Pravidlo NDSD

   Jedno z nejdůležitějších pravidel, pouček, které můžete dostat je NDSD.
Můžu potvrdit, že jakmile ho porušíte, nečeká Vás nic dobrého. Upadne to do jakého si kruhu, spirály, věčných obav, strachů až téměř do parani.
   Mám kolem sebe hodně různých druhů lidí. Někteří jsou úplně normální "strejci a tetky" a další jsou trochu zvláštní. Do těch jiných se řadí ti, co si o sobě myslí, že jsou duchovní a oduševnělí víc než jiní. Než ti normální. A velmi brzo se ukáže, že zcela ignorují pravidlo NDSD. A to je jejich cesta do pekla. A nejen jejich, ale také Vaše a moje...
 
   Tak tedy, co to vlastně znamená NDSD? NeDělejteSiDomněnky
   Berte vše tak jak je a zbytečně si nelamte hlavu tím co a je jen jinak nebo tím co si myslí ten či onen. Co se stane když...
   Jakmile si přestanete v hlavě střádat síť různých domněnek, začnete si víc užívat přítomný okamžik. Naučíte se vnímat tady a teď. Dokážete jít v dešti a nepřemýšlet nad tím, že je hnusně a Vám se nechce a teď Vám bude určitě pršet za krk, a až dojdete domů. že Vás zas všichni budou otravovat, protože jste udělali... Však víte...

   Když si děláme domněnky, často nás to potom vede k tomu, že máme potřebu něco změnit. Udělat něco aby se pak všechno vyvíjelo podle našich přání a představ. Máme potřebu manipulovat.
   Nevím jak vy, ale já jsem skvělý manipulátor. Dokážu vmanévrovat všechno tak jak si představuju. Ale upřimně řečeno, nedělám to. Vím, že to dokážu, ale také vím, že vynaložené úsilí neodpovídá výsledku a ke všemu se mnohdy ukáže, že jsem bojovala proti něčemu úplně zbytečně. Že vlastně ani nebylo třeba něco měnit. Stačilo málo. Přijmout danou situaci tak jak je a nedělat si domněnky...
Mnohokrát jsem se pohádala doma s rodiči nebo se nepohodla s mužem a představovala si pak Bůhví co. Snažila jsem se situaci vyhrát silou nebo alespoň vše vmanévrovat do autu, stálo mě to mnoho sil, ale ve skutečnosti všechna snaha byla naprosto zbytečná. Protože protistrana vše přijala tak, jak to bylo a víc neřešila.

Takže rada pro dnešní den.
NeDělejteSiDomněnky bude se Vám žít lépe

Poutnice

 

Pra pavegan

Pra...pračlověk
pa...paleo
vegan...what else?
co dodat

Mohla bych se tvářit vznešeně a být se v prsa, že jsem pavegan.
Na rovinu přiznávám, že nejsem a nejsem ani pavegetarian ;)
Nicméně, držím se zásad, které mají společné.
Nejím obiloviny a ani pseudoobiloviny, rýži, brambory či batáty.
Mléčné výrobky jím pouze v sezóně. Mimo sezónu (v zimě) na ně ani nemám chuť.
To jsou znaky schodné s Paleo/Primal/SCD/Whole.
Také nejím luštěniny a s víceméně úspěšně se vyhýbám burákovému máslu.

Je jedno, který směr si vyberete. Mají totiž jedno společné.
Průmyslově vyráběné potraviny jsou z jídelníčku, ze života, vyřazeny.
A v tomto se schodují všechny výživové směry. Pokud je to zabalené v neonovém pytlíku s nápisy FIT či Lifestyle, je to jen a pouze reklama. Proto hodně výrobců potravin "s přírodní chutí" začalo jít na spotřebitele právě přes vizuální stránku. Protože přiznejme si, obal prodává.
Takže na nás začínají útočit ty samé šmakulády jen v jiných obalech, které evokují eko a mají za úkol vytvářet dojem toho, jak moc jsou zdravé a chutné.

A veggie? Necítím se být vegetariánem, i když maso nejím. Je to příliš velký závazek na to, abych jím mohla být už na vždy. Nedokážu říct co mé tělo bude potřebovat za x let či až budu těhotná.

