Ač nemám ráda přílišné poangličťování, nic jiného mě nenapadlo.
Jak možná víte, před časem jsem psala o tom, že bych se ráda zúčastnila Spartan Race. Když jsem to celá nadšená říkala muži, tak se zhrozil a naštval a řval po mě, že ještě jedno jediný kilo a jdu do léčebny. Trochu jsem se zarazila, hodně se naštvala a dnes mě trošku mrzí že jsem mu tohle chování nechala projít. No co už. Příště se nedám. Jenže popravdě řečeno, v té době jsem si ani na Spartana netroufala. Takže jsem ani nijak velice netrénovala. Jen jsem obdivovala všechny, kteří to dají. Taky mi každý říkal, že podle je masakr a že to není pro něho. Kdybych ale našla parťáka, šla bych do toho. Sama jsem si taky netroufala. No a abych mohla obdivovat každého kdo se do tohoto bláznivého počinu vrhnul, byl mi Spartan skoro pod nosem - v sousední dědině. V době kdy jsem každého přemlouvala k účasti a všichni odmítli, jsem se rozhodla že když se nebudu aktivně účastnit podívat se pudu. No a na čumendu se mi přihlásilo o poznání víc lidí. Ale zase realita byla jinde :) Takže na Spartan přijela akorát má sestřenka.
V den D. jsme po práci vzaly auto, a v silné sestavě - mamka, sestřenka, já, prostřední a maličký pes jsme se vidaly na ně. :) Už předem jsem věděla že bude silná účast protože asi tak 14 dní před jsem náhodou mluvila s panem starostou z Bořetic a říkal že už je stop stav že je přes 4.000 účastníků. Když jsem se ho ptala jestli si to půjde taky zkusit tak s úsměvem a vtipem mi odpověděl že on? On určitě ne :) Ještě to trochu protáhl a málem jsem mu skočila na to že poběží v první vlně :)
Když jsme dojely měla jsem trochu obavy z toho, kde nechám my car :) Ale po haluzi bylo místo u nádraží. A po haluzi jsem dostala šanci si natrénovat podélné parkování. Tak jsem se chvilku trápila, ale nakonec se dobrá věc podařila. Před náma byli nějací pánové a mám takový pocit že ještě o minutku déle a nabídli by mi, že mi zaparkují. :) (Což už se mi jednou stalo. A můžu říct že mě to potěšilo, ač jsem s díky odmítla)
Pak jsme se vidaly směr STARTA. Hned na začátku byla velice divácky atraktivní záležitost. Brodění přes Svodnicu - Trkmánku. Ač je Svodnica čistá a žijí v ní ryby a ondatry a byly spatřeni i bobři, bahna tam bylo dost. A jako každé bahno i toto smrdělo. Někteří protestovali, že jsou sto sr...., ale můžu říct že to už opravdu dávno ne. Chvilku jsme postály a pak šly dál k dřevěné stěně. Hodně mě překvapilo, že ji dost lidí dalo. Hned za ní byly tři vyhloubené škarpy naplněné vodou a zemina nebo spíš už bláto před nima. Takže to udělalo takové terénní vlny kdy byla mulda blata, voda, blato, voda... A tady mě zas překvapilo, že to některé slečinky odmítly dát. A raději místo toho dělaly angličáky. Těch mi bylo i trochu líto, protože asi nevěděly do čeho jdou.
Spartan že přece i o tom, že je člověk celý od blata a leze do toho do čeho by normálně nevlezl. Sice ne že bych měla ráda bahenní koupele, ale přece jen tohle se opravdu dalo čekat.
O pár metrů dál bylo převracení pneumatik. Holky měly menší a kluci větší (asi jako vždy). Otočit jednou a zpátky na kolík. Pak následoval brod přes Svodnicu. Toto nebyla překážka, tomu to se nedalo vyhnout. Takže všechny slečinky co si bahno odangličákovaly stejně musely do vody protože to byla součást tratě. Tam jsem ale my už nešly. Aspoň ne dnes.
Vrátily jsme se ke stěně a proti proudu jsme si prošly zbytek trati. Takže od stěny jsme šly mezi sklepy na Kraví Hoře a tak jsme to vzaly vinohradem nahoru podél tratě až k rozhledně. Cestou se mamka a sestřenka vyzuly aby posilovaly první čakru. (Já bohužel musela zůstat obutá, neboť bych musela být po zbytek dne bez kompresivních punčošek a to si ještě vážně netroufám). U rozhledny byla občerstvovací stanice.
Trať pak dál pokračovala mezi terasami nad Němčičkami a Bořeticema až do velmi prudkého stoupání (v našem podání klesání protože jsme šly proti proudu) a na jedné z teras byla další překážka. Tentokrát to bylo tahání pytlů s pískem. Přes dvě terasy. A byl to docela krpál. Kluci měli dvacet a holky deset. Trať pak pokračovala přes silnic do sadů. Marhulových sadů. Ale ještě před tím bylo opět další disciplína. Přechod přes kladinu. Byla dvakrát lomená a díky svému strategickému umístění, kdy běžci museli zdolat prudký kopec a tím byly tak rozhrkaní že tu kládu prostě nedali. Pak na vrchu kopce byla konstrukce která se měla zdolat ručkováním. Vyzkoušela jsem, nedala jsem.
