Je název knížky, která je pro někoho příliš kontroverzní, pro jiné je to skvělý návod jak se vypořádat se svojí nadváhou. A pro mě to bylo příjemné čtení, od kterého jsem očekávala možná trochu víc...
V žádném případě nemůžu říct že by se mi knížka nelíbila, jen ne vše co je v ní napsané dokážu a chci použít a využít. Na úvod Tim říká že máme být ke všemu co si v knize (ale platí to i v životě) přečteme skeptičtí. Protože tím že je člověk skeptický tak o dané věci přemýšlí a rozebere si ji ze všech stran a ne jen slepě následovat to co se k nám odněkud dostane (ať už se to týká stravy, módy či výběru povlečení).
V prvních kapitolách se věnuje nizkosacharidové dietě. Která je v jeho podání jiná než primal či paleo. Překvapivě velký prostor dává červeným fazolím. Podle mě to není šťastná volba. Je pravda že velké procento z těch co se dali na jeho dietu bylo úspěšných, ale ono se jinak hubne ze 120 kil a jinak když chcete už "pouze" doladit. Ovšem má kapitolu, která nese název "Poslední míle" ale je velmi krátká a celá je v podstatě o stravě. Je to velmi přesný a detailní rozpis jak jíst.
Celkově je to pěkná a dobrá kniha, některé věci musím ještě zpracovat. Nicméně v pasážích kde se věnuje přibírání svalů a budování síly na mě působí trochu lacině. Nemůžu si pomoct ale objem získaný v krátkém čase nejsou podle mě svaly v pravém slova smyslu je to jen voda.
Pak má několik kapitol, které se věnují plavání, běhání a posilování celkově.
A také se zabývá ženským orgasmem. Toto nechci rozebírat příliš do detailů ale opravdu levý horní kvadrant je velmi zajímavé místečko. Ale nedá mi to a stejně to musím komentovat. Je příjemné, že chlapům radí, že se mají ženě věnovat bez ohledu na to zda dojde do cíle. Je to hlavně o cestě a nejen o lásce na králičí způsob.
Co mě celkem příjemně překvapilo, tak v jedné z kapitol se věnuje tomu jak zvednout produkci testosteronu. A došel pro mě k zajímavému výsledku. Nejlepší, nejspolehlivější, bez vedlejších účinků a nejlevnější jsou vejce. Takže dámy - krmte je vejci ;)
A na závěr má něco s čím se velmi ztotožňuji. Není to z jeho hlavy, ale řekl to Timův tatínek, nebudu přesně citovat.
Po shození mnoha kil mám dojem, že jsem přestal být neviditelný. Lidé se mě ptají na můj názor, víc na mě dají. Berou mě víc vážně...
A další věc. Tím, že změníte tělo, změníte i sami sebe uvnitř. A ta změna je veliká. Nejde oddělit tělo a duši. Ale lze tím, že změnite svou schránku změnit i svůj vnitřní pohled...
A já dodávám, že endorfiny ze sprváné stravy a pohybu udělají mnoho. Nejen že ozdravíte, ale získáte i nadhled a v něm je kouzlo přitažlivosti.
čtvrtek 30. května 2013
Měsíc pračlověkem
Mám za sebou zahřívací kolo - 1. měsíc na primal.
Jsem lehce rozpolcená. Cítím se dobře, ale jak kdy. Většinou se cítím velmi dobře. Aby bylo jasno, vždy jsem byla náladová, jak se během dne mění příliv a odliv tak se během dne měnily mé nálady a stavy. Teď už mívám po většinu dne hlavně ten příliv... Celkem pokrok na to že mi už není 13;)
Co se týká jídla - první týden dva jsem zkoušela několikrát paleo muffinky. Jedla hodně zeleniny a masa, ale stále málo tuků. Asi 3 - 4 dny jsem si počítala příjem/výdej ale pak jsem to zabalila.
Další týdny jsem přidala mléčné produkty, možná až moc, každý den v podstatě dopoledne i odpoledne, povětšinou smetanové jogurty (Choceň a Ranko). Tuky jsem měla hlavně z ořechů a škvarků.
Sacharidy jsem si běžně nepočítala, pouze čas od času jsem koukla na to jak se mi to pohybuje. Někdy to bylo cca 100g, někdy 40g. Pokud jich bylo málo, byla to náhoda, ne záměr. Do kávy jsem si dávala čerstvě ušlehanou šlehačku, smetanu jsem momentálně vypustila.
Mám tu schopnost všechno špatné časem zapomenout. Nerada se hrabu ve starých ho..... . Takže jelikož toto píšu zpětně, tak mám momentálně pocit, že žádná krize ani problémy nebyly. Nebo aspoň v takovém rozsahu abych si to musela zapamatovat na měsíc dopředu. Jasně nějaké drobné komplikace se objevily, dokonce jsem se radila s moudřejšíma a zkušenějšíma jestli při paleo a primal se opravdu nic nemusí počítat a vážit. Jestli je možné při primal přibrat. Ale žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří...
