Jezte jak pralidi...

Teď se pokusím o takou mini serii kraťoulinkých příspěvků, kde zhrnu co jsem se kde dozvěděla, na co jsem přišla sama a jak to dělám či nedělám já :)

Je spousta věcí na které dojdu sama a vyhovují mi tak se jich držím. Pak Bůhví proč začnu řešit jestli je můj postup a způsob správný a najednou zjistím že všichni to dělají jinak. A právě toho se zaleknu. Pomyslím si něco o tom že jsem divná a začnu jít se stádem. Jenže ejhle, ono to není ono a před tím to bylo lepší. Takže ještě to párkrát zkusím ale pak se pokorně vrátím k mému osvědčenému postupu a raději přestanu řešit že to někdo někde dělá jinak a uvědomím si, že to co je na mě krásné a jedinečné je právě ta divnost a jinakost :) že jsem prostě OOO (odlišná od ostatních). Ale protože zákony vesmíru fungují dokonale a až teprve je-li žák připraven učitel se dostaví, já najednou zjistím že ten můj způsob není vlastně až tak špatný. Jen prostě nejsem šedé stádo a průmětný konzumet ale jedinečná bytost a že to co dělám já má vlastně i nějaké jméno a že to není až taková utopie. A tento okamžik je ten, kdy já si uvědomím že jsme byla trubka, že jsem chtěla splynout ...

Jezte jako pralidi...
Když máte hlad najezte se. Téměř revoluční myšlenka, že :) Když máte hlad nejezte. I toto vypadá celkem logicky. Tak proč se snažíte svačit či večeřet když vlastně ani hlad nemáte? No dobře to by ještě šlo. Ale co to věčné uzobávání něčeho na co vlastně ani pořádně nemáte chuť, ale je to teď zrovna po ruce. Hodně lidí užírá něco, cokoliv jen z dlouhé chvíle. Přiznávám, také jsem to tak dělala. Ale snažím se od odstranit. Později jsem to začala dělat tak že jsem místo něčeho nezdravého začala zobat zeleninu či oříšky nebo ovoce. No toto už je lepší ale také to není taková výhra. Prostě pokud nemáš hlad tak nežer. I když uzobáváte byť něco zdravého není to řešení, je to pouze lehká eliminace. Vašim úkolem je tady toto odstranit úplně. Vsadím se že spouta z Vás jí při televizi nebo při jídle kouká na monitor nebo do novin. Také chyba. Znám to. Mám vyzkoušené, že když se jídlu věnuji nejen že toho sním míň (což při paleu či primal) není až tak podstatné, ale důležité je to že věnujete jídlu Vaši plnou pozornost a jídlo si lépe vychutnáte. Byl by hřích připravovat si jídlo z opravdových ingrediencí a tak ho jenom tak bezmyšlenkovitě zbufnout.
Taky jsem toho názoru, že když jíte v klidu a nic jiného neděláte (neřídíte, nekoukáte na fotbal, nevyřizujete emaily) tak se Vám otvírá trochu jiná dimenze. Podobně jako se při spánku nacházíte v alfa hladině a jste otevřeni vesmíru a jeho myšlenkách, tak něco podobného je pro některé možné dosáhnout i na záchodě (protože jste v jiné vlnové délce a určitě máte vyzkoušené že ty nejlepší nápady Vám chodí na záchodě). Tak při troše trpělivosti (ale nesmíte tlačit na pilu) lze něčeho takového dosáhnout aspoň podle mě i při jídle. Nebo teda lépe řečeno po jídle. Těsně po jídle. Spiš s pár posledními sousty.
Když nestíháte jídlo, nebo nemáte hlad, buďte v klidu pokud vynecháte jedno klidně i dvě jídla a vy večer zjistíte, že jste dnes vlastně jen snídali. Pokud máte hlad, je to OK. Udělejte si míchaný salát s masem nebo vajíčkem, zalejte ho olivovým olejem a v klidu vychutnávejte. Nebo si dejte prostě jednoduše na co máte chuť. Olivovým či kokosovým olejem nemusíte šetřit. V klidu si sedněte a najezte se. A pokud si troufáte vydržet až do snídaně tak je to taky OK. Buď ji udělejte bylinkový čaj, dejte si vanu a běžte dřív spát a nebo si dejte na jídlo třeba jen okurek a ledový salát a pusťte si oblíbený film nebo ještě lepší běžte taky dřív spát. A ráno si udělejte snídani na jakou jste zvyklí nebo máte zrovna chuť. Nesnažte se chybějící příjem ze včerejška dohnat. Šak tělo je moudré a samo si řekne co chce. Najednou možná zjistíte že Vám tento systém dělá příjemně a že Vám vlastě i vyhovuje. A pokud se staně že přes den toho Váš pračlověk snědl víc než měl a opět nemá na večeři chuť tak co Vám brání si dát až dáno snídani?
Tímto nenásilným stylem možná zjistíte, že jste na IF (přerušovaný půst) ani nevíte jak. A že je to vlastně docela fajn.

Prší a venku se setmělo...

Krásné ikdyž trochu chladné pondělní ráno.
Konečně tu máme to co jsme si všichni tak přáli, ale moc se nám to vlastně nelíbí, že. Ochladilo se. Celkem dost se ochladilo. Ale to nic, šak ono to sluníčko zase vyleze.