Pak trať pokračovala k první překážce, kdy se měl zdolat balík slámy. Dole jsme koukly na pár posledních překážek. Kdy (opět to beru pozpátku) proběhnutí mezi gladiátory byla už jen maličkost a stejně tak tak přeskok přes oheň.
Po něm byl hod na terč a teprve pak byly ty opravdu výživné překážky. Jako šikmá stěna, kde si všichni úžasně pomáhali. Ač se vůbec neznali. Šikmá sněna se skládala z několika částí. Prvně se muselo vyškrábat na bahenní muldu, skočit do vody a z se po šikmé ploše pomocí lana vyškrábat na nahoru a pak po jakoby žebříku dolů. Tím jak šikmina byla obalená bahnem tak to pekelně klouzalo a právě tady bylo zapotřebí pomoci od někoho kdo už byl navrchu.
U tohoto zastavení byl úžasný dráp. Byl tvrdý, přísný ale intuitivní. Když viděl někoho že na potřebuje spíš povzbudit tak povzbudil a těm slečnám co tuto překážku odmítly dát naordinoval 50 angličáků. Před touto šikminou byl ostnatý drát. Někteří jej dávali technikou válí sudů. Nejlepší bylo to brát při kraji. Protože uprostřed je prověšený a tím pádem o pár centimetrů niž než u kraje. Před ostnatým drátem byla věž pro šplh na laně. To nedala pokud vím žádná holka. A všimla jsem si že nikdo nepoužil techniku kdy si nohama z toho lana uděláte smičku a po ní to jde o něco snáz. Ale na to lano jsem si ani nesáhla a kecám, vím. Jo a lezlo se na něj opět z bahenní koupele. Je možné že bylo těžké a ta smyčka prostě nešla udělat. Věž byla posledním úkolem před brodem. (pořád jsme šly v protisměru). Mezi brody byly dvě překážky. No vlastně tři. Klasická Spartanská stěna. Jednou přes, jednou skrz a jednou pod. Pak brodění se mezi vrbičkama a překonání lanové sítě. Ale toto už jsme neprocházely. Aspoň ne ten den.
Jinak hodnocení je takové že příští rok jdem do toho. Že bysme to všechny daly. Teda zkusily. Samozřejmě je nám jasné že všechny překážky bysme nedaly ale aspoň se pokusily. Nejrychlejší kluk to měl za 35minut. Zajímalo by mě, jestli dal všechno nebo tam kde mu bylo jasné že to nepude dal rovnou angličáky. Prostě jestli doběh k překážce a zkusil. Nebo doběhl a rovnou angličákoval. Počasí moc pěkně vyšlo a další příjemný bonus je to že muž byl v práci. Přijel potom za náma až když jsme to měly celé prošlé. Bude to znít hnusně, ale aspoň nezavazel. Celkově tam byla moc příjemná atmosféra. Jak na takovém pozdně letním festivalu. Ale s tím rozdílem že tam nebyl nikdo ožralý či jinak zhulákaný. (Ač byl čas burčáků. Což pro někoho kdo to nezná je velmi, velmi zrádné).
Mějte se pěkně, nic předem nevzdávejte a zkuste to. Buď dostanete po ní nebo do ní. Vaše Pražena
pátek 11. října 2013
úterý 8. října 2013
Mám príma den...
... budík mě nevzbudil, tak jsem se probudil až o půl desáté... (Karel Plíhal, Mám príma den)
Já mám dnes taky príma den.
Je jedna a já už mám úkoly splněny. Výplaty zpracovány, faktury spočítány a rozdány, pohledávky zaplaceny. Ráno jsem byla se psy a teď jdu ještě nakoupit a když jsem tak moc šikovná tak i vysát si my car.
Připouštím že jsem dnes trochu rozverná. Troufám si říct, že to má na svědomí to že jsem důsledněji najela na primal.
Ale podrobnosti Vám zdělím až v dalším z příspěvků.
Sice se možná budete muset nejdřív prokousat jedním nebo možná dvěma psími články ale aspoň si (možná) rozšíříte obzory.
Takže pac a pusu mám to pro dnes v plusu Vaše Pražena :)
Já mám dnes taky príma den.
Je jedna a já už mám úkoly splněny. Výplaty zpracovány, faktury spočítány a rozdány, pohledávky zaplaceny. Ráno jsem byla se psy a teď jdu ještě nakoupit a když jsem tak moc šikovná tak i vysát si my car.
Připouštím že jsem dnes trochu rozverná. Troufám si říct, že to má na svědomí to že jsem důsledněji najela na primal.
Ale podrobnosti Vám zdělím až v dalším z příspěvků.
Sice se možná budete muset nejdřív prokousat jedním nebo možná dvěma psími články ale aspoň si (možná) rozšíříte obzory.
Takže pac a pusu mám to pro dnes v plusu Vaše Pražena :)
Svítí, svíti slunce nad hlavou...
Může to vypadat že jsem poslední dobou vše vypustila a věnuji se jen malýmu psovi.
Není to až tak úplně pravda. Stále jím primál. Stále sportuji. A snažím se rozšiřovat obzory co se týká jak sportu tak výživy.
Čím jsem momentálně pohlcena tak je to kniha Jana Kwasniewkeho - Otimální dieta. Musím se přiznat že jakmile mám volnou chviličku tak okamžitě nalistuju příslušnou stránku a jedu. Teda čtu :)
Co se týká sportu mám novou kettlebell - 12kg. A jde to poznat. Osmička už mi byla malá a tato mi dává chvilkama pěkně zabrat.