Momentálně nemám nejmenší tušení kolik vážím a jak je to v poměru tuk/svaly. Jestli a zda se udál nějaký posun a na kterou stranu. Ale vím že na začátku jsem měla maličko pod 60kg a teď mám víc. A taky se mi zvětšil objem. Jak přes stehna (asi 2cm), tak v pase (asi 3cm). Ale po měsíci opravdu nemůžu dělat nějaké jasné závěry a myslím že by bylo zcela zbytečné primal zavrhnou kvůli takové drobnosti. Musím ovšem připustit že mě ty cm navíc štvou. Ale ne natolik, abych si k obědu šla vařit rýži a odpoledne sežrala celou Marlenku (jo a mimochodem, za víkend jsem zbodla asi půlku 90% čokolády).
Myslím si že hlavní příčina mého nabírání je způsobena přechodem na primal. Tedy ne to co jím dnes a včera ale právě tím co a jak jsem jedla při mém přerodu v pračlověka. A taky tím, že tělo bylo po několika měsících klasické redukční diety hladné po tucích a tak si něco ulilo ze strachu že by je zas nemuselo dostat. Takže jsem na tucích přitlačila - po každém jídle si dávám dvě lžičky olivového nebo kokosového oleje. Zda to zabralo zatím nemůžu říct, v každém případě podám hlášení. A taky jsem zařadila víc swingu s kettlebellem.
A to by bylo abych se dál zvětšovala :)
Jsem lehce rozpolcená. Cítím se dobře, ale jak kdy. Většinou se cítím velmi dobře. Aby bylo jasno, vždy jsem byla náladová, jak se během dne mění příliv a odliv tak se během dne měnily mé nálady a stavy. Teď už mívám po většinu dne hlavně ten příliv... Celkem pokrok na to že mi už není 13;)
Co se týká jídla - první týden dva jsem zkoušela několikrát paleo muffinky. Jedla hodně zeleniny a masa, ale stále málo tuků. Asi 3 - 4 dny jsem si počítala příjem/výdej ale pak jsem to zabalila.
Další týdny jsem přidala mléčné produkty, možná až moc, každý den v podstatě dopoledne i odpoledne, povětšinou smetanové jogurty (Choceň a Ranko). Tuky jsem měla hlavně z ořechů a škvarků.
Sacharidy jsem si běžně nepočítala, pouze čas od času jsem koukla na to jak se mi to pohybuje. Někdy to bylo cca 100g, někdy 40g. Pokud jich bylo málo, byla to náhoda, ne záměr. Do kávy jsem si dávala čerstvě ušlehanou šlehačku, smetanu jsem momentálně vypustila.
Mám tu schopnost všechno špatné časem zapomenout. Nerada se hrabu ve starých ho..... . Takže jelikož toto píšu zpětně, tak mám momentálně pocit, že žádná krize ani problémy nebyly. Nebo aspoň v takovém rozsahu abych si to musela zapamatovat na měsíc dopředu. Jasně nějaké drobné komplikace se objevily, dokonce jsem se radila s moudřejšíma a zkušenějšíma jestli při paleo a primal se opravdu nic nemusí počítat a vážit. Jestli je možné při primal přibrat. Ale žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří...
Momentálně nemám nejmenší tušení kolik vážím a jak je to v poměru tuk/svaly. Jestli a zda se udál nějaký posun a na kterou stranu. Ale vím že na začátku jsem měla maličko pod 60kg a teď mám víc. A taky se mi zvětšil objem. Jak přes stehna (asi 2cm), tak v pase (asi 3cm). Ale po měsíci opravdu nemůžu dělat nějaké jasné závěry a myslím že by bylo zcela zbytečné primal zavrhnou kvůli takové drobnosti. Musím ovšem připustit že mě ty cm navíc štvou. Ale ne natolik, abych si k obědu šla vařit rýži a odpoledne sežrala celou Marlenku (jo a mimochodem, za víkend jsem zbodla asi půlku 90% čokolády).
Myslím si že hlavní příčina mého nabírání je způsobena přechodem na primal. Tedy ne to co jím dnes a včera ale právě tím co a jak jsem jedla při mém přerodu v pračlověka. A taky tím, že tělo bylo po několika měsících klasické redukční diety hladné po tucích a tak si něco ulilo ze strachu že by je zas nemuselo dostat. Takže jsem na tucích přitlačila - po každém jídle si dávám dvě lžičky olivového nebo kokosového oleje. Zda to zabralo zatím nemůžu říct, v každém případě podám hlášení. A taky jsem zařadila víc swingu s kettlebellem.
