Zdá se, že detox nebude mít tak nepříjemné projevy jak se mi někdy stává. A to hlavně díky tomu, že jsem v neděli (den první) dost sportovala. Dnes jsem bohužel pohybu moc nedala neboť jsem zamrzla v práci. 31. března je velmi, velmi blízko → "Na světě nejtěžší věc k pochopení je daň z příjmu" Albert Einstein.
Přiznávám, že když jsem si lámala hlavu jak to vše napsat, spočítat a zapsat, měla jsem slabší chvilky, které jsem měla chuť překonat pomocí něčeho dobrého...
Další krize přišla později večer, když jsem se nesmyslně a trapně pohádala s Mužem. Nebo spíš on si potřeboval vybít adrenalin, já mu zavdala podnět a už to jelo. No nic. Vytočil se sám, kvůli prkotině.... Ale toto byla další chvilka, která by mohla lehko sklouznout ve chvilku s Nutellou...
Tak to byl náhled no mé Psyché a její zběsilý včerejší tanec...
Co se dělo s tělem?
Popravdě, ani nevím, vše zastínila psychika. Ale aspoň jsem se příliš nepozorovala.
Přesto pár věcí bylo.
Od rána mě pobolívala hlava. Ale "rozdýchala" jsem to a nemusela si brát "lék".
Opět žízeň. Lehká malátnost a nedostatek energie. Nic markantního. Večer jsem nemohla usnout, ale to nevím, jestli nebyl důsledek "veselého" večera. Protože u rodičů problém s usínáním nemívám.
Největší nepříjemností je ovšem můj ekzém. Kouše. Zatím je na šesti prstech a začíná mi praskat kůže a otvírají se ranky. Jsem zvědavá jak rychle bude postupovat. Doufám, že se brzo ztratí a budu mít jemné ručky jak princezna.