Ještě bych se chtěla zmínit o mé nové osobní výzvě. Za poslední rok jsem prošla neuvěřitelnou proměnou a to jak fyzicky tak i psychicky. Zjistila jsem že kromě fotek, kde jsem si zdokumentovávala svou fyzickou proměnu za poslední rok, nemám jednu jedinou. Takže STOP. Budu se víc fotit. Fotím ráda a troufám si samolibně říct že i dobře. Tím mám na mysli že se snažím aby když fotím psi na dvoře nebyly vidět v pozadí hadice, kýble a metle. Aby tam nebyly lidi s usekanýma končetinama a podobně. Takže budu opět víc fotit a občas vyfotím (nebo nechám vyfotit) i samu sebe.
Mějte se pěkně Vaše Pražena
Jede, jede mašinka...
aneb pes se veze.
Měla jsem trochu obavy jak bude malej psík snášet cestování. Přece jen je to cestovní pes.
A můžu říct že cestování miluje. Rád jezdí vlakem. Zatím jezdí zadarmo, protože je maličký. Dokonce tak malý, že kdyby to muselo být a nějaký cvaklístek protestoval tak ho můžu dát do tašky. Jen bohužel když jede vlakem tak mi sedí na klíně. A nevím kdo z nás upadne první do bezvědomí. :) Ráda bych zapracovala na tom, že bude sedět na zemi jak každý druhý pes. Protože až bude škaredě nechci mí na klíně malého mokrého, špinavého potkánka.
No a když jede v autě je to trochu problém. Když řídím já, je vše OK. Dala jsem mu pod přední sedadlo v my car krabici, do ní svetr a kus stromu aby si mohl žužlat. A než vyjedeme z parkoviště už spí. Ale když řídí muž, cpe se mu na pupek. On ho totiž nemívá na klíně jako já, ale z pupíku mu udělal solidní polštář.
Co se týká kola, došel k závěru že ho člověk vymyslel jen proto aby se na něm vozili psi. Mám na kole vpředu košík a tam ho vysadím a on kouká a tváří se jak kdyby to osvobodil. Je teda pravda že mi jednou vyskočil, ale od té doby si dává pozor. Jen se divím že já ho ještě někde nevytřepala, protože přece jen kolo má jinačí stabilitu když se mi vpředu vrtí pes. A když se k tomu přidá polňačka tak chvilkama jenom nadskakuje. Ostatně já taky :)
Mějte se pěkně, vytáhněte kolo a běžte se projet dokud venku hezky. Vaše Pražena :)
Měla jsem trochu obavy jak bude malej psík snášet cestování. Přece jen je to cestovní pes.
A můžu říct že cestování miluje. Rád jezdí vlakem. Zatím jezdí zadarmo, protože je maličký. Dokonce tak malý, že kdyby to muselo být a nějaký cvaklístek protestoval tak ho můžu dát do tašky. Jen bohužel když jede vlakem tak mi sedí na klíně. A nevím kdo z nás upadne první do bezvědomí. :) Ráda bych zapracovala na tom, že bude sedět na zemi jak každý druhý pes. Protože až bude škaredě nechci mí na klíně malého mokrého, špinavého potkánka.
No a když jede v autě je to trochu problém. Když řídím já, je vše OK. Dala jsem mu pod přední sedadlo v my car krabici, do ní svetr a kus stromu aby si mohl žužlat. A než vyjedeme z parkoviště už spí. Ale když řídí muž, cpe se mu na pupek. On ho totiž nemívá na klíně jako já, ale z pupíku mu udělal solidní polštář.
Co se týká kola, došel k závěru že ho člověk vymyslel jen proto aby se na něm vozili psi. Mám na kole vpředu košík a tam ho vysadím a on kouká a tváří se jak kdyby to osvobodil. Je teda pravda že mi jednou vyskočil, ale od té doby si dává pozor. Jen se divím že já ho ještě někde nevytřepala, protože přece jen kolo má jinačí stabilitu když se mi vpředu vrtí pes. A když se k tomu přidá polňačka tak chvilkama jenom nadskakuje. Ostatně já taky :)
Mějte se pěkně, vytáhněte kolo a běžte se projet dokud venku hezky. Vaše Pražena :)
Mám rád modrej kanafas...
...štěňata všech ras, starý tramvaje a sníh....
Nebo spíš by se hodilo:
Když se TO narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko...
Můj muž si pořídil štěně. Teď už máme psi tři. Možná si někteří pamatují jeden z prvních antivirů u nás a ten se jmenoval stejně - Tři psi.
Asi bych měla uvézt na pravou míru to že sice máme tři psi, ale jen když jsem doma u rodičů. Na bytě ve městě máme jen jednoho a to tohoto.
I když služebně nejstarší je naše Bulinka, kterou jsem se s mužem pořídili na začátku našeho vztahu. Chodily jsem spolu asi dva měsíce a pořídili jsme si pejska. Bulina měla tenkrát skoro tři roky a majtelka ji dávala pryč protože byla manželova, ten zemřel a ona se s ní nedokázala zžít. Na Bulině to bylo znát. Se ženskýma se nebavila a brutálně je ignorovala. Ale teď už je to dávno všechno v pořádku.