A to by bylo abych se dál zvětšovala :)
úterý 28. května 2013
Dobrů noc má milá, dobre spi...
Včera jsem si dala na svém primal jídelníčku záležet a musím objektivně říct, že tak dobře jak včera jsem se už dlouho necítila.
Kolem poledne jsem se musela jít sice zašit, abych si dala dvacet, ale to mělo z části na svědomí počasí a z části to že kolem úplňku vždycky špatně spím.
Ono není moc šťastně řešení, když v noci špatně spíte, jít se přes den natáhnout. Protože si opravdu odpočinete a večer se Vám zase nechce spát anebo když už usnete tak ten spánek není takový. Je to pak začarovaný kruh. Ale pokud si dáte opravdu jen šlofíka 20 - 30 minut, celkem to osvěží a noční spánek nenaruší. Teda pokud někdo vedle Vás nechrápe... (Dnes jsem se musela dokonce odstěhovat z ložnice na gauč a pozavírat cestou všechny dveře. Kolem třetí jsem se vzbudila a protože bylo ticho šla jsem si znovu lehnout do postele, ale sotva jsem se uhnízdila začal ten koncert znovu. Jednu chvilku jsem si říkala že stejně za hodinu a půl vstávám tak nemá smysl se někam stěhovat, ale při dalším ataku jsem došla k jedinému závěru. Má to smysl...)
To bylo opět menší odbočka.
Člověk je tvor netrpělivý a chtěl by všechno hned. Bohužel to není tak jednoduché.
Po prvním týdnu na primal jsem si připadala jak mistr světa a zdálo se mi, že na tom přece nic není. No není, pokud nemáte cíl ještě lehce doladit a doformovat tělo, tak klidně můžete denně jako udržovací hranici 100-150g sacharidů. Což je téměř obžerství:)
Pokud nikam nespěcháte a chce pomalinku polehounku něco malinko tuku shodit doporučuje se mít sacharidy v rozmezí 50-100g
No a pokud chcete do ketózy je to do 50g. Ale tělo začne spalovat tuky až asi po 4-6 týdnech ketonického palea. To je pro mě celkem překvapení. Měla jsem za to, že jakmile jsem v ketóze tradá, už se frčí na tuky. Ale nic není tak jednoduché jak se zdá. Je tu ještě jeden malý háček, do ketonického paleo popř. primal se doporučuje jít až tak po měsíci dvou. Je pravda že není mým cílem ketonický primal, a teď když vidím že to není jen tak, tak to opravdu nebudu hrotit. Jen jsem si to představovala trošinku jednodušší. Stejně mě nepřipadá úplně košér nějak velice rychle hubnout. No a vlastně ještě jedna maličkost. K tomu aby játra produkovaly ketony, je zapotřebí dostatek tuků. Což může být pro lidi, kteří stále mají v hlavě zakódované že tuky jsou fuj trochu problém.
Ketózu, respektive spalování v ketóze (nutriční ketóza) lze zahájit vojím způsobem :
1) Příjem klesne pod hranici 50 g po dobu 3 až 6 týdnů.
Kolem poledne jsem se musela jít sice zašit, abych si dala dvacet, ale to mělo z části na svědomí počasí a z části to že kolem úplňku vždycky špatně spím.
Ono není moc šťastně řešení, když v noci špatně spíte, jít se přes den natáhnout. Protože si opravdu odpočinete a večer se Vám zase nechce spát anebo když už usnete tak ten spánek není takový. Je to pak začarovaný kruh. Ale pokud si dáte opravdu jen šlofíka 20 - 30 minut, celkem to osvěží a noční spánek nenaruší. Teda pokud někdo vedle Vás nechrápe... (Dnes jsem se musela dokonce odstěhovat z ložnice na gauč a pozavírat cestou všechny dveře. Kolem třetí jsem se vzbudila a protože bylo ticho šla jsem si znovu lehnout do postele, ale sotva jsem se uhnízdila začal ten koncert znovu. Jednu chvilku jsem si říkala že stejně za hodinu a půl vstávám tak nemá smysl se někam stěhovat, ale při dalším ataku jsem došla k jedinému závěru. Má to smysl...)
To bylo opět menší odbočka.
Člověk je tvor netrpělivý a chtěl by všechno hned. Bohužel to není tak jednoduché.