Dnes se to nebude až tak úplně týkat palea/primal, dnes to bude jen takové odpočinkové. Stejně jako můj víkend. Pražena se povalovala před jeskyní :)
V pátek jsme byly s mamkou na kundalini józe. Znáte kundalini? Vím ten název je hroznej, ale je to jeden z nejstarších směrů jógy. Dlouhou dobu se vyučoval pouze v chrámech a byla do něj zasvěcena jen hrstka lidí. Je to velmi očišťující a po povznášející cvičení. Nejsem ta pravá abych vám o něm mohla vyprávět, ale nebylo by od věci se ve vašem okolí pozajímat a zkusit ji. Je dynamičtější a namáhavější než klasická hata jóga. Pracuje hodně s pocity. Líbí se mi, že je natolik intenzivní, že účinky cítím ihned. Na rozdíl od klasického představování si něčeho imaginárního, opravdu pracujete s vašimi pocity, které jsou velmi silné. Opravdu to stojí za to. Pokud najdete někde kurzy kundalini jógy jen takové maličkost, cvičí se v bílém a je dobré mít pokrývku hlavy. Ať už šátek, šáteček, čepičku či jarmulku. Protože energie je natolik silná, že byste skrze ni mohli přijímat energii někoho jiného. Ne že by to bylo nějak nebezpečné, ale je to zbytečné, protože podle toho co se cvičí za sestavu se uvolňují různě silné energie a různě příjemné či nepříjemné a nemusíte nasávat někoho jiného.

Neděle byla velmi příjemná. A to tak že jsem to ani nečekala.
Ráno ovšem bylo trochu zmatků. V 8:30 jsme šly venčit psi a zároveň se rozhodli že bysme mohly jet na výlet. OK, vlak jede v 9:30, uvidíme jak to stihneme.
Z venčení jsme došly 8:58, ještě jsme nesnídaly. Odchod na nádraží by měl být v rozmezí 9:20-22. Takže nastaly trošičku zmatky. Mamka se nasnídala v pohodě, já to ovšem málem vzdala, protože snídat v takovém časovém presu paleo/primal se bez přípravy zdálo být nemožné. Nakonec jsem to v pohodě zvládla. Najedla se, převlekla se, nachystala jsem si věci, pozamykala a šla na vlak. Mamka byla též připravena, jenže tím že na vlak jela na kole měla ještě nějakou minutku k dobru. Ovšem díky informačnímu šumu o ni došla neboť si nevšimla a já jí neřekla, že ji beru batoh. Tak si chuděra trochu zahysterčila.
Ale dobrá věc se podařila, vlak jsme stihly, bez problémů naložily kola, sebe a psa. :)
Jel cyklovůz a my v něm byly sami. Takže pohoda. No ale pak jsme si všimli že je tam celkem dost tyček a příček a že bysme mohly zkusit shyby. Machrovala jsem, ale nic moc. Dva a ještě podhmatem. Ale pro začátek a napoprvé i to je úspěch. Mamka dala taky dva. Je dobrá.
Kola jsme vyložily v Hodoníně a proti proudu Moravy jeli na Výklopník. (Komu není rady, tomu není pomoci. Opět jsme jeli lužním lesem...) U přístaviště Skalice jsme narazily na třešeně a tak jsme ji praženy jedny ožraly. Víte že jsou třešně zdravé? Obsahují vitamín C, kyselinu listovou (důležité pro mozek a nervy), vápník, železo,jód a draslíku. Třešně (a také višně) se osvědčily jako nejúčinnější lék pro léčbu dny a snižování bolesti a zánětlivosti při artritidě. Jsou výjimečně bezpečné, účinné a rychle působící při odstranění otékání a bolesti. Konzumace už jen několika třešní nebo višní denně působí regulačně na hladinu kyseliny močové v těle a je prevencí proti vzniku dny. Novější studie ukazují, že třešně mají dále velký vliv na léčení cukrovky - a to pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu o padesát procent. Hormon inzulín přitom tělo produkuje proto, aby snižoval obsah cukru v krvi. Američtí odborníci přitom tvrdí, že třešně mohou pomoci u obou typů cukrovky, na inzulínu závislé i na inzulínu nezávislé. Stav nemocných se po pravidelné konzumaci třešní výrazně zlepšuje. Antokyany jsou svojí povahou rovněž antioxidanty, jež vykazují celou řadu blahodárných účinků na lidské tělo. Chrání cévy a srdce před poškozením, ale také buňky lidského těla před rakovinným bujením.
Třešně dále pomáhají čistit krev, játra a ledviny a jejich konzumace podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči.. Třešně rovněž přispívají ke zdravé pokožce – obsahují přírodní látky, které zmírňují ochabnutí pleti a zneškodňují volné radikály. (Bohužel tyto vědomosti nejsou až tak úplně z mojí hlavy, zapracoval i strýček Google). Ještě bych měla dodat, že pokud se snažíte o ketózu tak opatrně, třešně obsahují  12g sacharidů na 100g třešní. Což je asi 25-30 takových střeně velkých kousků. Jo a taky pozor na fleky. Nikdy a ničím to už nejde dolů :)
Výlet se podařil, pěkně jsme se projely a protože správná pražena užívá vitamínu D ze sluníčka bezestrachu tak i já jsem si ho naplno užívala. Opalovací krémy už roky nepoužívám a s brýlemi to také nepřeháním. No ale jelikož pražena byla letos převážně zalezlá v jeskyni a když už vylezla sluníčka bylo pomálu. Tak její alabastrová ramena jsou sluníčkem políbena výrazněji než čekala...