Pak máme u rodičů Foxlici a teď Jack Russela.
Když jsme se na něho jeli podívat tak jsem tak nějak stále předpokládala že to muže přejde. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pro jistotu jsem doma všechno uklidila a udělala němé barikády aby mi nechodil do obýváku a do ložnice. Ale pustila jsem to z hlavy.
No a na druhý den za mnou muž dojel do práce s malou bílou kuličkou v náručí.
Teď už vím, že když se mužskej (a mám vyzkoumaný, že nejen ten můj) jede na něco JEN podívat tak to nikdy není JEN podívat. To že si to nedoveze dom je jen proto že je to malý, nezralý nebo zelený.
Dovezl ho ještě v prázdniny a malá sestřenka si ho opravdu užívala. Sice ji péče o štěňátko přešla za dva dny :)
Naštěstí tím jak máme i velký psy tak se ten malej vychovává celkem snadno. S loužičkama jsme přestali mít problém asi během týdne. Co teda je problém stále tak je spaní na bytě. První týden jsme se nevyspali vůbec. Malý nechtěl spát na místečku a neustále kňoural. Když jsem u rodičů spí v noci s Foxlicí v boudě a je spokojený. Po týdnu už jsme to vzdali a já teď spávám v obýváku se psem a muž v ložnici. V ložnici už jsem nespala skoro dva měsíce. A podle toho vypadá plnění manželských povinností...
Ale musím říct že pejsek je to šikula a rád se učí. Teď už má tři měsíce a na zavolání přiběhne, sedne, dá pac, lehne, učíme se chodit u nohy na volno, za paty a ještě pracujeme na povel k noze, kdy má přijít a sednout si k levé noze. No zatím to vypadá tak že doběhne a vyskočí na levou nohu. Povel za paty není moc známý ale používá se hlavně v dogtrekingu, kdy jdete se psem po úzké stezce nebo v úzké uličce a nechcete aby se pletl pod nohy.
Psíka vozím všade sebou, když jsem v práci mám ho u sebe, když jdu nakupovat beru ho sebou a odkud mě vyhodí tam víckrát nejdu. Což se ještě nestalo.
Je to sice mužův psík, ale mě si zvolil za paničku. Za což jsem velmi ráda.
On si muž sliboval že se sním dostane do kondice, ale nevěřím tomu.
Dost se těším, až na jaro začnem spolu běhat. Teď ještě ne, protože bych ho mohla "zarazit" přestal by růst a správně se vyvíjet. Jinak víte jaké je nejlepší hračka pro psa? Druhý pes.
Mějte se dobře. Vaše Pražena :)
Nebo spíš by se hodilo:
Když se TO narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko...
Můj muž si pořídil štěně. Teď už máme psi tři. Možná si někteří pamatují jeden z prvních antivirů u nás a ten se jmenoval stejně - Tři psi.
Asi bych měla uvézt na pravou míru to že sice máme tři psi, ale jen když jsem doma u rodičů. Na bytě ve městě máme jen jednoho a to tohoto.
I když služebně nejstarší je naše Bulinka, kterou jsem se s mužem pořídili na začátku našeho vztahu. Chodily jsem spolu asi dva měsíce a pořídili jsme si pejska. Bulina měla tenkrát skoro tři roky a majtelka ji dávala pryč protože byla manželova, ten zemřel a ona se s ní nedokázala zžít. Na Bulině to bylo znát. Se ženskýma se nebavila a brutálně je ignorovala. Ale teď už je to dávno všechno v pořádku.
Pak máme u rodičů Foxlici a teď Jack Russela.
Když jsme se na něho jeli podívat tak jsem tak nějak stále předpokládala že to muže přejde. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pro jistotu jsem doma všechno uklidila a udělala němé barikády aby mi nechodil do obýváku a do ložnice. Ale pustila jsem to z hlavy.
No a na druhý den za mnou muž dojel do práce s malou bílou kuličkou v náručí.
Teď už vím, že když se mužskej (a mám vyzkoumaný, že nejen ten můj) jede na něco JEN podívat tak to nikdy není JEN podívat. To že si to nedoveze dom je jen proto že je to malý, nezralý nebo zelený.
Dovezl ho ještě v prázdniny a malá sestřenka si ho opravdu užívala. Sice ji péče o štěňátko přešla za dva dny :)
Naštěstí tím jak máme i velký psy tak se ten malej vychovává celkem snadno. S loužičkama jsme přestali mít problém asi během týdne. Co teda je problém stále tak je spaní na bytě. První týden jsme se nevyspali vůbec. Malý nechtěl spát na místečku a neustále kňoural. Když jsem u rodičů spí v noci s Foxlicí v boudě a je spokojený. Po týdnu už jsme to vzdali a já teď spávám v obýváku se psem a muž v ložnici. V ložnici už jsem nespala skoro dva měsíce. A podle toho vypadá plnění manželských povinností...
Ale musím říct že pejsek je to šikula a rád se učí. Teď už má tři měsíce a na zavolání přiběhne, sedne, dá pac, lehne, učíme se chodit u nohy na volno, za paty a ještě pracujeme na povel k noze, kdy má přijít a sednout si k levé noze. No zatím to vypadá tak že doběhne a vyskočí na levou nohu. Povel za paty není moc známý ale používá se hlavně v dogtrekingu, kdy jdete se psem po úzké stezce nebo v úzké uličce a nechcete aby se pletl pod nohy.