Po prvním týdnu na primal jsem si připadala jak mistr světa a zdálo se mi, že na tom přece nic není. No není, pokud nemáte cíl ještě lehce doladit a doformovat tělo, tak klidně můžete denně jako udržovací hranici 100-150g sacharidů. Což je téměř obžerství:)
Pokud nikam nespěcháte a chce pomalinku polehounku něco malinko tuku shodit doporučuje se mít sacharidy v rozmezí 50-100g
No a pokud chcete do ketózy je to do 50g. Ale tělo začne spalovat tuky až asi po 4-6 týdnech ketonického palea. To je pro mě celkem překvapení. Měla jsem za to, že jakmile jsem v ketóze tradá, už se frčí na tuky. Ale nic není tak jednoduché jak se zdá. Je tu ještě jeden malý háček, do ketonického paleo popř. primal se doporučuje jít až tak po měsíci dvou. Je pravda že není mým cílem ketonický primal, a teď když vidím že to není jen tak, tak to opravdu nebudu hrotit. Jen jsem si to představovala trošinku jednodušší. Stejně mě nepřipadá úplně košér nějak velice rychle hubnout. No a vlastně ještě jedna maličkost. K tomu aby játra produkovaly ketony, je zapotřebí dostatek tuků. Což může být pro lidi, kteří stále mají v hlavě zakódované že tuky jsou fuj trochu problém.
Ketózu, respektive spalování v ketóze (nutriční ketóza) lze zahájit vojím způsobem :
1) Příjem klesne pod hranici 50 g po dobu 3 až 6 týdnů.
2)Denní příjem kalorií je významně pod doporučovanými hranicí (např. při hladovce nebo půstu) na období 3 - 7 dní.
V tomto článku se zabýváme nutriční ketózou vyvolanou sníženým příjmem sacharidů (ne hladovkou).
Jak probíhá přechod do nutriční ketózy?
Llidské těla jako zdroj energie využívají glukózu a tuky. Pokud jsou sacharidy pod 50 g, tkáně lidského organismu začínají pociťovat akutní nedostatek glukózy. Organismus má dvě možnosti, jak tento nedostatek pokrýt:
- Vyrábět glukózu z amino kyselin prostřednictvím glukogeneózy v játrech. Tento způsob je metabolicky náročný. Je to spíše jakési záložní, dočasné řešení.
- Přepnout většinu svých buněk tak, aby byly schopny namísto glukózy využívat ketony. Tento způsob pohonu buněk je ještě efektivnější než pohon glukózou, organismus ho proto vždy upřednostní před glukogeneózou.
Při nedostatku glukózy z uhlohydrátů játra začíná vyrábět z tuků ketony. Toto lze sledovat pomocí glukometru, ketomeru a lakmusových papírků (DiaPhan). Celý průběh přepnutí do ketózy obvykle takto:
| Den | Popis | Měření |
| 1 - 3 | Při snížení uhlohydrátů pod 50g denně organismus začne spotřebovávat vlastní zásoby glykogenu. Ztrátou vody dochází k úbytku hmotnosti. | Ranní glukóza: 4,3 - 5,3 mmol / l Ketony v moči: <5 mg / dl |
| 4 - 21 (v podstatě první tři týdny) | Po vyčerpání zásob glykogenu se organismus začíná přepínat do ketózy. Ale tkáně zatím nejsou přizpůsobeny k jejich využívání. Jelikož organismus už nemá dostatek původního paliva (glukóza) a na nové palivo (ketony) se ještě neadaptoval, dochází také k poklesu fyzické výkonnosti. | Ranní glukóza: 4,3 - 5,3 mmol / l Ketony v moči: postupný nárůst až na 160 mg / dl |
| 22 - 42 (čtvrtý až šestý týden) | Buňky začínají využívat ketony jako nové palivo. Organismus sahát i po vlastních zásobách tuku, prudce klesá chuť k jídlu. Vylučování ketolátek v moči klesá na přirozenou spodní hranici. Organismus se adaptoval na nové palivo - ketony. | Ranní glukóza: může, ale nemusí klesnout až na 3,8 mmol / l Ketony v moči: postupný pokles až na 5 mg / dl |
| 43 - 56 (šestý až osmý týden) | Organismus je přepnul do ketózy, nedějí se již žádné další změny. V tomto období by ještě nemělo experimentovat se stravou, aby se tkáně stabilizovaly v novém metabolickém módě. Vysoké zásoby tuku obvykle klesají. | Ranní glukóza: 3,8 - 4,5 mmol / l Ketony v moči: <5 mg / dl |
Vypomohla jsem si článkem z paleo-centrum.com
pondělí 27. května 2013
Biochemické procesy po rigoru...
Zní to šíleně že :)
Nejdřív menší slovní hříčka - rigor v rigólu. Nějak jsem si to nemohla odpustit :)
Jednu dobu jsem byla natěšená na steaky. Zcela nepoučena z jakého mase se dělají, jsem se pokusila je udělat z čerstvého hovězího. Krok vedle.