Mějte se pěkně, občas se běžte protáhnout a proběhnout a když někde narazíte na třešně tak si na ně vylezte a klidně je ožerte.

Čí so hode, naše hode...

U nás jsou hody. A samozřejmě že všichni zákazníci chtějí mít všechno hotové do hodů. Takže v práci trochu blázinec.
V pátek se mi podařilo, že když jsem dojela domů, muž ještě doma nebyl. Tak jsem se prošla přes město, stavila se v zelenině a v drogérce pro kokosový olej.
Když jsem došla domů, chvilku jsem si udělala veget a pak jsou si šla zacvičit.
Dala jsem si ZWOW 16 a můžu říct že sice žádná sranda, je trochu náročnější, ale neskutečně mě baví.
Pak jsem si ještě dala tabatku se švihadlem. A jak jsem trochu schládla tak vytáhla jsem kolo a jela se projet.
Vyjela jsem p sedmé hodině a rozhodovala se kterou trasou se dám. Měla jsem na výběr ze dvou, jedna měla asi 30km a druhá byla poloviční. No a protože obě jsou pro mě nové a ani jednu neznám rozhodla jsem se pro tu kratší. Nechtěla jsem objevovat tak pozdě Ameriku. A dobře jsou udělala. Ta kratší cesta je velice příjemná, odpočinková a nenáročná. Takže když se budu chtít někdy projet a budu mít málo času nebo se nebudu cítit na nic extra výživného vím kudy.
A protože jsem fanatik (ale jen malinkej) po tom co jsem dojela jsem vytáhla ven na procházku tchýni. Taková příjemná večerní procházka nemůže nikomu uškodit. Určitě je to lepší než poklimbávat u televize. Pokecali jsme a příjemně se prošly. Ono teda kdyby bylo na mě, zvolila bych ostřejší tempo, ale zas nemůžu ju utahat hned na poprvé :)
Ale zpět k hodům. Ty loňský byly ve znamení znovu objevení pohybu. Už je to rok co se snažím znovu víc hýbat a baví mě to. Stejně jak předtím. Teď se divím, že jsem s tím sekla. No, prostě jsem přestala sportovat a začala chodit na rande. Vloni touto dobou jsem měla úctihodných 99kg. A teď jsem holka jak lusk. Celých pět-šest let jsem s mužem seděla na gauči a koukala na bednu, kterou jsme doma sice měli, ale téměř nezapínali. A protože jsem na pohyb byla zvyklá všechno na mě začalo padat a dusit. Tak to jsou události co byly minulé hody a teď k hodům celkově.

U nás jsou hody tři dny. Bývají většinou tři stárci a tři stárky a chasa. V sobotu chodí stárci a chasa zvat celou dědinu na hody. Což může být vyčerpavající, když všade dávají zavdat :) Odpoledne jde průvod od druhé stárky na sólo. V nědělu je to už bez zvaní, chodí se od první stárky. Ale na největší sláva je v pondělí. To je zavádka. K ní se složí každej rok jiná slova a obsahuje ve stručnosti všechny významné věci co se za rohk v dědině staly a i to co dělají nebo čím se živí stárci. Jen jedna část se už roky nemění.

Sůdili se ti ........ s pánem. O tů lůku co je pode dvorem. 

Sůdili se sůdili, sůdit budů eště, o to hezké modrooké děvče.

Místo těch teček má být doplněné třeba Pavlovčácí, nebo Vaconovjáci, ale jelikož nemusíte vedět odkud jsem můžete si tam doplnit co chcete. (Stejně už máte vodítek dost)

Hodové a jiné vzpomínání - ještě jsem našla takové příjemné povídání o hodech minulých.

Bylo to před kobylskýma hodama v roku 1954. Tenkrát se podle tradice hody konaly na dvě strany. U sokolovny „sokolské“ a na prostranství U lípy „hasičské“. Dříve zde bývaly hody „orelské“, ale po zrušení Orla a zákazu jeho činnosti v r. 1948 se konání hodů ujala místní hasičská jednota.

Pořádání hodů na dvě strany probíhalo v pohodě a pochopení. Stárci a stárky se o hodech vzájemně navštěvovali. Vždy se jim zahrálo k tanci sólo, společně se povýskalo, zazpívalo a bylo veselo. Na obou stranách bylo vždy dost hodovníků. I při dobré vzájemné pohodě přece jen existovala určitá zdravá rivalita. Stárci se snažili vytvořit dobré prostředí, mět dobrú muziku, dobře připravené sólo (tenkrát se tancovalo na hliněném sóle, na které se posýpalo suchý jehličí, aby to dobře klouzalo), mět po celé hody čím zavdávat, mět vysokú máju apod. A tak my, co jsme pořádali hody U lípy, jsme také chtěli mět vysokú máju.