Psíka vozím všade sebou, když jsem v práci mám ho u sebe, když jdu nakupovat beru ho sebou a odkud mě vyhodí tam víckrát nejdu. Což se ještě nestalo.
Je to sice mužův psík, ale mě si zvolil za paničku. Za což jsem velmi ráda.
On si muž sliboval že se sním dostane do kondice, ale nevěřím tomu.
Dost se těším, až na jaro začnem spolu běhat. Teď ještě ne, protože bych ho mohla "zarazit" přestal by růst a správně se vyvíjet. Jinak víte jaké je nejlepší hračka pro psa? Druhý pes.
Mějte se dobře. Vaše Pražena :)
čtvrtek 3. října 2013
Sprcha mě vodou sprchuje...
...kartáček v hubě vybruje. Teče mi teče po ruce... (Vypsaná fixa) - tak toto je všechno jen ne seriozní začátek. Kdo ví, ví, kdo neví zagooglí s možná se lehce zastydí, no ale i to k životu patří :)
Víte z čeho má má malá sestřenka každoročně o prázdninách Vánoce?
Z toho že se sprchujeme na dvoře u kanálu. Popravdě je to tak trochu z nouze cnost, ono když chodíte po venku bosky a měly byste se sprchovat v koupelně tak byste ji pak mohly drhnou do půlnoci. Ale hlavně, hlavně je to romantika. Nachystáte si kýble s vodou, mýdlo, osušku, noční košelku a lejete na sebe vodu ze džbánku. A když vás tam tak poskakuje víc, vy se cachtáte při měsíčku, no prostě letní idilka :)
A je to neuvěřitelné, ale k tomu to nočnímu koupání téměř vždy přemluvíme i návštěvu. Ono přemluvit je silný výraz, ukecat vlastně taky. Prostě vždycky nahodíme - "budeme se umývat na dvoře, chceš taky nebo je ti koupelna bližší? Zatím vyhrává divočina nad pohodlím :) Je teda pravda že k nám jezdí samé baby - kočky, ale o to to pro někoho může být zajímavější představa :) Všechny sestřenky už to prubly a jejich kamarádky a nadšeně teď vykládají jak se na Moravě koupaly v lavoře :) Máme vypozorované že jakmile klesne okolní teplota pod 22°C tak teprve tehdy to začíná být ta pravá romantika :)
Už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla zamknout vrátka, to byl pak pohled když se najednou otevřela :)
Ale můj muž je houby pramuž. Tomu není dvůr dost dobrý.
Teď s nadcházejícím podzimem už je lavor dávno zapomenutý, ale když jsem ráno došla domů tak mamce asi bylo po letní romantice smutno, jelikož si sprchovala nohy hadicou. Ale otužování k paleo/primal životu prostě patří. Je výborné pro zvýšení imunitu, upevňuje psychiku a vyplavuje endorfiny, příznivě působí na vysoký krevní tlak, vředové chodoby a alergie. Prostě velmi příjemně povzbudí, osvěží a nabudí. Proto se já večer otužovat nemůžu. Vždy mě to tak naspeeduje že nemůžu usnout. A až právě teď my došlo že ráno byl přímrazek...
Otužování vodou je nejúčinnější. To protože voda odvádí při styku s tělem teplo více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou nebo vlhkým ručníkem. Později může nastoupit vyšší level - polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je dát si studenou vanu.
Jak dlouho má probíhat otužování vodou? Omývání může probíhat 3 až 4 minuty, polévání nebo sprcha 1 až 2 minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již koupající dosáhl.
Dalším otužovacím prostředkem může být sauna. Lidé, kteří se neotužují jinak než v sauně, by ji kvůli zvýšení otužilosti měli navštěvovat aspoň jednou za týden.
Otužování je vhodné provádět několikrát denně. Začít by se mělo ráno cvičením při otevřeném okně, na balkóně nebo venku, oblečení by mělo být minimální. Vhodné je pokračovat ranním mytím minimálně půlky těla studenou vodou nebo raději studenou sprchou. Pokud se naskytne možnost, je dobré se proběhnout ranní rosou, v zimě v čerstvě napadaném prachovém sněhu. Vyválení se v čistém sněhu může být pro otužilé zajímavou kratochvílí. Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle nebo v mém případě při venčení psů.
Toto je vhodného skoro pro každého. Špičkoví otužilci musí - mimo samozřejmého ranního sprchování studenou vodou - trénovat více. Prvním předpokladem je dobrý zdravotní stav. Začít se sportovním otužováním je nejlepší během letních měsíců za teplot, kdy plavání v řece není příliš náročné na otužilost. Plavat je vhodné dvakrát týdně, nejlépe 5 až 20 minut, podle otužilosti a ambic plavce. Před plaváním je vhodné se prohřát během nebo rozcvičkou, po plavání je opět vhodné dodat tělu teplo pohybem, případně teplým nápojem. Životu nebezpečné je po plavání v zimní vodě vstoupit pod horkou sprchu. Hrozí selhání oběhového systému.
Zdroj: www.otuzilci.cz
Mějte se pěkně, otužujte se a usmívejte se Vaše Pražena :)
Víte z čeho má má malá sestřenka každoročně o prázdninách Vánoce?