Poučena z nezdaru jsem se jala studovat, kde jsem udělala chybu. Krok vedle číslo dvě.
Pro toho kdo by nevěděl, steak stejně jako roast beef se dělá z uzráleho masa. Není to maso ze sterého bejka. Je to maso odležené, které zrálo určinou dobu za určitých podmínek - při určité vlhkosti, teplotě. Proto je maso na steaky dražší. A taky není víc paleo jídlo než steak. To kdysi kus masiska zapadlo v jeskyni někam mezi šutry a až se našlo pražena ho vymetla, hodila na oheň a hle, první steak byl na světě:)
Můj první pokus se stejky nedopadl vůbec dobře, dokonce tak, že jsem je zatratila do horoucích pekel. Zhodnotila jsem to tak, že takový hnus můžou vymyslet jen američani. Vím roast boeef je spíš Anglie, ale přiznejme si, jejich kuchyně taky není žádný zázrak. A já si na milé steaky vzpoměla znovu a narazila jsem na tento článek. Časem člověk vyměkne. A já taky.
Už se na staření masa dívám jinak. Najednou je mi tato technologie bližší. Ostatně vlci když loví, nejdřív sežerou vnitřnosti, pak za tři dny zbytek. A když se nad tím vším zamyslím, ještě dlouho se to takhle nějak dělávalo i v našich krajích. Těch metod uchvání masa bylo několik, některé už jsou zapomenuté a jiné se používají dodnes. Když se zabilo prase (nebo kravá) nejdřív se zpracovaly vnitřnosti a míň kvalitní části na všechny klobásky, tlačenky, jitrnice. Kvalitní čisté maso se dalo bokem, protože vydrží déle. Buď se ledovalo, když byl led, nebo do škopku či se udilo a nebo se nechalo jak popisuje Borůvka vyzrát. Pro nás je dnes nepředstavitelné, jej pořád otírat. Ale ne vždy bývaly ledničky. Maso zrálo ve sklepě a stejně se do něho chodilo nejmíň třikrát denně. Tak už nebyl problém jej opocené otřít.
Pro zajímavost jsem se ptala rodičů kdy měli ledničku doma a mamka si vzpoměla že když jí bylo 10-11 tak rodiče si jednu pořídily (1970-1971). Do té doby mívaly všechno ve sklepě. Když něco byl potřeba přinést poslali děvčiska a bylo. A taťka ji měli taky tak nějak, ale zapínala se jen na nedělu, když se koupilo maso.
Článek mě nadchl na tolik, že přemýšlím že to taky zkusím. Ovšem asi zůstanu věrna sklepu. Moc se mi totiž nelíbí, že bych musela ledničku větrat. Zas na druhou starnu, náš sklep není nějak moc studený. Ale budu muset trochu vylepšit krabici pod kterou bude maso zrát, protože už lítají muchy a já bych nerada, aby mi to tom mase chodily a sr... .
Takže Borůvka, hrabě Tekeli děkuji za inspiraci.
Nejdřív menší slovní hříčka - rigor v rigólu. Nějak jsem si to nemohla odpustit :)
Jednu dobu jsem byla natěšená na steaky. Zcela nepoučena z jakého mase se dělají, jsem se pokusila je udělat z čerstvého hovězího. Krok vedle.
Poučena z nezdaru jsem se jala studovat, kde jsem udělala chybu. Krok vedle číslo dvě.
Pro toho kdo by nevěděl, steak stejně jako roast beef se dělá z uzráleho masa. Není to maso ze sterého bejka. Je to maso odležené, které zrálo určinou dobu za určitých podmínek - při určité vlhkosti, teplotě. Proto je maso na steaky dražší. A taky není víc paleo jídlo než steak. To kdysi kus masiska zapadlo v jeskyni někam mezi šutry a až se našlo pražena ho vymetla, hodila na oheň a hle, první steak byl na světě:)
Můj první pokus se stejky nedopadl vůbec dobře, dokonce tak, že jsem je zatratila do horoucích pekel. Zhodnotila jsem to tak, že takový hnus můžou vymyslet jen američani. Vím roast boeef je spíš Anglie, ale přiznejme si, jejich kuchyně taky není žádný zázrak. A já si na milé steaky vzpoměla znovu a narazila jsem na tento článek. Časem člověk vyměkne. A já taky.