Půjčili jsme si z Brumovic od stárků dlúhej a pevnej spodek pro napojení vršku. V sobotu, týden před hody, nás kovářský mistr Tlach, který spojování měl provádět, zavolal a řekl, že spojení neprovede, protože spodek je nahnilej a není dost pevnej. Proto jsem hned v pondělí jel do práce do Hodonína na kole a zastavil se na Zbrodě za Mutěnicama na lesním závodě. Tam tehdy pracoval rodák pan Karel Varmuža.

Ten nám hned vyhověl a v úterý jsme s párem koní jeli pro novej spodek máje. Lesník nám vybral opravdu

pěknej kus, shodil ho, začistil a pomohl naložit.

Spodek byl tak dlúhej, že při výjezdu z lesa na silnicu jsme se nezatočili a zostal „zašprajcovanej“ mezi

stromama. Předek vozu a koně zostáli stát napříč přes silnicu a my nemohli tam ani zpátky. Doprava na silnici se zastavila a my byli bezradní. Naštěstí procházela po silnici rota vojáků, vypřáhli jsme koně a vojáci se po celé délce chopili máje a uvolnili ju. Jak jsme byli rádi! Dodnes jsme jim však zostáli dlužní, ten zbytek vína, co jsme měli, byl pro rotu vojáků přece jen trochu málo. Šťastně jsme dojeli dom a byli jsme rádi, že máme vysokú máju.

A jaké je jiné vzpomínání? Často s vrstevníky vzpomínáme, jak to bývalo dříve jiné. Dnes v dědině není pár koní, kterým by se dalo jet pro máju. Už by se ani nenašla rota vojáků z Hodonína, která by pomohla máju

vynést. Dokonce by se ani neměli kde ubytovat, poněvadž z kasáren v Hodoníně i v širém okolí, jako např. v Mikulově, Břeclavi, Bzenci, Hradišti i jinde, sú z kasáren vybudovány byty, školy, podnikatelské sklady a jiné prospěšné objekty. Je to neuvěřitelné. Kdo z našich předků, ať by žil za monarchie, za 1. republiky, nebo dokonce za komunistů by si pomyslil, že nebudú v okolí i někde jinde existovat kasárna a

že naši mladí chlapci nebudú muset na vojnu. Přejme si, aby nám to vydrželo. Dovolím si připomenút moju nejstarší vzpomínku. Sahá do r. 1938, tehdy můj tatínek a řada jiných odcházela v rámci mobilizace do války. Já jsem tomu tehdy nemohl rozumět, byli mi 4 roky, ale na tú smutnú atmosféru lúčení nikdy nezapomenu.

A proč to uvádím a proč vzpomínám? Hlavně proto, abychom si uměli vážit toho, co je dobrého a uměli se

z toho také radovat. Až budem letos společně pod májú, ať máme dobrú náladu. A když budem tyto řádky pročítat, bude možná vhodná doba zazpívat si tu peknú písničku:

Ešče byly štyry týdně do hodů, už ně

milá zakázala pit vodu,

a já pijem dobré vínko z pohára,

přenocuj ty švarný šohaj do rána ...

Komáři se ženili...

Plus pár tipů na výlet

Minulý příspěvek se mi lehce zvrtl, původně jsem chtěla psát o trochu něčem jiném, ale aspoň vidíte že naše rodina je trochu jiná. V porovnání s ní je ta Vaše vlastně úplně normální. U Vás mýdlo jedí určitě jen malé děti :)