Takže pavegan. V podstatě je to 2v1.
Dokonce si myslím, že je to blíž k paleo než když jíte 3x denně steak.
Ne každý den se podařilo ulovit mamuta. Někdy byl pračlověk i týdny jen na kořinkách. A když se podařilo a našel něco co rostlo a bylo to jedlé, tak na tom byl dokud se to dalo jíst.
V mém případě to v předjaří byl na medvědí česnek a kopřivy, v létě cukety, teď na podzim dýně a červená řepa.

Hodně lidí má spojené paleo či whole s bílkovinovou dietou. Je to celkem častý omyl. Pokud maso jíte, mělo by být jen ve formě přílohy, něčeho navíc.
Klasická fitness strava na nás tlačí s tím, že bílkoviny by měly být zastoupeny v každém jídle. Ve skutečnosti to není nutné. Fitness je posedlé přemírou bílkovin, ale zároveň je silně paranoidní, protože varuje před jejich nadužíváním selháváním ledvin. Což také není pak úplně pravda. No a pokud byste se náhodou o své ledviny nebáli, tak nasadí silnější kalibr a postraší nás dnou.
A teď nás čeká překvapení - dna není o bílkovinách.
Dna souvisí se sacharidy a s tím, že naše detoxikační orgány nefungují tak jak by měly.
Ale o detoxikaci zas někdy (brzo) příště.

Pokud se snažíte vymyslet nějaké jídlo které je pavegan tak co takhle například květák na mozeček, lečo bez klobásku, špenát, variace na bramboráčky ať už klasicky z brambor nebo třeba cukety či kapusty. A pokud je nechcete utopit v oleji, můžete je zkusit upéct v troubě.

Každý, kdo kdy držel protokol Whole, tvrdí, že se mu úžasným způsobem zlepšil spánek.
Mě teda rozhodně ne. Můj neolitický muž chrápe a to střídá s chrochtáním až chroptěním.
Myslím, že už jsem pochopila, proč se lidé odstěhovali z jeskyní a začaly si stavět chýše. Bo v nich ten chrapot tak strašně nerezonuje...

Konečně začátek,

...a tak jsem se znovu ocitla na rozcestí...

   Začala jsem od konce, začala jsem u sebe.
Vždy jsem měla sebe až na konci. Ale nějak mi došlo, že já jsem ten, s kým musím vydržet až do konce. Že ať se stane cokoliv, musím zůstat věrná sama sobě. Ne že musím, ale vlastně chci. Protože, skrze sebe vnímám ostatní a ostatní vnímají mě. Jak můžu dělat ostatním Světlo, přinášet čistou lásku, když sama se utápím ve tmě a bolesti.
Keep up - je mantra pro věk Vodnáře. Dlouho jsem ji chápala špatně.
Vydžte = zakousni se a vydž. Tak jsem ji vnímala.
Ale její význam je pro mě nyní trochu jiný.
Zůstaň věrná sama sobě, tak ji teď cítím. I když lze vyložit ještě dál, toto je pro mě hlavní význam. Hlavní sdělení. Yogi Bhajan ji vysvětluje dál.
Nikdy nezklamte sami sebe.
Nikdy nezklamte nikoho jiného.
Nikdy se nepřipojuj, k ničemu co nedodržíš (můj překlad)

Zůstaň věrný nejen sobě, ale i navzdory sobě. Je to o závazku, který každý v sobě máme a který nám pomůže k prohloubení a poznání všech aspektů života, důvěry, odvahy, soucitu.
I když se člověk neustále mění a vyvíjí, může časem změnit názor, úhel pohledu, ale v zásadních věcech by měl svým zásadám zůstat věrný.

Vždy když mám krizi, depresi nebo smutek, rozvibruji, rozdmýchám v sobě věrnost, lásku a pokoru ke své duši a aspoň chvilku si medituji se svým duchovním jménem Prem Shabad Kaur.

Mezolit...

    ...Mezolit (z řec. mesos, μεσος = střední a lithos, λιθος = kámen) nebo také střední doba kamenná označuje období mezi 10 000 př. n. l. až 8000 př. n. l. a končí začátkem neolitizace Evropy. Mezolit je pokračováním paleolitu za změněných přírodních podmínek a spíše jen tradičně uznáván za samostatné období. zdroj tetička Wiki