Už se na staření masa dívám jinak. Najednou je mi tato technologie bližší. Ostatně vlci když loví, nejdřív sežerou vnitřnosti, pak za tři dny zbytek. A když se nad tím vším zamyslím, ještě dlouho se to takhle nějak dělávalo i v našich krajích. Těch metod uchvání masa bylo několik, některé už jsou zapomenuté a jiné se používají dodnes. Když se zabilo prase (nebo kravá) nejdřív se zpracovaly vnitřnosti a míň kvalitní části na všechny klobásky, tlačenky, jitrnice. Kvalitní čisté maso se dalo bokem, protože vydrží déle. Buď se ledovalo, když byl led, nebo do škopku či se udilo a nebo se nechalo jak popisuje Borůvka vyzrát. Pro nás je dnes nepředstavitelné, jej pořád otírat. Ale ne vždy bývaly ledničky. Maso zrálo ve sklepě a stejně se do něho chodilo nejmíň třikrát denně. Tak už nebyl problém jej opocené otřít.
Pro zajímavost jsem se ptala rodičů kdy měli ledničku doma a mamka si vzpoměla že když jí bylo 10-11 tak rodiče si jednu pořídily (1970-1971). Do té doby mívaly všechno ve sklepě. Když něco byl potřeba přinést poslali děvčiska a bylo. A taťka ji měli taky tak nějak, ale zapínala se jen na nedělu, když se koupilo maso.
Článek mě nadchl na tolik, že přemýšlím že to taky zkusím. Ovšem asi zůstanu věrna sklepu. Moc se mi totiž nelíbí, že bych musela ledničku větrat. Zas na druhou starnu, náš sklep není nějak moc studený. Ale budu muset trochu vylepšit krabici pod kterou bude maso zrát, protože už lítají muchy a já bych nerada, aby mi to tom mase chodily a sr... .
Takže Borůvka, hrabě Tekeli děkuji za inspiraci.
Konečně pondělí
Hurá je tu konečně pondělí, sice bych si dala ještě den dva volna, ale přitom jak muž včera ráno vyváděl jsem se už těšila do práce...
Někdy je jednoduší žít druhý život v práci než ten vlastní soukromý...
Na sobotu jsme měli velké plány. Kamarád děla travesti a byli jsme pozvaní a já se moc těšila. Bývá to sranda. Ale bohužel se to muselo přeložit na jindy. Ale i tak jsme kupodivu nezůstali doma. Šli jsme ven na pivko s jiným mužovým kamarádem. Byl to pohodový večer. Dala jsem si pečeného pstruha, sice jsem na něho musela celkem dost dlouho čekat, ale byl dobrej. Radim (kamarád) byl v pohodě, pokecali jsme a pozval nás na kolaudaci. Jen muž zas perlil, prý Černovice na mě čekají (psychyatrická léčebna kde se z anorexie léčila mužova sestra). Ale muž asi tuší že přehání, protože si to před Radimem nedovolil říct na plno...
Tento týden je už v pořadí 5. týden mého primal snažení se.
Popravdě, momentálně nepozoruju žádné dramatické změnu na svém těle či svém myšlení. (Jo když už jsme u toho mozku, muž mě chválil že se mu zdá, že od té doby co jsem zhubla mi má mozkovna pracuje na větší obrátly...) Ale ráda bych se tento týden pěčlivěji věnovala svému jídelníčku. Protože se mi zdá že jsem lehce přibrala v pase - trošičku mě večer škrtí sukně. Ale ono to může být víc věcí dohromady. Jednak se s koncem měsíce blíží doba, kdy si mé tělo uvědomí že jsem žena... A jednak jsem začala trochu prohánět moje milované železo. Je možné že jsem trochu oteklá z toho. Takže vydržet. Ale raději budu opravdu důslednější co se týká jídelníčku. Poslední dobou si ujíždím na ořeších. Nic drastického, jedna až dvě hrstě a to ani ne denně. Ale je to spíš psychologické žraní, rozhodně to není z hladu.
Takže dnes:
Snídaně: 2x miska vývaru se zeleninou a 2x vařené vejce
(v práci jsem hovado jedno dojela arašídové máslo. Je snězené = je pryč = nebude mě svádět)
Oběd: pečená kýta a grilovaná zelenina (zelená paprika, cuketa, rajče, hlíva) + lžička kokosové oleje
Káva
Večeře: Kousek pečených žeber a restovaná zelenina
Zbytek doplním aktuálně během dne.
Někdy je jednoduší žít druhý život v práci než ten vlastní soukromý...
Na sobotu jsme měli velké plány. Kamarád děla travesti a byli jsme pozvaní a já se moc těšila. Bývá to sranda. Ale bohužel se to muselo přeložit na jindy. Ale i tak jsme kupodivu nezůstali doma. Šli jsme ven na pivko s jiným mužovým kamarádem. Byl to pohodový večer. Dala jsem si pečeného pstruha, sice jsem na něho musela celkem dost dlouho čekat, ale byl dobrej. Radim (kamarád) byl v pohodě, pokecali jsme a pozval nás na kolaudaci. Jen muž zas perlil, prý Černovice na mě čekají (psychyatrická léčebna kde se z anorexie léčila mužova sestra). Ale muž asi tuší že přehání, protože si to před Radimem nedovolil říct na plno...