V sobotu jsem byla u rodičů, dopoledne jsme byly s mamkou v práci, odpoledne poklidily (divné slovo když ho vidím napsané) a v podvečer jsme šly ven.
Měla jsem původně v plánu že by jsme se mohly tak kolem čtvrté vybatolit z domu ale jako vždy se nám to nepovedlo. Trochu mě to mrzelo a musím přiznat že jsem byla i lehce rozladěná a možná malinko protivná, ale co už. Holt stalo se.
Když už jsme udělaly všechno co bylo potřeba a slavnostně vytáhly kola a psa, řešily jsme kam pojedem. Málokdy máme dopředu naplánovanou trasu. Pokaždé to řešíme operativně. To znamená, že na příštím rozcestí se rozhodnem jestli do leva nebo do prava. Vždycky jsem toto nesnášela, ale poslední dobou se snažím to neřešit. Co se má stát stane se. I když přiznávám, někdy mi to stále dá hodně práce abych to snášela v klidu.
Dojely jsme na křižovatku a teď kam dál. Mohly bysme do leva, je tam příšernej kopec, ale to nevadí, co vyjedem vyjedem, co nevyjedem vyjdem. OK. Já asi budu muset tlačit hned od začátku, protože moje kolo co mám doma nemá přehazovačku, ale zato má motůrek, ale v tom motůrku není benzín :) Teda je, ale asi pět let starej a zvětralej... Dobře ale to je trasa tak na dvě hodiny a to už je dlouho, to už bude tma. OK. Do leva se nejede. Tak tedy rovno. Další rozcestí bylo jasné. Rovno je státní, vpravo je polňačka. Jedeme do prava. Na této cestě je fajn, že tam nejezdí moc aut. Ale tím pro mě veškerá pozitiva končí. Na horizontu jsou zahrádky a jednu z nich má paní co má neposlušný psi a ti psi jsou velký a troufaj si na nás. A z paní si nic nedělaj. To je jedna pro mě nepříjemná věc. A další je to že část cesty je písková. Z koce a písková. Mám ráda když je cesta z kopce, ale nemám ráda písek. Moji předci sice 40 let chodili a bloudili pískem, ale ne na kole... Musím tam vždycky dávat pozor. Ale Bodeček (kolo na kterém jezdím u rodičů) je příjemný tetkovský kolo, má široké pláště a dobře drží stopu. Občas musím mamce připomínat že tetkovský kolo a traktor je sice oboje od T ale každý znamená něco jiného...
A přesně to byl sobotní případ. Dojely jsme na Kraví horu (Svobodná spolková republika Kraví hora - mají vlastní měnu, vlastního krále a koho by zajímalo víc tak zde jinak moc pěkný tip na výlet) a co dál? Kam pojedeme dál? Na rozhlednu? OK. Kudy? Po silnici? Ne to bysme museli zpátky. OK. Tak tedy vinohradem. A kudy? Tudy? OK. No bylo to spíš KO. Cesta byla do takového krpála že s kolem to bylo opravdu husté. Samozřejmě že to na jetí nebylo. Musely jsme kola vézt vedle sebe. Ale ta chuťovka teprve přišla. V trávě tam bylo asi milion komárů. Okamžitě jsme byly jima obsypané a i pes byl hned celej černej. Jenže nebylo kam utéct. Otočit se nepřipadalo v úvahu. Protože to vážně nebyla cesta po které by se dalo jet, byť dolů. A nahoru to byl pořád kopec kterej neměl konce. Naštěstí komáří úsek nebyl moc velký a pak až se terén trochu umravnil a my naskočily na kola, vybrali si jeden prochu širší řádek a jeli.
No rozhledně bylo živo, výhled krásnej. Chvilku jsme se pokochaly a pokračovaly dál. No a jak jsem říkala, rozhledny bývají většinou na kopci, dál to bylo z kopce dolů. Ale tentokrát už to bylo po lepší cestě. Bylo to z kopce. Hodně z kopce. Na to že Bodeček brzdí klasicky, to je šlápnutím dozadu, to byl moc velkej kopec. A moc serpentin. Jela jsem 12km/h a v očích smrt. Ono taky na tom kopci je bobová dráha. První bobová dráha na jižní Moravě. Opět příjemný tip na výlet a kdo by chtěl vědět víc, tak tady. Projely jsme kolem koupaliště a sjezdovky, kde kupodivu ani na jednom nikdo nebyl :) Sjezdovka je zajímavá tím že je to nejníže položená sjezdovka ve střední Evropě, pro toho kdo rád lyžuje, přidávám odkaz tady. A ještě jsme se chtěly stavit pro kačera na letišti. Kdo ví, ví, kdo neví třeba časem pochopí...
No a tím jsme náš cyklo výlet dovedly téměř do zdárného konce. Sice u letiště jsem měla zážitek, neboť jsme pustili psa, aby se proběhl a on se rovnou zaběhl. Ale jen na chvilku za zajícem, ale jelikož tam v ten moment jezdilo dost aut, byla jsem z toho trochu vyklepaná. Protože jsem jeden moment nevěděla kdo ten ořech je. A když jsem ho viděla a mávla na jedno z projíždějících aut tak paní řidička nechápala proč na ni mávám a raději přidala plyn. Ještě bych asi měla říct že letiště je to sportovní a mezi vinohradama, můžete se kouknout tady. Na Ruzyni bych psa asi opravdu nenechávala se proběhnout :)
Když jsme dojely domů, vzali jsme ještě druhého psa a šly se projít. A jelikož byl opravdu příjemný večer, cáraly jsme po venku do 3/4 na jedenáct. Na kole jsme najely necelých 16 km, ale díky kobercovému náletu komárů a výšlapu s kolem na chrptě byla ta vyjížďka trochu šťavnatější :)

Řeka Ganga ve dnech praní...