Z toho že se sprchujeme na dvoře u kanálu. Popravdě je to tak trochu z nouze cnost, ono když chodíte po venku bosky a měly byste se sprchovat v koupelně tak byste ji pak mohly drhnou do půlnoci. Ale hlavně, hlavně je to romantika. Nachystáte si kýble s vodou, mýdlo, osušku, noční košelku a lejete na sebe vodu ze džbánku. A když vás tam tak poskakuje víc, vy se cachtáte při měsíčku, no prostě letní idilka :)
A je to neuvěřitelné, ale k tomu to nočnímu koupání téměř vždy přemluvíme i návštěvu. Ono přemluvit je silný výraz, ukecat vlastně taky. Prostě vždycky nahodíme - "budeme se umývat na dvoře, chceš taky nebo je ti koupelna bližší? Zatím vyhrává divočina nad pohodlím :) Je teda pravda že k nám jezdí samé baby - kočky, ale o to to pro někoho může být zajímavější představa :) Všechny sestřenky už to prubly a jejich kamarádky a nadšeně teď vykládají jak se na Moravě koupaly v lavoře :) Máme vypozorované že jakmile klesne okolní teplota pod 22°C tak teprve tehdy to začíná být ta pravá romantika :)
Už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla zamknout vrátka, to byl pak pohled když se najednou otevřela :)
Ale můj muž je houby pramuž. Tomu není dvůr dost dobrý.
Teď s nadcházejícím podzimem už je lavor dávno zapomenutý, ale když jsem ráno došla domů tak mamce asi bylo po letní romantice smutno, jelikož si sprchovala nohy hadicou. Ale otužování k paleo/primal životu prostě patří. Je výborné pro zvýšení imunitu, upevňuje psychiku a vyplavuje endorfiny, příznivě působí na vysoký krevní tlak, vředové chodoby a alergie. Prostě velmi příjemně povzbudí, osvěží a nabudí. Proto se já večer otužovat nemůžu. Vždy mě to tak naspeeduje že nemůžu usnout. A až právě teď my došlo že ráno byl přímrazek...
Otužování vodou je nejúčinnější. To protože voda odvádí při styku s tělem teplo více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou nebo vlhkým ručníkem. Později může nastoupit vyšší level - polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je dát si studenou vanu.
Jak dlouho má probíhat otužování vodou? Omývání může probíhat 3 až 4 minuty, polévání nebo sprcha 1 až 2 minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již koupající dosáhl.
Dalším otužovacím prostředkem může být sauna. Lidé, kteří se neotužují jinak než v sauně, by ji kvůli zvýšení otužilosti měli navštěvovat aspoň jednou za týden.
Otužování je vhodné provádět několikrát denně. Začít by se mělo ráno cvičením při otevřeném okně, na balkóně nebo venku, oblečení by mělo být minimální. Vhodné je pokračovat ranním mytím minimálně půlky těla studenou vodou nebo raději studenou sprchou. Pokud se naskytne možnost, je dobré se proběhnout ranní rosou, v zimě v čerstvě napadaném prachovém sněhu. Vyválení se v čistém sněhu může být pro otužilé zajímavou kratochvílí. Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle nebo v mém případě při venčení psů.
Toto je vhodného skoro pro každého. Špičkoví otužilci musí - mimo samozřejmého ranního sprchování studenou vodou - trénovat více. Prvním předpokladem je dobrý zdravotní stav. Začít se sportovním otužováním je nejlepší během letních měsíců za teplot, kdy plavání v řece není příliš náročné na otužilost. Plavat je vhodné dvakrát týdně, nejlépe 5 až 20 minut, podle otužilosti a ambic plavce. Před plaváním je vhodné se prohřát během nebo rozcvičkou, po plavání je opět vhodné dodat tělu teplo pohybem, případně teplým nápojem. Životu nebezpečné je po plavání v zimní vodě vstoupit pod horkou sprchu. Hrozí selhání oběhového systému.
Zdroj: www.otuzilci.cz
Mějte se pěkně, otužujte se a usmívejte se Vaše Pražena :)
úterý 1. října 2013
Dva roky prázdnin
Bohužel to nebyly dva roky ale jen dva měsíce. I když nevím, mít je tak dlouho už by to asi hraničilo s anarchií. Přece jen v létě každý poleví a zvolní...
My doma měli na prázdninách mou sestřenku. Holčina je to milá a šikovná. Bohužel před nějakou dobou onemocněla Cronem. A protože se to doma zlehčovalo a zanedbalo, nemoc se začala léčit až v pokročilé fázi. Cron v podstatě moc léčit nejde, lze prodloužit dobu bez příznaků a léčit až problémy které Cron vyvolá. Ale nějaké výsledky se při použití biologické léčby přece jen dostavují. Pro všechny nemocné je ze všeho nejdůležitější psychická pohoda a podpora.
Nechci říct že té se jí doma nedostává, ale jelikož se její rodiče momentálně rozchází tak se to na holčině odráží. Má ráda tatínka a má ráda maminku. Zcela normální a přirozená věc. Jenže tím že se rozchází tak tím trpí a touto nemocí se je snaží nevědomky oba k sobě připoutat. Zjednodušeně řečeno, jsou to zmatky z matky (maminka chce odejít).
