Trocha ranní poezie...

Taksi tak sedím ve vlaku a přemýšlím jak jsem šikovná a pracovitá, že už jsem dnes pěkně posnídala, uklidila nádobí, muži udělala buchtu (vím nemá to zapotřebí cpát se sladkým, ale to asi nikdo). A najednou mi přišla myšlenka, jak tak koukám na ty komíny venku. Pamatujete si Postřižiny? Odtud ty komíny. Ten film nemusím, ale je tam pár věcí, které jsou jak z mého života. Přesně dvě.
Jedna je když si Vašáriová zlomí nohu (jako já), tak její muž oni pečuje (stejně jako ten můj). Nejdřív hodně, pak trochu miň, ale to je normální, hlavně mi jde o to že tam říká, že její choť je teď nejšťastnější na světě, protože ji má takovou jakou ji vždycky chtěl mít, mrzákem, odkázanou na něho. Ale ona (stejně jako já) si z toho že nemůže chodit nic nedělá. O domácnost pečovala i tak, jen jeho, když byl doma, nechala aby si ve své chlapské hrdosti a pýše myslel, že bez něj by to prostě nezvládla. To jsou podle mě ty správné ženské zbraně... Ženská nemusí být nějak moc chytrá a ani pěkná, když kolikrát vidím co všechno tlačí kočárek... no zas jsem sklouzla jinam. Pro chlapa je důležitá jiná věc,že prostě dá... On s ní nepotřebuje řešit žádné důležité věci, na to má kamarády. On od ní potřebuje všeho všudy dvě věci.... Možná teď někoho pobouřím, naštvu nebo znechutím, ale zlobte se na mě jak chcete prostě je to tak. My jako společnost se tváříme hrozně emancipovaně, ale je to jen přetvářka. Jen zkuste zavolat někam na úřad nebo do servisu, hned si uvědomíte že se každý ptá po PANU vedoucím... Že i když vykřikujeme něco o rovnoprávnosti je realita trochu jinde.
Ale zas aby bylo jasno, já jsem antifeministka. Jsem toho názoru, že ženský by se až tak nemuseli všude tlačit... Hned to vysvětlím, my totiž ještě za těch pár generací nemáme natrénované jak zvládat všechny naše role, rodinu, domácnost, práci.  Ve všem chceme být nejlepší, ale uvědomme si, že do práce chodíme až od války, kdy se došlo na to, že ženy můžou dělat i jiné věci než rodit děti... Proto jsme věčně otrávené a vyčerpané. Když se kouknete kolem sebe zjistíte že chlapy jsou víc, jak to říct bezstarostní, protože za ta tisíciletí mají svoji roli natrénovanou. Ulovit mamuta a tím to po ně hasne... Tak jsem se trošičku rozohnila.
A teď ta druhá věc. Zpátky k Postřižinám. - všimli jste si co ráno snídá ona a co on? Ona si dá ráno maso a myslím že okurky, kdežto on buchty a černou kávu. Proto je ona silná, energická žena a on trochu chabrus na nervy... Ona je usměvavá a stačí na vše, on je takový nedomrlí skoro se mi chce říct chudáček...

Občas mám všelijaké myšlenky, doufám ze svými názory nikoho neurazím, ale prostě už jsem taková. Jednou řeším, jestli je lepší dávat do zavařenin deko nebo raději si mám udělat vlastní nálev. Jindy dojdu k názoru, že car si spíš uškodil když poslal Lenina na Sibiř...

Kyselé vínečko podalas mě k pití...

Nevím proč mě napadl zrovna takový název. Správný pračlověk je abstinent. To já ostatně taky, už hodně dlouhou. Ale až po tom co jsem zjjisila že ty kocoviny za to nestojí...