Tento týden je už v pořadí 5. týden mého primal snažení se.
Popravdě, momentálně nepozoruju žádné dramatické změnu na svém těle či svém myšlení. (Jo když už jsme u toho mozku, muž mě chválil že se mu zdá, že od té doby co jsem zhubla mi má mozkovna pracuje na větší obrátly...) Ale ráda bych se tento týden pěčlivěji věnovala svému jídelníčku. Protože se mi zdá že jsem lehce přibrala v pase - trošičku mě večer škrtí sukně. Ale ono to může být víc věcí dohromady. Jednak se s koncem měsíce blíží doba, kdy si mé tělo uvědomí že jsem žena... A jednak jsem začala trochu prohánět moje milované železo. Je možné že jsem trochu oteklá z toho. Takže vydržet. Ale raději budu opravdu důslednější co se týká jídelníčku. Poslední dobou si ujíždím na ořeších. Nic drastického, jedna až dvě hrstě a to ani ne denně. Ale je to spíš psychologické žraní, rozhodně to není z hladu.
Takže dnes:
Snídaně: 2x miska vývaru se zeleninou a 2x vařené vejce
(v práci jsem hovado jedno dojela arašídové máslo. Je snězené = je pryč = nebude mě svádět)
Oběd: pečená kýta a grilovaná zelenina (zelená paprika, cuketa, rajče, hlíva) + lžička kokosové oleje
Káva
Večeře: Kousek pečených žeber a restovaná zelenina
Zbytek doplním aktuálně během dne.
Chceš žít ahinsá - nežeň sa...
Ahinsá je jeden ze stupňů jógy - zkráceně znamená nenásilí.
Aneb když muž trucuje.
Začalo to celkem nenápadně. Dohodli jsme se s mužem že si v neděli uděláme francouzské brambory. Jasně brambory jsou v šedé zóně, ale přišlo mi to jako zajímavý nápad a jednou za čas se můžou. Já ovšem si dala ještě v noci péct žebra, abych si je mohla dát na večeři nebo v týdnu. Peču je totiž při nízké teplotě cca 120°-150° asi 12 hodin. Ráno jsem vstala, muž už nastěhovaný v obýváku a koukal na telku. Ale neseděl na svojem místečku jak vždycky ale byl natažený na gauči. To nikdy nevěstí nic dobrého, když je natažený na gauči. A taky že ne. On byl normálně na*raný, že jsem si dovolila udělat si maso! Že jsme se snad jasně domluvili na zapečených bramborách. Byl uražený jak malej fakan. A čím víc jsem nechápala o co mu jde, tím víc byl naštvaný. To že on po mě chce něco uvařit a pak do toho ani nedrbne je asi v pořádku, že. Ale když si já něco udělám co jsem předem neoznámila, ó pane to je jiná... Celé dopoledne se mnou nemluvila ani klika od dveří. Pak vstal od telky, šel si dát vanu. A když vylezl dal se do vaření. Udělal si bramborový guláš. No a jak ty brambory krájel a pucoval tak u toho chrochtal. Nasupeně funěl. Když je čistil tak jsem se ještě zeptala jestli je to nutné. Protože předešlý večer mě poučoval o tom, že tyto ranné se nemusí krouhat. No, moc jsem tomu nepomohla. Ale jak se pak najedl, tak trochu vyměkl, a aj po mě pochtíval... Ale po takovém hereckém výkonu jsem tak měla chuť. A z toho vyplývá: Krmte tu bestii. Když je TO nejezené, je to spokojené, stejně jak malé dítě nebo pes...
Aneb když muž trucuje.
Začalo to celkem nenápadně. Dohodli jsme se s mužem že si v neděli uděláme francouzské brambory. Jasně brambory jsou v šedé zóně, ale přišlo mi to jako zajímavý nápad a jednou za čas se můžou. Já ovšem si dala ještě v noci péct žebra, abych si je mohla dát na večeři nebo v týdnu. Peču je totiž při nízké teplotě cca 120°-150° asi 12 hodin. Ráno jsem vstala, muž už nastěhovaný v obýváku a koukal na telku. Ale neseděl na svojem místečku jak vždycky ale byl natažený na gauči. To nikdy nevěstí nic dobrého, když je natažený na gauči. A taky že ne. On byl normálně na*raný, že jsem si dovolila udělat si maso! Že jsme se snad jasně domluvili na zapečených bramborách. Byl uražený jak malej fakan. A čím víc jsem nechápala o co mu jde, tím víc byl naštvaný. To že on po mě chce něco uvařit a pak do toho ani nedrbne je asi v pořádku, že. Ale když si já něco udělám co jsem předem neoznámila, ó pane to je jiná... Celé dopoledne se mnou nemluvila ani klika od dveří. Pak vstal od telky, šel si dát vanu. A když vylezl dal se do vaření. Udělal si bramborový guláš. No a jak ty brambory krájel a pucoval tak u toho chrochtal. Nasupeně funěl. Když je čistil tak jsem se ještě zeptala jestli je to nutné. Protože předešlý večer mě poučoval o tom, že tyto ranné se nemusí krouhat. No, moc jsem tomu nepomohla. Ale jak se pak najedl, tak trochu vyměkl, a aj po mě pochtíval... Ale po takovém hereckém výkonu jsem tak měla chuť. A z toho vyplývá: Krmte tu bestii. Když je TO nejezené, je to spokojené, stejně jak malé dítě nebo pes...