Nevím jak u Vás, ale tady je krásně. Možná až trochu moc horko, ale je krásně. Hlavně miluju ty příjemné vlahé večery. To se mi nikdá nechce jít spát. Ještě bych nejraději brouzdala po venku. Ale jelikož vstávám před 3/4 na pět tak už mi rozum říká že bych měla jít v deset spát a ne abych lítala venku...
Ovšem v sobotu jsem byla u rodičů a v neděli tak brzo nevstávám, tak jsem si to náležitě užila. Jinak musím se k něčemu přiznat. Já si natahuju budíka i na neděli ráno. Mám totiž ráda když si užiju co nejvíc z volného dne a nerada bych spala už někdy do desíti hodin. Mám pocit že mi něco uteče. (Někdy jsem jak malá :)
Takže přes den jsme s mamkou udělali něco málo doma, znáte to, takové ty věci co prostě v domácnosti udělat musíte, když je uděláte vidět nejsou, ale když se na to vybodnete tak to vidět jde. Takže jsme po zametaly, umyly země, mamka ještě mezitím dole umyla okna, já uvařila a ještě jsme vypraly. Já vím, pere pračka, ale (opět menší specialitka naší domácnosti) přes léto pereme na dvoře v malé pračičce slizem a dýšťovkou. Znáte mýdlový sliz? Používáme ho běžně  nemůžu si ho vynachválit. Ovšem, připadá mi že do automatky se moc nehodí. Nebo aspoň do mojí. Mamka s ním dělá zázraky i v ní. Takže zpátky ke slizu. Ten se dělá z nastrouhaného mýdla, buď Jelen nebo nějaké jiné, já jednu dobu fandila Lanze ale po tom co jsem ji okoštovala jsem lehce přehodnotila názor, a sody. To se zaleje horkou vodou, opět dýšťovka je nejlepší a zamíchá. Buď můžete u toho stát a míchat nebo nemusíte, ono to zhoustne i tak. Ve většině receptů se uvádí že máte míchat aspoň pět minut, ale věřte tomu že to není podmínkou. Opravdu stačí na jemno nastrouhat a občas zamíchat. Mýdlo je celkem zajímavá záležitost. Dělá se z tuku, je mastné a přitom umývá. A nejlepší je právě obyčejné prací mýdlo a nebo lanolinové, ani jedno nevysušuje.
No a když jsem zmínila to koštování mýdla, to bylo takto. Náš bulík vždycky rád pije mýdlovou vodu na praní. Když pominu že mi tam naplive tak jsem nechápala proč pije právě vodu s mýdlem když má svoji krásnou čerstvou vodičku ve svojí misce (vlastně v kýblíčku). Až onehdy, jsme zcela náhodou učinili pokus. Mamka na dvoře strouhala mýdlo, došla bulina a začala jí olizovat struhadlo. Mamka ju zaháněla se slovy "To je mýdlo, to psi nežerou", ale naše bulina se nedala a byla toho názoru že jo, to je právě to co psi žerou. Tak jí ho nabídla a bulina se na něho vrhla. Nabídla jí ještě jedno a to taky prej není španý, ale to první je lepší. Tak nám to nedalo a jak jsme tak seděli na lavce každá jsme si párkrát lízly mýdla. Měly jsme tam Lanzu a ještě nějaké obyčejnější.
Výsledek experimentu. Mýdlo chutná mastně a lehce slaně. Jedno mělo trošku trpší příchuť. Nikomu se nic nestalo, nikdo nebyl ke koštování mýdla donucen. Jinak musím objektivně říct že jsme musely vypadat srandovně, dvě dospělé baby, sedící na lavce a koštují mýdlo :)

Včera neděle byla...

Varování - tento článek je pouze vykecávací a netýká se výživy, ale jen mě a mé rodiny.

Tak jaký byl víkend?
Já ho v podstatě prožila u rodičů neboť muž byl skoro celý víkend v práci.
V pátek jsme si byli s kamarádem sednout na pivko. Ještě tam byli další dva kluci, který jsem neznala a jejich slečny. No to byly ale trubky. Opravdová zlatá mládež. Holčiny to byly pěkné ale takové vyžilé. Opravdu na svých 22a 25 nevypadaly. V jejich zájmu bylo jen se jít někam napít a tam dělat bordel. A taky aby upoutaly pozornost byly sprosté. Jasně moje mluva není  žádná klášterní výchova, ale toto... To byla síla.Ale pro mě nejdůležitější z celé akce bylo to, že mi Radek přislíbil, sám od sebe, že když budu někdy chtít jít na kolo, tak mi udělá doprovod. Takže jelikož se má železo kout dokud je žhavé, ráda bych ho v týdnu vyvenčila. A doufám že mu nakopu zadek :)

V sobotu jsem nám s mamkou udělal na oběd pstroužka na grilu. Nemám ráda šahat na syrové maso, ale pražena chce jest tak musí něco snést. Byl moc dobrý, fotečku bohužel nemám. Nějak poslední dobou to focení jídla zanedbávám. Napravím to.
Ale zlatý hřeb víkendu byla neděle. Muž měl v plánu, že mu přijedu odpoledne do Brna naproti a půjdeme do kina. Mě se moc nechtělo, protože si myslím, že je to škoda zabít odpoledne v kině když je tak hezky. Ale jako hodná a poslušná žena :p jsem se s tím nějak vyrovnala. No naštěstí (tak nějak jsem stejně počítala s tím že to kino neklapne) byl muž utahaný a kino se nekonalo. Vyzvedl mě u rodičů a jeli jsme domů. Nejdřív nakoupit. (Víte že v Kaufu mají ledový salát za 12,90,-?) Doma jsem se chvilku pomotala, uklidila nákup a vyslechla muže jak bylo v práci. Pak jsem se převlekla, vytáhla Šemíka (kolo) a mazala ven.
Jela jsem proti proudu Moravy (ostatně vždycky jsem děla všechno protiproudu), po koruně  hrázy až po chvilce se řeka trochu stáčí a hráz vede do lužního lesa. (Vím, jsem nepoučitelná). Je tam krásná cesta, ale bohužel i retardéry (takové to zábradlí co se dá když tak odemknout a otevřít), ale naštěstí bylo zrovna otevřené tak jsem pěkně uprašovala. Jinak mám vyzkoušené, že komáři neumí letět rychleji než 5-6 km/h. Takže dokud jedete je to v pohodě, ale jak se zastavíte, sesypou se na Vás. Vyjela jsem u přístaviště Skalice. Je to poslední přístaviště na Baťově kanále a zároveň jediné na Slovenské straně. Dál už to není Baťův kanál ale Radějovka. A podél Radějovky jsem jela a jela a vyjela před Rohatcem. Už tama nikdy nepojedu. Cesta byla štěrk a prach a udusané hlína. A ten štěrk byl tak strašný, že když jsem to po chvilce vzdala a šla pěcha tak ani jít se pořádně nedalo. Ale zpátky, zpátky ni krok a vracet se nebudu :). Naštěstí tato má trnitá cesta měla po nějakých 15 minutách konec a já najela na hlavní. Sice provoz velikej, ale díky širokému odstavnému pruhu to šlo. Před Rohatcem je nová cyklo stezka, opět vede po koruně hrázy. A vyhnete se téměř celému Rohatci. Poslední úsek vedl  zahrádkářkou kolonií. Sice jsem chvilkama nevěděla pořádně kde jsem, cesta byla hrozná, ale dobře se mi koukalo co se děje okolo. Jsem takový malej voayer :) Celkově jsem najela cca 21 km, za hodinku a něco jsem byla doma.
Když jsem dojela muž spal, tak jsem potichoučku jak myška kolo uklidila a mazala znovu ven. Trochu se projít. A jelikož jsem pako, tak po tom co jsem došla z venku jsem si ještě dala takový malinký workroutek. 50x vysoké kolena, 10x complet burpee, 10x single pistols, 10x push up. Na 15 minut. A na závěr jsem ještě provětrala kettlebell - 25x swing 4 kola. A přitom všem jsem si neuvěřitelně poničila palce na nohách. V některém nestřeženým okamžiku se mi tam udělaly pryskýře a ty jsem si strhla. A později ve sprše jsem si málem cvrkla, protože kombinace soli z těla a vody na ty dodraný palce byla k nezaplacení.