Je zvláštní jak se mění chutě. Nebo spíš jak rychle. Nikdy jsem nebyla masožravec, jednu dobu jsem dokonce koketovala s myšlenkou že budu vegetarián. Pravda veganství se mi zdálo už moc. A teď jsem pražena. Mimochodem v józe je pozice primitivní ženy, když už dělám stravu primitivních národů, i tak lze nazvat paleo, měla bych ji trénovat.Je to v podstatě něco takového  ukázka jen k tomu sepnete ruce před tělem a lokty odtláčíte kolena. V takové pozici ženy dřív dělaly běžné drobné práce a rodily. Je to hlavně na pohyblivost kyčlí,  protože přiznejme si to, ženy byly a jsou od přírody stvořeny hlavně na jednu věc. Ale to už moc odbíhám. Takže změny chutí - tím jak jsem vyřadila všechny ty průmyslové potraviny a přislazované poklady, se mi najednou některé jiné čisté potraviny zda jí být hrozně sladké. Například mandle, ty se pro mě staly tak strašně sladké že si po nich musím vyčistit zuby jak mám sladko v puse. Až mě to překvapuje. Dřív když jsem si dala selský jogurt, tak abych ho pozřela musela jsem si tam dát ovoce a ještě  k tomu ideálně med nebo javorový sirup. Teď nemusím, ale když se chci rozšoupnout dám si do jogurtu kokos. Nebo takový grep, dřív pro mě potravina nepoživatelná, dnes se mi zdá že už není tak moc hořký jak bývat. I zelenina se mi zdá sladší. Takže musím vše dolaďovat nebo zajídat ledovým salátem...
Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál.

Hrnečku dost...

Původně jsem neměla v plánu ukazovat co jím nebo nejím úplně do detailů, ale jako malé ohlédnutí a pro někoho inspirace by mohl posloužit můj jídelníček. Vím není dokonalý, ale to je jedině Aláh (arabské přísloví).  Nemám absolutně tušení kolik má můj příjem kalorií, jaký poměr živin a kolik sacharidů jsem dnes spořádala, ale myslím že to bylo v rozmezí 50-100g. Tedy na vyloženě ketoza, ale takové příjemné místečko na vyrýsování a jemné doladění. Nevím jestli to znáte taky, ale čím víc toho nastuduju, tím víc zjišťuju jak moc toho ještě nevím. Takže z jednoho kouta se na Vás valí, že při paleu můžete neomezené množství masa, tuků, ořechů, zeleniny a ovoce. Druhý směr říká, že s ovocem opatrně, zeleninu na vagóny, masa tak přiměřeně, mléčné produkty vůbec. Další že mléko ano. Nebudu tu rozebírat co je správně a co ne. Základ zůstává stejný... Budu se opakovat, ale mám  pocit že prostě musím - zelenina - alespoň sousto zeleniny na sousto masa či sýru, ryby, podstivé sýry a jogurty, ovoce podle Vašich cílů a záměrů, plody a ořechy. Tak by měl vypadat paleo primál jídelníček podle mě. A pokud budu mít pocit že musím odbočit, odbočím ale chci se držet tak 90% paleo a 10% nepaleo (rodinné večeře, akce venku, kdy není možnost zvolit se to co by mě vyhovovalo...)
Bohužel jsem se rozhodla pro sepsání tohoto mini postu před malou chvilkou, takže nemám fotky. Ale příště na to budu myslet a polepším se.

Snídaně - míchaná vajíčka se slaninou a syrová zelenina.
Svačina - řecký jogurt, půlka jablka, kokos a pár pekanových ořechů.
Oběd - hovězí ve vlastní šťávě a salát z červeného zelí s opraženou cibulkou k tomu káva se smetanou a kokosem a několik kousků mandlí.
Večeře - sekaná a zapečená zelenina se sýrem a smetanou a pár para ořechů.

Jak říkám nemám nic spočítané. Jediné čím se snažím řídit je že jím až když mám hlad. Takovéto ujídání se snažím maximálně minimalizovat. Ale to je známka toho, že něco bylo v jídelníčku špatně. Nebo spíš než špatně, že někde bylo něčeho málo... Jak jsem říkala včera, lev se nažere a už se nedocpává. Dělejme to taky tak... Naučte se rozlišovat mezi hlad a chuť. Ono totiž u tuků je to trošičku jinak než u sacharidů, tady je ta reakce trochu pomalejší. Takže když máte i po jídle pocit, že byste klidně ještě mohli, tak si klidně ještě kousek dejte. Nic se neděje. Až tělo dostane co potřebuje řekne to... Pocit nasycení Vám pak vydrží déle.
A ani nechci řešit jestli jím málo nebo hodně, jsem kancelářská krysa tak toho nepotřebuju zas až tak moc...