   Asi tak bych nazvala to jak teď žiju, jím a piju :) Je to něco mezi Paleo - fitness - mainstream.
Ve zkratce se držím hlavních bodů Paleo a kombinuji s vege a hlavně se snažím poslouchat sama sebe. Což je celkem změna.
   Kdysi se mi podařilo poměrně dost zhubnout, začínala jsem na nějakých 100-105kg a jednu chvilku jsem se dostala lehce pod 60kg. Zpětně připouštím, že jsem byla hubená jak pes. A i když jsem cvičila, neměla jsem bůhví jak senzační postavu. Několik let jsem poctivě měřila, vážila a zapisovala vše, co jsem strčila do pusy. 
   Jenže jsem pak přestala jsem mít s jídla radost, jídlo přestalo mít jakoukoliv chuť, vůni. Vše se točilo jen kolem poměru sacharidů, bílkovin a tuků. Týden dopředu jsem si psala jídelníček. Byla ve stresu, když mi něco nevycházelo, zahazovala jsem kousky okurky, rajčete, salátu, protože už by se mi nevyšla do maker. 
   Jediný výsledek byl ten, že mi začalo trochu (čti silně) hrabat. Začala jsem se přejídat. Pak přišlo špatný svědomí. To mě pak vzalo se sebou do obchodu, kde jsem si koupila různé dobrůtky, koblížky, tatrančičky, čokoládičky. A všechno jsem to pěkně NATAJŇAČKU spapala. No a pak přišlo ještě černější svědomíčko a tak dokola. Mezi tím jsem si snižovala příjem na nějakých 1300kcal denně.
   Těchto fází jsem si prožila několik. Někdy mám tendence k tomu být příliš radikální, takže buď jsem se držela přesně vypočítaných čísel a nebo jsem jedla jak neurvala...
   Vše vyvrcholilo letos na přelomu září a října. Každou neděli jsem si chodila do cukrárny pro dortíček, pak i v sobotu a nakonec každý den pro tři kousky...
   A v ten okamžik jsem si skoro uvědomila, že je čas na změnu.
  Skoro říkám proto, že jsem ještě mezitím musela onemocnět a k tomu si projít drobnými úrazy jen proto, aby mi došlo, že něco dělám špatně.
To něco se netýkalo jen stravy, bylo to volání mé duše, která moc dobře věděla jak jsem uvnitř nešťastná a unavená. Proto mi do cesty přivedla pár zranění abych se mohla zastavit, rozhlídnout se a rozhodnout co dál.
.... a tak jsem byla opět na rozcestí...

Poutnice

Jsem znovu na rozcestí.

Nesešla jsem z cesty ani jsem nezabloudila jen jsem se vydala jiným směrem.
Nemůžu říct, že to byla špatná volba. Byla to velmi zajímavá a silná zkušenost.
Jsem za ni vděčná. Ale zároveň doufám, že už ji si nebudu potřebovat projít znovu.

Byla jsem nevěrná všemu tomu, co jsem zde psala. A při tom všem jsem někde cestou ztratila sama sebe. Svou duši, své srdce. Zůstalo jen ego. I rozum to časem vzdal.

Jen Egon, ta malá opička na zadním sedadle našeho vozu, našeho života. Je roztomilá když je hodná. Ale to není vždy. Umí být pěkně opravná. Dokáže vřeštět, kopat do sedadla, nudí se a remcá. Jednou je jí zima, pak horko, pak na ni táhne, pak má hlad a pořád dokola. A my ji buď můžeme poslouchat a snášet její rozmar a vrtochy a nebo ji nějak zabavit a pak se stane kouzlo. Ten dřív otravnej Ego, najednou stihchne a kouká z okna a je tak vlastně docela milou společnicí...

Teď jsem zde. Užívám si života a mám v srdci radost a vděk.
Jistě že už bude všechno trochu jinak, to je přirozené, změnila se doba, změnila jsem se i já.
Ale ráda bych opět sdílela věci co jsou součástí mého světa.

Změna

   Člověk míní a Pán Bůh mění...

   Chtěla jsem vytrvat, ale bohužel budu asi muset o víkendu přerušit protokol. Jsem mimo domov, což by tak nevadilo, ale v sobotu jsem ve škole a součástí bude i společný vegetariánský oběd bez bílého cukru a mouky. Tak jsem zvědavá. Vzhledem k tomu, že nás tam je hodně a je to slavnostní oběd, netroufám si odmítnout. Ostatně i Dalajláma ač vegetarián, jí to co mu nabídnou, když je některé ze svých cest. I když je to maso... Doma si ho nejí...

   Ale mám v plánu si vít svoje jídlo a jak to jen pude, budu jíst to co chci. To co mám.