A co vy? Využili jste toho že bylo pěkně a byli venku?

Přerušovaný půst IF

Stále se snažím o primal a stále mě to baví.
Mám pocit projasnění jak mysli tak pročištění těla.
Došlo mi, že když omezím sacharidy musím zákonitě přidat na tucích. Taky jsem asi pochopila proč jsem po prvních asi třech týdnech začala přibírat. Myslím že to bylo právě kvůli tomu, že jsem ty tuky nepřidala a taky proto že tělo jich bylo hladné - chtělo si je co nejvíc nakřečkovat. Takže jsem přidala na tucích a mám pocit že to už přináší výsledky.

Zaujala myšlenka Intermittent fasting (IF) přerušovaného půstu.
Musím se přiznat že se mi to v případě paleo či primal dává smysl. Jen jsem nevěděla že to má i nějaké označení. Doba od večeře po snídani je v podstatě taky takový půst. Jeď jen záleží jak ho budete mít dlouhý. Řízený půst, tedy doba bez jídla,  se různými způsoby využívá pro léčbu nemocí, podpory výkonnosti či hubnutí.
Je pravda, že tato technika není pro každého. Jednak by člověk neměl trpět některou z ppp, taky by už měl chvilku být na paleo (či primal) nebo clean eating - prostě by už měl být nějakou dobu očištěn a osvobozen od sacharidové stravy. Hlavně pokud máte cukrovku není opravdu pro Vás vhodné.
Co tím získáte? Dá se říct že všechny benefity paleo (primal) stravy zvýšíte.
Zvýšení inzulinové citlivosti a podpora sekrece lidského růstového hormonu  (rychlejší regenerace po tréninku, eliminace depresí, omlazení pokožky, zpomalení stárnutí mozku a organismu celkově). Dokonce snad lze vyzžít IF i při prevenci rakoviny .
Druhů a způsobů jak na IF je hodně. Asi nejzákladnější rozdělení je to že může být 24 hodin a to se doporučuje maximálně 2x týdně a rozhodně není dobré pro začátečníky. No a pak jsou denní IF. Jedna z možností je například 12/12. Což už jako start je vhodnější a v podstatě to ani není tak strašné jak se může zdát. Chce to jen přizpůsobení normálního režimu. Pokud snídáte v 7:00, poslední jídlo byste měli zvládnout do 19:00. Víc srozumitelně je to popsáno tady
Něco málo jsem nastudovala a když jsem se zamyslela, došla jsem k závěru že je to celkem přirozené. Stařečci běžně něco takového praktikovali. Ráno posnídali, oběd si vzali sebou na pole - něco co se nezkazilo a vydrželo - a pořádněji se najedli až večer. Já to momentálně dělám tak že do 6:00 posnídám, kolem 15:00 poobědvám a cca v 20:00 povečeřím. Není to úplně 8/8/8 ale 9/5 a 10. A můžu říct že mi to k primalu pasuje mnohem lépe než jíst po třech hodinách. V podstatě to tak dělám od začátku, ale nevěděla jsem že to má i své jméno.
Občas se pokusím zařadit 12/12 ale to by se mělo držet denně, ale já se pokusím to tak 2x do týdne zařadit a skrze to přejít možná až na 24.