Jsem nemožná

Těším se až v neděli ráno hupsnu na váhu.
Ne protože bych byla zvědavá kolik jsem zhubla, ale jelikož naše váha ukazuje podíl tukoviny a svaloviny. A na tato čísla jsem zvědavá. Nepotřebuji hubnout (možná jsem samolibá a domýšlivá, ale fakt hubnout už nechci). Jen jsem strašně zvědavá jak na tom budou svaly. Jasně pro nárůst většího objemu se jí jinak, cvičí jinak, jinačí doplňky se používají, ale já jsem prostě zvědavá baba...
A ještě jedna taková věc mě napadla. Myslím že paleo je vhodnou volbou pro každého, kdo kdy měl nějaký   problém s PPP. Protože tady je svoboda. Tady se nemusí nic počítat, vážit ani měřit. Nejsem odborník, ale můžu říct že je to podle mě fakt dobrá volba. Mě nikdy PPP nebyla diagnostikovaná, ale řekněme si na rovinu, počítat a zapisovat rozhodně není normální... A teď se cítím skvěle. Jídlo si bez výčitek užívám. Vím že můžu sníst téměř metrák, co se do mě vydá a budu v klidu. To je prostě úžasný pocit. I to víc baví. Jen mi ještě bude chvilku trvat, než si zvyknu že když mám místo, že si klidně ještě můžu dát. I toto učí paleo - jezte až bude te mít pocit že už ani sousto. Vím může se to zdát divný, ale když se podíváte do přírody, tak lev chytne antilopu (teda lvice, chlap čučí jak puk). Lev, vlk, krokodýl (to je jedno) se nažere až po vrch. A má klid. A nejen on. I ty zbylé antilopy. Vědí že lev se nažral a teď až do zítřka můžou chodit kolem něj a nic jim nehrozí... Proto jezte do plna. Když chcete jít něco po dělat, ať už se věnovat koníčkům či pracovat, ať nemusíte zas za chvilku všeho nechat a jít zas něco sníst. A když máte v plánu jen se povalovat s knížkou, platí to taky. Protože když budete najezení, nebudete mít potřebu něco uzobávat. Když nebudete uzobávat, nebudete do sebe dostávat zbytečnosti (přece jen, kdo má tolik kázně aby místo gumových medvídků chroupal mrkev). A když nebudete do sebe tlačit zbytečnosti nebude Vám zle, nebudete mít špatný svědomí a neporoste Vám prdel. A těma zbytečnostma myslím i další hrst oříšků. To si raději pěkně vstaňte, udělejte si třeba salát ale ty samotné oříšky taky nejsou úplně ok...
A teď už musím jít spát milé děti nebo budu zítra opravdu nemožná.

Země steakům zaslíbená

Dnes taková menší úvaha...