No a tuto slečnu jsme měli na prázdninách. Chodily jsme plavat, což byl ze začátku boj, protože se neustále bála že se jí na hrázi znovu otevře rána a dostane infekci. Takže první plavání bylo ve stresu. Jenže máme ve zvyku tak asi hodinu plavat v kuse a pak se jít osušit převlíct a dom. A světe div se :) s takovým postupem se nic neotevřelo a nikde žádná píšťal se neobjevila. Taky jsme ji pořídily pár sukní a doporučily chodit "na ostro". Nejdřív se ostýchala a pak když jsem tak chodila taky tak už to neřešila a zvykla si. Taky jsme posilovaly první čakru, ta je mezi konečníkem a genitáliemi, ovlivňuje včechny pevné části těla, kořen páteře, nohy, chodidla, kosti, zuby... Symbolizuje vztah k materiálnímu životu, k rodině, společnosti. Týká se jí zajištění základních potřeb, síla bránit se, prosadit se. Nesoulad se projeví poruchou imunity, nádory konečníku, deprese, nejistota. Jestliže chceme první čakru pročistit musíme přijmout a naučit se ctít svoji rodinu, být ochotni odpustit a zapomenout. A také tím, že chodíme bosky. (Nevím jak vy, ale já vidím spojitost mezi první čakrou a omezením sacharidů zcela jasně).
Chodily jsme bosky po venku a boty za celý den kolikrát ani neobuly. I když zpočátku jsme museli opět překonat strach z infekcí, které číhají v trávě :)
Myslím že pro to děvče to byly nejkrásnější prázdniny které zažila.
A později když už bylo posečené obilí a na polích byly kulaté balíky slámy lítaly jsme po nich. Samozřejmě bosky. Skákaly jsme z jednoho balíku slámy na druhý a dělaly na nich kraviny. Zmiňovala jsem se že J. je silný astmatik? A hádejte kolikrát dostala záchvat :)
Sama jsem dlouho nechtěla věřit tomu co strava dokáže. Ale při obědě, kdy jsem udělala grilovanou makrelu s cuketou (Cron nesmí tučné a zbytkovou stravu, ale je pravda, že dát ji jako přílohu cuketu jsem už neměla odvahu) byla najednou během pěti minut jak vyměněná. Dostala bojovnou náladu. A přímo vyrostla před očima. Sice pravda, když jsem se nedívala zabila to pudinkem a pak zas byla trochu skleslá. Ale ta proměna, ač chvilková, byla neuvěřitelná.
Depresi má jako diagnostikovanou nemoc, není to žádný puberťácký úlet. A také se bála lidí. Styděla se někoho zeptat byť jen kolik je hodin. A už v půlce prázdnin zvládla jet busem sama z Brna do Prahy. Vyrostla nám tu nejen psychicky ale i tělesně, dokonce o 5cm.
Bohužel ji doma na primál nikdo držet nebude. Táta tomu nevěří a zdravá strava (ať už konvenční nebo alternativní) mu nic neříká a máma je velmi, velmi závislá na cukru. J. je ještě dítě, to by musela sama chtít a sama se od sacharidů odprostit. Ke všemu spolužačky ji zpracují k tomu že tuk je fuj neboť tak je to ve všeobecném povědomí. Přitom sama ví, jak na ni cukry působí. Bohužel doma v tomhle směru zastání a ani průvodce nemá...
No a aby měla prázdniny ještě zajímavější, v půlce srpna mi muž přinesl štěňátko.
Ale o tom zas příště :)
Místy píšu o nás s -i místy s -y, to proto že všichni, ale většinou jsme všechny :)
My doma měli na prázdninách mou sestřenku. Holčina je to milá a šikovná. Bohužel před nějakou dobou onemocněla Cronem. A protože se to doma zlehčovalo a zanedbalo, nemoc se začala léčit až v pokročilé fázi. Cron v podstatě moc léčit nejde, lze prodloužit dobu bez příznaků a léčit až problémy které Cron vyvolá. Ale nějaké výsledky se při použití biologické léčby přece jen dostavují. Pro všechny nemocné je ze všeho nejdůležitější psychická pohoda a podpora.
Nechci říct že té se jí doma nedostává, ale jelikož se její rodiče momentálně rozchází tak se to na holčině odráží. Má ráda tatínka a má ráda maminku. Zcela normální a přirozená věc. Jenže tím že se rozchází tak tím trpí a touto nemocí se je snaží nevědomky oba k sobě připoutat. Zjednodušeně řečeno, jsou to zmatky z matky (maminka chce odejít).
No a tuto slečnu jsme měli na prázdninách. Chodily jsme plavat, což byl ze začátku boj, protože se neustále bála že se jí na hrázi znovu otevře rána a dostane infekci. Takže první plavání bylo ve stresu. Jenže máme ve zvyku tak asi hodinu plavat v kuse a pak se jít osušit převlíct a dom. A světe div se :) s takovým postupem se nic neotevřelo a nikde žádná píšťal se neobjevila. Taky jsme ji pořídily pár sukní a doporučily chodit "na ostro". Nejdřív se ostýchala a pak když jsem tak chodila taky tak už to neřešila a zvykla si. Taky jsme posilovaly první čakru, ta je mezi konečníkem a genitáliemi, ovlivňuje včechny pevné části těla, kořen páteře, nohy, chodidla, kosti, zuby... Symbolizuje vztah k materiálnímu životu, k rodině, společnosti. Týká se jí zajištění základních potřeb, síla bránit se, prosadit se. Nesoulad se projeví poruchou imunity, nádory konečníku, deprese, nejistota. Jestliže chceme první čakru pročistit musíme přijmout a naučit se ctít svoji rodinu, být ochotni odpustit a zapomenout. A také tím, že chodíme bosky. (Nevím jak vy, ale já vidím spojitost mezi první čakrou a omezením sacharidů zcela jasně).