čtvrtek 23. května 2013
Močálem se plíží...
Tak nějak si nemůžu zvyknout že kolem našeho města teče řeka Morava a kolem ní jsou lužní lesy. A v těch lužních lesích jsou co? Ha, komáři!
Byla jsem se teď po párkrát projet na kole, jednou dokonce i s mužem a zážitky veliké.
Doma u rodičů jezdíme pravidelně, v týdnu na malé trasy, asi tak tu hodinku dvě, podle terénu. Ono to jinak uprašuje po silnici a jinak po polňačce. Bráváme i psíka, ale ten je potvůrka mazenaj (teda mazaná). Když vyjedeme z vrátek tak první dva kilometry běží vedle kola celá šťastná. Ale pak začne zpomalovat a zpomalovat a už neběží, spíš se táhne. Ale není to tím, že by ji boleli nožičky, to není taková divočina. Protože na to hlemýždí tempo nemám nervy, nasadím ji na košík a za dědinou ji zas pustím. Na volno. Mezi vinohrady ať si vesele běhá. A tam že jí to běhá parádně. Já jedu na kole, z mírného kopečka a nestačím jí.
Poprvé když jsem jela u nás v městě tak že pojedu kolem Moravy, dozadu lesem, vyjedu u hřbitova a pojedu domů. Trasa tak do hodinky. Je tam mizernější cesta. Ale nic co by se nedalo zvládnout. Může jsem nechala doma, spal. Hned první zastávka směřovala na pumpu neboť jsem měla úplně prázdná kola. No a tam cedule jak kráva "Zákaz foukání jízdních kol". Hm, no nic, rozhlídla jsem se a jala se foukat. Za chvilku bylo hotovo, nikdo mě neseřval a já měla ruky zaprasený až po lokte. Ale byla jsem spokojená že to prošlo. Tak jsem mohla konečně vyjet. Pádím si to kolem odlehčováku, kolem jezu, podél Moravy, v lese na mě dýchl velmi příjemný vzduch. Všechno omamně vonělo, cesta se trochu zhoršila a já na kole seděla jak vosa na bombóně. Ale hlavně že jedu. Předjela jsem pár jezdců a běžců a dojela na rozcestí. Nějak jsem si nebyla jistá kam dál. Tak tak chvilku koukám a jeden sympatický párek za chvilku doběhl blíž tak jsem se jich zeptala, kudy tudy. Borec se usmát, prohlídl si mě, kolo a ještě jednou. A pak mi řekl že rovno bych vyjela u kasáren, ale to není cesta pro mě. Vlevo bych vyjela u hřbitova (tam jsem měla namířeno) ale je tam kaluž, ale dá se nějak objet křovím. O tom že je ještě nějaká cesta do prava mlčel. Já poděkovala, oni se otočily a běželi zpátky.
Sice jsem poděkovala ale myslela si svoje. To jsem ještě jako nikdy neviděla kaluž??? Osel. Nasedla jsem a jela až jsem dojela ke kaluži. Tak takovou jsem fakt ještě neviděla. A jak se dá obět? Křovím? Jako kterým. No tak se kouknu. V ten moment jak jsem zastavila, jsem byla odsypaná komárama. Tak kde je ten chodníček? Vlevo lužní les a kaluž, vpravo lužní les a ropák. No nic otočila jsem kolo, oklepala komáry a jela zpátky. Po té samé cestě. Jak já se nerada vracím. To není důstojné ani pro krávu :) Dojela jsem zpátky k jezu a rozhodla že ještě je moc brzo a moc hezky jet domů. Tak jsem jela ještě dál podél Moravy a kolem zahrádek. Tam jsem se trochu pomotala, protože jsem tama jela jen jednou a to mě muž vedl. ale zvládla jsem to. Dojela dom, kolo uklidila, šla koupit mléko, udělala buchtu, poklidila a teprve tak se můj muž vzbudil.
Trochu jsem se rozepsala, zbytek si nechám na příště :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)