Tak nějak jsem pochopila, že paleo není hlavně o mase a troše zeleniny. Je to o zelenině a troše masa. Vím je to trochu převrácené a přemrštěné.  Paleo je úplně o něčem jiném, ale jídlo je teď momentálně to oč mi běží...
Když tak projíždím možné a nemožné blogy, které se věnují paleu připadá mi, že jsou hlavně o vaření. Jasně je potřeba nakrmit tu naši hříšnou nádobu, dodat ji vše co potřebuje, umět jí naslouchat. Ale je nějaký návrat ke kořenům to když si pletu paleo s vánočním pečením? Vím všechny ty ořechové mouky, másla, kokos to přímo vybízí k tomu dělat miliony takových dobrot, ale to jsme se moc neposunuly. Nebo ano? Nebo jsem to zas já, kdo nepochopil o co tady jde? Jasně taky jsem si párkrát udělal muffin z mirovlnky, upekla jednu ořechovou placku a jeden chleba (který stejně nevím k čemu si ho mám dát. Na co se jenom může chleba používat. Zvláštní jak si člověk rychle odvykne.), ale paleo přece není o tom nahrazovat pečivo z obilnin pečivem z jiných surovin. Místo příloh používat různé skoro přílohy. Jasně jsou fajn, ale myslím že teď když je teplo, je lepší si dát něco lehčího. Už jen protože to pak zas umrtví. Paleo je - podle mě - hlavně o tom (když se budeme pořád točit kolem jídla) nebýt otrokem, nemuset se pořád pást. Být svobodný. Najíst se bohatě ráno, v poledne si trochu něčeho dát a pak až večer. Dnes se jídlo používá skoro jako antidepresiva, takovej Neurol na talířku... Když jsem přemýšlela o tom, jak jídávali stařečci (hlavně tady na jihu Moravy) došla jsem k závěru, že tak nějak jak nás učí paleo. Ráno bohatě, něco málo přes den na roli, a pak až večer. Kde by jedli každý dvě hodiny. To snad ani není přirozený. Jasně když jsem objevovala zdravější život tak jsem jedla 6-7x denně. Není to špatná volba pro nastartování metabolismu, ale rozhodně to není na doživotí...
Taky ještě neumím myslet na vaření v paleo módu, ale ono to není nic až tak problematického. Opravdu stačí být otevřený novým nápadům a postupům. A když nebudete vědět jak to vymyslet s přílohou, netrapte se, stejně nejlepší volba je salát. Samozřejmě buď zalitý olivovým olejem (už jen kvůli vstřebávání vitamínů ADEK, které jsou rozpustné v tucích) nebo domácí majonézou. Protože jak chápu paleo já, ač nevím jestli jsem to pobrala správně, když se tak rozhlížím kolem, je paleo odnoží RAW. Ale to je jen můj názor. Mě která paleo zatím dělá sotva 14 dní (doslova).
Jasně taky mám pořád problémy s tím co mám vlastně jíst, mám v kabelce lísteček, kde si píšu inspirace. Ráno na snídani si asi zas udělám míchaný vajíčka. Ale jak vy snídáte? Máte svoji oblibenou? Aha, máte! A kolik točíte hlavních jídel? Šest a to musíte chvilku popřemýšlet. Ale já si můžu dát cokoliv. Jasně musím nad tím přemýšlet o torchu dýl než vy, ale když udělám větší porci, mám i príma večeři. A co je nejlepší, když použiju troubu nebo pomalý hrnec, ono se mi to jídlo udělá skoro samo. A vám? A když použiju mletý maso, mám skoro víc možností než Vy s Vašim kuřecím...
Další věc co mě překvapuje je, že je tak málo stránek kde se věnují i sportu. (Znám jen jednu, která se opravdu podstivě věnuje obojímu http://the-beauty-gloss.blogspot.cz/). Možná je to tím že špatně hledám, možná že někteří kteří jedou na paleu to moc nehlásí do světa protože prostě stále je jediná správná strava ta kde převažují sacharidy, a možná že opravdu je to tím vánočním pečením...