Chodily jsme bosky po venku a boty za celý den kolikrát ani neobuly. I když zpočátku jsme museli opět překonat strach z infekcí, které číhají v trávě :)
Myslím že pro to děvče to byly nejkrásnější prázdniny které zažila.
A později když už bylo posečené obilí a na polích byly kulaté balíky slámy lítaly jsme po nich. Samozřejmě bosky. Skákaly jsme z jednoho balíku slámy na druhý a dělaly na nich kraviny. Zmiňovala jsem se že J. je silný astmatik? A hádejte kolikrát dostala záchvat :)
Sama jsem dlouho nechtěla věřit tomu co strava dokáže. Ale při obědě, kdy jsem udělala grilovanou makrelu s cuketou (Cron nesmí tučné a zbytkovou stravu, ale je pravda, že dát ji jako přílohu cuketu jsem už neměla odvahu) byla najednou během pěti minut jak vyměněná. Dostala bojovnou náladu. A přímo vyrostla před očima. Sice pravda, když jsem se nedívala zabila to pudinkem a pak zas byla trochu skleslá. Ale ta proměna, ač chvilková, byla neuvěřitelná.
Depresi má jako diagnostikovanou nemoc, není to žádný puberťácký úlet. A také se bála lidí. Styděla se někoho zeptat byť jen kolik je hodin. A už v půlce prázdnin zvládla jet busem sama z Brna do Prahy. Vyrostla nám tu nejen psychicky ale i tělesně, dokonce o 5cm.
Bohužel ji doma na primál nikdo držet nebude. Táta tomu nevěří a zdravá strava (ať už konvenční nebo alternativní) mu nic neříká a máma je velmi, velmi závislá na cukru. J. je ještě dítě, to by musela sama chtít a sama se od sacharidů odprostit. Ke všemu spolužačky ji zpracují k tomu že tuk je fuj neboť tak je to ve všeobecném povědomí. Přitom sama ví, jak na ni cukry působí. Bohužel doma v tomhle směru zastání a ani průvodce nemá...
No a aby měla prázdniny ještě zajímavější, v půlce srpna mi muž přinesl štěňátko.
Ale o tom zas příště :)
Místy píšu o nás s -i místy s -y, to proto že všichni, ale většinou jsme všechny :)
Ještě stále žiju...
i když to tak možná už ani nevypadalo :)
Stále se snažím žít primál a snažím se jeho myšlenku a ideu šířit dál. Někdy se mi daří víc někdy míň. Jsou lidé kteří mají pochopení, nechají si pár věcí vysvětlit a sami si pak něco nastudují a pak jdou do toho. Pak jsou tací kteří by do toho šli, ale mnohem lépe by se jim alespoň ze začátku dařilo, kdyby měli vedle sebe někoho kdo je povede. No a pak jsou tací kteří o tom nechtějí ani slyšet...
Přes prázdniny jsme měli doma malou sestřenku (psala jsem to v některém z dřívějších příspěvků - 13 let, Cronova choroba, depresivní a plačtivá) a tu jsem se snažila alespoň částečně "osvobodit" od sacharidů. Můžu říct že za ty dva měsíce co byla u nás neměla ani jeden problém který Crona doprovází. Její psychycký stav se na tolik zlepšil že pro ni nebyl problém jet sama autobusem z Prahy do Brna.
Já sama jsem na tom s primal tak, že už mi téměř přešel do krve. Pečivo mi nic neříká, brambory mi nechybí a má milovaná rýže také ne. Mám pár potravin které pro mě mají dominový efekt ale těm se snažím vyhýbat...
Můžete se těšit na další postřehy jedné domestikované ale přesto stéle nezkrotné Praženy :)
Stále se snažím žít primál a snažím se jeho myšlenku a ideu šířit dál. Někdy se mi daří víc někdy míň. Jsou lidé kteří mají pochopení, nechají si pár věcí vysvětlit a sami si pak něco nastudují a pak jdou do toho. Pak jsou tací kteří by do toho šli, ale mnohem lépe by se jim alespoň ze začátku dařilo, kdyby měli vedle sebe někoho kdo je povede. No a pak jsou tací kteří o tom nechtějí ani slyšet...
Přes prázdniny jsme měli doma malou sestřenku (psala jsem to v některém z dřívějších příspěvků - 13 let, Cronova choroba, depresivní a plačtivá) a tu jsem se snažila alespoň částečně "osvobodit" od sacharidů. Můžu říct že za ty dva měsíce co byla u nás neměla ani jeden problém který Crona doprovází. Její psychycký stav se na tolik zlepšil že pro ni nebyl problém jet sama autobusem z Prahy do Brna.
Já sama jsem na tom s primal tak, že už mi téměř přešel do krve. Pečivo mi nic neříká, brambory mi nechybí a má milovaná rýže také ne. Mám pár potravin které pro mě mají dominový efekt ale těm se snažím vyhýbat...
Můžete se těšit na další postřehy jedné domestikované ale přesto stéle nezkrotné Praženy :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)