech průmyslových hnusů a moc jí nebylo.
Ještě pár postřehů - je zajímavé jak rychle si tělo znovu zvykne na cukry. Při vší vůli jsme si dnes (v úterý) musela dát znovu kousek chalvy. Ale zároveň jsem se zařekla že tento kousek už je poslední. Žádné "zítra už zas pojedu primal" ale teď ještě jeden kousek a pak už nic.
Taky je zajímavé, že jsem zvyklá na větší příjem tuků a za pár dnů už mi chybí. Jednak mám pocit že mám méně energie a jednak se cítím taková nedožraná. Prostě akorát na cestě k tomu uděl nějakou krpu.
Možná to bude i tím že jsem dnes posnídala trošinku méňě. Když v jídelníčku po nějakou dobu chybí tak tělo si o to říká. U mě to proběhlo asi tak že jsem za tři dny snědla sklínku arašídového másla. A měla jsem každý den asi dvě hrstě para ořechů. To si normálně dám pár kousků a někdy třeba týden nemám.
Tělo si na změny v jídelníčku dokáže rychle zvyknout, co nás však brzdí a svazuje je psychika.
Naše mini dovolená se nám vydařila. Jen mě teď trošičku mrzí, že jsem se do low-carbs nevrátila hned v pondělí ale že začínám až dnes v úterý. No aspoň že to už bylo primal režimu.
No a taky cvičit začínám až dnes.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)