Průša je úchyl

Něco Vám povím, takové malé tajemství. Bude to jen mezi náma. Ale nikomu to neříkejte, stejně by Vám nikdo nevěřil. Já už to dělám dlouho. Nejdřív se mi to nelíbilo. Nesnášela jsem to. Ale časem jsem si to zamilovala a teď to dělám každý den. Tajně. Je to takový můj rituál. A teď to budete dělat taky. Uvidíte že se Vám to zalíbí. Nejdřív možná ne hned, ale budete to chtít dělat pořád častěji. Tak jako já. Ostatní to nedělají. Ostatní to nechápou. Proto to musí být tajemství. Bylo by fajn kdyby jsme to dělali společně. Určitě by se Vám to líbilo. Mě moc. Nikdo jiný to nechápe, ale Vy byste mohli. Snad. Určitě. Když už jste tak daleko. Ostatní před Váma tak daleko nebyli. Nikdo tak daleko nebyl. Ani já. Až teď. A podělím se s Váma o to. Ale nikomu ani muk.
Ještě před rokem jsem to z duše nenáviděla. Teď se na to pokaždé těším. Chci abyste to také tak měli. Abyste tu nenávist otočili a začali to milovat. Protože tak Vám bude líp. Všem bude líp. Mě už je. Poprvé to možná bude těžké, nepříjemné. Možná to tak bude i podruhé. A potřetí. Ale časem se Vám to zalíbí. Slibuju.
Uvidíte že to taky budete dělat každý den. Někdy i víckrát. Já Vás to naučím. Vy to budete mít lehčí v tom, že už jste o tom někdy přemýšleli. Přiznejte si to. Možná to už děláte. Ale dělejte to víc. Nic na tom není. Nebojte se toho. Uvidíte jak se Vám uleví a jak se Vám to zalíbí když to budete dělat častěji...

...Koukejte se na sebe do zrcadla. Milujte to tělo co tam vidíte. Narovnejte se, usmějte se a pochvalte se. Moc Vám to sluší. Klidně si to řekněte nahlas. Protože jak Vás může pochválit někdo jiný, když Vy sami to neuděláte. Pochvalte si nohy, bříško, zadeček. Já se chodím na sebe koukat do zrcadla každý den. A každý den se doslova kochám tím co tam vidím. Loni touto dobou jsem nesnášela se na sebe koukat byť jen do výlohy. Ale jednoho dne se to zlomilo a když někde vidím svůj obraz tak se pochválím jak mi to sluší. Ještě se trochu narovnám. A usměju se na sebe. Protože jsem moc šikovná holka. Moc. Hodně se hýbu, vhodně baštím. Snažím se dostatečně spát, vzdělávat se a je mi po většinu času mnohem líp než třeba ještě loni.

Nedělní odpoledne stane se...

Lidstvo je nepoučitelné. Nebo aspoň to moje lidstvo.
Víte čím? Tím že sukně a Marteny nejsou nejvhodnější vybavení na průzkum lužního lesa a taky tím, že týden pochcá.. a já lezu do lužního lesa a pak se divím. Bylo tam ale příjemně, vzduch byl silný, doslova jako když liskne. Šla jsem po hlavní cestě a po chvilce odbočila na nějakou vedlejší. Šlo se mi fajn. Poslouchala jsem ptáky, dýchala ten neuvěřitelně hustý a vlhký vzduch. Za chvilku mi to začalo dělat pod nohama mlask mlask. Tak jsem musela dávat víc pozor kudy jdu. No a po další chvilce jsem došla k bráně. A musela se otočit. To opravdu nemám ráda.
Jinak nevím čím to je, ale poslední dobou si připadám jak kdybych na něčem jela. Zdá se mi, že vidím jasnější barvy, ptáci už nezpívají ale přímo hlasitě řvou. Mraky na obloze vypadají jak výjevy z barokních obrazů. Ale je to příjemná jízda. Zato ten dojezd už není taková sláva. To když mě někdo zase stáhne zpátky dolů. Tyto stavy mívám hlavně odpoledne a večer. Bylo by fajn se takhle naladěná ráno budit...

Tak mě tak napadá jestli to má co do činění s mou stravou? Možná je to trochu samolibé a je to třeba způsobené úplně něčím jiným, nevím. Ale mám od pozorované, že po tom správném jídle, jsem schopná a ochotná vyskočit a jít něco dělat, něco objevovat. Že i když se nacpu tak mě to neuzemní. Opravdu nevím jestli to má na svědomí primal nebo ne. Ale i yoga říká, že správné jídlo by ve Vás mělo probouzet tyto pocity. Teď už je jen otázka co je to to správné jídlo. Věřím že pro každého to může znamenat něco jiného. A jelikož mě se to děje většinou po obědě kdy si dávám kousek masa a teplou zeleninku na másle bude to pro mě asi to pravé ořechové. Ráno většinou snídám míchaná vejce se slaninou a ač mě to úplně krásně zasytí tyto pocity nemívám. Jo a ještě, taky nevím jestli je to dobrý nápad, nicméně si po obědě ještě dám lžičku kokosového oleje. Vím jsem zvíře ale nemůžu si pomoct, jednak mi chutná a jednak tak nějak cítím že je to ten pravý "dezert" pro mě.

Ještě bych si chtěla dnes zacvičit, ale můj muž spí v ložnici, v mém cvičícím pokoji. Myslela bych si že vzhledem k tomu, že už momentálně spí asi čtyři hodiny tak by mohl pomalu vstávat ať se můžu jít protáhnout. Sice bych mohla cvičit i v obýváku ale nemá ráda když mě někdo uprostřed cvičení ruší a to by se mohlo klidně stát, když by se vzbudil.