Řád zlaté vařečky

Tak ten bych dnes nezískala.
Nějak jsem muži navrhla, že bychom si mohli udělat v neděli steaky. Tím jsem se chtěla jednak vyhnout tomu, že bude vařit on, rád dělá směsi z kuřecího masa, ale moc mi nejedou. Za ty roky jsem se jich už vážně přejedla a jednak neuznává olivový olej, ale slunečnicový a zahušťuje moukou a na světě není žádná síla, které by ho donutila to dělat jinak. Můj muž je totiž hrozně pokrokový a když po něm něco chci nebo chci něco dělat či vařit tak mu to musím hlásit 36 hodin dopředu aby se naladil. A taky jsem se chtěla vyhnout tomu, že se bude divit, kde mám přílohu. Neměl by totiž pochopení, že jsem přešla na paleo. On se svou intolerancí na lepek by ho mohl zkusit, ale jelikož se s ním nechci hádat, stejně by mě nenechal mu to vysvětlit. Můžu mu o tom říct až po delší době, až budu mít nějaké viditelné a hmatatelné výsledky. Jako že mi zmizeli ekzémy, zlepšila se pleť. Jelikož se mu nelíbí má nová postava tak nevím jak to budu řešit a jestli mu to vůbec v dohledné době řeknu. To jsem trochu odbočila. Chtěla jsem si ty steaky natrénovala. Bohužel se mi to moc nepovedlo, ale hlavně mi to vůbec nechutnalo. takže jsem vytáhla papiňák a chtěla to dodělat v tlakáči. No a ve výsledku jsem to maso připálila i v tom tlakáči, Bože já dnes byla šikovná. Takže jsem byla hladná i když jsem trochu masa zachránila. Nakonec jsem si ještě musela zobnout škvarků. A protože jsem byla nenajedená tak teď večer pořádám nálety na para ořechy. Za což jsem na sebe trochu naštvaná. Ale nic strašného se neděje. Ráno jsem si udělala míchaný vajíčka se slaninou a byla totálně spokojená. Jen se to během dne nějak pokazilo, nevím jestli je to počasím nebo dochází nějaká krize spojená s přechodem na paleo. Jsem utahaná, ospalá a líná. Měla jsem dnes v plánu necvičit, což teda míním dodržet, ale chtěla jsem si udělat aspoň Squats challenge - 3. den. No ale jak jsem se tak dožírala těma ořechama, tak nevím jestli to ještě dám. Uvidíme.
Takže steaky v neděli nebudou. Možná zkusím udělat žebra. Ještě nevím. Ani nevím co budu dělat zítra. Ještě mi zbylo trochu hovězího, tak ho udělám na způsob guláše. Uvidíme.
Sečteno a podtrženo - 11. den se necítím nějak kór špatně, ale zas na druhou stranu si ani nějak moc nevyskakuju. Jsem unavená, přecpaná ořechy, ospalá. A ani se mi nechce nic dělat. Netuším, co budu vařit ani dnes ani zítra. Budu to řešit operativně. Pro dnešek je to vše, celkem dlouhý příspěvek, ale nemá hlavu a patu. Je tokový jak jsem dnes já, prostě ufff...

Na obrázku moc pěkné ale jedlé to teda nebylo. Ale zas jsem ráda že jsem to zkusila nejdřív doma, protože dát za to v tři kilča a nejelo by mi to...

Bo ráno robí deň

Inspirace na snídani či oběd nebo večeři.
Je to velmi variabilní a fantazii se meze nekladou.

Zapečená zelenina 

Opravdu velmi jednoduché. Můžete si připravit už večer a máte baštu na skoro celý den.

Cuketa a rajčata
Tučný sýr, smetana, vejce
Sůl, pepř, rajčatové pyré

Malý pekáček jsem vymazala máslem. Na dno jsem pak rozetřela rajčatové pyré a na to dala na kolečka nakrájenou cuketu. Další vrstva byl sýr, který jsem zalila rozšlehaným vejcem a smetanou. Pak byla vrstva rajčat a pořád do kola, dokud bylo co vrstvit. Ve vyhřáté troubě jsem pekla asi na 200° skoro hodinu. Večer jsem snědla se zbytkem guláše a ráno si k tomu udělala vajíčko. To byl předkrm a pak následoval druhý chod snídaně.

A toto byl další chod -
Muffin z mikrovlnky. V misce rozpustit máslo, přidat asi tři lžíce mandlové mouky, trochu soli a jedlé sody. Té raději méně, protože když mi ujede ruka, připadá mi že je takový trochu hořký. Přidat vejce a asi minutu a půl na nejvyšší výkon pouze slintat. Opět jsem k tomu měla vejce.

Na prvním obrázku je v hrnečku ještě smoothie z kiwi a okurky, se špetkou kokosu, pepře a kapkou olivového oleje. 

Takovou pěknou snídani jsem si dnes udělal. Ale stejně jsem pak byla ještě trochu nedožraná, tak to doladila domácí chalva. Tu si z mamkou děláme samy. 

Rozmixujeme sezamové semínka až na kaši (máslo), přidáme mandle, ty nemusí bát až tak moc na kaši a když jsme moc mlsné tak na 200g sezamu jednu necelou kávovou lžičku medu. Velmi návykové. Ovšem má to lehce specifickou chuť - mírně nahořklou. Ne ty sladký obludy co se prodávají u nás v marketech. I když v pravé chalvě je ještě výluh z mydlice, které obsahuje saponin a ještě víc to slepí, můžu říct že opravdu nemusíte běhat po loukách a zkoumat která bylinka že to vlastně je. Bohatě stačí tyto tři suroviny. Jinak kdo by byl rozmlsanej může si přidat si ovoce. Ale podle mě není nutné a je spíš zbytečné.